V této minisérii tráví Klárka a Fanoušek léto na chalupě od Petry.
Z pohledu Jany
Petra si zapůjčila dodávku, aby mohla na chalupu odvézt potřebné věci, které by nebylo možné odvézt osobním autem. Šlo hlavně o oba kočárky a také o kartony plen Crinklz.
Konečně nastalo léto, a poslední den ve školce před jejím každoročním měsíčním uzavření. To bylo nutné kvůli nutným opravám, na které nebyl během provozu čas a také kvůli doplnění zásob pro provoz školky.
V mém autě již byly připraveny věci pro delší pobyt, hlavně pak látkové plínky a oblečení pro Klárku a Fanouška, ale také jejich oblíbené hračky a věci denní potřeby.
Večer jsme přijeli na chalupu od Petry, která nás již netrpelive očekávala. Vynosily jsme spolu přivezené věci, které jsme uložily. Klárka si zatím hrála s Fanouškem na zahradě, pak jsme je oba vykoupaly a uložily do postýlek v jejich podkrovním pokojíku.
Druhý den bylo nádherné počasí, sluníčko velmi hřálo, a rozhodla jsem se k jedné věci. Fanoušek byl celé dny zabalen v tlustém balíku plínek, až se musel moc potit. Když tedy nastal čas na přebalení, sundala jsem mu hodně těžké plínky, avšak oblékla jsem mu trenýrky, a řekla jsem: "Fanoušku, až budeš chtít čůrat nebo kakat, tak mi řekni, ano?"
Z pohledu Fanouška
Když mně Jana přebalovala, všiml jsem si, že mi nedává plínky, ale jenom trenýrky. A pak mi řekla, abych se včas ohlásil, když budu chtít čůrat nebo kakat. Celkem se mi to líbilo, v tom balíku plen bylo fakt horko.
Šel jsem si hrát na zahradu s Klárkou, zatímco Jana s Petrou chystaly svačinku. Hezkou chvilku mi trenýrky zůstaly suché, ale pak najednou... Než jsem stačil doběhnout ke stromu, cítil jsem, jak mi trenýrky vlhnou a po noze mi teče moč. Plínky by to v pohodě pobraly, ovšem trenýrky ne, ty byly hned mokré, a hned se na nich objevila skvrna. Navíc hned začaly studit, a ihned se objevily Jana s Petrou, aby nás zavolaly k svačině.
"Pojď, Fanoušku, musím Ti dát plínky, " řekla Jana, která si všimla mokrého fleku.
Šel jsem tedy s Janou do našeho pokojíku, kde mi Jana sundala mokré trenýrky, a začala skládat plínky pod můj zadek.
"Jano, ploc musim mít plínky?" zeptal jsem se. "Víš, Fanoušku, ještě si neumíš říct, že potřebuješ čůrat nebo kakat, a ani si sám nedokážeš zajít na záchod, tak Ti musím dát plínky. Kdybys je neměl, tak by sis pomočil oblečení, "odpověděla Jana, a chystala se mi je protáhnout mezi nohama.
Když už jsem měl plínky na bříšku, povedlo se mi je shodit a přitom jsem křičel a kopal nohama: "Neci plínky, neci plínky!"
"Ale no tak, Fanoušku, za chviličku to bude. Ty ještě musíš nosit plínky, " odpověděla mi Jana, nabídla mi dudlík, přičemž jsem kroutil hlavou a stále kopal nohama.
V ten okamžik přišla do pokoje Petra, která přinesla vyžehlené plínky, a zeptala se Jany: "Kde jste s Fanouškem tak dlouho? Čekáme na vás s Klárkou."
"Ale, Fanoušek trochu zlobí, a nechce si dát plínky, " žalovala Jana.
Petra vzala z poličky chrastítko v podobě medvídka, zachrastila jím před očima, a pak mi ho po chvilce váhání dala do ruky.
Prohlížel jsem si ho, a pak jím taky zkusil zachrastit, což se mi podařilo.
"Ten medvídek hezky chrastí, viď, " řekla Petra, zatímco mi Jana, nyní již bez problémů, protáhla plínky mezi nohama a zajistila.
Nyní jsem ležel na přebalovací podložce již s dudlíkem v puse a spokojeně mžoural očima. Mimoděk jsem si sáhl na rozkrok, a Jana mi řekla, přičemž mne poplácala po balíku plínek: "Máš tam plínky, Fanoušku, máš?"
Přes dudlík jsem ji odpověděl: "Plínky, mám plínky."
Petra nato zareagovala: "No jo, Fanoušku, ještě se počúráváš, tak musíš nosit plínky. "
Jana mi pomohla vstát z podložky, a všichni jsme odešli na svačinu.
Ani mi nevadilo, že mám zase plínky mezi nohama, přece jen v nich byl lepší pocit, než v mokrých trenýrkách. Navíc kalhotky na plenky měly krásný vzor s medvídkama, který se mi strašně moc líbil.
Jedna věc mi ale přesto došla: zase nejsem vítěz nad plenkama.
