Autor Téma: Ráj miminek 7  (Přečteno 306 krát)

Offline FrantaM

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 205
  • Karma: -8
Ráj miminek 7
« kdy: Prosince 04, 2022, 08:18:31 »
Přišel jsem blíž k paní Miladě,naší dávné učitelky ze školky, a hned jsem ji poznal. Krásná, metr osmdesát vysoká, paní, kterou zdobily kaštanově hnědé vlasy, kterými jen letmo pronikaly začínající šedé vlasy, a ačkoliv již překročila šedesátku, málokdo by jí ten věk hádal.   
"Dobrý den, paní Milado,jsem rád, že Vás opět vidím," pozdravil jsem ji,a podal ruku.
"Tak půjdeme dovnitř, ne? Přece nebudeme stát tady venku," odpověděla paní Milada, a pozvala nás dovnitř do chaty.
V chatě nám paní Milada pomohla sundat boty,a vešli jsme do pokoje. Rozhlížel jsem se kolem, a řekl jsem naší hostitelce:
"Máte to tady opravdu moc hezké a útulné, paní Milado."
"tak to jsem ráda, že se Ti tady líbí,Fanoušku, ale teď prvně vyměníme plínky," prohlásila paní Milada, stoupla si přede mne, aby mi sundala košili a rozepnula kalhoty.
"Adélko,prosím Tě, přines k podložce Perlan a čísticí pěnu. Koukám, že máte sebou tašku s náhradními plenkami,"konstatovala paní Milada.
Přišli jsme k přebalovací podložce, kde již Adélka nachystala potřebné věci, a u níž byla na stolku hranička látkových plínek. Zaskočilo mně, že i zde, kde bych to vůbec nečekal, byla přebalovací podložka od firmy Crinklz,a něco v tom smyslu jsem řekl paní Miladě.
"To víš, Fanoušku, tu jsem koupila kvůli Adélce. Tak, a teď si hezky lehni, abych Tě mohla přebalit."
Lehl jsem si na přebalovací podložku, a po hodně dlouhé době jsem byl přebalován paní Miladou. Po rozbalení jsem začal čůrat, ovšem paní Miladu to vůbec nezaskočilo, vzala z hraničky látkové plínky, a přidržela mi je na penisu. Z vlastní zkušenosti moc dobře věděla jak kluci po rozbalení z plínek reagují, a hlavně já jsem se ve školce po rozbalení z plínek pravidelně počůral.
"Hm,ještě by to chtělo krém na opruzeniny. Adélko, prosím Tě, je tamhle na polici," řekla paní Milada,když očistila můj rozkrok, a všimla si zarudlých skvrnek mezi nohama, "teď to,Fanoušku, trošku zastudí, ale aspoň už Tě to nebude pálit," dodala poté, co mi na ta místa nanášela krém, a já trošku začal kopat nohama,neboť krém spíš lechtal, než že mne studil.
"Tak, Fanoušku, a teď hezky zvedni zadek," požádala mne, a já ji jako ve snách poslechl. Prvně jsem cítil pudr, a následně i látkové pleny s jednorázovou plínkou, kterou mi paní Milada lepícími pásky zalepovala na břiše.
"Tak, a je to hotovo.Máš moc krásnou plínku,s piráty," řekla paní Milada, a ještě na přebalovací podložce mi oblékla kalhoty a košili.
Za chvilku byla i Adélka přebalena do čistých plínek, a paní Milada nás pozvala ke stolu na kávu a menší dezert. Povídali jsme si pří ní o našich osudech, a dozvěděl jsem se, že když v 90. letech došlo k privatizaci,naši školku koupil nějaký podnikatel.
"Už ani nevím, co dnes v té budově je, Fanoušku. Já si pak našla místo na jednom soukromém gymnáziu,kde hledali učitele na francouzštinu a dějepis. No, a tam jsem zůstala vlastně až do odchodu do důchodu," řekla paní Milada, a navrhla mi: "Víš co,Fanoušku, tady Adélka už mi léta tyká, a já na jedné straně sice oceňuji Tvé vykání, ale pak se cítím jako stará bába. Víš co, tykej mi taky."
"Dobře, jak chcete," zarazil jsem se, a opravil se, "tedy... Chtěl jsem říct: jak chceš, Milado. Za chvilku bychom měli jet," podíval jsem se na hodinky,"Petra a ostatní nás již očekávají a těší se na nás, hlavně tedy na Tebe. A určitě se Ti u nás bude líbit, Petra počítá s tím, že u nás na pár dnů zůstaneš, a připravila pro Tebe pokoj."
"Tak jo, chvilku ještě poseďte, a já si sbalím věci, moc toho nepotřebuji, vlastně jen pár kousků oblečení a nějaké drobnosti," odpověděla Milada, a na chvilku jsme s Adélkou osaměli u stolu. Dozvěděl jsem se, že Adélka je spolumajitelkou prosperující realitní kanceláře,a hodně často pracuje hlavně z domova, a Milada že získala v restituci několik domů, které prodala, a peníze výhodně uložila.
"Milada se hrozně těšila na to, že si v důchodu užije své milované chaty, a po smrti manžela už ji v bytě nic nedrželo, hlavně pak poté,co se její Ríša odstěhoval za prací na druhý konec republiky," řekla Adélka.
"Aha, tak tohle chápu," řekl jsem, "ale není mi jasná jedna věc. Obvykle se ve školkách plínky na spaní dětem, které nevydržely spát bez nehod, nedávaly, a Milada nám je přesto dávala, i když za určitých podmínek."
"Ale to je jednoduché,Fanoušku," usmála se na mně Adélka, "Milada a mí rodiče měli své byty v sousedství, a Milada mně zná už od miminka, dokonce mně často vozila v kočárku na procházky. A když maminka tehdy nastupovala zpátky do práce, a mezi řečí si Miladě posteskla, že ještě neumím spát bez plínek, tak jí Milada navrhla, že když přinese do školky plínky a kalhotky na ně, a mokré zase vezme domů na vyprání,tak je ochotná mi je na spaní dávat.No, a totéž nabídla i ostatním maminkám při zápisu do školky."
Milada k nám přišla s již připravenou taškou, a řekla: "Tak já jsem připravena, a klidně můžeme vyrazit."
Vyšli jsme k Adélčinu autu, a vydali se na zpáteční cestu na Petřinu chalupu. Celou cestu jsme si povídali, a Milada mi řekla:
"Fanoušku, už se nemůžu dočkat až tam budeme. Jsem moc zvědavá na ten ráj miminek."

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 227
  • Karma: 4
Re:Ráj miminek 7
« Odpověď #1 kdy: Prosince 19, 2022, 13:12:14 »
A opět moc hezké.