Chtěl jsem Karolínce odepnout dudlík, aby náhodou nepřekážel tomu, o co se budu v následujících momentech snažit. Karolínky jemně otevřená ústa, která čekala, že budou vyplněna mi jednoduše nedala na výběr a já byl okolnostmi přinucen začít od hlavy. Natáhl jsem se za Káju na postel a šáhl po postroji, u kterého jsem si byl jistý, k čemu slouží. Pohodil jsem si ho na pravé rameno a oběma volnýma rukama, nejprve Káje sundal kapucku a následně vložil do otevřených rtů její dudlík, který jsem odpojil od klipsu a pak klips od dupaček. Kájiny oči se však celou tu dobu soustředili na mé rameno. Z velikosti šlo vytušit, že je to postroj na hlavu a od toho "mého", který jsem měl tenkrát, tenhle neměl prostor na "nacvaknutí" za očka ve štítku dudlíku ale měl koženou "kapsu" která zakrývala ústa, část tváří a bradu. Tuto kapsu jsem opřel Káje o špičku dudlíku a pomalu začal posouvat části postroje za její hlavu a kolem uší. Protáhl jsem postrojem kroužek od dudlíku a v kapse jej pevně usadil až tak, že otvorem projel i úchyt, ve kterém kroužek seděl. Jeden řemínek se mi bohužel rozpojil ale část která se spojovala nad hlavou držela, čili jsem mohl pustit ruku držící "kapsu" a začal jsem vše jemně utahovat. Když jsem měl jistotu, že "kapsa" pevně drží dudlík na svém místě, druhým krokem byl postroj kolem těla na "boxtie". Ten výraz mi už v hlavě zůstane na pořád. Hned jak jsem jej Káje dal přes hlavu a začal usazovat na ramenou, ihned založila ruce za zády a poslušně čekala, až se postupně propracuju přes všechny řemínky. Začal jsem hned jak to šlo spoutáním rukou za zády a dílo dokončil utažením popruhů nad a pod prsama. Kája sebou jemně zazmítala, víc než ale nějaký vzdor či nepohodlí, jen testovala, že je opravdu svázaná. Zbývala poslední část, která byla náhlou inspirací. Spodní očko popruhu na boxtie, které končilo pod prsy doslova vyzývalo, abych jím protáhl jeden z delších popruhů, které měla Kája v krabici, dostatečně širokých aby prošli očkem ale zároveň tak akorát, aby tlačili na plínku v rozkroku v dostatečné šíři. Když jsem pak uchycoval popruh za očko na zádech a byl pak hotov, narovnal jsem se a Káje ze zadu nasadil opět kapucku. Poznámka pro mě, příště dát popruh přes kapucku, než se snažit dát kapucku přes popruhy. Popruhy dělali Káje pod kapucí zvláštní hrboly. "Strhávám si bod za estetiku". Proběhlo mi hlavou.
Honza mě pomalu svazoval, spoutával... plnil mi znovu mé hluboké zvrhlé přání. V momentě, kdy mi začal vést popruh mezi stehny a následně ho začal utahovat za mými zády, cítila jsem, jak popruh začíná tlačit přes výplň dupaček na plenku, která po mém prvním malinkatém úniku, již nebyla tak nadýchaná. Plenka mi začala tlačit přesně na mém velmi citlivém místě. Hotovo. Zakončeno kapucí přes hlavou a já čekala, co se bude dít. Honza mě pomalu rukou naznačil, ať si lehnu na postel a jemně mi pomohl tak, abych si na rukou ležela co nejméně nešikovně. "sem tu hned" pronesl a znovu zmizel v mém pokoji. Za ani ne minutku byl zpět a nesl další tři popruhy z mé krabice. Napjatě jsem čekala, s čím přijde nyní. Kožený postroj příjemně tlačil na můj dudlíkový roubík a kůže, která chytla mojí teplotu těla, jako by splynula s mou tváří a já cítila jen příjemný tlak okolo úst a svůj dudlík v ústech. Až teprve teď jsem si uvědomila, jak moje špička jazyka si hraje se savičkou dudlíku a přejíždí nahoru a dolů. Honza mi mezitím mezi kolena dává můj záhlavní polštář. Je to takový ten tvrdý polštář, vlastně dlouhý válec, který občas dáváte na okno aby vám skrze škvíry u okna netáhlo. Honza mi jej vkládá mezi kolena a prvním řemenem mě poutá nad kolenou, pak pod kolenou a posledním řemen mi poutá kotníky. Jemně. Plenka mezi nohama by mi při svázání nohou bez polštáře pravděpodobně tlačila do vnitřků stehen. Takhle jsem měla nohy spoutané k sobě ale přesto mezi nimi bylo dost prostoru. Připadala jsem si měkce ale pevně spoutaná. Pak si Honza vedle mě lehl, hodil si přese mě svou nohu a svou rukou mi zajel pod hlavou a přitulil se ke mě. A pak začal povídat.
"Karolínko. Tohle bylo naposledy. Pokud se budeš bát o tom co si myslím, přísahám, že ti naplácám na zadek a místo dospělých plínek tě navleču do nějakých s dětskými motivy". Svojí volnou ruku jsem pak položil na řemen přesně v místě, jejího rozkroku. Slyšel jsem, jak Karolínka dýchá nosem, jak vzduch jemně naráží na její postroj a jemně ševelí. "Za trest zůstaneš svázaná tak dlouho, dokud se znovu nepočůráš a pokud by ti to náhodou nešlo, na stolku jsem přinesl pomocníka. Doufám že s trestem souhlasíš? " Kája pokývala hlavou na znamení souhlasu. Nebylo to ale jedno kývnutí, přitakala velmi rychle, až skoro radostně. Víc už jsem toho neřekl. Opřel jsem se hlavou o polštář, svou ruku nechal v jejím klíně a poslouchal jak Kája dýchá. Po možná deseti minutách, se Karolínka lehce zavrtěla, přesně jen tak, aby moje ruka v jejím klíně pravděpodobně třela její erotogenní bod. "Ne ne, nic takového. Tohle je součást trestu" a dal jsem ruku pryč. "Budu tě kontrolovat jednou za 10 minut. Smůla slečno!" a Kája zafuňela zklamaně do roubíku.
Honzova přítomnost, jeho dech, jeho vůně, jeho doteky, umístění rukou, jeho teplo. K tomu se mi plnila jedna z mých možných fantazií a ... ano, takhle vzrušená jsem dlouho nebyla. Srdce mi tlouklo tak silně, cítila jsem sucho v ústech a savička dudlíku se mi dokázala lepit na jazyk. V uších mi tepalo, až skoro nešlo slyšet. Cítila jsem se v dokonalé spirále touhy. S každou otočkou spirály, kdy jsem chtěla něčeho dosáhnout, o něco poprosit, něco získat byla potlačena mým spoutáním, Honzou, který měl nade mnou kontrolu a... já už to asi nevydržím, proběhlo mi hlavou když jsem najednou ucítila jak Honza mění svou polohu, jak mi pomalu uvolňuje přezky na popruhu držící pevně dudlík v mých ústech. Otevřela jsem své oči. Překvapena, že vlastně celou dobu byly zavřené. To jsem celou dobu vnímala bez toho, aniž bych měla otevřené oči? Na jedné straně mého popruhu Honza odepl přezku a uvolnil tak "vak" který na mích ústech přidržoval dudlík. Pak ještě uvolnil popruh pod bradou, který nedovolil mojí čelisti rozevřít natolik, abych mohla dudlík vypudit ven jazykem, kvůli svému bambulovitému tvaru. Honza mi pak jemně vytáhl dudlík z pusy ale bylo to spíš jako když se snažíte odšpuntovat necky. "Honzí, jak bych strašně chtěla abys..." ale už jsem neměla možnost cokoliv doříct. Mezi moje rty se usídlila pivní láhev s dudlem a moje vnitřní zvířátko, notně žíznivé, začalo pít. Cítila jsem, jak mi pivo proudí z jazyka snad rovnou po všech mozkových drahách a až pak teprve do žaludku. Ani nevím, jestli mi snad někdy něco chutnalo tak skvěle. Snad ani energiťák v jedenáct ráno po kocovině nebo hovězí vývar po promrzlém dni. Snad si dokážu zapamatovat tuhle myšlenku, tenhle zážitek a Honzy se pak zeptat, co to bylo za značku...
Díval jsem se na tu svou larvičku, jak žíznivě do sebe vstřebává pivo z láhve. Vybavili se mi moje úplně první zážitky se ženou. Měl jsem tak sucho v ústech, že bych vypil snad i kaluž. Cítil jsem, že Kája musí být vzrušená nebo aspoň v transu. Nevím jak jsem to cítil ale prostě jsem věděl, co Kája asi teď zažívá a to jsem přirovnával ke svým vlastním zážitkům pod názvem - Tenkrát poprvé. Naprosto jsem tedy chápal, čím si Kája asi prochází. V momentě, kdy se blížila do půlky lahve, což nebyl díky pomalému tempu problém, chtěl jsem dát láhev stranou ale Kája vycítila mé couvání s lahví a hned zavrtěla hlavou, že chce pokračovat. Kam se hrabou postřižiny, proběhlo mi hlavou a byl jsem rád, že Kája se tak moc soustředí na svou hydrataci, že jí uniklo mé malé uchechtnutí. Karolínka dokázala během několika dalších minut vypít celou láhev. Nutno podotknout, nešlo o obyč výčepní desítku a já musel nahlas říci "Karolínko, tvou výzvu přijímám, tohle budu chtít taky někdy zkusit".
Každý z obou si svou větu vyložil po svém. Honza, který chtěl pokořit výkon Karolíny a Kája, která chtěla vidět Honzu vyprázdnit obsah jeho vlastní láhve přes dudlík.
V jeden moment jsem zjistila, že saji na prázdno a než jsem stihla tuhle novou informaci zpracovat, láhev byla pryč a můj starý dobrý známý dudlík byl zpět a s ním druhé kolo utahování popruhů a kurtování dudlíku do původní pozice. Nálož piva mi začala dělat dobře jak v bříšku tak i v hlavě a já asi začala tušit, že šlo o ten hodně "kalorický" ležák, co jsem měla v zadní části. Takový ten vrahoun, na který prostě nikdy nebyl čas. Hořkost na jazyku, která se stále ztrácela v jemném sametovém přílivu a narážela na maják v podobě savičky. Může mít dudlík chuť? Napadlo mě? Slastně jsem se zavrtěla a když jsem začala cítit, jak mě Honza znovu objímá, dočista jsem zapomněla na svou nadrženou vnitřní opičku a prostě se jen ponořila do situace. Cítila jsem znovu vše, ale tentokrát jinak. Ovocné tóny Honzova deodorantu, proudění krve v mých rukou, které svírali popruhy, drobný tlak v ramenou ze složených rukou za zády, můj dech rozbíjející se o kožený postroj... Honzův tep? Ležela jsem svou hlavou jen na jeho ramenu ale dokázala jsem slyšet jak silně mu bije srdce. Ve všem tom slastném omámení, můj podbříšek krom radosti z muže v mé blízkosti začal hlásit i malou nutnost si odskočit. Pana výpravčího, který na mě mával ve výstraze plácačkou, však srazil primitivní vlak touhy si prostě ulevit.
V jeden moment mi Kája ztuhla v náručí. Nebo snad lépe, byla vláčná a najednou byla vláčnější ale já vytušil, co se asi děje. Uběhlo sotva deset minut od toho, co dopila jednu celou láhev ale muselo to být ono. Pomalu jsem položil ruku na její klín a cítil, jak Kája pomalu uniká. Abych byl přesnější, přes všechno to vypolstrování jsem jen cítil, jak se mění poddajnost její plenky ale i to stačilo.
Jedna z několika technik na HR, co nám na každém drahém kurzu cpou do powerpointových prezentací je budoucí projekce sebe sama, kde chceme být a pak vyhodnocování toho, jak ten či onen "klioš" toho chce docílit. Žádná tabulka, graf, diagram by asi stěží popsali, že mým vlastním duševním snem, mojí touhou o které jsem nevěděla je, aby nade mnou byl někdo, kdo mě kontroluje a zároveň mi nedovoluje kontrolovat. Někdo komu je vlastně jedno co se děje ale přitom je se mnou na každém kroku. Plínka se mi pomalu začala starat o můj únik a já cítila, jak se mi rozlévá teplo pod zadkem tím, jak plenka úplně nestíhala pojmout vše. A najednou, to skončilo. Cítila jsem jen teplo a to jak plenka, která byla příjemná a načechraná jako obláček se stává teplým vězením, který svou tíhou a tvrdostí je najednou protikladem tomu všemu bezpečí, které jsem cítila před tím. Jako by někdo vztyčil památník po velké bitvě, v mém rozkroku se jemnost proměnila v testament zabráněnému úniku.... a Honzova ruka tomu byla svědkem.
Tak jako na zrychleném videu vidíte rozkvést květ květiny, tak nějak podobně jsem cítil jak se Kájina plenka v rozkroku mění v něco jiného. I přes výplň jejích dupaček, kalhotky až na samou plenku. Asi bylo na čase splnit svou část úmluvy a pomalu jsem začal Káju krouživě hladit. Bylo to tak jemně, jak jsem jen dokázal odhadnout, že asi tuší, že ji někdo vlastně hladí. Moje pravá ruka, na které spočívala Kájina hlavička se rozhodla dosáhnout na její pravé prso a hrát si s ním. Kája reagovala okamžitě. Její drobné "úúúú" které uniklo i přes dudlík až k mým uším naznačovalo, že rozhodně nemám přestat. Stejně jako krouživě jsem hladil Kájinu mokrou plenku, stejně jsem třel její prsíčko až jsem měl jistotu, kde jsou její bradavky a moje pravačka začala hladit vrcholek jejího pravého prsa. Cítil jsem tu jemnou snahu Káji jít mi naproti mé ruce ale polštář v rozkroku a její spoutané ruce s tím, že jsem jí objímal... prostě to nešlo. Bylo to jako postavit se za silné bouře na otevřené prostranství a snažit se nezmoknout. V jeden moment jsem Káju přestal objímat, vyhoupl se nad její klín a oběma rukama si hrál s jejím poprsím. Kájiny tváře hořeli rudě, její hrudník se zvedal ve zrychlené snaze napumpovat do těla kyslík a když jsem mezi palec a ukazováček obou rukou začal trápit její bradavky, otevřela do široka oči a pronikavě se na mě začala dívat. Snažila se celou dobu svůj klín jakýmkoliv pohybem třít o mne, který svou celou vahou seděl na její plínce. A pak mne napadla poslední pomsta za celé to pochybování. V jeden moment, jako když oblohu protne blesk v létě, přestal jsem si s Kájou hrát. Slezl jsem z ní, pohladil jí po hlavě a řekl "Za to, jaká si byla zlobivá holka, tady přestaneme. Uvidíme se zítra ráno Karolínko" a odešel jsem z místnosti. Ano, já vím, varování číslo jedna na každém webu znělo: Bezpečnost! - ale potřeboval jsem dojít pro "magic wand" tedy vibrační hůlku, kterou Kája představila mé maličkosti tenkrát poprvé. Ještě na vteřinu jsem si řekl, jestli si nevytáhnout pivo z lednice ale to už bych si koledoval o malér.
Honza vstal, prohlásil tu pitomou větu a odešel. "Doprdele, co si myslí" proběhlo mi hlavou. "Prosím.... dodělej mě...." mi pak proběhlo ani ne vteřinu poté. Byla jsem vzrušením a vzteky bez sebe. Jedna část by škemrala ať se Honza vrátí a druhá by ho nejraději profackovala. Své duševní rozpoložení jsem taky dala dostatečně najevo! Tedy, pokusila jsem se ale když už spálíte několik stovek za postroj na dudlík aby fungoval jako roubík, co by vás více rozzlobilo, že nefunguje nebo naopak, že dokonale redukuje to co chcete říci? Místností mojí ložnice se tak neslo jen tlumené "mfiiiii, mf mi mfufm..."
Vůbec jsem neslyšela Honzu přicházet až do momentu, kdy zapl vibrační hlavici a já slyšela onen známý zvuk. Připadala jsem si jako Julia Roberts z Pretty Women, kdy jí přišel vysvobodit její princ ale jen na půl a já mu tedy musela vyjít naproti. Co mi dovolil můj oplenkovaný zadek a svázané nohy, vypnula jsem se klínem vsříc mé vytoužené vibrující návštěvě a pak... konečně jsem ucítila jak vibrace procházejí přes popruh v mém klíně na plenku a z plenky na moje citlivá místa a bylo to ... "Doprdele, tohle je boží" vykřiklo mi v hlavě mé malé zvířátko a já s ním musela souhlasit. Cítila jsem Honzovu volnou ruku na svých prsou a pak na mých bradavkách, a dále pak jeho dlaň na svých ústech, jak kontroluje pevnost postroje ale hlavně, cítila jsem vibrující hlavici v mém klíně. Každá vteřina ukrajovala z mého plánu vyvrcholit ve velkém stylu, když tu najednou... ticho.
"uuurghhhhh" vyjel z Káji obrovský naštvaný zvuk a začala sebou mlít ze strany na stranu. Já za to nemůžu, projelo mi hlavou, to o vás milá děvčata furt vycházejí články o oddalovaném orgasmu. Pokusil jsem se udržet si v hlavě nějakou představu o časové délce pauzi. Mezitím jsem se díval, jak se Kája svíjí a ze všech těch zvuků jsem si dokázal jen přeložit jeden "to si snad děláš srandu". Nebo aspoň si myslím, že toto chtěla říci. V jeden moment se naše oči střetli a já si uvědomil, že by to chtělo škrabošku, protože ten její pohled, ve kterém byl tichý vzdor a zároveň hlasitá prosba. Přeběhnutí do pokoje a zpět za Kájou bylo pod patnáct vteřin. Když Karolínka uviděla, že v ruce držím škrabošku jen zahuhlala "u úm" na znamení nesouhlasu ale měla smůlu. Kolem kapucky se nově nového místa ujala škraboška. V hlavě jsem si odpočítal něco hluboce přes minutu, vzal znovu vibrační hlavici a zapl jí. Nyní jsem však jemně přejížděl po popruhu nahoru a dolů než mi v rámci improvizace napadlo dát vibrace na nejnižší stupeň a hlavici zasunout mezi popruhy, poutající Kájiny nohy. Díky polštáři mezi jejími stehny, vibrační hlavice držela dokonale a já jsem své volné ruce využit na to, abych si hrál s jejím poprsím, tahal jí za postroj či hladil kdekoliv se mi zachtělo.
Vymyslel jsem si jednoduchou hru, kdy jsem jemně kroužil každou rukou na jednom prsu až jsem se prokroužil k bradavkám, které vzdorovitě trčely pod látkou dupaček. Jemně jsem je pak dráždil mezi palcem a ukazováčkem a po chvilce přestal. Po určité pauze, moje ruce opět začali krouživou pouť. Při třetím kolečku, Karolínka přes svůj dudlík pravidelně zhluboka dýchala a já se rozhodl pro poslední přerušení jejího dráždění. Jediným stiskem na vibrační hlavici jsem přerušil její pouť do orgasmického bezvědomí a počkal pět vteřin. Nespokojená Karolínka, která tak moc toužila po orgasmu se mi začala vlnit jako červík pod proudem. Nebýt roubíku, pravděpodobně bych se něco dozvěděl. To mě přivedlo k poslednímu nápadu.
Po posledním vypnutí hlavice, fakt jsem začala přes svůj roubík klít. Že jestli mě neudělá do pěti minut, tak až bude řada na mě, že ho zabalím do dvanáctihodinových plen, svážu ho, dám mu dudlík a budu ho celý den dráždit, dokud mu neexploduje mozek. Pokud člověk dělá dobře sám sobě, tak nějak se prostě rozmazlí a rozhodně nedělá takovéhle caviky. Prostě si udělá dobře na jeden zátah a hotovo. Tohle hraničilo s mučením. Počkat, tohle bylo mučení. Nicméně další Honzův krok, měl být díky bohu poslední. Vibrační hlavici zapl na ten nejnižší možný stupeň, pomalu si nade mne vylezl a celou mne objal. Cítila jsem jeho nohy obtočené okolo mých, jeho ruce mne objali v oblasti lopatek a jeho hlava... jeho ústa. Nejprve mě políbil na tvář, poté na obnažený krk a následně se rozhodl nosem jezdit po mých prsou. Moje již tak hodně naběhnuté bradavky na tuto zvláštní formu něhy zareagovali snad dvakrát tolik. Cumlala jsem svůj dudlík pevně ukotvený v mých ústech. Pomalu cítila, jak mi rozkrok vykračuje k nebeské bráně a v ten moment mi Honza mezi své zuby stiskl moje bradavky přes dupačky. A nepřestával. Svou vahou na mě tlačil, zatlačoval mě do postele a já se pomalu smyslově začínala ztrácet, kde končím a kde začínám. Svým tělem tlačil na plenku, vibrační hlavici a na mě samotnou a už neexistoval centimetr prostoru, ve kterém bych mohla manévrovat. Moje pánev byla zablokovaná a před vibracemi nebylo kam utéct nebo naopak, vyjít jim vstříc. Neptejte se mě, jak dlouho to trvalo. V jeden moment jsem se prodýchávala co to šlo a s každým nádechem, myslela jsem, že právě teď přijde orgasmus aby s výdechem nepřišel, až najednou...
Pokud by Kája nebyla svázaná, pravděpodobně by se mnou hodila o strop. V jeden moment se i přes veškerou mou váhu prostě prohnula a div s postelí nevytvořila písmeno D na ležato. Vibrační hlavice mě díky bohu neležela přímo na mém citlivém místě ale musím přiznat, že vibrace svůj díl na moje přirození přenášely. Kdo by ale v této situaci pozoroval sám sebe. Kája se svým tělem v jeden moment snad naladila na vibrace samotné hlavice. Po určitě době jsem se dokonce lekl, jestli nedostala epileptický záchvat. Rozhodl jsem se nechat hlavici prostě zapnutou a Káju maxímálně držet v náručí. Chtěl jsem vyčkat do momentu, kdy jí další dráždění již bude nepříjemné. Ten moment ale nepřicházel. Nevím jestli to bylo tloušťkou plenky nebo dobou ale Kája po chvilce slehla, z hluboka oddychovala ale nenaříkala, že je jí dráždění nepříjemné. Nepouštěl jsem jí ale vibrace mi začínali dělat také velmi dobře až do momentu, kdy jsem se rozhodl se o Káju sám třít. Kája začala znovu vzdychat, jako by se poslední minuta ani nestala a s mým třením, začalo se znovu stupňovat její malé toužebné mňoukání. Pomalu jsem přidával a přidával a v jeden moment se to stalo.
Oba dva jsme dosáhli ukázkového orgazmu, který je v reálu tak strašně vzácný ale v povídkách se děje na každém odstavci. V bodě, kdy mi vibrace hlavice již byla nepříjemná, vypl jsem jí a nadále zůstal na Káje ležet. Trošku se těším, až Káju vysvobodím, protože pak se budu moci převléct trenýrky. Pak mi ale došlo, že s sebou vlastně žádné nemám...
