Autor Téma: Vojenský život v plenkách 1  (Přečteno 1449 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Vojenský život v plenkách 1
« kdy: Května 08, 2022, 18:56:28 »
Kapitola 1. U odvodní komise, odvedenec


Nyní se přesuňme do doby totality, kdy byla vojenská služba povinná. Tento příběh se mohl z většími, či menšími obměnami stát.
„Další, vlastně tohle je již poslední“ zabručel vojenský lékař, předseda odvodní komise plukovník Bernát.
Mladý chlapec nesměle vstal. „Tak, pojďte, Prošku, Vás jsem si nechal na konec“ zval jej dál lékař.
„Svlékněte se do naha“ poručil mu. Po té se jej jal prohlížet.
„Urostlej chlapík, ten bude odvedenej“.
Pak se, ale zarazil. „Moment, Prošku, co to má znamenat“? Povytáhl přísně obočí a ukázal na chlapcovy svršky.
„Vy máte na sobě plenky a takhle jste přišel k odvodní komisi? To se ani při nejmenším nestydíte“? Znechuceně se dotázal vojenský lékař a vložil do své řeči značnou porci opovržení.
„Soudruhu, já se pomočuji“ odpověděl nesměle chlapec.
„Jo ták, Vy simulante“ protáhl vojenský lékař. „Vy se chcete chlapečku vyhnout plnění svých vojenských povinností,ale to Vám neprojde“.
Po té vzal do ruky nějaké papíry. „Tady to máme“ zabručel a obrátil se na chlapce.
„Tak Vy máte záznamy z psychiatrie kvůli úchylce, nosíte i přes to, že jste dospělý plenky, je to pravda“?
„Ano, soudruhu plukovníku. Mě se z nějakého mě neznámého důvodu líbí nosit plenky“ odpověděl před ohromenou komisí chlapec.
„Jste poslední, schválně jsem si Vás nechal naposledy, proto, že jsem věděl, co jste za kvítko z čertovy zahrádky, Teď nám o své zálibě vše vypovíte, abychom mohli posoudit, zda se do armády vůbec hodíte, nebo, budete-li jak se říká neodvedeným kriplem“ vyzval nelaskavě hocha vojenský lékař.
Jarda počal rozechvělým hlasem vyprávět svůj příběh.
„Byl jsem normální kluk. Ve dvanácti letech jsem byl nachlazený a počal jsem se počůrávat. Mamka nechtěla, abych měl mokrou postel, dávala mi igelit pod prostěradlo. Když ani to nepomohlo, koupila mi plenky, které jsem si na noc dával. Cítil jsem se v nich velmi příjemně, vrátily se mi zasuté vzpomínky, kdy mne mamka jako malé batole přebalovala.
Po té, co jsem se vyléčil, vracely se mi vždy vzpomínky na plenky. V pubertě jsem po nich nevím proč začal toužit, ale jak na to? Potají jsem si dával do rozkroku ručníky. Jednou jsem u své tety, kde jsem byl na prázdninách objevil plenky, jednalo se o mého sedumnáctiměsíčního bratrance. Potají jsem jich několik vzal a doma jsem si je nasadil. Ležel jsem v posteli, naši nebyli doma. V tom v zámku zarachotil klíč a ve dveřích se objevil táta, který jmi strašně vynadal. Nepomohly slzy, sliby, skončil jsem na měsíc v psychiatrické léčebně“.
„A dobře udělal“ zabručel jeden z důstojníků.
„Chlapec pokračoval. „Základní školu jsem dokončil, učení průměr, nakonec jsem se šel učit na malíře, což mne velice bavilo. Po vyučení jsem se osamostatnil, bydlím v garsonce. Tolik o mých plenkách“ dokončil své vyprávění chlapec.

„Takového vojáka naše socialistická armáda nemůže potřebovat“ odfrkl si opovržlivě jeden z členů vojenské odvodní komise a Jardovi Proškovi, tak se jmenoval chlapec se očividně ulevilo.
„Nebudu muset na vojnu, dostanu modrou knížku, vyhnu se té vojenské buzeraci“ prolétlo mu hlavou.
Ztváří členů vojenské odvodní komise vyčetl znechucení a pohrdání. Ta lékařova byla nevyspitatelná, byl na ní úsměšek, který taktéž vyjadřoval krajní pohrdání, ale i něco záhadného, nemohl tomu přijít na kloub.
„Máte nějakou holku“? Dotázal se posměšně jeden z důstojníků.
„Ano, mám“ odpověděl nesměle Jarda.
„To z Vás bude mít radost, pokud s Vámi bude mít dítě, tak bude mít na starosti dvě“ odtušil vojenský lékař a všichni kromě Jardu se zasmáli.
„Oblečte se, ale jen do spodního prádla a nasaďte si plenky“ přikázal mu pohrdlivě vojenský lékař. Jarda tak váhavě učinil.
„Teď se producírujte po místnosti“ přikázal opět a spočinul na něm opovržlivým pohledem.
Jarda pochodoval, na zadku se mu rýsovaly plenky.
„To bude voják“ zhnuseně řekl jeden z důstojníků.
„Pozor“! Zavelel vojenský lékař. „Vpravo v bok! Vlevo v bok! K zemi,! Vstyk“!
Jeho rozkazy zněly řízně
„Ať už to konečně skončí“ pomyslel si Jarda a těšil se, až tato muka přestanou.
Následovalo několik dalších povelů včetně sta dřepů a pěti kliků. Bylo vidět, že se původně znuděná vojenská komise tímto výstupem očividně bavila. Jarda byl ve tváři celý rudý, jednak námahou, jednak studem.
„Postavte se do pozoru a hleďte přímo na mne“! Rozkázal vojenský lékař, který si něco zapisoval.
„Kolego, co myslíte, mohl by to být dobrý voják“? Dotázal se nadporučík Sádovský.
„To bude záležet na panu doktorovi“ odpověděl mu poručík Ptáček.
Jarda se cítil před těmito muži velmi trapně. „Pokud mne odvedou, budu mít krutou vojnu, pokud ne, budu u kluků za kripla“ přemýšlel a měl se co držet, aby mu nevytryskly slzy.
„Chlapeček je nějak na měkko“ opět si přisadil vojenský lékař a Jarda pochopil, že jeho osud závisí na libovůli tohoto krutého muže.
„Ty plenky jsou moje prokletí“ pomyslel si opět Jarda. „Pokud se vyhnu vojně, již je nebudu nosit, budu se věnovat jiným věcem, tohle je moje prokletí. Tahle vojenská odvodní komise mne o tom dostatečně poučila“.
Do místnosti vešel vojín, který na tácu přinesl malé pohoštění pro členy komise. Káva voněla, Jarda tam stál v plenkách a připadal si trapně, věděl, že si jej tito pánové vzali, jako poslední číslo v řadě nudných procedur odvodů.
Důstojníci se nezávazně bavili, jako by tu ani nebyl pojídali chlebíčky, zákusky a popíjeli kávu. Vojenský lékař neustále úkosem pohlížel na Jardu, Ten uvažoval, zda se zeptat, jestli může odejít, ale něco mu v tom bránilo.
Stál tam, jako na hanbě, jako Ježíš Kristus před Pilátem Pontským.
„Oblečte se, ať se nám tu nevystavujete v plenkách, jako nějaké batole“ vyzval jej vojenský lékař, který ještě dodal: „ty plenky si ponechte, ty Vás už nespasí a ostudu, tu jste si tady uřízl docela pěknou“. Po této jeho hlášce se všichni členové komise rozřehtali na celé kolo.
„Doktore, díky, připravil jste nám pěknou komedii“ zakuckal se smíchy jeden z důstojníků.
„To nejlepší přijde nakonec“ pomyslel si vojenský lékař a záhadně se usmál.
Následovalo další procházení po místnosti a řízné vojenské povely. Jarda se opět stavěl do pozoru,otáčel se vpravo v bok, vlevo v bok a musel cvičit, tentokrát oblečený, plenky měl na sobě. Byl zpocený, nervózní. Vlivem toho všeho se mu počalo chtít čůrat.
„Pokud to pustím do plenky, uleví se mi, pokud na to ten vojenskej felčar přijde, kopne mne do zadku a neodvedou mne“ přemítal Jarda, ale zdráhal se svou provést.
Komise se očividně bavila na jeho účet. „Tak to nevím, co nám tohle batole bude v naší socialistické armádě platné“ zasmál se jeden z důstojníků.
„Každý člověk se může napravit, soudruzi“ řekl vojenský lékař. Jardovi to v tu chvíli došlo. „Budu odveden“ a srdce se mu v těle zastavilo.
Jeho potřeba na malou byla akutní, křížil nohy, seč mohl. Toho si členové vojenské odvodní komise povšimli, obzvláště lékař.
„Mohu si odskočit“? Dotázal se nesměle Jarda.
„A od čeho máte plenky“? Řekl bodře vojenský lékař.
„tak, přeci mne neodvedou“ pomyslel si Jarda a již cítil, jak čůrá. Úleva, to důvěrně známé teplo v rozkroku, to vše jej uklidnilo a přesvědčilo o tom, že dostane modrou knížku. Jeho plenky se v předu počaly nadouvat.
„Co by se mnou na vojně dělali“ opět si pomyslel Jarda, který zachytil pohled vojenského lékaře.
„Soudruzi, vyslyšte moje rozhodnutí, jsem přesvědčen, že s ním budete souhlasit“ vzal si slovo vojenský lékař. „Jaroslav Prošek je schopen vojenské služby“. V komisi to zašumělo údivem.“Poslyšte odůvodnění“ pokračoval nekompromisně vojenský lékař, jehož jízlivý pohled spočinul na Jardovi.
„Jaroslav Prošek je zdravotně způsobilý ke službě v armádě. To, že nosí plenky je zástěrka, aby se tomu vyhnul. Vojna není kojná a dělá z chlapců chlapy, tady to půjde ještě dál, z batolete bude muž“.
Jarda zbledl. „Něco se Vám nelíbí“? „Vše je v pořádku“ zašeptal hoch, který vše chtěl mít za sebou.
Byl odveden. Věděl, že mu nastane krutá vojna, kladl si otázku, jak to vše přežije?
Pokračování příště.


Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Re:Vojenský život v plenkách 1
« Odpověď #1 kdy: Května 09, 2022, 13:51:37 »
Velmi zajímavé . Dopředu musím politovat Jardu . Těším se co bude dál .

Offline FrantaM

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 310
  • Karma: -5
Re:Vojenský život v plenkách 1
« Odpověď #2 kdy: Května 10, 2022, 17:58:27 »
Zajímavý příběh,  jsem zvědavý na další pokračování