Autor Téma: Fátima 3  (Přečteno 130 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 047
  • Karma: 4
Fátima 3
« kdy: Října 17, 2020, 20:56:18 »
Kapitola 3. Jiný svět, útěk, pokračování operace Fátima


dny plynuly a Kikina se vžívala do nového prostředí, které pro ni bylo zcela cizí. Jak již bylo dříve řečeno, působilo na ni  pochmurně a depresívně. Byla to zcela odlišná kultura, která jí byla zcela cizí. Muezín vyvolával modlitby, Fátima se jich musela zůčastňvat spolu se ženami. Kikina byla vyučována v Koránu, ale toto náboženství se svými tabu a tvrdostí jí bylo zcela cizí. „Oč přijatelnější je fanatický katolík, než fanatický muslim“ říkala si v duchu, ale předstírala, že se snaží do tohoto pro ni nepochopitelného učení proniknout. Ztratila bohužel kontakt s vnějším světem a také s Claire, nevěděla,co se děje, jak má postupovat. Při tom se dozvěděla, že Írán odpálil 20 svých raket na americké základny v Iráku. To ohlašoval velvislanec a všichni, včetně ní museli několik hodin skandovat „smrt Americe“. Při této příležitosti byla spálena americká vlajka. „Z téhle šlamastiky se asi hned tak nedostanu“ říkala si v duchu.
Fátima byla od ní odloučená a jak se jí zdálo, vůbec jí to nevadilo. Spolu s ostatními ženami živě rozprávěla a líčila zážitky z Guantanáma. „Nevím, proč si ode mne drží odstup“? Tázala se sama sebe Kikina, avšak na tuto otázku nenacházela žádnou odpověď.
Na Guantanámu vzrůstala nervozita. Claire byla obviňována ze špatného zorganizování operace Fátima. Nakonec všichni došli k přesvědčení, že Kikina byla po té, co obě uprchly na velvislanectví Íránu  zabita. O Fátimě se vědělo, že se tam nachází, neboť poskytla rozhovor pro rozhlasovou stanici Radio Teherán, kde vylíčila svůj útěk. Kikina nebyla zmiňována. „Asi budeme muset operaci Fátima odvolat“ řekla svým nadřízeným. Ti z toho byli z prvu rozezleni, nakonec se s tím smířili, nešlo přeci o významnou agentku CIA. Tajná služba Ostrova Robinsona Crusoe o ní věděla, neboť o její poloze informoval čip, který měla voperovaný pod kůží. Z opatrnosti prozatím CIA tyto informace nepodala.
Fátima se od Kikiny odvrátila jen na oko, aby získala informace, zda jí nehrozí žádné nebezpečí.Pokud by k ní projevovala přátelské city, k žádným informacím by se nedostala. Dokonce jednou řekla jedné z žen: „a co, že mne zachránila? Mou povinností je nyní sloužit věci Islámu“. Kikina tento hovor náhodou zaslechla a velmi ji to zabolelo. „Ti muslimové jsou všichni proradní, člověk se nemůže spoléhat na jejich přátelství“ řekla si.
Další věc, která Kikinu šokovala byl trest. Sama ani nevěděla, čím se ta mladá žena prohřešila, ale byla odsouzenak trestu veřejného bičování. Veškeré osazenstvo velvislanectví bylo svoláno doprostřed areálu. Velvislanec, který zastával i funkci nejvyššího duchovního v této instituci vynesl rozsudek. Po té se ženy chopily dvě její družky, přivázaly ji k lavici a jedna z nich jí vysázela na zadnici 50 poctivých ran. Odsouzená brzy omdlela. Po exekuci byla odnesena do jedné z komor, kde se podrobila léčení. „To je strašné“ řekla si Kikina. Brzy pochopila, že velvislanectví je majetkem Íránu a na jeho půdě jsou uplatňovány jeho zákony.
Fátima se stále více proměňovala. Kikina z ní měla smíšené pocity, převládaly spíše ty negativní. Dívka se jí vyhýbala. „Musím odtud utéci“ řekla si Kikina. Čekala na příležitost, jak to provést. „Musím vyčkat na vhodnou příležitost, kdy nebude hlavní brána hlídaná“.
„Polevuješ v učení Koránu“ napomenula ji jedna ze starších žen. „Asi to dělají ty kulturní rozdíly“ odpověděla dívka, čímž si způsobila velké problémy. „Ach, tak, Tobě naše učení nevoní“? Výhružně se na ni podívala žena. „To jsem neřekla“ na to Kikina. „Ale, jako bys to řekla“ oponovala jí muslimka a v očích jí zaplál fanatický oheň. „S těmihle lidmi si není radno zahrávat, jsou horší, než ta náboženská sekta, kterou jsem tak zlikvidovala“ řekla si v duchu a otřásla se. Cítila se velmi osamělá a také na své hrátky neměla vůbec náladu, zde by to nebylo ono: „to na ostrově by to bylo jiné kafe“ říkala si v duchu a do očí se jí proti její vůli vedraly slzy. Cítila se zde v tomto nepřátelském světě jako ztracená. Litovala, že se tak lehkovážně nechala naverbovat na tuto akci. „Tu bestii jsem zachránila, prachsprostě mne využila“ říkala si a přísahala si, že se jí jednou pomstí. „Je mi jedno, co se s těma holkama stane, jsou to všechno muslimský proradný mrchy a není jim, co věřit.
Ferešta, tak se jmenovala ona fanatická žena na Kikinu stále víc nasazovala. Podpichovala kde koho. „Je to agentka Američanů“ říkávala. Také Fátima jí přisvědčovala. Kikina o tom všem věděla a nebyla z toho vůbec nadšená. Pořád přemýšlela, jak by se oběma dostala na kobylku, ale nemohla na nic přijít.
Když se jednou ráno probudila, vtrhly k ní dvě ženy. Již nespala ve Fátimině apartmá, ale opět se vrátila do své komůrky. „Co chcete“? Osopila se na ně Kikina. „Půjdeš s náma k našemu nejvyššímu zástupci Alláha zde na půdě ambasády“. „Co chce“? Na to naštvaně Kikina. „Však se dozvíš“ odpověděla jí jedna z žen a již ji mezi sebou vedly.
Velvislanec a nejvyšší duchovní na ambasádě seděl na vyvýšeném místě. Četl v Koránu a pak pronesl slavnostním hlasem: „provinila ses proti Alláhovi a Islámu a musíš být odsouzena. Budiž tedy odsouzena k trestu smrti., Jelikož jsi cizinka, budeš dnes na tomto dvoře zastřelena. Tomuto rychlému soudu bylo přítomno celé osazenstvo velvislanectví Íránu. „Kdo si tento úkol na sebe vezme“? Dotázal se vážným hlasem tento samozvaný soudce. „Já, mám na to právo, přivedla jsem ji sem“ odpověděla Fátima. „Dojdi si pro svou zbraň“ vyzval ji soudce. Kikina slyšela kopání, to jí dvě ženy hloubily jámu. „Tady nic nezmůžu, je to území Íránu, kde platí jiné zákony. Ironií osudu je, že za branou je jiný svět, moderní“ táhlo jí nevesele hlavou.
„Tak, jsem tady“ řekla Fátima. Kikina se na ni podívala. Jejich pohledy se skřížily, jako tvrdá toledská ocel. Obě dívky neuhnuly očima. „Tak, ať to máme za sebou“ řekla Fátima. Dvě ženy Kikinu postrčily k jámě. „Klekni“ přikázala Fátima a tvrdě se na Kikinu podívala. „Tady to bude konec, to tam na Balkáně jsem z toho vyvázla o chlup, ale, tohle jsou prašiví fanatici“ řekla si. „Tak, střílej, svině“ řekla v Češtině.
Exekuci přihlíželo celé osazenstvo velvislanectví. Kikina poklekla a Fátima jí přiložila revolver k hlavě. Kikina cítila, jak ji pistole tlačí do spánku a nepříjemně chladí, po zádech jí přeběhl mráz. „Jaké to bude tam na druhém břehu“? Tázala se sama sebe, ale odpověď nenacházela. „Dám se překvapit“ řekla si s šibeničním humorem.
Fátima pozvedla hlavu k nebesům a zvolala: „alláh bar agbar“! Stiskla spoušť revolveru. Ozvalo se suché cvaknutí. Nastalo ohromené ticho, které přerušily další zvuky. Kikina si začala plnit své kalhotky, což bylo doprovázeno silným prděním. Všichni byli tímto nenadálým obratem ohromeni. První se vzpamatoval velvislanec a přikázal, aby Fátimu spoutali. Kikina byla ohromena a pustila do kalhotek další dávku. Ty se řádně nafoukly. Fátima i přes to, že byla spoutána zírala na Kikinu a nemohla od ní oči odtrhnout. Pak na ni vrhla krátký pohled. V tom jí to vše došlo. „Tys to hrála“ prolétlo jí hlavou a měla co dělat, aby na tuto dívku láskyplně nepohlédla a neprozradila sebe i jií. V tom Fátimě upadl revolver. Ta opět velmi krátce pohlédla na kikinu a ta ihned vše pochopila. Bleskurychle zareagovala. I s plnými kalhotkami ten kousek doběhla, neboť, jako agentka pokakanda měla cvik a nečinilo jí potíže se rychle přemístit, což ostatním nedošlo.
Přiskočila k velvislanci. „Udělej pohyb a prostřelím Ti ten Tvůj kokos, ale mozek Ti nevystřelím, Ty fanatickej blbče, neboť tam žádnej nemáš. Ta holka za nic nemůže, tu pistoli jsem upravila já“. Fátimu ihned rozvázali. Velvislanec se začal smát: „jo, tak, střel“ řekl. „Jak myslíš“ na to Kikina, bleskurychle otevřela revolver, udělala rychlou úpravu a vystřelila do vzduchu. Po té opět přiložila zbraň ke spánku vyděšeného muže, kterému povolily svěrače a on se totálně pokadil. „Hrdino“ řekla s ironickým úsměvem Kikina: „docela ostuda před diplomaty a vůbec před celým osazenstvem, ale nebudeme tady tlachat, jak se říká o hovně, ale přejděme rovnou k věci. Jako rukojmí si vemu tuhle holku“ a ukázala na Fátimu. „Pak budu chtít auto a také, aby mne někdo odvezl před velvislanectví Ostrova Robinsona Crusoe tady v Havaně, pak tu holku pustím, jinak za nic neručím“. „Souhlasím“ řekl velvislanec a zároveň duchovní.
Vůz byl přistaven, obě dívky do něj nastoupily a za čtvrt hodiny již stál před velvislanectvím Ostrova Robinsona Crusoe v Havaně. „Teď ji pusť“ přikázal řidič. „Ne, půjde se mnou, až do budovy a Ty počkáš hodinu, jinak za nic neručím“ řekla úsečně Kikina, při tom však nenápadně mrkla na Fátimu. Té ihned došlo, oč běží.
Když se dostaly na půdu velvislanectví Ostrova Robinsona Crusoe, byly bouřlivě přivítány. „Fátimo, Tys mi dala“ řekla jí Kikina. „Zahrálas to mistrovsky, až jsem tomu uvěřila“. Po té se Fátima důvěrně naklonila ke Kikině: „Kiki, něco Ti řeknu, bude to vypadat dost blbě“. „Tak, spusť“ vyzvala ji Kikina. „Když ses pokadila, něco mne vzrušilo“. „To je v pohodě, však to pusť taky, odbourává to stres“. Fátima chvíli váhala, ale po chvíli se ozvaly typické zvuky vyprazdňujících se střev.Dívčiny kalhotky se nafoukly.
Obě se pak daly do pořádku, Kikina dala obsah těch svých do igelitového sáčku a napsala na něj celou legendu. „Další trofej do sbírky“ poznamenala Kikina a překvapené Fátimě vše vysvětlila.
Po té, co se dala do pořádku se spojijila s Claire. Ta byla tímto nenadálým obratem nadšená. „Fátima je naše agentka“ dodala. „Je to dobrá holka“ na to Claire: „pochopila, že ničit životy není správné“. „Ano, teď bude na vás, abyste nám přidělili úkoly, moc času Fátimě nezbývá, musí se vrátit ke svým, je třeba se rychle rozhodnout“ nabádala Kikina Claire. Ta se spojila s ústředím CIA, kde bylo rozhodnuto, že se Fátima vrátí ke svým a Kikina prozatím zůstane na velvislanectví Ostrova Robinsona Crusoe v Havaně a bude očekávat další pokyny.
„Tak, Fátimo, naše cesty se teď rozejdou“ řekla jí Kikina. „Ano, vrátím se ke svým a budu podávat informace“. Pracovnice velvislanectví Feleena Diasová, která byla rovněž agentkou tajné služby Ostrova Robinsona Crusoe jí aplikovala pod kůži monitorovací čip a vše propojila i se CIA.
Fátima opouštěla budovu velvislanectví Ostrova Robinsona Crusoe. Ještě se rozloučila s Kikinou: „Děkuji Ti za vše, dalas mému životu nový směr“. „Také já Tobě“ odpověděla Kikina a obě dívky si vřele stiskly ruce. Fátima nastoupila do vozu, který ji odvážel na velvislanectví Íránu.

Pokračování příště.