Tak poslední díl končil tím, že i Pavlík se naučil pít z prsu, a na chalupu přijela Fanouškova kamarádka Adélka.
"Tak Adélko, klidně si tady odlož, a udělej si pohodlí. A pokud bys potřebovala přebalit,"oslovila Petra Adélku, a významně se podívala na její rozkrok, kde ani Adélčina sukně nedokázala skrýt již nápadné plenky, "nemusíš se stydět si říct. Oba naše chlapečky, Fanouška i Pavlíka, stejně i Janičku a Klárku, tady přebalíme, když je třeba."
Adélka, která seděla vedle mně, se zamyslela, a řekla: "Děkuji moc, Petro. Právě jsem uvažovala kde si mám vyměnit plínky."
"Tak pojď, Adélko, přebalím Tě do suchých plínek, ať nejsi v mokru," řekla Petra, a obě odešly nahoru do pokoje.
Za chvilku se obě vrátily k nám do pokoje, a Adélka byla v čistých plínkách a v krásných růžových dupačkách.
"Nebude Ti vadit, Klárko, že jsem Adélce půjčila Tvé dupačky? Objednáme ji také její vlastní oblečení, ale prozatím jsem ji takhle oblékla," řekla Petra Klárce, která s námi seděla u stolu.
"Ale vůbec ne, Petro, takhle to Adélce sluší, a aspoň mezi nás lépe zapadá," řekla Klárka, a usmála se na Adélku.
Adélka se mezi nás posadila, a Marta ji zatím chystala Sunar.
"Adélko, a ty jsi ve školce taky nosila na spaní plínky?" zeptala se ji Klárka.
"No jo, to je pravda. Stejně jako Fanoušek a ještě několik dětí," řekla Adélka, a já ji doplnil: "Na spaní jsme ve školce měli plínky, tedy mimo mně a tady Adélky, ještě Terezka, Štěpánek a Davídek. "
"Máš pravdu, Fanoušku," řekla Adélka, a obrátila se ke Klárce: "Víš, Klárko, chodili jsme s Fanouškem do školky, kde bylo celkově málo dětí, a paní učitelka Milada byla moc hodná v tom ohledu, že nabídla maminkám dětí, které se ještě ve spánku počůrávaly, že je ochotná jim dát na spánek po obědě plínky. Maminka ovšem musela donést do školky plínky a kalhotky na ně, a když byly plínky po spaní mokré, tak je musela vzít domů na vyprání. Stejné to ovšem bylo v případě když se nějaké dítě, které plínky na spaní nemělo, počůralo, tak jeho maminka dostala na vyprání jeho pyžamko."
"Aha, tak tomu rozumím, ale v naší školce, kde jsem chodila, jsem měla několik kamarádů, kteří se ještě počůrávali ve spaní. Ti však plínky ve školce neměli, taky nás tam bylo poměrně dost dětí," řekla Klárka, a podívala se udiveně na Adélku, která se rozesmála.
"Víš, Klárko," řekla Adélka omluvně, "vzpomněla jsem si na takovou menší příhodu, která se ve školce stala. Když bylo po odpoledním spánku, tak nás paní učitelka Milada zkontrolovala, a připravila případné mokré plínky pro maminky. Fanoušek se ve školce pravidelně probouzel počůraný, a jednou poprosil paní učitelku, jestli by i po zbytek dne ve školce nemohl mít plínky. No, a já jsem se k němu přidala, tak nás oba paní učitelka i po spaní přebalila do čistých plínek."
"Tak to je hodně zajímavé, Adélko. To bych ještě čekala v jeslích, ale ve školce...," řekla Jana, která dosud pozorně poslouchala.
"A víte co? Chtěli byste osobně poznat naší paní učitelku Miladu?" zeptala se Adélka.
"Počkej, Adélko, ty jsi s ní nějak v kontaktu? Vždyť už je to hezkých pár let, co jsme chodili do školky," zareagoval jsem.
"Totiž paní Milada má chatu v sousedství mé, kterou jsem dostala od rodičů. A už je to pěkně dlouho, postavili si ji tenkrát ještě před mým narozením. A hodně často jsme se navštěvovali, a to i dneska, když se tam jedu podívat. Když jí před několika lety zemřel manžel, tak se tam odstěhovala na důchod, svůj byt prodala, jelikož její syn Ríša si našel práci a přítelkyni na druhém konci republiky," vysvětlila Adélka.
"Adélko, rádi poznáme paní Miladu. Klidně ji sem pozvi, bude u nás vítána," řekla Petra, a Adélka nato sáhla do kabelky pro mobil.
"Tak já ji tedy zavolám, a když tak bych pro ni druhý den zajela," řekla Adélka, a obrátila se na mně: "A víš co, Fando, klidně bys mohl jet se mnou, teda pokud to Klárce nebude vadit..."
"Ale vůbec mi to nebude vadit, Adélko," odpověděla Klárka, a spiklenecky se na mně podívala.
Adélka odešla do vedlejšího pokoje zatelefonovat, chvilku mluvila s paní Miladou, a pak se k nám vrátila.
"Tak je to domluvené, paní Milada na nás zítra dopoledne čeká, a je moc zvědavá na to, jak to tady vypadá," řekla Adélka.
Druhý den ráno nás Marta přebalila do čistých plínek, a byl jsem oblečený do normálního oblečení. Musím přiznat, že to byl pro mně trochu nezvyk, celý pobyt jsem byl oblečený do oblečení pro, pravda, trochu větší miminka, ale šlo o první okamžik.
"Tady jsem vám dala do kabely čisté plínky pro případ, že byste potřebovali přebalit. Věřím, že si poradíte," řekla nám ještě Petra.
Odešli jsme k Adélčině Toyotě, a vypravili se na cestu pro paní Miladu. Adélka chvilku řídila mlčky, a pak mi řekla:
"Tak si představ, Fanoušku, že když jsem na chatě, tak za mnou paní Milada přijde, a případně mně i přebalí. Víš, já musím nosit plínky od té doby, kdy jsem cizí vinou potratila, a přítel mně opustil."
"Tak to nebyl moc dobrý přítel, Adélko. Já musím nosit plínky od úrazu při autonehodě," odpověděl jsem, a vyprávěl Adélce svůj příběh.
Cesta rychle utíkala, a za chvilku už Adélka zaparkovala svůj vůz kousek od malé chatové osady. Přišli jsme k chatě paní Milady, která nás srdečně uvítala, a povšimla si mého vybouleného rozkroku, kde se rýsovaly již značně těžké plínky.
"Tak vás oba vítám u nás na chatě. A koukám, Fanoušku, že budeš potřebovat přebalit," řekla paní Milada.
