Autor Téma: U babičky  (Přečteno 151 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 067
  • Karma: 4
U babičky
« kdy: Ledna 13, 2021, 17:12:30 »
Milí čtenáři.
Jsem tu opět s dalším příběhem.
Přeji vám hezké počtení.
U babičky


„Tož vás tade obě pěkně vítám“ řekla babička Terezce a Janě, které za ní přijely na prázdniny z Prahy naMoravu. „Jakó ste měle cesto“? dotázala se a vřele obě dívky objala. „Dobrou, babičko“ odpověděla jí Jana. „Poďte dál, odložte si a oděléte si pohodli“.
Obě si vybalovaly svoje věci, při tom se s babičkou živě bavily. Nálada byla skvělá.
Jana s Terezou byly patnáctiletá dvojčata, měly spolu hezký vztah a jak se říká, jedna bez druhé nedala ani ránu. Obě byly usměvavé a vůbec nebyly namyšlené. Ke své babičce na Moravu jezdily velmi rády, alespoň, jak říkaly vypadly z toho městského hluku. Líbila se jim příroda, vždy, když zde bylyna prázdninách, pomáhaly babičce s hospodářstvím, měla slepice, králíky, kozu, psa a dvě kočky. Obě zvažovaly, zda nepůjdou na zemědělskou školu, vždy svorně říkaly, že gymnázium je ztráta času.
Jana s Terezkou si vybalily a ihned se nabídly, že pomohou babičce, Terezka nakrmila slepice, Jana nasekla trávu králíkům. Slunce krásně svítilo, obě si tuto idylku pochvalovaly. „Tady je nádherně“ řekla Jana. „Určitě tady zažijeme krásné dny, nebude to žádné dobrodružství, bude se jednat spíše o poklidné období, ale mě to nevadí“. „Mě taky ne, člověk furt nemusí sedět u počítače, bude to idylka, jak vyšitá“ doplnila ji Terezka. Obě při tom neměly sebemenšího tušení, jak se vše bude vyvíjet a jaké dobrodružství na zdánlivě poklidném venkově zažijí.
Dny plynuly a obě se zde plně aklimatizovaly. Babiččina Hanáčtina je vždy dokázala rozesmát. Tak, na příklad: „tož, holke neplkéte tade a neco děléte“. Obě také přímo zbožňovaly, když se večer staré ženy sešly a vyprávělo se o všem možném. „To zas bode měť pliskéř, gdež ho tak pomlóváte“ říkala babička a všechny se smály.
Bylo nádherně, počasí jim přálo, čerstvý vzduch, prázdniny byly pohodové. Nedalo se říci, že to bylo období sladkého nic nedělání, obě dívky se vždy vrhaly do práce. „To je lepší, než někde u moře“ poznamenala jednou Terezka. „Jo, je tady klid, zvířátka“ doplnila ji Jana. „Je vidět, že si teho tade ožéváte“ řekla spokojeně babička.
Dny probíhaly v naprosté pohodě, obě dívky se činily, babička z nich měla radost. „Ve ste šekovny, kedáte hmuj a vubec vám to nevadi“. „Však taky nesmrdí, asi jsme po Tobě, tíhneme k vesnickému životu“ zvolala vesele Terezka. „Mám z vás dvóch radossť, ste takovy moje slonečka, kery svitijó a osmivajó se, tak to má beť.
Večer. Obě dívky ulehly a usnnuly,jako zabité. K ránu se Terezce zdál podivný sen. V tom snu byla na nějakém výletě, chtělo se jí strašně na velkou, nestihla to a pokadila se. Vzbudila se a pocítila tlaky ve střevech. Šla na záchod, jednalo se o kadibudku, vůbec jí to nevadilo. A opět zde nebylo nic cítit. „To je divné“ řekla si dívka. Seděla na záchodě a vyprázdnila se. „Jaké by to bylo se pokadit“? Prolétlo jí hlavou. „Ale, fuj“!Pokárala se za tuto myšlenku, ale ta ji již neopustila.
„Co se s Tebou děje, Teréz“ Dotázala se jí Jana. „Nic, co by se se mnou dělo“? „Seš, jak, kdyby Ti uletěly včely“. „To se Ti jen tak zdá“. „Ale, nezdá, sestřičko, Ty seš asi zamilovaná“. „Ne, vůbec, ne, asi jsem blbě spala“.
Její sestra se s tímto vysvětlením spokojila, ale ne Tereza, ta neměla klid. Stále ji něco ponoukalo.“Přecnejsem batole, jsem skoro dospělá holka, byla by to pořádná ostuda“ říkala si, ale na druhou stranu jí zvědavost poháněla to zkusit. Nakonec se rozhodla, že to provede, ale musí to vypadat, jako nehoda u níž by nikdo nepředpokládal,že to není náhoda. Měla chuť se svěřit Janě, ale měla obavu, že by u ní narazila a což teprve babička. „Až to zrealizuju, určitě si od ní mnohé vyslechnu, ale, člověk by nikdy neměl litovat toho, co udělal, ale spíše toho, co neudělal“. Na druhou stranu to bude jistě šílená ostuda. Kostky jsou vrženy, teď již vím, že to provedu“.
Ráno. Dívky se nasnídaly, byl chléb s máslem a teplé kozí mléko, které oběma chutnalo. „Dnes to asi zrealizuju, od rána se mi chce na velkou“ pomyslela si Terezka. „Chcete jet z jabkama do vykupo“? Dotázala se babička: „já bech nakrmila dobetek, ve be ste prodale nejaky jabka, měle be ste nejakó to korono“. „Ale, babi, peníze raději necháme tady, je jich potřeba, navíc jsme přeci včera koupily to prasátko, to se musí vykrmit“ řekla vesele Terezka a Jana přisvědčila. „Ste moc hodny holke, nemužo si vás venachváleť“. „Tak, abys babičko nepřechválila“ pomyslela si Terezka a píchlo ji u srdce.
Jana s Terezkou vzaly vozík a vozily jablka do výkupny. Terezčina potřeba na velkou byla stále větší a větší. „Kašlu na to, žádný experiment nebude“ řekla si a zatnula půlky. Následovaly ještě 3 vozíky a Terezce se na čele perlil pot. Když jely domů s prázdným vozíkem, povšimla si Jana sestřina neklidu. „Co je s Tebou, Terez“? „Nebyla jsem dva dny na velké a teď to teplý kozí mlíko a pohyb udělaly ve střevech svoje, musíme jet domů, jinak to nevydržím“. „Ségra,to dáš, držím Ti pěsti“ odpověděla Jana, ale zadeček si nedá poroučet a kašle na konvence i nějakou psychickou podporu. V tom se Terezka zastavila a zatnula půlky. Na čele jí opět vyvstal perlivý pot a celá zbledla. „Ježíš ségra, snad“? „Jo“ špitla chabě Tereza a ucítila, že svůj boj s tělem prohrává. Její kalhotky se naplnily, nejdříve z ní vyšel tuhý špunt, po té řídší stolice. Počal se od ní šířit zápach. Byly kousek od domova. Tereze i Janě vztoupily slzy do očí. „Jak to řekneme babičce“? Rezignovaně se dotázala Tereza. „Půjdu tam“ odpověděla jí Jana, která neměla sebemenšího tušení, jak vše dopadne.
„Babičko, stalo se hrozné neštěstí“ přiběhla do kuchyně Jana po té, co uklidila vozík. Babička se ulekla. „Co se pro boha stalo? „Víš, babi, jak Ti to jenom říct. Zkrátka, odvezly jsme jablka do výkupny, utržily jsme za ně peníze, to vše je v pohodě, ale Terezka má problém. Víš, asi to teplé kozí mléko, zkrátka snažila se dojít domů“ a rozplakala se. „Bože, kvule pár hoven toďkaj bodeš řvať, jak ten turek, deť se nic hroznyho nestalo, já meslela, že ji teče kriv a ona má trocho zašpiněnó prdel, to sem se lekla“, sáhla do kredence a z něj vzala láhev slivovice z níž si přihnula. „Napi se, to pomáhá“ a dala jí trochu líznout.
Dívka se otřásla. „To je ohnivá voda, teď mosime odstraniť to hovnivó pohromo“ a obě se rozesmály. Jana věděla, že to babička bere v pohodě a vše řeší s typickým hanáckým humorem.
Spolu pak došly pro Terezku, která stála před brankou zahanbená. „Babičko, mě je taková hanba“ špitla Terzka. „Co be Tě bela haňba, só horši věce, negdo je z haňbó jedna roka a nic si z teho nedělá a Te toďkaj kvule plnym gaťám řveš, deť mě veplašiš slipke, a jana take, já se vám holke divim, dělať z teho takovó vědo, deť co se stalo? Pudo ohřáť vodo, toďkaj nemámeten bojlér“.
Zavedla Tereuzku do koupelny. Po té se podívala do jejích plných kalhotek. „Te tam máš pěknó foroto". K překvapení obou vzala ze stolu krabičku, vyndala z ní několik granulek a ty dala do Terezčiných plných kalhotek. Ozvalo se zasyčení a zápach zmizel. Konzistence stolice zůstala stejná.
„Babi, ještě se mi chce kadit“ řekla Terezka. „Tak to posť, sténě je to jedno, seš sténě jož pokaděná“ řekla babička a Terezka se kompletně vyprázdnila, což bylo doprovázeno praskavými zvuky. Jana se na vše fascinovaně dívala.
Babička přinesla zahradní lehátko, spolu s Janou Terezku svlékly, obsah plných kalhotek daly do lavóru. Terezka ležela na břiše, babička odběhla pro toaletní papír a utřela jí hrubou vrstvu ze zadečku. Voda se zatím ohřála, babička ji nalila do vany a spolu s Janou daly Terezku do pořádku. „Ja, tož, je teho dosť, to dáme na hnuj, bode z teho dobry hnojivo“ řekla dobrácky babička.
Terezce dělala očista velmi příjemně, Jana si z ní vůbec neutahovala, zdála se jí nějak zaražená. „Ani se jí nedivím, je to pro ni šok, když se její skoro dospělá ségra podělá“ prolétlo jí hlavou netušíc, co dalšího ji ještě čeká.
Terezka se převlékla do čistého, jana se na ni fascinovaně dívala. „Co čočiš, jak vér“ řekla se smíchem babička. „Nějak mi to nejde do hlavy, to, co se stalo tady Terezce“. „Deť na tym néni nic divnyho, stať se to može. Viš, gdež ste tade bele, měle ste čtere roke. Tade Jana se take pokadila, pak si poskakovala a to hovinko jí naráželo do zadečko, měla ho pěkně zmalované do hněda, pak sem jo mosela veslicť a omeť, tenkrát ešče nebela ta neutralizační látka, kerá ten smrad odstraňoje“ a povyprávěla jim o neutralizační látce IN.
„Babičko, asi to teplý mlíko“ řekla Jana a již byly slyšet typické vyprazdňovací zvuky.Janiny kalhotky se naplnily a ztěžkly. Jelikož v místnosti byla použita neutralizační látka IN, která kolem sebe šířila zvláštní fluidum, nemusela babička přistoupit k neutralizaci.
Následoval stejný proces. Taktéž Jana si lehla na lehátko, babička ji spolu s Terezkou svlékla a tentokrát Terezka svou sestru utřela toaletním papírem. Voda se ohřála a obě provedly očistu. Zneutralizované produkty pohnojily zeleninu.
Ve ste moje holke pokaděny“ dobírala si je babička. „No, nic se neděje, pohnojile ste mě zahrado, vite, co, všecko zustane meze nama, nigde se o tém nebodeme rozšeřovať“. Všechny si plácly.
Tato nevšední příhoda obě sestry ještě víc sblížila. Obě váhaly, zda se svěřit s tím, že nehody nebyly náhody. Jako první k tomuto kroku přistoupila Terezka. Jana nehnutě zírala a také ona jak se říká přiznala barvu. Pak dodala: „ségra, my jsme pěkně prdlé“. „Však jsme si také párkrát řádně při tom bublavě uprdly“ odpověděla jí Terezka a obě se bláznivě rozesmály. Pak, ale Terezka řekla: „Dívala jsem se na Internet a byla jsem šokována, při tom ukázala několik stránek, kde byly diskuse k tématu. „Tak, že ty endorfíny nejsou nic neobvyklého“ řekla Jana a spiklenecky se na ni usmála.
Prázninový pobyt u babičky skončil a obě dívky odjely domů. Kromě pobytu v přírodě si odnesly nevšední zážitek.
Konec příběhu.