Ráno se oba manželé probudili v mokré posteli, zrovna v místě, kde spala Klárka. Jirka to nekomentoval, ale z výrazů v jeho tváři bylo poznat znepokojení.
Nebylo to totiž poprvé, co se Klárce tato mokrá příhoda stala.
Jirka, jindy i při snídani hovorný, jedl mlčky, a Klárka tušila, že má v podniku asi nějaké starosti. Kdyby tak tušila, jaké má starosti...
Jejich služka Marie zatím uklízela v domě a našla v jejich ložnici i mokré prádlo.
Jirka se mezitím s Klárkou rozloučil, a řekl ji: "Odpoledne pro Tebe přinesu překvapení. Uvidíš, že se Ti to bude hodit. "
"Bude to snad nějaký šperk, Jirko?" zeptala se Klárka.
"Nech se překvapit, však sama poznáš, co to bude, " usmál se to ráno poprvé Jirka a políbil Klárku na rozloučenou.
Den probíhal svým obvyklým tempem. Klárka si vyřizovala své věci, až uslyšela přicházet Jirku. Co bylo horšího, měla vlhké kalhotky. Rozhodla se na to v tuto chvíli nemyslet, a přivítala se s Jirkou.
"Ráno jsi říkal, že máš pro mně nějaké překvapení, Jirko,"řekla Klárka, když se přivítali, a spolu odešli do ložnice.
"Ano, to mám. Sundej si sukni, kalhotky a lehni si na postel," řekl Jirka.
Klárka poslechla, a lehla si. V ten moment se v Jirkově ruce objevily plenkové kalhotky.
"To snad nemyslíš vážně, Jirko. Copak jsem nějaké miminko?" zareagovala Klárka.
"Máš často nehody, zlato. Tak hezky roztáhni nožičky a zvedni zadeček, " řekl Jirka.
Stačilo pár zkušených pohybů, a už zapínal lepící pásky na přední straně plenky.
"Tak jak se Ti ta plenka líbí, Klárko?" zeptal se. "Je příjemně měkká, ale nevím, jak si na ni zvyknu, " odpověděla Klárka.
Oba odešli z ložnice do pokoje, kde za nimi přišla Marie, aby se zeptala na jejich přání. Pohled na Klárčinu plenku ji pobavil, a pomyslela si, že tady máme plenkovou dámu.
