Probudila jsem se tou horší variantou. Šokem. Asi to znáte. Vteřinu poté, co začínáte vnímat alespoň zvuk, to s vámi trhne. Už se mi to stalo v životě párkrát. Většinou stylem kde to jsem, když jsem měla ještě mladé divoké období. Akorát mě nebolela hlava a nemusela jsem se plížit od nikoho z bytu případně neběžela zavřít okno při bouřce. Včerejší práce ze mě musela vytáhnout nějakou ostražitost nebo únava trošku přidusit paměťové centrum. Necítila jsem v rozkroku obvyklý dotek intimky. Lekla jsem se, že si počůrám postel. Pak ten dotyk igelitu a to, že nespím ve své posteli byla už jenom cukříková deka na dezertu mé paranoie. Posazená v posteli, kdy mi mozek zařídil probuzení lepší, než poctivý hrnek kávy, musela jsem se sama sobě uchechtnout, že jsem nezačala ještě ke vší své trapnosti panikařit, že vedle mě leží "nějakej" chlap. Podívala jsem se na Honzu, jestli ho moje raketové zrychlení ze spánku do bdělosti neprobudilo. Pobavilo mě zjištění, že ani nevím, jestli je tvrdý spáč nebo ne.
Potichu jsem vstala, přešla po špičkách jako myš do Honzovi koupelny a po vykonání ranní klasiky, přistihla jsem se, jak stojím na Honzově chodbě a moje ženská zvědavost mě nabádá k tomu podívat se na Honzův byt bez jeho "přítomnosti". Už jsem u Honzi byla několikrát ale teprve teď, právě teď, strašně brzo ráno, jako bych byla návštěvník nějaké výstavy či zájemce o koupi. Mohla jsem se podívat na obrázky co má v předsíni, přejít do jeho obýváku a zjistit jak moc má uklizeno i když mě nečekal. V rohu mu poblikával počítač světýlky a já si vzpomněla, jak několikrát zmínil, že rád hraje počítačové hry a jak svůj blikající světélkující počítač obhajoval, že bohužel ty herní se jiné neprodávají. Teda, obhajoval to až poté, co jsem si udělala legraci, kdy se z boku otevřou dvířka a vystoupí z nich mimozemšťan, po vzoru setkání třetího druhu. Nesl to hrdě a s malým povzdechem.
Dostala jsem žízeň a tak jsem se odhodlala nakouknout do Honzovi lednice a trošku mě vyděsilo, že pravděpodobně žije zdravěji než já. Krom toho, že už teď vím, že vaří o sakra velký fous lépe, než kdy by se mi zdálo. "Jó Kájuško, ty sis dobře vybrala... si byla dobře vybrána" opravila jsem se ve své vlastní hlavě, když jsem si vybavila mou cestu až do Honzova bytu. Snídat pivo, když jdeme pravděpodobně na druhé kolo do práce, se mi nechtělo a protože víc variant tekutin Honzova lednička neobsahovala, když tedy nepočítám nějaké omáčky a sojovku na asijskou kuchyni, spokojila jsem se s vodou z kohoutku. Zatímco jsem popíjela, opřená o kuchyňskou linku a vychutnávala si ten zvláštní ranní klid, došlo mi, že Honza nemá v bytě jedinou fotografii své rodiny nebo jiné lidské bytosti. O rodinách jsme se bavili jen sporadicky, respektive skoro vůbec a jen krom toho, že někdo z jeho blízké rodiny byl vážně nemocný, moc netuším. Jasně, Honza se nevylíhl a ani nezjevil, musí tedy existovat nějaká maminka a tatínek ale Honza o nich nemluvil vůbec. Z úvah mě vytrhl zvláštní chlad do nohou. Stát v listopadu na kuchyňských dlaždicích bez ponožek nějak není ono. Potichu jsem se tedy zase začala přemisťovat do ložnice s tím, že se zavrtám k Honzovi do pelíšku.
Kájino trhnutí mě probudilo do polospánku. Částečně jsem bděl a zároveň i trochu spal. Něco co mají asi všichni vysokoškoláci během přednášek na hodinách Úvodu do psychologie. Cítil jsem, jak se Kája vrtí, naslouchal, jak vstává a jde na záchod. Pomalu, jako při dobrém podcastu, upadám do spánku, při naslouchání Kájiných dobrodružství a ťapání jejích tlapek po linu. Vrznutí dveří od ledničky. Připadal jsem si, jako bych poslouchal rozhlasovou hru. Trošku jsem se pousmál, protože jsem si vzpomněl na své tajné šmejdění v Kájině bytě ala tenkrát poprvé. Já ale nemám žádné tajemství. Teda, jasně, v počítači by se toho našlo ledacos a tím, že bydlím sám, nejsem nucen si schovávat lechtivé věci do složky Škola. "Kája bude asi zklamaná", řekl jsem si v duchu. Žádné tajné dveře za knihovnou, mapa pokladu z druhé strany obrazu, deset kilo omamných látek ve stoupačkách nebo lidské orgány v lednici. Jsem docela nudnej. "Co má asi Kája za kostlivce ve skříni?" řekl jsem si a připadal si hloupě, protože touhle řečnickou otázku jsem opravdu, ale opravdu, klást nemusel. "Možná ve druhé skříni?". "Holt jsem nudnej". Pokud by o mě Kája říkala nějaké své kamarádce, co by asi řekla? Chodí do práce, hraje počítačové hry a o víkendech mě svazuje. "Jasný..." povzdechl jsem si. Ani netuším, jestli má Kája nějaké své pravidelné kávičky s nějakou kamarádkou, kde si vše řeknou. Vsadím se, že Kája má ve své druhé skříni boxerské rukavice a pod nima dva poháry za juniorského mistra České republiky. Pak samozřejmě přestala protože jí víc učarovalo taekwondo a nebýt přísných limitů, nedostala se o fous na olympiádu v hodu oštěpem. Neberte mě zle, za to, že můj největší koníček jsou počítačové hry se nestydím. Díky bohu za dnešní dobu. Ale auta mě neberou, sport respektuju jen pokud si můžu sám zakopat a koukat v telce mě na něj prostě nebere. Nemám přehled co běží v divadlech, který hokejista spí s kterou modelkou či moderátorkou.... S Kájou jsme si spíš povídali vždy jen o tom, co je kolem nás, co se dělo a děje v práci a sem tam jsme si povídali o základních otázkách, které se pokládají na každém počátku nakousnutého vztahu. Sny o stáří, nej místo kam by se chtěl člověk podívat, jídlo které nemá a má rád. Co když po měsíci či dvou zjistím, že s Kájou nemám nic společného? Okem jsem se podíval na hodiny co mám na nočním stolku a zjistil, že Kája je buď hodně ranní ptáče nebo mám mizernou matraci. Na druhou stranu, spát jsme šli docela brzo. Z úvahy kolik hodin spánku by měl absolvovat průměrný dospělý, mě vytrhlo blížící se tlapkání Kájiných bosých chodidel po podlaze směrem k ložnici. Zavřel jsem oči a nechal pracovat jen své uši. Kája opatrně rozvírala dveře aby mohla projít a pak jsem ucítil její váhu jak se noří do matrace.
Koleno opřené do matrace se zároveň zabořilo do igelitové podložky a já si uvědomila, že můj ranní šok, zda mám intimku a náhlé chybění tolik známého tlaku mezi nohama, které už jsem přestala vnímat, byla vlastně docela příjemná změna. V rámci retrospektivy, Honza se na nic neptal, nic nekomentoval a já jsem tento jeho akt prostě akceptovala stejně jako akceptujete když vám někdo k jídlu přistaví solničku nebo ke kávě cukřenku. Prostě, nebylo to divné i když to není normální. Myslím igelitovou podložku a specifický vztah k inkontinenčním pomůckám, ne tu solničku. Oběma koleny na počátku postele, jsem se jemně pohupovala do středu svého opuštěného místa a pak se oběma dlaněmi zapřela o matraci. Ruce jsem si nechala klouzat po prostěradle kryjící igelit a cítila jsem příjemný pocit. Jsem v bezpečí. Pomalu jsem si vedle Honzi lehla a svým tělem jsem kopírovala linii jeho těla. Tzv. Spooning, o kterém na sto procent najdete článek na každém ženském webu alespoň dvakrát. Hlavou jsem se přitulila k Honzově temeni a pustila myšlenky na volnoběh. Během několika minut se mi stihlo hlavou mihnout co budeme asi tak snídat, že budu muset ještě domů, protože nemám jiné oblečení, v kolik asi tak dorazit do práce. Myšlenka na práci mě znovu rozpumpovala srdce a z příjemného nedělního lenošení, či tedy pokud přihlédnu k času na Honzově budíku - dospávání - mě zase vytrhla krutá realita. Otevřela jsem znovu oči a před sebou viděla Honzovo temeno. Jemně jsem se ho dotkla svým nosem a svou ruku začala hladit jeho paži. Poznala jsem, že Honza mi nespí.
Hlavou mi proběhl jednoduchý vtip. "Muži mají po ránu erekci a ženy zívají. Náhoda? Nemyslím si." Akorát jsem neslyšel Káju ani jednou zívnout. Otočil jsem se obličejem ke Karolínce a uviděl jako první znovu ty její oříškové oči. Jak můžu ležet v jedné posteli s tak nádhernou bytostí? Igelit pod námi a jeho drobné lupání či snad šumění, to jak po igelitové vrstvě měnilo svou polohu povlečení s tím, jak jsem se otáčel, mi ale znovu dalo odpověď. Chtěl jsem Káje popřát dobré ráno ale než jsem mohl cokoliv říct, její rty byly na těch mých a Kájina ruka se dotkla mého pytlíku a začala přepočítávat duhovky hmatem. Začali jsme znovu prozkoumávat naše těla pomocí rukou, ani na chvilku se naše rty nerozpojili. Nebyla to zvířecí vášeň, stejná, jako v kanceláři den před tím. Tohle bylo vědecké bádání tvarů, hrbolků a různých ploch toho druhého. V jeden moment jsem našel Kájino lechtivé místo u kterého se uchichtla a zavrtěla a na oplátku ona našla místo, kde mi její ruka byla velmi příjemná a já se jemně propnul v odpověď jejího objevu.
Cítila jsem Honzovo teplo a hlavně jeho vůni. Tu pravou vůni. Honza běžně voněl po nějakém sprcháči či možná parfému, opravdu netuším. Ale po prospané noci, tohle byla jeho vůně. Cítila jsem jí a moc se mi líbila. Nechtějte po mě popis, můj nos pozná, že je nutné vynést koš nebo, že jsem zapomněla vyndat z tašky tričko po cvičení. Určitě nerozpozná devatenáct odstínů kvetoucího šeříku a dle toho určí, co je za den v týdnu. Honza mi ale voněl. Moje ruce zkoumali každou píď jeho těla a Honza měl evidentně na stole stejný projekt. V jeden moment jeho ruce narazili na mou spáleninu od kancelářského koberce a vteřinu na to, změnil směr pátrání. Já jsem měla snad poprvé při čistém vědomí a bez kocoviny možnost zkoumat jeho přirození a v duchu si dělala poznámky. Jestli čekáte, že uvedu váhu a rozpětí, tak vás zklamu. Nejsem rybář. Nikdy mi nedocházelo, proč chlapi loví ty své centimetry. Jasně, s malým kašpárkem a tak dále, všichni to známe. Nevím jak u jiných dam ale cokoliv nad patnáct je super a cokoliv nad dvacet dva problém. Spíš bych to přirovnala k autům. Pokud má někdo bavoráka a je to debil, je to debil s bavorákem a v určitý moment, pokud zrovna nepotřebujete svézt, je to jen debil. Honza byl ale v mém divném světě od počátku tak normální až to bylo divné i mě. A i jeho přirození prostě bylo normální. Žádná bageta ale ani kašpárek. Jemně jsem si hrála s jeho pytlíkem, až by mě šlo podezírat, že dělám lékařské vyšetření. Já však chtěla znát jednu věc. A přiznám se bez mučení, četla jsem o ní. Pomalu mi moje ruka sklouzla do míst, kde jste tak nějak přesně v půli mezi předkem a zadkem a cítila jsem, jak Honza jemně ucukl kvůli vzrušení, než kvůli nepříjemnosti. "A mám tě" projelo mi hlavou a poslední díl puclíku mého plánu zapadl. V hlavě jsem si odškrtla a přešla od radostné povinnosti už jen k radosti a nechávala se Honzou zpracovat.
Jako potápěč jsem se vrhnul pod deku a nejprve se při svém sestupu zastavil u Kájiných prsou. Sice to znamenalo vzdálit se od jejích rtů ale ty její trojky... Konečně jsem se dostal k jejím bradavkám, které byly na sto procent připravené na má ústa a jazykem jsem si s nimi začal hrát. Kájina vůně, zintenzivněná pod dekou, byla naprosto všude a díky tomu, že Kája neměla intimku, moje levá ruka se zabydlela v jejím klíně, kde krouživými pohyby naháněla její nejcitlivější bod. Abych pokračoval v tom co dělám mi Kája dala najevo tím, že objala mou hlavou a ještě víc jí přitiskla k svému prsu.
Bylo mi to příjemné. Od Honzi mi to bylo příjemné. Zvláštní, u mého bývalého bych tohle... prostě nějak by to nebylo ono ale Honza, chtěla jsem aby nepřestával. Moje prsa mi nikdy před tím, neposílali takové signály. Honza si hrál s mými bradavkami, cítila jsem jeho zoubky, jemné sání a hnětení jen jednou rukou, kroužení palcem po mém dvorci a pak jeho levá, našla si přesně to správné místo aby to bylo úžasné ale Honza zároveň fungoval jako každá správná telenovela, oddalujíc zakončení děje, co to šlo. A pak se to stalo. Něco, co jsem nikdy ale opravdu nikdy nezažila. Honza se pod dekou svezl hlavou k mému klínu a já na chvilku zpanikařila. Cítila jsem, jak mi stahuje noční trenýrky, jak mi klouzají po stehnech dolů a v momentě kdy prosvištěli kolem kotníků, obě Honzovi dlaně tlačili do stran na má stehna a já v poloze na obrácenou žabičku, měla najednou jeho hlavu ve svém klíně a jeho ústa...
Chvíli jsem si byl nejistý. Kájina zdravotní nevýhoda nám byla jasná a tak sem očekával, že mě Karolínka každou chvilku vytáhne z pod deky za pačesy, zpět na hladinu. chtěl jsem to prostě zkusit a v momentě, kdy tak, jako jsem byl přisátý k jejímu prsu, jemně jsem se přisál k jejímu něžnému bodu v klíně, naopak jsem cítil její ruce na své hlavě, jak mne jemně.. ani ne tak tlačí, spíš jen přidržují na místě. Moje levá ruka, jako bych se hlásil ve škole, dostala se zpět ke Kájině poprsí a má pravá se ve skautském gestu přísahy... skauti prosím promiňte za přirovnání, zajela jemně do Karolínky. Můj jazyk jemně hladil její něžný hrbolek a špička jazyka kroužila kolem a přes její vrchol. Moje ruka na prsou jemně začala tisknout a pouštět celé prso s přesahem na její prsní bradavku. Po chvilce jsem slyšel jak Kája hluboce vzdychá. Tím, že svůj jazyk nepoužívám tímhle způsobem, každý den, začal jsem cítit jemnou bolest z únavy ale nedokázal jsem přestat. Prostě tohle musím dokončit.
Honzův dech v mém klíně a teplo jeho úst. V jeden moment jsem ztratila přehled o tom, co tam dole vlastně všechno mám a senzoricky se mi to vše slilo v jednu velkou wok pánev plnou rozkoše. Jak Honza mohl být singl, mi najednou začalo strašně ucházet. I kdyby byl Debil, byl by to Debil s Ferrari a s tím se prostě bavíte i když nepotřebujete povozit. Nenapadlo mě, že někdy toto od jiného muže či ženy zažiju. Někdo kdo by se dobrovolně vydal do míst, které kvůli mému prokletí už sami o sobě staví bariéry. Cítila jsem první vlnu, která se v jeden moment roztříštila o Honzovo zvolnění tempa.
Už jsem nemohl, musel jsem na chvilku ze střídačky odvolat levou ruku a svou hlavou jsem začal líbat Káje podbřišek, tak, jako boxer jde do klinče, a doufal jsem, že nasbírám dost sil a že počet nasbíraných bodů mě na konci desátého kola dostane do vítězství. Kájina vůně byla všude a v jeden moment, cítil jsem jak Kájin dech se zrychluje a jak se sama snaží jít mi svou pánví naproti. Sebral jsem tedy veškerou nyní našetřenou energii a naposledy se ponořil k jejímu klínu. Rty jsem se přisál a pak povolil, jazykem jemně začal u úpatí a postoupil až k vrcholečku a tam spustil poslední útok a nepřestával jsem. Nepřestával jsem ani když jsem ucítil obě Kájiny ruce ve svých vlasech, jak mě tlačí do svého klínu. Nepřestal jsem, když mi její stehna objali obě uši a nepřestal jsem ani v momentě, kdy mi Kája málem vytlačila mozek z hlavy náhlím vzepětím. Teprve pak jsem zvolnil. Moje ruce na jejích prsou, které před jejím vyvrcholením dělali okružní výlety a těsně před vyvrcholením uchopily její bradavky mezi palec a ukazováček a pevně je sevřeli se přesunuli na její bříško a nyní jsem cítil, jak se Karolínky radostná křeč pomalu povoluje, rozvolňuje, přílivy vášně se prodlužují a jak po posledním záchvěvu, jen spolu ležíme. Pod dekou mi bylo šílené vedro. Karolínky rozpálené tělo a k tomu moje snaha o výkon plus tedy hustá peřina, musel jsem vyplout na povrch.
"Doprdele" ulevila si moje mysl v momentě, kdy se ten největší příval vzruchů přehnal. "Nikdo, nikdy..." a pak se Honza vynořil z pod deky a já ho chtěla políbit, stejně, jako když se nějaké přístavní Mileně vrátí ten její námořník po několika týdnech z moře. Honza ucukl hlavou. Pochopila jsem. Položila jsem svou ruku na jeho tvář, a jemně natočila jeho hlavu do trajektorie mého opravného polibku číslo dva. Umím si představit situaci, kdy pokud vás někdo uspokojil tam dole ústy, mohl by se trošku zdráhat vás následně líbat. Honza byl první muž, který mě kdy takto pomohl. Díky němu jsem se cítila jako skutečná žena. Ať už ten pojem znamenal cokoliv. "Tak teď bych si opravdu strašně ráda zakouřila" řekla jsem nahlas a Honzovo rozšíření zorniček jsem musela uvést na pravou míru. "Promiň Honzí. Pokud tvůj táta nebyl z kmene Marlboro nebo maminka Velbloud, myslela jsem obyčejné kouření". Moje ruka však pod dekou rozhodně nechtěla Honzu nechat být na pokoji. Moje sexuální energie byla tedy na nule ale nyní šlo o Honzu, ne o mě. Pomalu jsem ho uchopila do dlaní a jemnými tahy dala jasně najevo, že to 1:0 neskončí. Něžně jsme se líbali, mazlili, hladili zatímco jsem nepolevovala ve svém líném tempu. To mi dokonce poskytlo dostatek času, nasbírat alespoň trochu sil. Moje dráždění přineslo kýžené ovoce a v jeden moment mne Honza jemně chytil za obě zápěstí a zatímco se přesunul nade mne, obě ruce mi podržel podél mé hlavy. Neváhala jsem ani chvilku a roztáhla jsem své nohy do stran a celá se tak odkryla Honzovi. Jemně a hladce. Takhle mé tělo přijalo Honzu. Tohle bylo naše první něžné milování v posteli a i když jsem cítila svou spáleninu od kancl-koberce nad zadkem a i když už jsem svůj hlavní chod měla, bylo to krásné. Cítila jsem, jak si Honza naší situaci vychutnává na samotný okraj možností.
