Klárka se na Jirku překvapeně podívala, a pak řekla: "Proč ne, ráda si ho dám. Vypít si dobrý čaj, to je skutečně požitek. "
Jirka tedy odešel do kuchyně, kde do láhve s dudlíkem připravil čaj. Ještě vyzkoušel, jestli není moc horký, a když přišel do pokoje, řekl Klárce: "Tak, čajíček je pro Klárku připravený, tak pojď, a polož mi hlavičku hezky do klína. "
Klárka poslechla Jirku, a ten ji přiložil k puse láhev s dudlíkem, kterou držel. Klárka poslušně sála připravený čaj, a Jirka ji chválil: "No to je ale šikovná holčička, ta hezky pije." Po chvilce Klárka dopila láhev, a Jirka se jí zeptal: "Tak jak se Ti to líbilo, Klárko?"
"V ten okamžik jsem si připadala jako malé miminko. Ale bylo to moc hezký, opravdu, " odpověděla Klárka.
"A chceš teď dudlíček, Klárko?"
Klárka zavrtěla hlavou, a Jirka vytáhl z kapsy řetízek, na který dudlík připevnil a druhý konec dal na Klárčino body.
"Myslím, že takhle to bude dobré řešení. Když dudlíček nebudeš chtít, budeš ho mít na řetízku, abys ho neztratila. A jaké je tvoje velké přání, Klárko?"
"Chtěla bych žít jako miminko, spát v zavinovačce, bumbat z lahvičky s dudlíkem a tak podobně, " řekla Klárka.
