Autor Téma: Svítiplyn  (Přečteno 105 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 081
  • Karma: 4
Svítiplyn
« kdy: Února 20, 2021, 21:06:09 »
Milí čtenáři.
Zasílám krátkou povídku, jsou v ní fantasy prvky, doufám, že se bude líbit.


Svítiplyn


Soňa seděla u počítače a brouzdala po Internetu. Byl večer, měla volno. Jednalo se o čtyřiadvacetiletou vysokoškolsky vzdělanou dívku, která měla poněkud nekonvenční přístup k životu, vyznačovalo se to i jejímu kladnému vztahu k nošení plen a neutralizační látce IN. Nebyla vůbec samotářská, spíše veselé a srdečné povahy. V komunitě stejně, jak sama říkala potrefených lidí se snažila být těm, kteří tuto, jak říkali úchylku považovali za prokletí nápomocná a vždy přispěla dobrou radou. Neměla ráda slovo úchylka, ale vyventilování, nebo také upuštění páry.Sledovala taktéž dění na Ostrově Robinsona Crusoe a všeho, co se týkalo neutralizační látky IN, neutralizace a zpracovávání zneutralizované stolice a moči, zejména uriny k léčebným účelům, neboť pracovala jako laborantka v jedné z ostravských nemocnic.S Ostrovem Robinsona Crusoe ji pojily taktéž i finanční zájmy, neboť zde investovala, což jí vyneslo nemalé zisky.
Toho osudného dne seděla jak již bylo řečeno u počítače, na sobě měla plenky,které řádně naplnila. Pročetla si několik povídek na toto téma a bylo jí báječně. Přispívaly k tomu taktéž endorfíny, které byly vyplavovány do těla.
„Ta neutralizační látka IN udělala pořádnou díru do světa, hlavně zneutralizovala to, co z těch našich zadních dírek vychází“ a pousmála se. „Ta ještě neřekla své poslední slovo“. Při brouzdání na Internetu měla zapnuté rádio Blaník. Zrovna hrála retro muzika, mezi jinými i od Suchého a Šlitra. “Jo, to musely být zvláštní časy“ řekla si. „Šlitr, šlitr, něco mi to říká. Už to mám, vždyť on se přeci otrávil svítiplynem za záhadných okolností“. Otevřela si Google a začala pátrat po informacích o tomto umělci. „Dříve lidé hodně tímto způsobem odcházeli z tohoto světa“ říkala si. „Co, kdyby tehdy byla neutralizační látka iN“? Tato myšlenka ji neopouštěla. „To by se mělo vyzkoušet, ale, jak“? Tentokrát si vyhledala vše o svítiplynu. Zjistila, že se jedná o koksárenský  plyn, jenž obsahuje kysličník uhelnatý, který je velmi zákeřným zabijákem. Na Internetu narazila na zajímavý článek, v němž byl popisován výbuchplynu v Praze roku 1962. Tento unikal z trubek a později jedna žena nevědomky škrtla zápalkou a neštěstí bylo na světě, došlo ke katastrofálnímu výbuchu. Zaujalo ji líčení jedné z nájemnic, která popisovala, jak se ve sklepě nadýchala svítiplynu a po té se v bytě, kam se doplazila z posledních sil zhroutila, pozvracela a pokálela. To ji fascinovalo: „tak, po svítiplynu se člověk může i pokadit, to bych nikdy neřekla“. To ji, jak později vypověděla svým známým na Ostrově Robinsona Crusoe a na diskusích o pokakávání nakoplo. Rozhodla se, že tento plyn získá. Jeden z jejích kamarádů Honza pracoval v koksárně. „Nač jej potřebuješ“? Ptal se jí udiveně, když jej kontaktovala. „Jsem laborantka a potřebuji jej na experimenty“. „Doufám, že nechceš vyhodit barák do povětří“? „Vůbec, ne, to bych si v žádném případě nedovolila, nemám k tomu sebemenší důvod“. „V to doufám, seženu Ti ho, ale jazyk za zuby, rozumíš“? „Jo, spolehni se“ odpověděla Soňa.
„Tady máš tu bombu se svítiplynem, ale, běda Tobě, pokud s tím uděláš nějaký průser“ varoval ji Honza.“Neboj, jsem přeci dospělá“ odpověděla mu Soňa. „O to nejde, ale, člověk nikdy neví“. Soňa čekala, až odejde, měla obavu, aby se jí nedotázal, nač svítiplyn vlastně potřebuje?
Jednalo se o malou bombu, rozhodla se, že svítiplyn kvůli bezpečnosti nerozptýlí po bytě, aby nedošlo k výbuchu. Sehnala si plynovou masku, na níž ji napojí, nasadí si ji na hlavu a bude inhalovat. Byla si vědoma ztřeštěnosti svého nápadu, ale ustoupit již nechtěla.
Konečně nadešel den D. Byl pátek, nemusela jít do práce. „Možná jsem blbá,riskuji, ale snad to za pokus stojí“ řekla si a vzala si dvě vrchovaté kávové lžičky neutralizační látky IN. Počkala 15 minut, Nasadila si plenky, neboť tušila, že je použije. po té si nasadila plynovou masku a otevřela bombu. Chvíli inhalovala, po té přívod plynu zastavila. Počala se jí mírně točit hlava, dostavila se malátnost. „Jsem, jako praštěná“. Zvracení se u ní nedostavilo, neutralizační látka IN, která spustila detoxikační proces odvedla škodliviny způsobené svítiplynem do tlustého střeva. Za půl hodiny se dostavil silný vyprazdňovací reflex, její plenky se naplnily. Usnula tvrdým spánkem.
Probudila se, byla jako omámená, přispěly k tomu i endorfíny, které byly během vyprazdňovacího reflexu vyplaveny do krve. Šla do koupelny, kde se dala do pořádku, Zneutralizovanou stolici se rozhodla podrobně prozkoumat, něco jí říkalo, že tento výzkum přinese mnoho cenných informací. Nemýlila se. Již první zjištění ji šokovalo. Byla slabě cítit po svítiplynu. Když se nad tím zamyslela, spatřila v tom logiku, neboť při použití neutralizační látky IN v případě otravy jedem cyankáli byla vždy cítit po mandlích. „Tak, to bychom měli, i zde je neutralizační látka IN účinným protijedem. Své poznatky zaslala na Ostrov Robinsona Crusoe, rozhodla se, že se tomuto nevšednímu výzkumu bude nadále věnovat a bude pravidelně zasílat získané informace. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, byla veskrze kladná.
To ji povzbudilo k dalšímu bádání. Vzorek takto obohacené a zneutralizované stolice zaslala na Ostrov Robinsona Crusoe, kde byl uložen v jedné z laboratoří. Sama se pustila do dalších výzkumů. Svítiplyn obsahuje kysličník uhelnatý, který je velmi jedovatý. Vzhledem k tomu, že není cítit a nemá žádné zabarvení, jedná se o tichého zabijáka. Soňa vyzkoušela i tento plyn se stejným výsledkem, avšak zneutralizovaná stolice nebyla vůbec cítit. Mnohem zajímavější byla ta s obsahem svítiplynu, teplem se uvolňoval plyn, který byl cítit po svítiplynu, avšak nebyl toxický. Při jeho vdechnutí se u Soni dostavil onen již známý detoxikační proces. „Zachrání to ne jeden lidský život“ pomyslela si s uspokojením. To podnítilo její tvořivost, napadlo ji vyrobit příslušné filtry. Obrátila se na Ostrov Robinsona Crusoe, kde se toho ujali a Crusoe Industries započala s jejich výrobou. Nejprve jej vyzkoušela tamní ženská neutralizační vojenská brigáda. Tyto filtry se ukázaly, jako velmi účinný ochranný prostředek. Krom dostavivšího se detoxikačního procesu spojeného s vyprázdněním střev nedošlo k žádným nepříznivým důsledkům.
A opět se vrhla na výzkum, tentokrát se jednalo o plyn, který byl uvolňován ze zneutralizované stolice, jež z ní vyšla při experimentu se svítiplynem. Dala ji do baňky a zahřála nad kahanem. Teplo uvolnilo plyn, který byl zbarvený do hněda a byl cítit po svítiplynu.Stolice se po jeho uvolnění proměnila v hnědý prášek. „Jako u eko toalet“ pomyslela si Soňa a ihned pojala nápad: „tato nová toaleta by mohla pracovat na bázi svítiplynu, stolice by se mohla zneutralizovat, po té do ni pustit svítiplyn a to vše by následně zahřálo topné těleso“. Zaslala tento návrh spolu se vzorky na Ostrov Robinsona Crusoe. Tohoto jejího nápadu se ujala firma Toalet Eko Crus, která zde již 3 roky vyráběla eko toalety. Bylo vyrobeno několik vzorků, ale ty byly prozatím jen na ukázku, neboť svítiplyn zde prozatím nebyl. Soňa cítila, že je na dobré cestě.Tyto své výzkumy prováděla v mimopracovní době, prozatím se s tím nikomu nesvěřovala, až jednou své nejlepší kamarádce Lence, která pracovala, jako zdravotní sestřička v nemocnici, kde působila, jako laborantka. „To je bomba“ řekla Lenka po té, co vyslechla její zpověď. „Jo, holka, bomba to byla, ale nemohu Ti říct zdroj, nerada bych jej ohrozila“. „Však já taky nevyzvídám, akorát by mne zajímalo, zda ses nebála“. „Ano a moc, ale riskla jsem to“. „Ty seš hustá“ řekla obdivně Lenka. „Pojď ke mě do bytu, vše ti ukážu“. „Doufám, že mne nebudeš detoxikovat“? „Ne, to by mne ani ve snu nenapadlo“.
Vešly do Sonina bytu. Lenka si vše s úžasem prohlížela. „To video z ostrova je nádherný, Tys tam zabodovala“. „Tady by to neprošlo, jsou věci, které jsou tabu a tam jsou, jak říkají pro každou špatnost, dokonce z toho mám nemalé zisky, které jsem tam investovala“. „Ty seš kapitalistka“. „Tak bych to nenazývala, zkrátka jsem něco málo zainvestovala“. „Jo, ale hlavně myšlenky“ opět obdivně řekla Lenka. „Nedáme si vínko“? Navrhla Soňa: „je pátek večer a nejdeme do práce“. „Tak, jo, uděláme si takový pohodový holčičí večer“ nadšeně opět řekla Lenka.
„Jdu pro vývrtku“ zahalasila Soňa. V tom Lence zazvonil mobilní telefon. „A sakra, volají mne z nemocnice, mimořádka, tak, že z toho našeho holčičího večera nebude opět nic, to je vopruz“. „To je v pohodě, nedá se nic dělat“ odpověděla jí Soňa,která nezkrývala zklamání.
Na druhém konci byl doktor z interny: „v koksárně došlo k úniku svítiplynu, je tam dvacítka zaměstnanců, jsou přiotrávení“. „Můžu jet s Tebou“? Nabídla se Soňa: „mám zdravotnické vzdělání a jako laborantka tam budu určitě platná“. „Zeptám se“ odpověděla jí Lenka, která v zápětí obdržela kladnou odpověď.
Dorazily na místo. „Ti tři jsou ve velmi vážném stavu, řekl bych, že v kritickém“ informoval je jeden z lékařů, který ukázal na tři bezvládně ležící těla. „Leni, zkuste jim dát do kapačky neutralizační látku IN, mám ji ssebou“. „Zkusit se to může“ odpověděla jí Lenka, která ihned začala ve spolupráci s jednou lékařkou zavádět u těchto tří pacientů infůze obohacené o neutralizační látku IN. Během deseti minut se jejich krevní tlak a srdeční tep upravily. „Také ostatním aplikujte neutralizační látku IN“ řekla Soňa. Její počínání bylo sledováno s úžasem a místy se skepsí. Pacienti byli po poskytnutí zdravotnické pomoci převezeni do nemocnice. „Pomohu vám“ nabídla se soňa, která se následně o svěřené pacienty vzorně starala. U těch došlo k detoxikaci, splodiny byly odvedeny do tlustého střeva, došlo k jejich vyprázdnění. Soňa odebrala velké množství této zneutralizované stolice a dala do igelitového sáčku, který se brzy naplnil.
Stav pacientů se během několika hodin rapidně zlepšil, ti,kteří byli v kritickém stavu byli mimo ohrožení života. „Jste kádr“ řekl jeden z lékařů Soně, která se usmála a v kostce mu vylíčila, co vše o této problematice ví. „Máte kuráž“ řekl a obdivně hvízdl.
Pacienti byli postupně propouštěni do domácího léčení. Během této havárie nedošlo k žádnému úmrtí. Soňa byla za tento hrdinský čin vyznamenána vysokým státním vyznamenáním. Taktéž z Ostrova Robinsona Crusoe se jí dostalo nejvyšších poct a bylo jí nabídnuto státní občanství, které velmi ochotně přijala.  Brzy jí bylo svěřeno obchodní zastupování Ostrova Robinsona Crusoe při jednáních s koksárnami ve věci obchodování se svítiplynem. Také se započala naplno věnovat výzkumům.
Brzy byla na Ostrově Robinsona Crusoe započata výroba bio svítiplynu. Česká republika tak  exportem svítiplynu získala nemalé finanční prostředky. Bio svítiplyn se ukázal, jako další ekologickýzdroj. Na Ostrově Robinsona Crusoe vzniklo 6 zkapalňovacích stanic. To, co výrobou tohoto plynu vzniklo se vůbec nestalo odpadem, jednalo se o velmi hodnotné hnojivo, jako se děje při provozu ekologických toalet.
Soňabyla velmi ráda, že tak přispěla svými nápady k dalšímu posunu lidstva na cestě k pokroku. Přispěl k tomu  starý zaprášený článek v novinách. Nebýt této odvážné dívky, jen ztěží by k tomu všemu došlo. Zde se potvrdilo přísloví, že odvážným štěstí přeje.
Konec příběhu. Další budou následovat.