Autor Téma: Kája z práce  (Přečteno 3283 krát)

Offline hrisnik

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 93
  • Karma: 10
Kája z práce
« kdy: Září 26, 2021, 16:11:17 »
Jmenuji se Honza a pracuji na HR v jedné korporátnější společnosti. Momentálně svojí práci nesnáším ale díky covidové pandemii to ještě ucházelo, kvůli tomu, že jsem nemusel chodit do kanceláře, která je plná kolegyň-slepic. Asi jedinou radostí a tím, co mě ve firmě drželo byla naše Kája. Nová posila týmu. Měla krásné havraní vlasy, oříškové oči a rty, na kterých jsem lpěl očima vždy, když cokoliv říkala. Díky povaze naší práce ale nebylo dost možností s ní hovořit, natož poznat, jaká je. Když se Covid začal rozptylovat, vedoucí našeho oddělení napadlo rychle utratit peníze, které byly v rozpočtu na různé doplňkové akce a splnit si tak plán tím, že uděláme posezení v restauraci, kdy si stihneme všichni říci jak blbě se máme, že to mohlo být horší a nazývat to způsobem jak stmelit tým. Účast samozřejmě dobrovolná ale kdo nebude, bude to mít blbé...

V restauraci u stolu nás už zbylo jen pár. Moje šéfová, která už hodinu asi ani nevěděla co mluví, díky bohu umlčela zpráva, že její Uber právě přijel a já zůstal u stolu s Kájou sám. Moc dobře jsem věděl, proč je poslední hodinku či dvě rudá ve tvářích a skoro nedutá. Nebyl to jen alkohol ale hlavně stud. Malá mokrá skvrnka v jejím rozkroku. Moc dobře si vzpomínám na moment, kdy během večera, poté co si kýchla, celá zbledla a rozhlížela se po okolních kolegyních. Ty si samozřejmě ničeho nevšimli a neshledali nic divného ale od té doby byla Kája zaražená a když pak přišli na řadu panáky, kopla jej do sebe rychleji než bych čekal. Káje se zřejmě stala malá nehoda s velkými důsledky a trapas a stud se pravděpodobně pokusila přebýt hřejivým pocitem uvnitř a otupěním vnímání celé své situace. Díky své dychtivosti jsem si samozřejmě sedl hned vedle ní a doufal, že z ní vytáhnu nějaké to slovo, možná i zjistit, jaká je. Kája sedící v rohu měla být jasná výhra, kdyby si vedle mě nesedla zrovna šéfová. Šance říci cokoliv vlastního nedej bože věnovat se Káje a ne nadřízené... asi chápete.

Nikdo z naší kanceláře nezůstal. Když už nic, zahraju si na gentlemana - rozhodl jsem se Káju dopravit domů. "Kájo, ukaž, jdem domů. Podám ti kabát, ano? Vstávat nemusíš.." řekl jsem jí a aniž bych se na ní podíval, sundal jsem jí z věšáku její kabát a podával jí ho. V restauraci bylo už málo hostů a nikdo se nedíval naším směrem. Opilá šéfová zaplatila celý stůl, čili jsme mohli rovnou vyklouznout z restaurace ven do podzimní tmy. Ouha, Kája ty panáky opravdu dala až moc rychle. Pomohl jsem jí tedy do kabátu a bojoval co se dalo, abych se díval někam za její pravé rameno. Skvrna v rozkroku mne přitahovala ale to i její tvář a krásná prsíčka, kdy podprsenka se svetříkem dělala svůj díl práce. Nabídl bych Káje rámě ale spíš jsem jí musel jemně podepřít a předstírat, že jdeme oba, než že jí tlačím. Přečkali jsme těch několik snad nekonečných kroků, než jsme vyšli z restaurace ven. Kabát díky bohu byl dostatečně dlouhý aby zakryl vše.

"Kde bydlíš?" zeptal jsem se Káji a ta jen ukázala prstem kudy se vydat. Za druhým rohem, stáli jsme před vchodovými dveřmi a já si řekl, že bych se měl ujistit, že dorazila i do správného bytu. Hodně mi napomohla její opilost, kdy jí klíče spadli na zem hned po druhém pokusu, vrazit nesprávný klíč do nesprávné zdířky. Klíče jsem tedy obratně sebral, pípl čipem a vydali se vzhůru.

"Ukaž, pomůžu ti", nabídl jsem se a v odpověď mi bylo jen "tje dob.ý". Kája bydlela ve třetím patře a když už jsem jí dostal nahoru, bylo ze dvou dveří zřejmé, které jsou ty její, díky jmenovce. Odemkl jsem tedy a vešel s ní do bytu. "Juž tu zvlá..nnu", slyšel jsem jak říká ale na to já jsem nedbal. Sundal jsem jí kabát, posadil na skřínku v předsíni a v pološeru, protože jsem nevěděl, kde má světlo, jí opřel o zeď. Rychle jsem jí zul kozačky a když jsem jí chtěl postavit, zdá se, že jí přemohl ten zbytek alkoholu který do sebe ještě nechala ten večer vstoupit. Byla silně vláčná a mě tedy nezbývalo nic jiného, než jí dostat do postele. Ujistil jsem se, že je opřená dobře a zkusmo vzal za první dveře, které byly díky bohu ložnicí. Díky světlu z ulice jsem našel obrys lampy a rozsvítil.

Kája určitě nečekala kohokoliv, natož hosty nebo kolegu z práce, který jí chtěl jen pomoci. Rozestlaná postel a hned u postele jsem uviděl balík plínek a dvoje igelitové kalhotky a vše mi začalo dávat smysl. Nehoda asi nebyla jen nehoda ale projev něčeho, s čím Kája pravděpodobně dlouho žije. Bylo mi jí líto a možná jsem odhalil důvod, proč se tak stranila všech. Nicméně nebylo nad čím přemýšlet. Už jsem jednou nohou v řece, je načase se přebrodit. Došel jsem pro ní do předsíně, doklopýtal s ní do postele a stáhl z ní mokré kalhoty včetně ponožek. Když jsem čekal kalhotky, uviděl jsem na ní intimní plínku, která evidentně nesplnila účel a zradila. V přítmí lampy jsem se tedy zhluboka nadechl a tuto jednorázovku rozepl a stáhl. Kája byla evidentně mimo ale rozhodně jsem se nechystal k čemukoliv nečestnému. I podívat jsem si zakázal. "Bože, já jsem takovej idiot", řekl jsem si v duchu. Rozhlédl jsem se po ložnici a uviděl na jejím nočním stolku vlhčené ubrousky hned vedle ubrousků normálních. Pokusil sem se tedy selským rozumem pomoci a ošetřil oblast, která mohla být citlivá na únik. Rukou jsem pak zajel do balíku plen a vytáhl jednu z nich. Byla bílá, silná a tlustá. Uvědomil jsem si, že i velmi příjemná na dotek a měkkoučká. Díky bohu za selský rozum a obrázky na obalu balíku. Správným koncem jsem plínku rozložil na postel a Káju překulil na správné místo. Hodně sil mi vzalo, nedívat se tam, kde byl její klín. Uchopil jsem plínku a Káju do ní zabalil. Zajistil lepítky a následně šáhl po jedněch ze dvou kalhotek. Byly to silné gumové na zip. O to snáze se mi ty krásné bílé kalhotky Káje nasazovali. Vypadala... krásně?. Vždy mě přitahovali vysoké ženy. Sám mám metr devadesát a Kája mohla mít o deset centimetrů méně. Což byl určitě další faktor, který jí u mužů zrazoval. Když jsem si jí ale teď prohlížel, jak leží na posteli v balíčku plínek, jak pravidelně oddychuje a působí tak zranitelně... Poposkočilo mi srdce.

Raději jsem posbíral její mokré věci a rozhodl se je odnést do koupelny nebo kamkoliv, kde je aspoň rozvěsím. Když jsem však vešel do koupelny a rozsvítil, moje oči narazili na pračku. Na pračce bylo několik plínek ale tentokrát bavlněných a vedle nich silné gumové kalhotky, které měli také zip, ale na jejich konci vysel zámek. Hlavou mi proběhlo několik variant Káji v jednorázové plínce a pak v bavlněných a také otázka, proč by měla více druhů. Ane na tyto úvahy nebyl čas, protože mě zaujalo více věcí. Zámek u kalhotek mne tak přitáhl, že jsem kalhotky do ruky. Stěny kalhotek byly silné, silnější než ty co měla nyní Kája na sobě a zámek byl drobný ale určitě dokázal zabránit sundání kalhotek, pokud jste neměli klíč díky tomu, že očko u drážku zipu šlo zámkem zajistit do druhého očka, který byl součástí kalhotek. Hned vedle kalhotek byla krabice od bot. Na ní bylo položeno něco, co na první pohled vypadalo jako boxerské rukavice ale ve spojení s tím, co jsem již viděl, bylo jasné že jsou to tlusté palčáky, zabraňující snadněji manipulovat s rukou. Nápovědou byly řemínky a další očka pro zámky. Když jsem palčáky odsunul a nadzvedl víčko krabice, uviděl jsem v krabici dva dudlíky. Oba ale rozhodně nebyly obyčejné. Ten první, s bílým štítkem měl velkou gumovou savičku. Hned jsem jej vzal omámeně do ruky. "Tohle je Káji?" Druhý dudlík, měl štít černý a přestože měl stejnou savičku, byl víc z lesklé gumy a bytelnější. Když jsem jej zmáčkl, nebyl vůbec poddajný jako ten bílý. Zvědavost mi nedala. Pomalu jsem si ten bílý vsunul do pusy a ucítil vlnu vzrušení. Tohle byl Kájin dudlík. Mám v ústech něco, co měla i ona.

Nedalo mi to a prozkoumal jsem zbytek krabice a našel v ní pár zámečků a pak zvláštní kovové válečky. Chvilku jsem v koupelně stál a když jsem se otočil, abych se podíval do zrcadla, uviděl jsem sám sebe s dudlíkem a za mnou v odraze balík plen, gumové kalhotky, dvoje palčáky, zámky a došlo mi, že Kája má asi velmi osobitý životní styl. Dudlat dudlík bylo příjemné a chvilku jsem přemýšlel, jak je to asi s plínkama. Pak mou hlavou projel nápad. Asi by to chtělo nealko, už blbneš.

Vzal jsem všechno její mokré oblečení, rozvěsil jsem jej a v rámci omámené snahy uklízet, vzal jsem všechno to ostatní, co by v koupelně asi být nemělo. Už zbývali jen dvoje dveře a protože ty první zbylé hned vedli do kuchyně s obývákem, přešel jsem tam. V obýváku byl rozložený sušák, na sušáku opět několik plen ale s nimi i několik triček a obyčejného oblečení. Na dvou ramínkách ale vyseli dvě kombinézy. "Tedy dupačky" opravil jsem sám sebe v duchu. Pootevřené posuvné dveře skříně pak odhalovali další dvě krabice od bot stejné značky, jako byla ta v koupelně. Když jsem se otočil do kuchyně, že se asi musím napít, našel jsem na odkapávači velkou kojeneckou láhev a k ní velký dudlík. Protože jsem potřeboval panáka, otevřel jsem ze zvědavosti i ledničku a v ní našel krom klasického obsahu i osm pivních speciálů, což mi po všech dnešních objevech ani nezvedlo obočí. Krom toho byla v lednici dvě láhve plnotučného mléka. Snaha o nealkoholickou brzdu vzala za své. Otevřel jsem si jeden pivní speciál, rozhlédl se po místnosti, kde bydlela dívka, kterou jsem tajně okukoval tolik týdnů v práci a nechal se potrefit  myšlenkou. Vyndal jsem si bílý dudlík a přešel k odkapávači, kdy jsem pivní speciál přelil do kojenecké láhve a zazátkoval velkým dudlíkem. Pivní experti by asi křičeli  nad způsobem, kterým pivo konzumuji ale mě se ten pocit líbil a ze zvědavosti jsem přešel ke skříni. V první krabici jsem našel už díky bohu... mno díky bohu... Byly v ní potřeby pro dospělou ženu a její dospělé potřeby ale spolu s tím i další dupačky, několik kalhotek, pět klubek červeného provazu, troje pouta a pak krabičky s válečky. Díky obalu na jedné krabičce mi došlo, že jsou to zámky, které se napustí vodou, nechají zmrazit a po zacvaknutí se musí čekat dokud nepovolí led. V poslední krabici už jsem spatřil jen kožené postroje, které jsem nehodlal vytahovat a identifikovat, co všechno vlastně představují. Našel jsem i dva časopisy. Oba byly celé německy a když jsem jimi listoval, byly v nich obyčejné obrázky sexy mužů a žen ale v druhé půlce už bylo několik žen svázaných či později v latexových kombinézách a jedna stránka znázorňovala ženu, v latexové kombinéze s dudlíkem a velkým balíkem plen v rozkroku. Druhý časopis měl v sobě zase ve speciální části dvě dívky, svázané a s roubíky v ústech. Obě ale měli plenky. Možná za to mohl můj pivní speciál nebo už jen únava dne ale rozhodl jsem Káju si získat. Získat tím, že jí předvedu jak mi nic z toho co má ráda nevadí a není cizí.

Zvolil jsem bílé dupačky, vzal rukavičky se zámečky, sebral z linky bílý dudlík a přešel zpět do ložnice. Kája ležela tak, jak jsem jí zanechal. Pomalu jsem jí tedy nasoukal do bílých dupaček s uzavřenýma nožkama a přešel k horní polovině těla. Moje chvilkové zaváhání bylo jen zda jí sundat svetr a podprsenku, což bylo opravdu jen chvilkové. Sedl jsem si za ní, zapřel si jí o svůj hrudník a pomalu jí stáhl svetr a rozepnul podprsenku. Hřbetem ruky jsem zavadil o spodek jejího prsa a chvilku zauvažoval o tom, vzít si je do rukou. Hrbol v mých kalhotách by jí ale mohl probudit a raději jsem vzal její ruce a dával je do rukávů. Moc krásně voněla. Následně jsem dotáhl zip až ke krku a přes hlavu natáhl kapuci, co k body patřila. Rukavičky šli sami. Po zacvaknutí obou zámečků, na každé ruce jeden, jsem zkusmo zatáhl a rukavička držela. Dudlík. To bylo to poslední. Jemně jsem Káju položil a pomalu si vedle ní lehl. Dudlík jsem držel v ruce a pomalu ho spouštěl k jejím ústům. Když se guma dotkla jejích rtů, pomalu jsem pokračoval dále a její ústa jej přijala. Dokonce si i dvakrát zadudlala. Během toho všeho se ani jednou neprobrala a dudlík jí zdá se nevadil. Chvilku jsem přemýšlel, zda nespat vedle ní ale rozhodl jsem si ustlat v obýváku a pomalu se z pokoje vytratit. Ještě jsem zatáhl záclony, otevřel ventilačku kvůli čerstvému vzduchu a zavřel za sebou dveře.

Ještě jsem si tedy musel odskočit na záchod. Srdce mi bušilo jako nikdy v životě ale vše mi dávalo smysl a při masturbaci jsem si představoval znovu a znovu bezmocnou Káju v plínce a dupačkách. V obýváku jsem pak usnul do pěti minut.

Ráno, hned jak jsem nabyl alespoň trošku vědomí, ihned mi tělem a myslí projel blesk poznání, co jsem včera připravil. To co včera dávalo alkoholový smysl, byla dnes strašná pošetilost. Co ale teď? Odejít? Vždyť je Kája uvězněná v dupačkách? Osvobodit jí dřív než se probudí? Moje jediná šance! Pomalu jsem vstal a přešel k ložnici. Otevřel dveře a pomalu se díval, zda Kája spí. Měl jsem štěstí. I když byla hlavou natočená k oknu, asi ještě spala. Určitě by mě slyšela se šourat do místnosti a otočila se. Rozhodl jsem se tedy odemknout jednu rukavici a nechat klíče na nočním stolku. Jemně jsem vložil malý klíček do zámečku a odcvakl jednu rukavičku. Třeba si bude myslet, že to je její vlastní práce, proběhlo mi na chvilku hlavou.

Pomalu jsem se otočil a šoural zpět ke dveřím.

"Viděl jsi všechno?" uslyšel jsem Kájin hlas...

Otočil jsem se a viděl jsem jak se stále dívá směrem k oknu. Asi tedy nespala tak, jak jsem si myslel. Její tón byl ale smutný, než rozlobený. Chvílu jsem tam stál a nevěděl co říci. Nenapadla mě jediná věta, která by byla v téhle situaci patřičná nebo vůbec dávala smysl. Byl jsem v cizím bytě, krásné dívky, kterou jsem nebyl schopen týdny ani řádně oslovit. V noci jsem jí zabalil do plen, uvěznil v dupačkách, vypil její pití z kojenecké láhve a odhalil její zálibu v bezmoci a nutnost nosit plínky.

Kája začala pomaličku natahovat, stále jsem jí neviděl do obličeje ale její ramínka začala mírně nadskakovat a drobné nádechy dávali tušit boj se slzami.

"prosím běž... v práci dám výpověď... jen prosím nikomu nic neříkej... neříkej že jsem..."

"Jsi nádherná", vyjelo ze mě. Na to se Kája zarazila a pomalu se otočila ke mě. Očíčka měla červená a já neváhal. Sedl jsem si k ní na postel, vzal papírový kapesník z nočního stolku a jemně jí utřel oči. Kája se mezitím posadila a zrak klopila ke kolenům.

"Asi to bude chtít trošku vysvětlování a času, ale podle mě si krásná a rád bych poznal, jaká jsi i mimo práci".

Káje se opět začala podlévat očka slzou a já si všiml dudlíku, který jí v noci asi vypadl z úst. Sebral jsem jej, pohladil Káju po hlavě přes její dupačkovou kapuci. Podíval jsem se jí do očí a dudlík jí jemně začal tlačit mezi zuby. Chtěla asi ještě něco říci ale o to snáze jí dudlík vklouzl do úst.

"Pštt Karolínko... teď mě prosím poslouchej" a začal jsem jí vyprávět, jak se mi moc líbí, že to nějak zvládneme a že vlastně o nic nejde. Po deseti minutách si volnou rukou, kterou neměla zamknutou v rukavici vyndala dudlík z pusy

"Tobě to vážně... tebe to neodrazuje?"

"Vůbec Karolínko" a znovu jsem jí pohladil po vlasech. "Vůbec nevím, jak vypadá tvůj den, takže ti asi nejdřív skočím pro něco dobrého k snídani a protože jsme podle mě technicky přeskočili dvě až tři rande, že bychom si popovídali o tom, kdo jsi?"

"Asi Honzí budu potřebovat něco jiného" a podívala se směrem ke svému rozkroku. Rukou v rukavici se dotkla a zmáčkla tam, kde byla její plínka. Tentokrát se mi ale podívala do očí. Ty její oříškové oči... Pak ně něco napadlo. "Teprve se vše učím, nejprve skočím pro snídani a pak tě přebalím. Je to moje práce čili ne že mi do toho polezeš". Vzal jsem druhou rukavici, tu kterou jsem jí před tím sundal a řekl "Karolínko, tvojí ruku prosím". Chvilku váhala ale pak jí dala před sebe. Jemně jsem rukavičku navlékl a zamkl zámek. Pak jsem vstal a vzal si klíčky od rukaviček do kapsy. Kája celou dobu seděla na posteli a sledovala mě, co udělám. Otočil jsem se tedy, sedl si vedle ní, vzal do ruky opět dudlík a dal jí ho k ústům. Chvilku se na něj dívala, pak jej ale rukou odsunula stranou a přiblížila se svými rty k těm mým. Projela mnou vlna energie, kterou jsem snad doposud nepotkal. Začala mne líbat více a více a já cítil, že ve mne začíná růst vzrušení. Na chviličku se ode mě odchýlila a dívali jsme se do očí. Vzala svými rukavičkami mojí volnou ruku a přitiskla si jí na prso, pak vzala mou ruku s jejím dudlíkem a ten si přitáhla k ústům. Pomalu začala dudlík olizovat a dívat se u toho na mne. Ihned jsem pochopil, že ruka na prsu není omylem a začal jsem jí hladit. Cítil jsem její bradavky přes dupačky a rukou s dudlíkem jsem jí ucpal ústa. Pomalu jsem jí tlakem na rameno položil vedle sebe a následně jí ruku položil tam, kde měla plínku. Druhou rukou jsem jí začal šimrat ukazováčkem bradavku a začínal cítit, jak Kája začíná svým klínem tlačit na mou ruku. Cítil jsem pod dupačkama igelit kalhotek a slyšel jemné šustění, ne nepodobné ničemu co jsem kdy slyšel. Včerejší měkkoučká plínka však dneska byla trošku tvrdší. Stále jemná ale šlo cítit, že Káje zachránila suchou noc. A pak se přidalo její sténání přes dudlík, které se pomalu začalo rytmicky zrychlovat s tím, jak jsem začal hladit její rozkrok. Během asi dvou minut se pak Kája vzedmula v silné křeči několik dalších vteřin skrze ní projížděli záchvěvy. Když bylo po všem, jemně jsem jí objal. Nevím, jestli jsme takhle leželi deset minut či dvacet. Cítil jsem její tělo na svém. Její plínka, tlačila na mé stehno a Kája celou svou vahou ležela na mě a já jí držel tak, jako bych ji už nikdy nechtěl pustit.

Pak jsem ucítil, že se chce narovnat a já jí ze svého obětí uvolnil. Sedla si na mne obkročmo a já její plínku cítil na svém rozkroku. Celou jsem si jí prohlédl. Její vlásky vyčuhovali zpod kapucínky jejích dupaček. V ústech měla stále svůj dudlík, jehož štít jí zakrýval část obličeje. Dupačky jí svírali prsa a krásně nechali vyniknout plínce. V tom se Kája začala jemně třít plínkami o můj rozkrok a já cítil, že je mi to také velmi příjemné. Přestala se o mě opírat rukama, z úst pustila dudlík, který mi spadl na břicho a řekla. "Honzíčku, střídání dudlíků".

Neváhal jsem tedy moc dlouho, její dudlík vzal a dal si ho do pusy. Bylo moc příjemné cítit Káju. Ta se na mě však podívala a říká. "Blázínku, rozepni si poklopec" a ukázala před sebou svoje ruce, pevně zamčené v rukavičkách. "Přeskočili jsme více než jedno rande, myslím si že teď jsem to já kdo vystřídá Dudlík" a usmála se...
« Poslední změna: Října 02, 2021, 17:35:05 od hrisnik »

Offline mskvor

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 807
  • Karma: 4
Re:Kája z práce
« Odpověď #1 kdy: Září 26, 2021, 18:25:40 »
Ahoj Hříšníku,

Moc pěkně napsáno, i když jsi tentokrát docela zahřešil i v pravopisu. Ale povídka je opravdu pěkná a doufám, že se dočkáme i pokračování, které by si mimochodem zasloužila i Kamarádka z ICQ :-)
Díky za pěkné počtení,

MS

Offline Trolko

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 93
  • Karma: -2
Re:Kája z práce
« Odpověď #2 kdy: Září 27, 2021, 07:40:47 »
Je to super teším sa na pokračovanie  :)

Offline JiříS

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 135
  • Karma: 2
Re:Kája z práce
« Odpověď #3 kdy: Září 27, 2021, 09:23:10 »
Děkujeme těším se na pokračovat

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Kája z práce
« Odpověď #4 kdy: Září 27, 2021, 14:57:11 »
Velmi hezký příběh.
Zaujala mne ta Honzova tolerance s níž k této dívce v plenkách přistupoval. Za mne jednička.

Offline tretioko

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 594
  • Karma: -49
Re:Kája z práce
« Odpověď #5 kdy: Září 27, 2021, 18:16:52 »
Teď eště takovou drobnost... Kde takovou babu najít ?

Ale teď vážně: Dobrý počtení.

Offline invix

  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 12
  • Karma: 0
Re:Kája z práce
« Odpověď #6 kdy: Října 09, 2021, 08:14:38 »
Pěkný příběh