Autor Téma: Fátima 7  (Přečteno 158 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 052
  • Karma: 4
Fátima 7
« kdy: Listopadu 12, 2020, 14:05:35 »
Kapitola 7. Postupující rozklad, dívčí válka a konec operace Fátima


Kikina prozatím na Ostrově Robinsona Crusoe čekala na další pokračování operace Fátima. Ta se nacházela u dívčí jednotky v oblasti Basry. Předsevzala si, že se stůj, co stůj zasadí o to, aby dívky přišly k rozumu. Věděla však, že to nebude vůbec jednoduché.
Když hovořila Irenka s Kikinou, dotázala se jí: „Ty, Kiki a co s těma holkama“? „Jak to myslíš“? Na to Kikina. „Myslím tím, co s nimi bude po té, co se vzdají“? „Jsem přesvědčená stejně, jako u té naší Kristýny, že by měly, ač nic nespáchaly být potrestány. U Fátimy bych navrhovala úplné sproštění, nebo třeba podmínku, ale, záleží na tom, jestli se vše podaří“, to je ještě ve hvězdách“.
Mezi tím Fátima přemýšlela, jak by se dostala k srdcím fanatických dívek. Věděla, že zpříma na ně jít nemůže. Do operace Fátima byla zapojena i Irenka v roli psycholožky. Když se jí Kikina ptala na případný postup, řekla: „holka, tak, já Ti nevím, je to docela složitá věc, jiná mentalita a kultura. Tohle se musí řádně promyslet“.
Fátimazvažovala své možnosti. „Jediný způsob, jak dosáhnout svého cíle je tu naši organizaci nějak rozložit. Vsadila vše na jednu kartu a tou byla přátelství s některými spolubojovnicemi. Nejblíže jí byla Lejla. Ta sem byla naverbována svou rodinou za trest, neboť si něco začala s iráckým křesťanem. Ten musel před hněvem fanatických Muslimů uprchnout do Evropy. Lejla to těžce nesla a byla tak psychicky zlomená, že jí vše bylo jedno. Fátima nezaváhala ani na okamžik. Jednou, když byla předstanem oslovila ji: „Ty,Lejlo, chtěla bych si s Tebou o něčem vážně pohovořit“ a překvapené dívce v krátkosti vylíčila svou anabázi na Guantanámu a na velvislanectví Íránu. „Tys ji nezabila“ řekla s údivem Lejla. „Ne, nezabila a myslím, že jsem udělala velice dobře. Ty máš v Evropě svého kluka a já vím, kde, jev Německu“. „Tyto informace jí sdělila Kikina po té, co ji seznámila se svým plánem. „Je nezadaný“ dodala ještě. Lejla byla příjemně překvapená. „Takovýchto potrefených je nás tady víc, Já jsem se sem dostala díky rodině, studovala jsem Korán a mým rádoby učitelem byl jeden duchovní, který kolem sebe rozséval nenávist. Pak jsem se dostala sem a mým posláním by mělo být zabíjení. Jedna moudrá dívka mi řekla, že my dívky a ženy nejsme tady od toho, abychom zabíjely, ale, abychom život chránily, toto je naším posláním“ pokračovala Fátima.
Lejla byla nad tím, co slyší udivená. Vybavily se jí vzpomínky z dřívějšího období. „Máš pravdu, je to šílené, co tady provádíme“. „To bych řekla“ na to Fátima: „víš, co? Zalezeme si někam stranou, já Tě s tou holkou seznámím“. „Tak, jo“ ochotně přijala nabídku Lejla.
Obě se uchýlily do ústraní, a Fátima, která, jak již bylo dříve řečeno, vsadila vše na jednu kartu, spojila se s Kikinou a představila jí Lejlu. Kikina byla z tohoto obratu překvapená a zaslala Fátimě textovou zprávu s dotazem, zda to není nebezpečné. Ta ji ujistila, že nikoli. Kikina Lejle povyprávěla o svém životě a také před ní netajila svou zálibu v pokakávání. Dívka nevěřícně zírala. Aby byl efekt mocnější, řekla Fátimě: „pak jí ukaž na tabletu naši literaturu“. „Jakou“? Dotázala se Lejla, která byla, jako ve snách. „To uvidíš“ na to Fátima.
Po skončení hovoru s Kikinou řekla Lejla: „úplně jiný svět a řekla bych, že lepší, akorát, že si dělá do kalhotek“. „Daleko lepší, než to, co do nás hustí ti magoři tady“ odpověděla Fátima.“No, jo, ale, přeci jen“zapochybovala Lejla. „Je to zneutralizované“ odpověděla jí Fátima a poskytla jí další informace o neutralizační látce IN a jejích účincích. „Něco jsem o tom slyšela, eliminuje to drogy, ale, že by to mělo zas až takový dopad“? Opět řekla pochybovačně Lejla. „Tak to zkus a uvidíš, nebo ucítíš na vlastní zadeček to příjemné teplo a zažiješ si to na vlastní kalhotky“ řekla se smíchem Fátima a šokované Lejle podala několik granulek neutralizační látky IN.
„Je to skvělé“ zašeptala jednou Fátimě. „Zkusila jsem to a je to daleko lepší, než droga, necítím se po tom vůbec, jako rozlámaná a není mi blbě“. „Dobře, teď to uděláme následovně, Pokud máš nějakou tu nejlepší kamarádku, svěř se jí s tím, s čím jsem se Tobě svěřila já a dej jí neutralizační látku IN, mám jí dostatek“. „Tak, že my to tady rozložíme“? „Jo, ušetříme tím hodně životů“ na to Fátima.
„Jsem moc zvědavá, jak to vše dopadne, jsem v tomto směru skeptická“ řekla Claire Kikině. „Mám obavu, že po té, co je ostatní odhalí, zlikvidují je“. „Je to risk“ dodala vážně Kikina.
Fátima ji pravidelně informovala o situaci. K všeobecnému překvapení se kolem Fátimy a Leily postupně vytvářel čím dál, tím větší hlouček dívek, které se rozhodly s terorismem skoncovat. Brzytento počet přibýval, dívky se chtěly vzdát. Otázkou však bylo, komu. Ze strany Iráčanů hrozilo znásilnění, Američanů se obávaly a také je vzhledem k vymývání mozků nenáviděly. „Je to prekérka“ řekla Claire Kikině. „Ještě nejsou rozhodnuty všechny, může se vytvořit skupina militantních dívek, je tady velké riziko, že mezi nimi vypukne konflikt a to i ozbrojený“.
Kikina se  rozhodla, že si ke konzultaci přizve jako psycholožku Irenku. Když ji kontaktovala, ta nadšeně souhlasila a spojila se s Fátimou, které radila, jak má na své spolubojovnice působit. „Máme obavy jak s Iráčanů, tak i s Američanů. Když se vzdáme, hrozí násilí“ řekla jí Fátima.  „Něco na tom je“ řekla Irenka Kikině, je třeba toto nebezpečí eliminovat“. „Ale, jak“? Řekla zamyšleně Kikina. „Možná, že bych o něčem věděla“ odpověděla jí na to Irenka: „ženské bojovnice by se mohly vzdát zase ženským. Do oblasti by mohla být vyslána jednotka vojaček, které by si holky převzaly. Aby to bylo jištěno, mohla by na místo dorazit neutrální jednotka i z našeho ostrova, co myslíš, Kiki“? „Irčo, to je skvělý nápad“ řekla jí na to Kikina. „Já to proberu s královnou Blankou“ nabídla se Irenka.
Jednání s panovnicí trvalo hodinu a královna Blanka s návrhem souhlasila. Král George Crusoe taktéž nebyl proti a brzy byla pro každý případ sestavena čtyřicetičlenná jednotka z ženské vojenské neutralizační brigády Ostrova Robinsona Crusoe. Kikina byla ustanovena velitelkou této případné mise. Taktéž Irenka byla připravena vyrazit do Iráku, jako psycholožka.
„Nemyslím si, že by došlo k úplnému rozložení jednotky těch bojovnic“ řekla Irenka Kikině. „Aktuální počet je 230, teď přibyly další, nové posily“ řekla Kikina: „tuto informaci mi právě sdělila Fátima. Starší instruktorky něco tuší, jsou velmi fanatické. Fátima vše bedlivě sleduje. Co mne však znepokojuje je to, že Američané chtějí operaci Fátima kvůli riziku zastavit“. „A to tam ty holky, které se chtějí dobrovolně vzdát nechat“? Řekla rozhořčeně Irenka: „kdyby to šlo hladce, tak do toho Amíci půjdou, slížou smetanu, ale, když je to s překážkami, tak couvnou“. „Ano, máš pravdu“ odpověděla jí na to Kikina.
VBylo rozhodnuto. Králobna Blanka se zasadila o to, aby operace Fátima pokračovala a ty, které se chtějí vzdát by si převzaly Američanky a ostrovanky. Čtyřicetičlenná ostrovní ženská jednotka byla přemístěna na vojenskou základnu na Guantanámu, kde proběhl výcvik a koordinace s americkou ženskou jednotkou a příslušnicemi vojenské policie.
Následoval odlet do oblasti Basry. Fátima sdělila Kikině, že počet těch, které se chtějí vzdát je 37, ostatní mají vymyté mozky a hrozí z jejich strany reálné nebezpečí. „Tak, to bude možná i boj“ řekla Laura, jedna z příslušnic ostrovní jednotky. „Ano, to riziko tady je“ odpověděla jí na to vážně Kikina.Američanky a ostrovanky se rozmístily ve svých pozicích. Vládlo všeobecné napětí. Kikina tonula v obavách a říkala si: „doufám, že ty holky přivedu zpět v pořádku a nezraněné“. Byla v neustálém spojení s Fátimou a Lejlou, domlouvala termín a počet dívek, které přejdou na stranu ostrovanek a Američanek. „Tohle musí klapnout“ říkala si a při tom stresu si vždy řádně naplnila kalhotky, čímž jej odbourala a měla chladnou hlavu.
Kikina spolu s Fátimou koordinovali akci, kdy alespoň část dívek přejde na druhou stranu. Nakonec se jejich počet i se samotnou Fátimou ustanovil na čísle 37. Obě pečlivě zvažovaly způsob přechodu.
Přiblížil se den D, kdy se měla dovršit operace Fátima. Američanky a ostrovanky byly rozmístěny do předem určených pozic. Z oblohy vše jistily americké vrtulníky a na pahorcích se ukrývali američtí elitní odstřelovači. Mezi nimi byl i Lukáš. „Zlomte vaz, holky“ řekl, když se loučil s Kikinou. „Myslím, že to bude tvrdý boj“ odpověděla mu na to Kikina, na její tváři byl ustaraný výraz, kalhotky se jí řádně naplnily. Když šla sama do akce, byl to její problém, ale nyní, jako velitelka jednotky se cítila za tyto své spolubojovnice zodpovědná.A nejen to, měla k nim dobrý, kamarádský vztah, bála se, aby se některé z nich něco nestalo.
Ozval se náklaďák, který měl přívézt skupinu dívek. „Není to léčka“? Proběhlo Kikině hlavou. Fátimy  se neobávala, ta ji mohla tehdy na tom velvislanectví Íránu zabít, ale, co ostatní? Náklaďák se blížil a všech se zmocňovalo napětí. Na smluvené znamení přilétl americký bojový vrtulník a odstřelovači byli uvedeni do stavu bojové pohotovosti. „Holky, připravte se“ zavelela Kikina a srdce se jí rozbušilo. Při tom si opět doplnila kalhotky, což u ní vyvolalo onen známý stav částečného uklidnění, ale byla neustále ve střehu.
Vůz zabrzdil u předních hlídek. Vyskočily z něj dívky, které ihned daly ruce nahoru. „Vzdáváme se“ řekla Fátima. Američanky a ostrovanky si je počaly přebírat. „To je teprve začá tek, peklo přijde“ řekla si Kikina a nemýlila se.
„Alláh bar agbar“ ozvalo se zaječení jedné z žen, jednalo se o fanatickou instruktorku. „Alláh bar agbar“ odpověděly jí sborem ženské hlasy a v zápětí se ozvala palba z ručních zbraní. Američanky a ostrovanky ji opětovaly. „Paralyzéry připravit“! Zavelela Kikina a již se čtyřicetičlenná ostrovní jednotka dala do akce. Ostrovní jednotka započala do ležení islámských bojovnic pálit z granátometů ohlušující granáty, což v jejích řadách vyvolalo paniku. Kikina odpálila raketu na sklad munice, který zničila. Následovaly paralyzéry. Bojovnice nebyly mocny odporu, občas se ozvala sporadická střelba. Do ležení islamistek pronikaly příslušnice americké armády a vojenské policie, které zlomily odpor a nasazovaly dívkám pouta. Ty byly vyděšené, povolily jim svěrače a ony se pomočily i pokálely.
V tom zazněl výstřel. „Au“! Ozvalo se a Kikina uviděla Irenku, která nápadně zbledla. „Do prdele, koupila jsem ji“. „Kam“? Dotázala se starostlivě Kikina. „Do ramene, ale je to škrábnutí. „Tak, neříkej,že do prdele, to jsem se lekla, zadeček by bylo špatné místo pro střelu, běž na polní ošetřovnu“.
Brzy byl odpor zlomen a operace Fátima byla zdárně skončena. Kromě Irenky bylo zraněno 6 dívek, které se vzdávaly, dvě Američanky a 8 bojovnic. Zranění na štěstí nebyla vážná.
Operace Fátima se zdárně skončila. Ty dívky, které se vzdaly byly odděleny od militantních. Mezinárodní soudní tribunál v Haagu se sešel. Byl vynesen následující rozsudek. Těm, které se vzdaly byl vyměřen trest pěti let s mírnou ostrahou a možností propuštění za dobré chování, s čímž souhlasily. Fátima byla osvobozena a militantní muslimky obdržely trest ve výši 15 let, neboť kladly odpor se zbraní v ruce.
Kikina byla ráda, že své kamarádky a spolubojovnice přivádí zpět domů. Jen Irča byla lehce zraněná a Kikina byla ráda, že to nedostala do zadečku, jak se původně domnívala. Přivítání na Ostrově Robinsona Crusoe bylo velmi bouřlivé. Všechny příslušnice jednotky byly vyznamenány, Irenka obdržela vyznamenání za zranění. Lukáš se vrátil do Norska.
„To byla zase jízda“ řekla Irence Kikina, která pak dodala: „měla jsem o vás holky strach. Ještě, žes to dostala „jen“ do ramene a ne do zadečku“. Obě se bláznivě rozesmály. „David z toho byl špatný“ řekla Irenka: „hlavně, že to tak dobře dopadlo. „Když jsem tehdy rozkládala tu sektu, šlo o lidi z Ameriky, kteří měli blíž ke křesťanství, ale Islám je daleko tvrdší“ pokračovala ve svých výjkladech Kikina. „Teď si dám na chviličku pauzu a pak se uvidí. Svět je složitý a nic není ani černé, ani bílé. Američané mají také máslo na hlavě tím, že podporují mnohdy pochybné režimy. Na jednu stranu se ohánějí lidskými právy a na druhou, no, však víš“. „Kiki, ne jen Muslimové, ale i křesťané dokážou být fanatičtí.Vem si, co dělala svatá inkvizice ve středověku“ doložila vážně Irenka. „Ano, určitě, my ten svět nezměníme, pomáháme alespoň částečně eliminovat zlo, Ty psychologií a já jakožto agentka se zbraní v ruce“ řekla Kikina a nalila si skleničku. Obě pak seděly dlouho přes půlnoc, hodnotily operaci Fátima, shodly se na tom, že šlo o velmi zdařilou akci.
Konec příběhu.