Dny rychle ubíhaly, a blížila se doba školních prázdnin. Koncem května nám Hedvika ve školce oznámila, že v červenci bude školka uzavřena.
Přišel jsem za Maruškou, která mně jako obvykle nakojila, a když mně nechala odříhnout, povzdechla si: „Tak Fanoušku nevím, co vlastně budu celý červenec dělat.“
Zapřemýšlel jsem, a po chvilce jsem řekl: „Víš co, Maruško, nechceš být u nás? Místa je tam dost, a i Klárka bude ráda, že budeš s námi.“
Maruška mi pomohla přelézt do kočárku, dala mi do pusy dudlíka, a vyjeli jsme ven do zahrady na procházku. Chvíli se mnou jela po cestičce, a pak řekla: „Vidíš, Fanoušku, o tom jsem vůbec nepřemýšlela. To je dobrý nápad, ale ještě o tom promluv s Klárkou, ano?“
Přikývl jsem na souhlas, a po malé procházce jsme se vrátili zpět mezi ostatní děti. Šel jsem do ohrádky, kde už si hrála Klárka s plyšáky, a oslovil jsem ji:
„Klárko, co bys řekla na to, že by byla u nás celý červenec Maruška? Prý neví, co by celý měsíc dělala, když bude školka zavřená, tak jsem jí nabídl, že by byla u nás.“
„Tak to je dobrý nápad, Fanoušku. Oba by nás kojila, a starala se o nás s Petrou. Já jsem pro, aby byla Maruška,“ řekla Klárka, a radostně zatleskala.
Hned druhý den jsem tuto radostnou zprávu oznámil Marušce, která ji s povděkem kvitovala. Přiblížil se poslední den v červnu, a Hedvika se rozhodla pro nás uspořádat malou besídku. Důvod, proč byla školka v červenci uzavřena, byl v tom, že ji bylo nutné znovu vymalovat, doplnit zásoby plínek a oblečení, a zároveň provést nejrůznější opravy, které během provozu školky nedaly uskutečňovat.
Besídka proběhla v krásném duchu, a všechny děti se pobavily. Nakonec proběhlo závěrečné focení, a Hedvika nám slíbila poslat fotky.
Nasedli jsme, všichni čtyři, do auta, a vypravili se do vily. Maruška si prohlídla oba naše pokojíky, a byla úplně nadšená.
„Máte to tady opravdu moc hezké a roztomilé, opravdový ráj pro miminka,“ řekla mně i Klárce nadšeně, a nemohla se na to vynadívat.
Nastal čas na koupání před spaním. Tentokráte se o to postarala Maruška, jejíž jemné pohyby žínkou a péči jsem si náležitě užíval.
Druhý den ráno po snídani mně Maruška přebalovala do čistých plínek, a já jsem řekl něco, o čem už jsem déle přemýšlel: „Maluško, zajímalo by mne, jak to vlastně vypadá, když čulám do pínek uvnič.“
„Aha, to je zajímavá myšlenka, Fanoušku. Proberu to s Petrou, a na něco přijdeme, jo?“ řekla Maruška, dooblékla mně, a dala do ohrádky, aby se mohla věnovat Klárce.
Po odpoledním spánku mi Maruška řekla: „Máme pro Tebe malé překvapení Fanoušku.“ Vylezl jsem s Maruščinou pomocí na přebalovací pult a roztáhl nohy, aby mně mohla pořádně očistit v rozkroku. Dumlal jsem si spokojeně velkého dudlíka s potiskem Medvídka Pú a hrál si s plyšákem, kterého mi Maruška podala.
Mezitím Maruška pode mne vložila čistou Crinklz plenu s boosterem a několik látkových plen, a na okraj jednorázové pleny jemně umístila mikro kameru, kterou natočila dolů.
Maruška mně dooblékla, a na notebooku nastavila synchronizaci s kamerou. Po chvilce jsem na monitoru viděl svůj penis, jak se mi boří do látkových plínek. Chvilku se vůbec nic nedělo, ale za chvilku jsem uslyšel zvuk, a na monitoru také viděl proud moči, jak vytéká z penisu do plínek, a ty se postupně zbarvují ze sněhobílé barvy dožluta. Po chvilce proud zeslábl a nakonec zcela ustal. Byl to hodně zajímavý pohled, na který jsme s Klárkou se zájmem koukali. I Klárku totiž zajímalo, jak to vypadá uvnitř plínek v okamžiku, když čůrá.
„Tak to vypadá, že se nám Fanoušek teď počůral,“ řekla Maruška s úsměvem, když se podívala na monitor.
V plínkách jsem teď cítil mokré teplo, a zatím příjemně hřály. Maruška mně vzala za ruku, a šli jsme spolu do pokoje, kde mně, stejně jako ve školce, nakojila.
Pak jsem si ještě hrál s Klárkou v ohrádce, a občas se podíval na monitor. Zase jsem viděl, jak moč proudí do plínek, a zároveň uslyšel i ozývání střev. Jejich obsah jsem ostatně za chvilku ucítil i na zadečku. Spadl jsem na zadeček a cítil, jak se mi kakání rozlézá mezi nohy.
„Maluško, Fanoušek se pokakal,“ zavolala Klárka na Marušku, která s Petrou v jídelně chystala stůl na večeři.
Maruška za námi za chvilku přišla, a Klárka ji pomohla mně odnést na přebalovací pult.
„Neboj se, Fanoušku, za chvilku budeš mít čisté plínečky,“ řekla mi Maruška, dala mi nazpět do pusy vypadlý dudlík, a začala mně přebalovat. Ležel jsem klidně až do okamžiku, kdy mi sundala plínky. Toho jsem využil, a přetočil se na bříško, přičemž jsem se přes dudlík smál. „Teda Fanoušku, ty chceš pást koníčky?“ zeptala se mně Maruška, „no ale teď si hezky hajni na zádíčka, a vydrž jen chviličku, než Ti dám čisté plínečky, jen malou chviličku, ano?“
Otočil jsem se zpět na záda, a chvilku klidně ležel. Maruška připravila čisté plínky, a chtěla mi je vložit pod zadek, ale v ten moment jsem se znovu překulil na bříško. Maruška mi jen stačila dát látkovou plínku přes penis.
„Ten Fanoušek teda zlobí, viď, Klárko? Ty budeš určitě hodná holčička,“ řekla Maruška.
Do pokoje přišla Petra, a viděla mně, jak ležím na přebalovacím pultě na bříšku. Řekla mi: „Fanoušku, to se přece nedělá takhle zlobit. Já vím, že ty se u toho bavíš, ale Maruška Ti teď nemůže dát čisté plínky.“
Po těchto slovech mně znovu otočila na záda, z poličky nad pultem vzala chrastítko, chvilku s ním chrastila, a když jsem po něm natáhl ruku, tak prvně ucukla, a pak mi ho podala. Chvilku jsem si ho prohlížel, pak s ním zamával, a začalo chrastit. S údivem jsem se na něj podíval, a Petra mi řekla: „Chrastí to, viď, Fanoušku.“
Maruška mezitím složila plínky a dala mi je pod zadeček. Ucítil jsem je, a začal kopat nohama. „Ale Fanoušku, no tak, ještě se počůráváš, tak musíš nosit plínky,“ řekla Maruška, a bez nějakých dalších diskuzí mi je protáhla mezi nohama a zajistila lepítky na přední části pleny.
Za chvilku mně Maruška dooblékla, a přišla na řadu Klárka, která se taky pokakala. V tom, že ještě musím nosit plínky, protože se počůrávám, měla Maruška pravdu. Za malou chvilku, když ještě Maruška dooblékala Klárku, jsem cítil, že mi plenky těžknou.
„Jaké byly záběry z kamery, Fanoušku?“ zeptala se mně mezitím Petra, zatímco mi oblékala bryndáček.
„Bylo to hodně zajímavé, Petro,“ vyndal jsem si dudlík z pusy, a odpověděl.
Nastal čas na večeři, kdy mně krmila Petra a Klárku Maruška. Oba jsme seděli ve vysokých židličkách u stolu, a náležitě jsme si jídlo, které občas skončilo i na bryndáku, užívali.
Po večeři jsme se ještě s Klárkou dívali na pohádku, zatímco Petra s Maruškou nachystaly do pračky špinavé plínky a oblečení a připravily koupání na spaní.
Následující den mně čekala oslava narozenin, a hodně jsem se na to těšil. Jaké asi budou?
