Nastal další den, a i když bylo venku poněkud pod mrakem, u nás vládla příjemná nálada. Pavlíčkovi zdejší truhlář zhotovil postýlku a vlastní přebalovací pult, a zároveň pro něj přišly objednané plínky a oblečení.
Po snídani jsem seděl s Pavlíkem u Marty, která nám četla zajímavou, pro mně a Klárku známou knížečku o myši, a Pavlík s nadšením obracel plenky jednotlivých zvířátek a zkoumal co má které zvířátko v plínce.
"A co myslíš, Pavlíku, že bude mít v plínce myš? Myslíš,že tam také bude mít bobek?" zeptala se Marta, a Pavlík ji na to kývl.
Marta odklopila plínku myši, a řekla: "Hele, nic tam není!"
Zatímco jsme si listovali v knížce, přišla za námi Maruška, a zeptala se: "Pavlíku, máš rád mlíčko?"
"No, pokud to není zrovna odtučněné, tak si ho rád dám," řekl Pavlík.
"Neboj se, Pavlíku, odtučněné určitě není, a uvidíš sám, jak Ti bude chutnat," řekla Maruška.
"Tak to jsem sám zvědavý, Maruško," řekl Pavlík, a usmál se na ni.
"Tak pojď, Pavlíčku. Prvně Tě ale musím naučit bumbat. Ne že bys to sám snad neuměl, ale určitě to už je hodně dlouho, kdy jsi naposledy dostal takové mlíčko," řekla Maruška, a oba odešli do jejího pokoje.
Tam si Maruška odložila halenku, a řekla Pavlíkovi: "Jak jistě víš, Pavlíčku, tak malá miminka, holčičky i chlapečkové, musí být kojeni mateřským mlékem, které sají z prsu. A to Tě teď musím naučit," a při těch slovech nasadila Pavlíkovi silikonové chrániče zubů.
Pavlík na ni chvíli koukal, a pak si na její pokyn lehl na prostornou pohovku, zatímco si Maruška sundávala podprsenku.
"Tak, a teď Pavlíčku najdi jedno prso, jemně uchop ústy bradavku, a hezky ho hlaď, jako bys ho chtěl masírovat. A nezapomeň při tom hezky sát a polykat," řekla Maruška, a Pavlík, dosud trochu šokovaný, ji jako ve snách poslechl.
"No ne, Pavlíčku,ty jsi ale šikovný chlapeček, a jak hezky bumbáš. Ty budeš jednou velký kluk," řekla pochvalně Maruška, a jemně ho pohladila po hlavě.
Pavlík se postupně napil z obou prsů, a nakonec si na rameni Marušky odříhl.
"Teda Fanoušku, to jsem se pak pěkně začervenal, ale Maruška mi řekla, že prý je to v pořádku, aspoň mně pak nebudou trápit větry," řekl mi Pavlík, když jsme se znovu setkali nahoře v pokoji.
"To je úplně normální, Pavlíku, za to se fakt stydět nemusíš," řekl jsem, a mimoděk si sáhl na rozkrok právě v okamžiku, kdy Marta přinesla vyžehlené plínky a oblečení.
"Copak, Fanoušku, chceš vyměnit plínky?" zeptala se mně, když vše uložila na svoje místo.
Kývl jsem hlavou, a šli jsme spolu k přebalovacímu pultu, přičemž nás Pavlík z ohrádky zvědavě pozoroval.
Marta už mně rozbalila z počůraných plínek, které ihned dala stranou, a na pokožku v oblasti rozkroku mi nanesla čistící pěnu. V ten moment jsem se začal přes dudlík smát a kopat nohama, protože pěna příjemně chladila.
"Vydrž, Fanoušku, už to bude, jenom Tě musím očistit, víš?" řekla Marta, která se mi snažila očistit rozkrok vlhčenými ubrousky, následně zarudlá místa v rozkroku natřít mastí proti opruzeninám a pak už jen zapudrovat a zabalit do nových plínek. Za chvilku jsem byl skutečně očištěný v rozkroku, Marta ošetřila místa v rozkroku mastí s heřmánkovým extraktem a podložila můj zadeček novými plínkami. Tentokráte zvolila čistě jen látkové plínky, systém Snap in Two
Už mne i zapudrovala, chystala se mi protáhnout plínky mezi nohama a chybělo jen velmi málo k tomu, abych byl přebalený, když v ten okamžik jsem si dal ruce před penis, začal kopat nohama a kroutit hlavou, do čehož jsem křičel: "Neci pínky, neci pínky"
"No ty se tedy hezky předvádíš, Fanoušku," řekla mi Marta, jemně mi odstranila ruce z penisu, do kterých mi vložila plyšového medvídka. "Já vím, že se Ti to nelíbí, ale ještě chviličku vydrž," dodala Marta, když se jí konečně podařilo protáhnout mi plínky mezi nohama, a chystala se je zafixovat.
"Copak to tam máš, Fanoušku? Máš medvídka?" zeptala se mně, když začala fixovat plínky na bříšku.
"Míša, Míša," řekl jsem ji přes dudlík, ukázal medvídka, a zamával.
"No ne, ty hezky máváš, Fanoušku. Ještě hezky dáme svrchňáčky, a už to bude hotovo. No jo, myška v knížečce říkala, že plínečka už pro ni není, ale ty se ještě počůráváš, a proto plínečky pro tebe ještě jsou," řekla Marta, a konečně dokončila přebalování.
"Tak hotovo, a můžeš si jít opět hrát, Fanoušku," řekla mi Marta a zeptala se Pavlíka: "A co ty Pavlíku, nebudeš potřebovat nové plínky? Ne? Tak fajn kluci, hezky si tady hrajte, a nezlobte. Za chvilku vám přinesu pití."
Osaměli jsme spolu v ohrádce a stavěli jsme přitom hrad z kostek, když se mně Pavlík, stále nevěřícně pozorující ten můj velký balík plínek v rozkroku zeptal: "Fanoušku, a tobě se líbí ty plínky? A co vlastně cítíš, když je máš na sobě?"
"Víš, Pavlíku," odpověděl jsem mu, "u mne je to láska k plínkám spíše z nutnosti. Nemít je, tak mám každou chvilku špinavé kalhoty. A také jsem díky tomu pochopil, proč kojenci nebo batolata, kteří nosí látkové plínky, u přebalování tak vyvádějí. Když se do nich poprvé počůrám, tak cítím chvíli příjemné vlhké teplo, ovšem za chvilku už plínky začnou studit, a když se k tomu přidá další počůrání, tak už to vůbec není příjemný pocit. Ale to znáš konečně sám."
"Aha, tak zas až tak jsem o tom nepřemýšlel," řekl Pavlík, "a vlastně jsi mi vyprávěl, jak jsi se dostal k tomu, že musíš nosit plínky. U mne doktorka řekla, že to mám po nějakém příbuzném, že je to dědičné, a může i nemusí se to objevit přímo u mých případných potomků."
Zatímco jsme si s Pavlíkem povídali, Marta nám přinesla lahvičky s džusem, a řekla: "Tak co, kluci, hezky si tu hrajete? No ten hrad se vám ale povedl, je moc hezký. Za chvilku bude mít Maruška upečenou buchtu, tak víte co? Pojďte s námi dolů, a dáme si tam všichni kafe."
"Tak jo, a pak ještě Pavlíku vymyslíme, jak ten hrad rozšíříme," odpověděl jsem, a všichni jsme odešli dolů do kuchyně, kde na nás čekala i Jana s Klárkou a Maruška, která právě vytahovala z trouby již z dálky libě vonící upečenou buchtu.
"Pozor, ještě je horká, musím ji nechat trošku vychladnout... Fanoušku, zvoní Ti mobil," řekla Maruška, a přinesla mi mobil, který jsem předtím nechal ležet vedle v pokoji.
Podíval jsem se na displej, kde bylo napsáno "Adélka", zvedl jsem mobil, řekl: "Ahoj Adélko, tak co jak se vede? ... Jo? No tak to je super, ale klidně přijeď, Petra určitě nebude proti tomu... Jo, tak to se musíš vydat na... Pak už to v pohodě najdeš... Asi za půl hodiny? Tak fajn, všichni se budeme moc těšit."
Dokončil jsem hovor, a na otazníky v očích ostatních jsem vysvětlil: "Volala mi Adélka, moje kamarádka ze školky. Chodili jsme pak spolu na základku, střední i vysokou. Pak se naše cesty rozešly, ale jsme stále v kontaktu, a jednou za čas si zajdeme někam na kafe."
"Aha, tak to je ta Adélka, o které jsi vyprávěl, že s Tebou chodila do školky?" zeptala se Klárka, a opatrně upila ze šálku kávy.
"Přesně tak, Klárko," kývl jsem hlavou, "mezi námi je jenom kamarádský vztah, a nic víc. To se bát nemusíš."
Zatímco jsme seděli v kuchyni u kávy a buchty, přijela na dvůr světle modrá Toyota, a z ní vystoupila Adélka. Vyšel jsem s ostatními ven, abych ji přivítal, a všiml jsem si, že Adélčina sukně se jen s velkými obtížemi snaží zakrýt balík plínek.
Nevěřícně jsem na ni sáhl, Adélka se cudně usmála, a řekla: "Ahoj Fanoušku, no už je tomu tak, i já nosím plínky, stejně jako i vy ostatní."
"Ahoj Adélko, tak pojď dál, a vítej v našem ráji miminek," řekla Petra.
