Autor Téma: Kája z práce 3  (Přečteno 2665 krát)

Offline hrisnik

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 93
  • Karma: 10
Kája z práce 3
« kdy: Října 22, 2021, 23:42:49 »
Probudila jsem se z nás dvou první a to díky mírné zimě. Objímala jsem Honzu tak, jak jsem byla zvyklá objímat jen svou deku po ránu. Moje noha, kterou jsem přes něj měla přehozenou, ho jemně objímala.  Musela být stále sobota, nebo jsem v to aspoň doufala. Rychle jsem přes nás oba přehodila deku a začalo mi být příjemné teplo. Něco takového se mi ještě nestalo a jen při letmé vzpomínce, co jsme před neurčitou dobou spolu provedli... opět mnou projelo drobné chvění. Jiné než to předchozí ale stále úžasně silné. Dívala jsem se na něj, jak leží pode mnou, nehnutě a spoutaný. Jak se mu hrudník pravidelně zvedá do popruhů jeho postroje a jak mu uniká vzduch nosem a koutky úst kolem jeho... jeho dudlíku. Já jej používám jako roubík během svých černých dnů ale jemu padne krásně. Záviděla jsem mu. Spoutá někdy on mě? Líbilo se mu to? Ihned mě napadla docela zvláštní myšlenka, zda Honza také vyvrcholil. Asi jako když jedete do práce a probleskne vám hlavou zda jste něco vypnuli nebo nezapomněli vynést. Na to přišla hned automatická odpověď, že bych mu mohla zkontrolovat plínku. Honza nebyl můj první muž, takže jsem tušila co případně očekávat v momentě, kdy vyvrcholí muž. Pomalu jsem mu položila ruku na břicho a jako had, se plížila svou rukou k vrchnímu lemu jeho plenky. Honza bude potřebovat přebalit, proběhlo mi hlavou. Ne, že by svou plenku zaneřádil nějak moc ale cítila jsem zvláštní pečovatelskou starostlivost, aby měl pohodlí. Pomalu jsem se mu začala rozepínat kalhotky a vzápětí mi došlo, že tak snadné to nebude. Přebalit někoho ve spánku, aniž by se vzbudil, vyžaduje hodně vypilovanou techniku. A tu člověk získá leda praxí. Tím jak na plence ležel, určitě ho moje snaha probudí. Na chvilku mi hlavou proběhl obrázek, jak trhnutím sundáte ubrus ze stolu zatímco věci na stole zůstanou nehnutě stát. Musela jsem se tomu lehce zachichotat ale i to stačilo na to, aby Honza otevřel oči.

---

První co mě proniklo do hlavy bylo, že mě někdo hladí a tulí se ke mě. Nepamatuji si, kdy jsem se cítil takhle vyčerpaný a zároveň spokojený. Přistihl jsem Káju jak se mi snaží... V tenhle moment mi došlo, to zvláštní slovní spojení. Kája se mi snaží rozepnout mé plenkové kalhotky? Kolikrát za život takovouto větu kdo asi pronesl? Z úvahy mě však vytrhla Kája, která když mne uviděla, bez svého dudlíku v ústech jen láskyplně prohlásila: "Neboj Honzí, teď ti jenom udělám pohodlí a pak si půjdeme vedle na něco podívat a trošku odpočinout, ju?". Jako by si uvědomila, že na mne mluví a porušila vlastně tak naší malou hru, podívala se provinile na svůj dudlík zavěšený kolem krku a zpět na mě. Pokrčila ramínky, šibalsky se usmála a pohladila mě ukazováčkem přes nos. Bez větších okolků rozepla mé kalhotky, vzala ze stolku dva vlhčené ubrousky a pokusila se očistit mou nálož, kterou jsem před neurčitou dobou do plenky vypustil. Pak mi lehce zatlačila ze spodu na levé stehno, abych se nadzvedl a vytáhla zpod mě svrchní plenku, tu přetočila a čistou stranou na vrch opět podstrčila pod můj zadek. Následně mi zatlačila na břicho abych opět pánví klesl zpět do rozprostřených plínek. "Je mi to líto Honzí, mám bavlněné jen tyhle dvě a moje jednorázovky by ti možná asi nebyli. Ale neboj, vynahradím ti to". Chtěl jsem na to něco říci ale můj dudlík mě utlumil. Kája se však na mě podívala a starostlivě se mě zeptala, zda to nikde netahá nebo nebolí, zda nemám ztuhlá ramena. Kupodivu jsem se cítil výborně. Tedy, za daných okolností. Kája mi penis opět vrátila do plenkové polohy a následně začala zaklapávat kalhotky tak, jako před tím. Když byla se svou prací hotova, opět mi vsunula ruku do předního očka mého postroje, který mě celý spoutával, a dávala mi najevo, že jdeme zpět do obýváku. Balík plínek mi při chůzi maličko překážel ale zároveň příjemně tlačil na mé partie.

---

V momentě, kdy jsem vedla Honzu za sebou do obýváku, došlo mi, že mám mokrou plínku. Muselo u mě dojít minimálně dvakrát k úniku ale gumové kalhotky mě pěkně podrželi a díky vložce navíc, mám před sebou ještě minimálně dvě "nehody", než to začne být už nepohodlné. Tohle ale Honzík vědět nepotřebuje. Jedna věc je, když se vám to stane omylem při kýchnutí a druhá, když si prostě zvyknete, že můžete kdykoliv. Honzu jsem si dovedla ke gauči ve tvaru L a položila ho na nejdelší část. Dala mu pod hlavu polštář aby mu bylo dobře a přikryla ho svou chlupatou dekou, aby mu bylo příjemně. Chvilku jsem zvažovala natlačit ho do dupaček ale moje velikost by určitě o centimetr nevycházela a to se mi nechtělo zjišťovat tou těžší cestou. Určitě musí mít žízeň, problesklo mi hlavou ihned poté, co jsem si uvědomila, že já sama bych si také něco dala a hned na to se ve mě nastartoval malý ďáblík a s ním i plán, co budeme dělat dál. Vzala jsem televizní ovladač, zapnula online televizi a zeptala se Honzi, na který film by měl chuť. Skrze posunky hlavou a huhlání si vybral film a já ho pustila s tím, že si musím na chvilku odskočit do kuchyně. Z gauče, nebo přesněji z Honzovi pozice nešlo vidět na kuchyňskou linku a tak sem začala chystat malé překvapení. Měla jsem minimální kocovinu z předchozího dne, což byl pro mě malý zázrak ale jasné pravidlo nápravy něčím zásaditým se tak jako tak, muselo dodržet. Vzala jsem tedy svou láhev a z lednice vzala to nejpříjemnější pivo a to přelila do ní. Z revize lednice jsem již věděla, že mu piva chutnají a tak nebylo nad čím váhat. Jen mě mrzelo, že nemám lahviček více. Z rána narychlo uklizený dudlík na láhev jsem nyní ručně proprala ve dřezu a zkušeně láhev zavřela. Nu což, i z flašky bez dudlíku se dá pít a otevřela jsem sobě vlastní kousek. Když jsem se vracela ke gauči, Honza se na mě díval a spiklenecky přivřel oči.

---

Kája mi lehounce zatlačila na zátylek, abych se předklonil a zpoza mých zad vyhodila polštář a sama si za mě zalezla. Když se uhnízdila, tlakem ruky mi dala najevo abych se o ní opřel. Zapřený o její hrudník, cítil jsem temenem hlavy tep jejího srdce. Opět mě obklopila její vůně a cítil jsem i její balík plínek, jak mi jemně tlačí do zad. Chtěl bych jí hladit ale můj současný stav mi nic nedovolil. Pak mne jednou rukou objala a druhou mě hladila po tváři, zatím co jsme koukali na film. Měl jsem docela žízeň a věděl jsem, že Karolínka něco chystá a že přinesla dvě láhve k televizi. Jedna byla její a druhá byla klasická pivní. Potřeboval jsem se maličko protáhnout a lehce začal kroutit rukama, které jsem měl svázané za zády. Nevím, jak si to Kája vyložila, či jen využila situace ale položila svou dlaň na moje ústa s dudlíkem, jemně proti němu zatlačila a nahnula svá ústa k mému uchu. Nejprve jsem uslyšel jemné "žlump" jak jí její dudlík vyjel z pusy. Pak jemným šeptem řekla "Máš žízeň?". Ať už bych chtěl dát pokynem hlavy najevo, že ano, či ne, můj pohyb hlavou by se zarazil o její ruku, jemně tlačící na můj dudlík. Zakýval jsem tedy ve snaze o ano a cítil jsem znovu celý postroj a roubík v mých ústech, který jsem si pro zábavu občas zadudlal či osahával jazykem. "Tak dobře Honzíku, ale žádné mluvení. Teď je řada na mě trošku korigovat naše první rande". Kája si nejprve dopřála  několik doušků ze své lahve a pak mi začala rozepínat postroj hlavy. Kupodivu mne nebolela čelist, jen trošku vnitřek úst, který nebyl zvyklý mít něco tlačící na jazyk po delší dobu. Snad jsem měl jen lehounce otlačené proužky tam, kde se popruh opíral kůži nebo kde štít dudlíku tlačil na tvář ale jinak bylo vše v pořádku. Když uvolnila poslední řemínek, chytla prsty štít dudlíku a pomalu jej začala vytahovat ven. Snad poprvé jsem se s obavou snad zastyděl, aby na dudlíku nebylo moc mých slin. Snažil jsem se tedy rty dudlík svírat, zatímco jej Kája tahala ven. Ihned co ho vytáhla, položila mi dlaň na ústa a znovu mi je zacpala. Druhou roku mi obtočila kolem prsou a opět mi začala šeptat.

---

"Teď nebo nikdy" proběhlo mi v duchu. Po tom všem, co se událo, bylo vlastně cesty zpět? Mělo smysl tajit cokoliv? Předstírat? Vymýšlet si či maskovat nedej bože přikrášlovat? Dospělá žena, která se stihla dvakrát počůrat, sedící v plenkách pro dospělé a gumových kalhotkách pro poctivé fetišisty, s masivním dudlíkem kolem krku svírá ve své náruči kolegu z práce, který je svázaný, má dvojitou bavlněnou plínku a plenkové kalhotky z povrchovou úpravou z lakovky. Právě jsem mu vyndala roubík vytvořený spojením postrojů a ještě masivnějšího dudlíku a chci mu dát napít z nadměrné kojenecké láhve s dalším velikým dudlíkem. Buď mě zavřou za znásilnění, únos a omezování osobní svobody nebo je tu se mnou někdo, kdo z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu, tohle vše snáší nebo se mu to snad i dokonce líbí. "Honzí, máš mě rád?" Zeptala jsem se nahlas a nevědomky o to více, přitlačila svou dlaň proti jeho puse.

...

...

...

Třívteřinové ticho, které pokud by se mně někdo zeptal, trvalo alespoň pět minut. Honza však jemně přikývl na znamení "ano".



"Honzí, máš žízeň?" Opět další přikývnutí.

Chvilku jsem přemýšlela. Asi můj strach, ostych nebo jen určitá radost z kontroly. Ale musela jsem pokračovat v naší hře. "Prosím, dodrž naší dohodu, že nebudeš mluvit, i když jsem já jí porušila". "Právě teď si prožívám něco, o čem jsem jen snila a nerada bych, aby to něco pokazilo. Aspoň pro teď. Aspoň pro dnešek. Prosím!".

Honza nic neříká a ani nekýve hlavou. Nebo jsem jeho kývnutí propásla? Bylo tak malé, že jsem ho nepostřehla?

Sundávám mu pomalu ruku z úst a šahám po kojenecké láhvi, po které Honza očima pokukoval, protože byla plná piva a škodolibě jsem jí postavila tak, aby na ní viděl. Abych pro ní došáhla, musí se předklánět ale vše dělá s předstihem, aniž bych mu musela naznačovat. Když už jí držím, přikládám savičku k jeho rtům a pomalu jí zatlačuji dovnitř. Honza začíná pít. Řekla bych, že až skoro vášnivě. Jednou rukou ho držím kolem hrudníku, tisknu ho k sobě a druhou mu přidržuji svou lahvičku aby mohl v klidu pít. Musel mít asi velikou žízeň. Pomalu mu lahvičku narovnávám a do ucha mu říkám "Až do dna Honzíku, máme před sebou velký rozhovor a nechci abys měl jakýkoliv ostych. Pomalu svou ruku odtáhnu od jeho hrudníku, beru si své vlastní pití, jemně "cinkám" o jeho láhev a pronesu "Na zdraví". "Opravdu potřebuju druhou láhev" proběhne mi hlavou, když jsem v půlce svého piva a Honza skrze savičku dudlíku je teprve tak ve čtvrtině. Někdo by namítal, že to do sebe klopím ale upřímně, pokud by byl v mé situaci, na kuráž by do sebe spíš dával druhého panáka. "Není kam spěchat, až budeš mít dost, bude pauza" šeptám mu do ucha, to aby se mi neutopil. Když se Honza dostal lehce k půlce, dal mi najevo, že si potřebuje trošku odpočinout. Odtáhla jsem tedy svou ruku s láhví a znovu mu položila ruku přes ústa. Nyní více než pro jeho umlčení, spíše pro pocit kontroly nad ním. Honzovi to nevadilo. Pomalu jsme koukali na film, já jej občas pohladila a když mi dal najevo, dala jsem mu napít z láhve. Po určité chvilce jsme oba dopili ale to byl pro mě jen signál, zajít ještě pro jedno. Neohrabaně jsem odepla řemínky z jeho dudlíku a než jsem od něj vstala, znovu mu jej zatlačila do pusy jako pojistku. Tenhle sen jednou skončí ale udělám cokoliv pro to, aby vydržel co nejdéle. Honza ani neprotestoval, spíš mi připadalo, že mu to dělá radost. Nyní jsem zvolila jiný speciál ale už se rozhodla, že se o něj musíme podělit. "Honzí, ty první dva kousky, co jsme měli byly stejné ale tenhle mám jenom jeden, takže se budeme dělit, ju?" Honza s dudlíkem jen přikývl a spiklenecky mu zajiskřilo v očích.  Jak film plynul, my se střídali z jedné láhve a vždy, když chtěl Honzík napít, vytáhla jsem mu dudlík, nechala ho a zase mu jej vrátila. Bavilo mě mít nad Honzou kontrolu, rozhodovat kdy bude pít a bylo mi příjemné mít pod vládou i jeho možnost mi cokoliv říkat tím, že jsem svou ruku měla ve volných chvílích přes jeho ústa s dudlíkem. Mno a já, já se svým handicapem, jsem si užívala den, bez jakékoliv starosti. Když už se blížilo finále filmu, cítila jsem, jak se Honza trošku kroutí. Že by se mu chtělo...

---

"Bože, mě se chce na záchod" proběhlo mi hlavou. Byl jsem ale v koncích. Ano, měl jsem na sobě plenku ale za prvé, jedna věc je když to nemůžete ovládat, tak jako Karolínka, nebo když můžete. Pak je tu taky ta věc druhá, počůrat se před Kájou? Co když mě bude mít za prase? Jedna věc je mít airbag v autě a druhá věc je ho aktivně využít. Prostě se vám do toho moc nechce. Co když si to nějak špatně vyloží? Co když si bude myslet, že to dělám z hecu? Hlavou mi proběhlo ještě několik dalších variant až jsem se dostal do bodu, kdy mi došlo, že se strachuju jen kvůli tomu, že nechci aby si Kája o mě myslela cokoliv špatného. Mám se zeptat? Hlavou mi proběhlo "Za zeptání nic nedáš". Naznačil jsem Karolínce, jako že mám žízeň a volný moment jsem využil, abych hlasem, o kterém bych prohlásil, že stoprocentně není můj, řekl "Kájo, moc se omlouvám, ale asi si budu muset ...." mou větu narušila Kája, která se ke mě nahnula, vzala černý dudlík a zatlačila mi jej zpět do úst a následně přidržela rukou.

"Honzí..., tys to porušil!" řekla maličko zlomyslně a kdybych měl oči i vzadu, určitě bych viděl, jak se Kája roztomile s hranou zlobou ušklíbla. "Za trest, musíš dopít celý zbytek láhve." Volnou rukou šáhla po láhvi s dudlíkem, kde byla ještě dobrá čtvrtka pití a zatímco mi svou jednou rukou vytáhla opět dudlík z pusy, druhou rukou mi zatlačila do pusy láhev. Začal jsem tedy sát a snažil se v celé situaci zorientovat. "Co tedy můžu?" Problesklo mi hlavou. Kája mě nechala vypít celou láhev a to nikterak neusnadňovalo celou mou situaci. Ruka, která před tím držela dudlík mě během mého pití dvakrát pohladila po tváři a pak když už dopil, objevila se přede mnou znovu, aby mě mohla opět dudlíkem umlčet.

---

Moc dobře jsem věděla, že se Honzovi musí chtít na záchod. Mě samotné, již šla ven třetí dávka a Honza se buď již tajně počůral, nebo se tomu brání. V momentě, kdy se začal kroutit mi vše docvaklo. Nyní byla řada na mě. Ukázala jsem se mu celá, měl by vidět, že tohle je můj svět. Že tohle, mi nevadí, pokud to nebude vadit jemu a zda mu to vadí zjistí, až když to zkusí. Tušila jsem, že bude chtít poprosit o možnost si odskočit a s určitou porcí pýchy, že jsem vše odhadla, jsem mu při prvním náznaku vtlačila do pusy připravený dudlík. Nechala jsem jej dopít naše společné pivo a když už končil, už jsem měla ve své ruce znovu připravený dudlík, který čekal v záloze. Hned jak dopil, opatrně jsem mu vyndala láhev z úst a nastavila před něj roubík. Nechtěla jsem mu ho do úst vtlačit velkým násilím či nátlakem. Čekala jsem, co se bude dít. Teď by mohl říct, že nechce. Tohle byl ten prostor, který mu byl dán pro to protestovat. On místo toho otevřel svojí pusu a šel dudlíku naproti. Nebylo moc co váhat. "Vydrž chviličku". Řekla jsem nahlas a během minutky přicvakala zpět přezky a popruhy. Znovu sestavený roubík jsem mu pak nasadila na hlavu a přezky utáhla.

---

Když mi Kája svými prsty hladila řemínky, tlačila na dudlík a celkově se mne dotýkala, začínal jsem opět cítit příjemné pocity. "Tak brzo?" Lidské tělo má své limity. Vždy jsem se smál všem těm povídkám, kde se hlavní hrdina stihl do 20 minut vyspat s pěti ženami, do každé poslat obrovskou dávku a následně stihnout ještě nějakou jinou s lidskou anatomií neslučitelnou pitomost. Tlak močového měchýře ale mojí pozornost dokonale přitáhl k jedinému problému. Kája se ke mě přitiskla, jednou rukou mne pohladila po hrudníku a druhou ruku mi pod dekou položila na plenku. "Honzí, já tě nikam nepustím. Film ještě neskončil a já ti stále musím oplatit vše to, čím jsem si s tebou prošla". Řekla Kája s hraným ublížením v hlase.

---

Cítila jsem, jak je Honza napnutý. Chtěla jsem mu dát najevo, že ať se stane cokoliv, bude to v pořádku. Šeptala jsem mu do ucha, že se vůbec nic nezmění, že pro mě zůstává úžasným mužem, který jen operuje v rámci mezí, ve kterých se mým přičiněním octl. Uvědomila jsem si, že ze mě slova tekla jako vodopád, bez jakékoliv zábrany. To poznání, že když by se zeptal na cokoliv, dostal by okamžitou odpověď, která by byla pravdivá a to tak, že by překvapila upřímností i mě samotnou, mě ohromila. Možná, že pokud by se právě teď zeptal, proč mě to láká, proč jsem taková, proč to dělám, řekla bych mu odpověď, která by byla odpovědí i pro mě samotnou.

"Mám ráda naprostou kontrolu, nebo její úplnou ztrátu", "mám ráda pod kontrolou svůj problém s čůráním a proto ty plenky", "miluju různé varianty submisivity a bondáže", "líbí se mi lesklé věci - latex, lakovka...", "chtěla bych, aby jsi mě svázal" Tyhle věty, které bych nenapsala ani v anonymním prostředí internetu bych klidně říkala někomu, koho jsem poznala skutečně teprve včera večer. Zatímco jsem hladila Honzíka a uvažovala sama nad sebou, šli ze mě věty jako "Neboj, hezky se uvolni, v klidu..."

---

Poslouchal jsem Kájin hlas, s každou větou co mi řekla na mě doléhalo zjištění, že ví, co mě čeká a že s tím snad i počítá.. Ponořil jsem se do hloubky jejího hlasu, abych vzápětí byl vytažen naučenou nutností vykonat potřebu na tom jediném možném specifickém místě a ne do toho, do čeho jsem oblečen. Hned na to ta myšlenka odezněla a já znovu naslouchal Káje. Nevím, kolikrát jsem potlačil nutkání se uvolnit a kolikrát mě potřeba si odskočit vytrhla z Kájiných vět. V jeden moment však fyzika vyhrála nad fyziologií a já začal cítit, že tlak má už na vrch a jak ze mě utíká teplá tekutina. Byl to velmi zvláštní pocit. Kája s rukou v mém rozkroku také vytušila, že se něco děje. Přestala mluvit a po celou dobu mého čůrání, jsme v tichosti seděli. Ona se svou rukou na mé plínce, pomalu oddychovala, její jemné sevření, vlasy které mě šimraly na ramenou a zátylku. Čas se zastavil... a v jeden moment bylo po všem. Cítil jsem silné teplo v rozkroku a zvláštní ticho, než Kája promluvila.

---

"Honzí, děláš to pro mě nebo se ti to také líbí?" musela jsem se zeptat. Honza však nic neříkal, jen pokrčil rameny. "Musíš o tom popřemýšlet?" Honza jen kývl souhlasně hlavou. Pro mě už zbývala jen poslední věc. "Teď tě Honzí odměním za tvou upřímnost". Vstala jsem a namířila jsem si to do skříně pro svou "magickou hůlku". Respektive, na internetu tomu říkají Magic Wand ale pro mě je to prostě vibrační hlavice. Sedla jsem si vedle Honzi, dala mu pod hlavu polštář a stáhla z něj deku. Pomalu jsem ho rukama začala hladit po stehnech, po prsních bradavkách, dotýkala jsem se ho na tváři, dráždila ho taháním za řemínky jeho roubíku. Když už jsem věděla, že se mu to celé moc a moc líbí, sedla jsem si svou mokrou plínkou na jeho mokrou plínku, mezi nás dala vibrační hlavici a tu zapnula.

Po sotva deseti minutách jsem mu sundala roubík, došla pro další pivo a slíbila mu, že po tomhle pivním kousku, už ho rozvážu a půjdeme do sprchy a že hned na to se podívám, kde v sobotu mají otevřené zdravotnické potřeby, abych mohla koupit plenky s vysokou absorbcí a velikosti L.
« Poslední změna: Října 23, 2021, 12:02:30 od hrisnik »

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Kája z práce 3
« Odpověď #1 kdy: Října 29, 2021, 12:56:28 »
Velice hezké čtení, těším se na další pokračování.

Offline sm_sexik

  • Email nefunguje
  • 10 a více
  • *
  • Příspěvků: 18
  • Karma: 0
Re:Kája z práce 3
« Odpověď #2 kdy: Listopadu 02, 2021, 22:49:24 »
Najkrajsi seria tu, uz sa neviem dockat dalsieho pokracovania ;)

Offline Fanda mimi

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 75
  • Karma: -1
Re:Kája z práce 3
« Odpověď #3 kdy: Listopadu 06, 2021, 01:47:10 »
Zajímavý příběh, těším se na další díly