Oknem pokoje začaly, zprvu nesměle, pronikat první sluneční paprsky. Jen jsem sebou trošku zavrtěl ve své postýlce, a pomalu se probouzel, když do pokoje vešla Jana, která mně uslyšela v hlídačce.
"Dobré ráno, Fanoušku," usmála se na, a políbila mne na dudlík, když otevřela postýlku, a začala mně rozbalovat ze zavinovačky. Nastal čas na ranní hygienu a výměnu plínek, které jsem měl již pořádně těžké, i když jen mokré.
Přišli jsme spolu k přebalovacímu pultu, na který mi Jana pomohla vylézt, a já jsem si na něj lehl. Copak to ta Jana bude asi dělat? vrtalo mi hlavou, když odepnula řetízek od dudlíku z overalu, a postupně mně začala svlékat. Nakonec jsem na pultu ležel jenom v plenkách, a Jana mně začala otírat navlhčenou žínkou v dětském tekutém mýdlu. Hezky mně osušila, oblékla nové body, a začala mně rozbalovat z plen.
Hned po rozbalení jsem začal čůrat, ovšem Jana na to byla připravena, a na penis mi přiložila a přidržela jednu plenu z hraničky.
"Fanoušek se nám počůral, ale to nevadí, dáme čisté plínečky," řekla Jana s úsměvem v reakci na to, že jsem dal během počůrání při rozbalení hlavu na bok.
Konečně odstranila počůrané plenky, a na můj rozkrok nastříkala čistící pěnu. Pěna příjemně chladila, a já se začal smát a kopat nohama.
"Ty jsi můj smíšek, viď, Fanoušku?" řekla Jana, a trochu mne polechtala na bříšku. Začal jsem se ještě víc smát, a kopal jsem dál nohama. Jana zatím ubrousky setřela pěnu z rozkroku, ale náhle se zarazila. Došlo ji, že krém proti opruzeninám nechala u druhého pultu, když večer přebalovala Klárku, a tak mi zatím přes penis přehodila plenku a šla pro krém.
Využil jsem situace, a začal slézat z pultu. Už jsem byl dole, když se Jana vrátila i s krémem, a řekla mi: "Kampak jdeš, Fanoušku? Ještě musíme namazat, a dát čisté plínky, ta šup hezky nahoru," a pomohla mi opět vylézt na pult.
Na pultu mi namazala rozkrok krémem, podložila pode mně čisté plínky, a nechala chvilku rozbaleného. Zatím si připravila i pudr, kterým můj rozkrok zasypala, a začala protahovat plínky rozkrokem.
V ten okamžik jsem přes dudlík začal křičet a kopat nohama: "Ne ne, neci pínky, neci!"
"Fando, musím Ti dát čisté plínky, protože se počůráváš, a jinak bys měl mokré i tyto krásné tepláčky," řekla Jana, podala mi do ruky plyšovou kravičku, kterou jsem si začal prohlížet, uklidnil jsem se, a Jana mne pak už bez problémů přebalila a oblékla do denního oblečení.
Pomohla mi slézt z pultu, ještě mne před zrcadlem učesala, a já jsem se na sebe díval a spokojeně mžoural očima. Odešli jsme spolu dolů do kuchyně, kde jsem si s pomocí Jany sedl do židličky, a Jana pro mne připravila snídani.
Chvilku poté se ozvalo pípnutí mobilu od Petry, kdy ji aplikace Chytré plenky od firmy Bamboolik upozornila na to, že bude čas přebalit Klárku. Tu samou aplikaci používala i Jana, a měla v ní nastaveno, kdy bude třeba mně přebalit do čistých plen. Pochopitelně to byl dobrý pomocník, který se ovšem musel brát s rezervou, a Petra a ani Jana slepě nespoléhaly na tuto aplikaci.
Chvilku poté, co jsem vypil lahvičku se Sunarem, přišly do kuchyně také Klárka s Petrou a zároveň i Marta, která u nás v tyto dny pobývala. Všichni jsme v klidu posnídali, já i Klárka jsme měli kolem krku uvázané bryndáky, a po snídani jsme si šli ven hrát. Byl opravdu krásný slunečný den, a tak byla velká škoda, abychom jej trávili v chalupě. Tam zatím Jana s Petrou uklidily nádobí a připravily pračku na praní. Kolem desáté hodiny jsme se všichni usadili v altánku k dopolední kávě a zrovna upečené bábovce. Janě zazvonil telefon, poodešla s ním tedy stranou, a jen jsme slyšeli: "...ano, je to určeno na tu adresu, kde se posledně natáčelo. Za jak dlouho asi?..."
Když se k nám Jana vrátila, tak nám řekla: "Máme pro vás překvapení od firmy, která vás natáčela. Za chvilku tady bude kurýr."
Zrovna v okamžiku, kdy jsme dopíjeli kávu, tak se na cestě objevila bílá dodávka, a Jana šla převzít zásilku od kurýra. Byly to dvě pěkně velké bedny, které ji Marta pomohla odnést k nám do pokoje, kde je vybalily.
Byl jsem moc zvědavý na to, co v těch bednách může být, a řekl jsem: "Tak už se moc těším na to překvapení od společnosti, která u nás natáčela. Copak to asi může být?"
"Myslím, že tuším, Fanoušku," odpověděla mi Marta, která právě přišla s Janou z chalupy, "snad se Ti to bude líbit, myslím to překvapení."
"Tak to jsem taky moc zvědavá," řekla Klárka, a trošku se zavrtěla, neboť cítila plnou plínku. I já si mimoděk sáhl na rozkrok, vycpaný plenkami, ve kterých jsem cítil velké mokro. Přišel jsem tedy za Janou, a řekl: "Jano, plínky lulu, studí."
"Tak si myslím, Fanoušku, že oba dva budete potřebovat přebalit, viď. A půjdeš se mnou, nebo s Janou?" zeptala se s úsměvem Marta, která seděla vedle Jany, a právě před chvilkou dopila svoji kávu.
Chytl jsem tedy Martu za ruku, Klárka přišla za Janou, a taky ukázala na svůj balík plínek mezi nohama, a všichni jsme odešli do pokoje.
"Tak si myslím, že je čas na to překvapení, Fanoušku," řekla Marta, a já si všiml nových plínek, které jsem zatím znal jen z internetu.
Kurýr přivezl balení plínek Crinklz Buccaneer a Cinklz Fairy Tale, a Marta mi vysvětlila: "Firma, pro kterou jsme natáčeli reklamu, nyní uvedla na trh dva nové typy plínek. Zatím byly určeny jen pro německý trh, ale již brzy budou i na ostatních trzích, a to včetně našeho. Tak která z těch nových plínek se Ti líbí, Fanoušku?"
Ukázal jsem na plínku Crinklz Buccaneer, zatímco Klárka si vybrala Crinklz Fairy Tale. "Ta plenka s poníkem a princeznou, ta je moc hezká, Jano. Tuto plínku chci," řekla Klárka, a ukázala na ni.
Tentokrát se přebalování obešlo bez jakýchkoliv scén, a místo body a tepláčků mi Marta oblékla tričko s krátkým rukávem, protože sluníčko již začalo velmi pálit, a body již stejně bylo mírně navlhlé. Na Martin pokyn jsem slezl z pultu dolů, a mimoděk si rukou zakryl plenku.
"Ale Fanoušku, no tak, miminka se za svoje plenky nestydí, naopak, jsou rády, že je mají. Ukážeš mi svoji plenku?" zareagovala Marta.
Trošku váhavě jsem dal ruku z plenky, a pomyslel si, že na tom něco bude. Vždyť nemít plenky, měl bych mokrou postýlku nebo oblečení, tak proč bych se měl vlastně za svoje plenky stydět? Tak svoji novou plínku ukážu, vždyť má moc krásné obrázky, tak proč se nepochlubit?
"No tobě ta plínka ale sluší, Fanoušku," řekla Marta, když jsem dal ruku stranou z plínky, "a copak to na ní máš hezkého? Vidím tady takovou pirátskou vlajku, medvídka s lasem a pirátskou truhlu... Je to moc hezká plínečka, kterou máš na sobě, Fanoušku."
Mezitím Jana přebalila Klárku, která taky dostala místo body tričko, a společně jsme se podívali na naše nové plínky. Nutno říct, že Klárce její vybraná plínka opravdu slušela, byl na ní hrad, princezna a poník. Nebo to byl jednorožec?... Opravdu nevím, ale faktem zůstávalo, že i Klárce její plínka moc slušela. Museli jsme se ještě pochlubit Marušce a Petře, jaké to máme na sobě krásné plínky. Firma Thrust Vectors, která je vyrábí, nás opravdu moc mile překvapila.
"Vy oba máte moc krásné plínky," řekla Maruška, když nás viděla přicházet. Už jsem se za svoji plínku nestyděl, vždyť byla moc hezká.
