Milí čtenáři.
Rozhodl jsem se sem dát svou přepracovanou pohádku o Šípkové Rů.ůžence. Přřeji hezké počtení.
Pokaděná šípková růženka
Byla sobota. Rodiče odešly na ples a Markéta byla někde se svými kamarádkami. „Buďte tu holky hodné“ nabádal Adélku a Pavlu táta. „To ony budou“ řekla s úsměvem mamka, jako by něco tušila, Adélce zářily oči: „ta potvora určitě má za lubem nějakou čertovinu“ říkala si v duchu. S Pavlou se velmi sžily a Pavla do rodiny zapadla, jako by v ní byla od narození. Také s Markétou byly výborné kamarádky.
Když rodiče odešli, Pavla s Adélkou si povídaly. Usedneme na chytráky a spojíme se s ostrovem“ navrhla Adélka. „Mě se taky docela chce“ odpověděla jí na to Pavla a obě usedly na chytré nočníky. Každá měla před sebou klávesnici. Spojily se s Irenkou na Ostrově Robinsona Crusoe. Ta se s nimi pozdravila, seděla s Davidem, babičkou a Kikinou v zahradě. Všichni popíjeli víno. Kikina vyprávěla své zážitky z mise. „Teda, Kiki, to muselo být zajímavé, hlavně ta bojová zbraň řekla Adélka. Pak řekla s úsměvem: „babičko, Ty umíš tak hezky vyprávět, povyprávěj nám nějakou pohádku“. „A jakou bys chtěla, Adélko“? „Třeba tu o Šípkové Růžence“. „Tak, dobře“ odpověděla jí na to babička a vyprávěla. Adélka si vše nahrávala. „Ty, Irčo, tak se mi zdá, že naše Adél má něco za lubem, vidíš, jak se jí na tvářičce objevuje poťouchlý úsměv“? Řekla Irence Kikina. „Nevím, co by mohla provést“ ujišťovala ji Irenka.
Když babička dovyprávěla, řekla Adélka: „moc hezké, tak mne napadlo tu pohádku přizpůsobit našim potřebám“. „No, já Ti Irčo říkala, že ta holka má něco za lubem“ se smíchem řekla Kikina. „A jak si to představuješ“? Dotázala se jí Irenka. „To uvidíte“ na to Adélka a na tváři se jí rozhostil šibalský úsměv.
Po té, co se rozhovor skončil a ony vstaly z nočníků, započala Adélka se svým převyprávěním pohádky. Ta byla brzy hotova a nyní si ji velká děťátka můžete v jejím podání poslechnout.
Bylo, nebo nebylo? Ale přeci jen bylo. Jedno malé a chudé království, kde spolu spravedlivě vládli král s královnou. Nic jim nechybělo, jen je trápilo, že nemohli mít děti. Zkoušeli všechno možné, až nakonec se podařilo. Narodila se krásná a zdravá holčička, které dali jméno Růženka.
Král, ač bylo jeho království chudé se rozhodl uspořádat křtiny s bohatou hostinou. Sezval všechny příbuzné. Dítě leželo v kolébce a usmívalo se. U kolébky se sešly 3 sudičky. Byly to 3 staré babičky. První byla laskavá, ta jí předpovídala krásu, laskavost a štěstí. Druhá, ta byla přísnější jí předpověděla, že to nebude mít v životě jednoduché. Třetí, zamračená baba řekla: „až bude Růžence 16 let, píchne se o vřetánko a zemře“. V sále vše utichlo a král s královnou se rozplakali. První babička jim ihned osušila šátkem slzy z očí. „To, co tady kmotra řekla nelze odestát, ale zmírnit. Růženka se sice píchne o vřetánko ale usne tvrdým spánkem a spolu s ní království, ale probudit je všechny musí princ, který Růženku políbí“. Prostřední sudička ještě řekla: „a bude mít prapodivné libosti, skrze něž království princ jednou nalezne“. Když se jí obě sudičky ptaly na význam této sudby, ona se jen záhadně usmívala.
Růženka byla velmi milá, rozdávala úsměvy na všechny strany, nebylo to vůbec rozmazlené a uvztekané dítě, měla jen jeden nešvar. Zhruba do svých čtyř let nosila plenky a tvrdošínně je bránila. To bylo pláče, když měla usednout na nočník. „Jsi velká slečna a ještě bys nosila plínky“? Plísnila ji chůva. To bylo jediné, kdy zlobila, ale jinak byla moc hodná.
Když pak dospívala, rostla do krásy, ale ten nešvar s plenkami a hlavně s pokakáváním u ní neustále přetrvával. Prováděla to v tajnosti, ale jednou ji chůva přistihla. Vynadala jí, ale obě se dohodly, že to zůstane mezi nimi. Později chůva poznala, že s tím nejde nic dělat, je třeba to tolerovat. „Holka, kdo si jednou takovou pokakandu vezme za ženu“? Říkávala jí v soukromí. Dívka se jen usmála: „třeba mne bude mít rád i takovou, jaká jsem“ a rozpustile vždy objala chůvu.
Král i královna byli s Růženkou spokojeni, o jejích zálibách neměli ani sebemenšího tušení. Trápila je jen sudba zlé sudičky. Obávali se toho, co se stane, až dívka dosáhne věku 16 let.
Šestnácté narozeniny se přiblížily. Král i královna Růženku střežili jako oko v hlavě. Také chůva měla přikázáno, aby na ni dávala bedlivý pozor. Oslava se konala v úzkém rodinném kruhu. Růženka měla z dárků radost. „Půjdu se projít do zahrady, je tam nádherně, ty růže tak voní“ řeklaRůženka. Král i královna se jí to snažili rozmluvit, ale chůva přislíbila, že na ni dohlédne. „Také se večer pokadím, docela se mi chce, ale zadržím to“ řekla si Růženka, která se procházela s chůvou po zahradě. Na chůvu přišla únava: „na chvilku se posadím“ řekla, usedla do trávy a usnula. Růženka se procházela a co se tak procházela, uviděla věž obrostlou šípkovými růžemi. Z věže jí kynula stařenka. „Pojď sem“ vybízela ji. Dívka šla, jako očarovaná. Když vstoupila do věže, uviděla babičku, jak přede len. „Zkus taky příst“ řekla. Dívka usedla a předla, V tom se píchla o vřetánko. „Točí se mi hlava, jsem ospalá“ řekla. „Teď se moje sudba naplnila“ řekla stařena a zmizela.
Růženka upadla do hlubokého spánku. Při tom jí povolily svěrače a ona se pokadila. Spolu s ní takto usnuli král, královna, kuchtík, který zrovna míchal polévku, ptáci, zvířata, zkrátka všechno. Stejně jako Růžence, všem povolily svěrače a oni se řádně pokadili.
Království bylo pohrouženo do hlubokého spánku a celé obrostlo šípkovými růžemi. Jelikož byli všichni pokadění, zápach se šířil do okolí, neboť, když se pokadí celé království, je to znát a ani ty růže nepomohly, takový to byl šílený puch.
V jednom království žili král s královnou, kteří měli syna. Tomu bylo 20 let a již měl nejvyšší čas se poohlédnout po nějaké té nevěstě. Mladý princ do ženitby nespěchal, říkal si, že má ještě čas, že ta pravá teprve přijde.
Jednou usnul a zdál se mu sen o království, které bylo obrostlé šípkovými růžemi. V tom snu uviděl krásnou dívku, jak spí a je celá pokaděná. Vstal, jako rozlámaný a marně dumal o tom, co ten sen vlastně znamená. „Asi budu mít štěstí“ řekl si: „zdá-li se o hovínkách, tak to znamená štěstí“ což mu potvrdila i stará babička, která u nich sloužila. Byla to ta první sudička, která Růžence předpověděla krásnou budoucnost. Když se jí mladý princ s tímto snem svěřil, řekla: „co Ty víš, princi, třeba na Tebe taková krásná dívka čeká“.
Princi ten podivný sen nedal spát. Před jeho zraky se mu zjevovala krásná spící dívčí tvář. „Ten sen určitě něco znamená, půjdu ji hledat“ řekl si. „Jsi pevně rozhodnut“? Dotázala se jej babička, které se se svými podivnými tužbami svěřil. „Ano, musím ji hledat, jako by mne k ní něco přitahovalo, nějaké kouzlo“. Rodičům řekl, že se vydá do světa na zkušenou. Ti zprvu nechtěli ani slyšet, ale on trval na svém: „alespoň poznám svět a jednou budu lépe vládnout“ řekl svému královskému otci. „Moudře pravíš, synu“ pochválil jej otec a dal mu požehnání na cestu. „Půjdu kousek s Tebou a pak se vrátím“ řekla babička: „potřebuji nasbírat nějaké léčivé býlí“.Cestou ohromenému princi řekla: „to nebyl jenom sen, v jednom království opravdu žije takováto dívka“ a povyprávěla jí příběh Šípkové Růženky. „A ona se pokadila“? Řekl nevěřícně princ. „Když člověk upadne do takového hlubokého spánku, jako ona, povolí svěrače a je hotovo. Spolu s ní je takto postiženo celé království, tak, že čich Tě neomylně princi povede. Nevadí, já Ti ssebou dám lahvičku, v níž bude látka, která ten zápach odbourá“.
Princ bloudil několik dnů, avšak jednou jej do nosu udeřil šílený puch. „Tak, to bude asi ono“ řekl si a šel rovnou za tím zápachem. Cesta trvala několik hodin, když v tom dostihl království, které bylo celé obrostlé šípkovými keři. Vzal svůj meč a statečně se prosekával houštím, avšak ten silný zápach mu vadil. Vzal do ruky několik granulek neutralizační látky IN a dal je k růžím. Nastala řetězová reakce, kdy růže do sebe vsákly neutralizační látku IN, ta zmírnila ten zápach.
Princ se prosekal až k věži, po té vylezl poschůdcích a otevřel ji. Ve věži byl šílený zápach. Na podlaze uviděl ležet krásnou spící dívku, která byla pokaděná. To jej fascinovalo a zůstal chvíli stát a nevěřícně na ni zíral.
„Je moc krásná a jak líbezně spí, pokaděná, jak malé miminko“ řekl si princ a musel se tomu pousmát. Opatrně k dívce přistoupil, vzal za gumičku jejích plných kalhotek a dal do nich neutralizační látku IN. Ozvalo se zasyčení a zápach jako by mávnutím kouzelného proutku zmizel. Prince fascinovala ta boule na kalhotkách.Ruce se mu roztřásly a lahvička s neutralizační látkou IN mu vypadla z ruky. Skutálela se z věže dolů a rozbila se o kámen. Ozvalo se syčení a princ si rychle uvědomil, co se stalo, veškerá stolice byla zneutralizovaná a šílený zápach zmizel. Princ přistoupil k dívce, objal ji a políbil. Ta otevřela oči a nevěřícně zírala před sebe. Princ ji ještě jednou políbil. Dívka se úplně probudila. „Kde to jsem“? „Kde bys byla, spala jsi dlouhá léta“ odpověděl jí princ. Růženka si vše uvědomila. „Ale, já jsem se pokadila“ řekla zděšeně. „To tady všichni, tím, jak jste tvrdě spali. Postupně se všichni probouzeli a byli udivení, co se stalo. Princi se vlivem toho všeho počalo chtít na velkou. Byl ve věži, potřeba byla akutní. Po chvíli pocítil, jak svůj boj prohrává a vše se mu to dere mezi půlkami. Nic nebylo cítit a to, že se pokadil jej fascinovalo. „Holt, kdo chce s vlky žít, musí s nimi vít“ řekl žertovně a oba se rozesmáli.
Z hlubokého spánku se počalo taktéž probouzet celé království, král s královnou, služebnictvo, ptáci i zvířata.Všichni se divili tomu, že jsou pokadění, ale nejvíc je fascinovalo, že nic nebylo cítit. Po počátečním šoku se celé království dávalo do pořádku a zneutralizované produkty pohnojily půdu. Ten rok byla úroda nad očekávání dobrá a z chudého království se stala prosperující země. Od té doby bylo takto hnojeno a království se tak stalo soběstačné a ještě vyváželo potraviny do okolních zemí.
Po té se konala svatba, která trvala 7 dnů. Oba mladí byli spolu šťastní a po té, co král i královna odešli na zasloužilý odpočinek, ujali se vlády. Království prosperovalo a lidé v něm šťastně žili.
Adélka dopsala pohádku a prvně ji přečetla Pavle. Té se velmi líbila. Na Ostrově Robinsona Crusoe, kam ji po té zaslala vzbudila nemalou pozornost. Byla přeložena do Angličtiny, Španělštiny a Arawačtiny. „Ta se jí teda povedla“ řekla jednou Kikina Caroline. „No, já jsem si jí taktéž se zájmem přečetla“ na to Caroline. „Určitě ses v ní viděla, Vaše hrátky s Čípkem s Paulem, ty byly nezapomenutelné, vždyť, když jsi spala a on Ti ten čípek do toho zadečku zavedl, Tys vlastně byla čípková Růženka“ rozvíjela debatu Kikina. Obě se bláznivě rozřehtaly: „tak, čípková Růženka, to se Ti povedlo“ na to opět Caroline.
Davidovi a Irence se pohádka taktéž líbila. Davidovi se vybavily vzpomínky na jeho zážitek z klinické smrti, kdy jej Irenka probudila svými polibky. „U nás to bylo obráceně, Tys byla ta, která mne probudila“ řekl Irence.Ta, aby to odlehčila řekla: „však, jo, spal jsi, jako špalek. Pak ještě dodala: „Tys byl můj pokaděný princ“ a oba se bláznivě rozesmáli. Pak Irenka vážně dodala: „tahle převyprávěná pohádka je opravdu super.
Ostrované se tohoto nevšedního díla chytili. Pohádka byla zařazena do literárního fondu a zfilmována. Film byl umístěn na speciální virtuální ABDL server na Ostrově Robinsona Crusoe, David zadal příkaz multilingua, tak, že je nyní možno jej vyslechnout ve všech jazycích. Cena za stažení činí 30 Peso Ostrova Robinsona Crusoe s možností konverze do všech měn. Adélka si tak i když byla dítě získala prestiž.
Pojal jsem ji poněkud netradičně.
Doufám, že se bude líbit.
