Dvě miminka 2. díl
Večer jsme přijeli k nám do vily, kde nás už Maruška, naše hospodyně očekávala. S Klárkou jsem zašel do mého pokoje vzít jednak karton plínek, a také pro věci, které jsem doma nosil. „Asi se budu opakovat, Fanoušku, ale máš ji hezky zařízenou, myslím tu Tvoji vilu. A Klárčin pokojík také bude nádherný. No, už jsem se rozhodla, který pokojík bude můj,“ řekla Petra, když jsme naložili věci do auta, a šli se podívat, jak dalece řemeslníci pokročili na úpravě Klárčina pokojíku. Ten už byl vymalován v krásné růžové barvě, zatím uprostřed pokoje byl přebalovací pult a postýlka, oboje přikryté velkou plachtou.
„Však si také řemeslníci od pana Novotného pěkně mákli, ani nechtěli kafe nebo tak. I na oběd jsem je musela několikrát volat,“ řekla Maruška, a dodala k Petře: „Budu velmi ráda, když budete s Klárkou a Fanouškem bydlet, Petro. Oba jsou moc milí, jen nevím, co to tu Klárku napadlo, hrát si na malou holčičku.“
Petra si vzala na chvilku Marušku stranou, a něco jí šeptem vysvětlovala. Já si mezitím s Klárkou prohlížel její nový pokojíček, a barva stěn se mi opravdu líbila, vskutku pokojík jako stvořený pro malou princeznu.
Dny do pátku rychle ubíhaly, a pokoje Klárky a Petry byly připravené k užívání. Maruška po dohodě s Petrou dohlédla na zařízení pokojů, a přivezla také věci, které Petra chtěla. Zároveň také připravila do Klárčina pokoje potřebné oblečení, pleny a věci pro velkou malou holčičku.
Nastal pátek večer, a konečně jsme se vydali domů. Už jsem se těšil na svůj pokojíček, a také jsem byl zvědavý na pokoj od Klárky.
Vešli jsme dovnitř, a Klárka zvědavě šla do svého pokojíku. Hned ode dveří viděla na své postýlce roztomilé plyšáky, a zároveň velkou růžovou zavinovačku. Neustále se rozhlížela po svém pokojíku, a bylo vidět, že se jí hodně líbí.
Petra mně i Klárku vykoupala, a s pomocí Marušky převlékla na noc. Během chvilky nás oba uložila do postýlek, zapnula hlídačku, a ještě naplnila pračku.
V noci, skoro nad ránem, probudila Petru Klárka. Rychle si oblékla župan, a šla za ní. Klárce vypadl dudlík z pusy, plakala, a volala: „Píny, Petlo, tudí, tudí.“
„Pšš, pšš, Klárko, hnedka dáme čisté a suché plínečky,“ konejšila ji Petra, dala ji dudlík zpátky do pusy, rozbalila ji ze zavinovačky, a v postýlce ji vyměnila úplně mokré plínky.
Když Klárka dostala nové plínky a Petra ji oblékala do nového overalu, mile se na ni usmála. Petra ji poplácala po rozkroku, krásně vycpaném plínkami, a řekla: „No tak vidíš, Klárko, už jsi zase hezky v suchu. Ještě hezky zabalíme, aby se Ti krásně spinkalo.“
Jen co byla Klárka zabalená do zavinovačky a Petra zajistila postýlku, potichu odešla k sobě do pokoje. Jen Klárce nechala rozsvícenou noční lampičku, aby se nebála.
Ráno jsem se probudil a zavolal na Petru. Přišla ke mně, ještě trochu rozespalá, a po vysvobození ze zavinovačky mi pomohla vylézt na přebalovací pult. Začala mně celého svlékat, a po odstranění plínek jsem začal čůrat. Petra mi okamžitě přiložila plínku na penis, a po vyčůrání mne začala očišťovat. Chvilku jsem byl bez plínek, pak mi Petra oblékla nové body s medvídky, a začala pode mne skládat plínky.
„Petlo, ploc mám mít píny?“ zeptal jsem se ji.
„Fanoušku, ještě se počůráváš, kdybys neměl plínky, měl bys mokré oblečení,“ řekla mi Petra, dala mi do pusy dudlíka, a bez diskuzí mi v rychlosti oblékla plínky. Když mi ještě oblékala kalhotky na pleny, začal jsem sebou házet, a křičel: „Neci pínky, neci pínky!“
„Fanoušku, nedá se nic dělat, ještě se počůráváš, tak musíš nosit plínky,“ odpověděla Petra, dooblékla mně, a šli jsme spolu na snídani.
O Klárku se mezitím postarala Maruška, a když spolu vešli do jídelny, málem jsem na sebe svrhnul misku s vločkami. Klárka totiž byla jako malá princezna, a moc ji to slušelo.
