Nastal čas vánoční. Maruška s Petrou a Janou se staraly o to, abychom tyto svátky opravdu hezký prožili.
Ovšem v jednu sobotu nastala komplikace která málem znamenala můj rozchod s Klárkou. Ten den ráno ke mně přišla Jana, a jako obvykle mně vyměnila plenky. Pak mně ještě hezky oblékla do mikiny s medvídky a tepláčkú. Na závěr, když mně učesala, mně ještě políbila na dudlík, a rozpustile trela svým nosem o mým. Všechno to byla taková hra, nebýt ovšem toho, že právě v tu chvíli šla Klárka na snídani, a viděla nás u toho. "No tak to jsem si mohla myslet. Už když jsem s Tebou začala chodit, váhala jsem, jestli jsi ten pravý. Ovšem tohle dělat přímo přede mnou?! Končím s Tebou!!!" řekla Klárka naštvaně. Rychle jsem se vzpamatoval, a šel za Klárkou. "Prosím Te, Klárko, co blbneš? Tohle byla jen taková hra, nech si to vysvětlit," řekl jsem naléhavě. "Nech toho, ty jeden...," ztrácela Klárka slova. Jana se do toho vložila, a řekla: "Promiň, Klárko, nechtěla jsem se Te nějak dotknout. Byla to opravdu jen taková hra, jak řekl Fanoušek. Omlouvám se Ti." V ten moment ze salónku vyšla Petra, aby se podívala, proč ještě nejdeme ke snídani, a nutně musela slyšet náš hovor. "Víš co, Jano, kašlu na Tvé povídání. Odcházím pryč z tohoto hnízda neřesti," řekla Klárka a odešla do svého pokoje, kde si začala balit věci. "Klárko nevládní, kde chceš jít?" zeptala se Petra, která za ni přišla. Klára ji vůbec nevnímala a dále balila své věci. "Klárko, Fanda i Jana se Ti přece omluvili... No nic, když děláš uraženou, tak si klidně jdi kam chceš, " kapitulovala Petra nakonec, a vrátila se do salónku, kde mně Jana krmila. "Vypadá to vážně, Fanoušku, Klára stále trucuje," řekla Petra, a převzala od Jany lžičku. "Tak to je dobré, přitom ví, že se Jana o mně starala, už když jsem byl kojenec a mezi mnou a Janou je vztah jako mezi bratrancem a sestřenice. Nic víc a ani nic míň, " zareagoval jsem. V ten okamžik přišla do salónku Klára. "Ale, tak naše princezna už přestala trucovat?" řekla Petra, když ji uviděla. "Promiň Jano a ty taky, Fanoušků, vím, přehnala jsem to," řekla Klárka, a sklonila oči. "Dobře, Klárko, už o tom nebudeme mluvit," řekla za nás oba Jana.
Snídaně pak proběhla už v klidu, a když pak Klárka potřebovala vyměnit pleny, zašla za Janou. "Jano, prosím, prebalis mně?"
"Tak pojď Klárko, dostaneš čisté plinečky, ať jsi zase hezká princezna," odpověděla Jana, a obě odešly do Klárčina pokojíku. "A co ty, Fando? Ty ještě nepotřebuješ čisté plinečky?" zeptala se mně Petra.
