Autor Téma: Hnědé překvapení na táboře  (Přečteno 253 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 047
  • Karma: 4
Hnědé překvapení na táboře
« kdy: Září 12, 2020, 09:40:26 »
Milí čtenáři.
Předkládám zde další variaci na kamarádovu nehodu.
Přřesunul jsem tuto do fantaskního rozměru, jaké by to bylo s neutralizací zápachu.
Přeji všem příjemné počtení.



Hnědé překvapení na táboře


Luboš s Milanem byli nerozluční kamarádi. Luboš byl zcela nevidomý, Milan měl ještě nějaké ty zbytky zraku. V době, kdy se náš příběh odehrával byla neutralizační látka IN v Evropě pojem zcela neznámý, její distribuce probíhala na Ostrově Robinsona Crusoe v Karibiku. Luboš ji objevil na Internetu, ale nikomu se o tom nezmiňoval, bylo mu to trapné. Kromě toho se také dozvěděl o lidech, kteří nosí plenky a dalších aktivitách, které jej šokovaly i přitahovaly. Z jemu neznámého důvodu se mu v mysli zjevovala otázka, jaké by to bylo se pokadit. Ta jej zneklidňovala, až jednou zapracovalo jeho podvědomí a jemu se to do rána stalo. Fascinovala jej ta obří boule na kalhotách a zmocnil se jej dosud nepoznaný pocit eufórie. Byla z toho pochopitelně ostuda, ale on pátral na Internetu, kde ke svému překvapení zjistil, že stejné pocity prožívá většina lidí, kterým se to stane. Pak na Ostrově Robinsona Crusoe došlo k vynálezu již zmíněné látky. „Tu bych si přál mít“ řekl si. Potají, aby to nikdo nezjistil se připojoval na servery Ostrova Robinsona Crusoe, kde kromě jiného nalezl několik zdařilých povídek a básní. S úžasem si připomenul nehodu z ranného dětství, kdy byl s mamkou sám, pokadil se a také při tom prožíval ty zvláštní libé pocity. Nápad byl na světě a on na toto téma složil báseň, kterou zaslal na Ostrov Robinsona Crusoe. Výsledky na sebe nenechaly čekat a on získal finanční prostředky, které mu byly připsány na tamní účet. Tajně si zakoupil neutralizační látku IN.
Spolu s Milanem byl vybrán na dětský tábor do Polska k Mazurským jezerům. „To bude prima“ řekl  Luboš. Vysvědčení dostali o dva týdny dříve a jelo se. Cesta byla velmi pohodová, proběhla bez incidentů. Jak si oba povšimli, jsou tu jen oni dva kluci, spolu s nimi bude tábor absolvovat 8 dívek. Všichni,až na Luboše byli slabozrací, nebo se zbytky zraku. To mu však nevadilo, dovedl se v tom pohybovat, jako ryba ve vodě.
Dorazili na místo, Milan s Lubošem byli ubytováni ve dvoulůžkové dřevěné chatce, kde se brzy zabydleli. První dny proběhly v naprosté pohodě, před sebou krásné 3 týdny. Také počasí jim přálo, slunce krásně svítilo, naši táborníci absolvovali koupání v jezeře, na tu pohodu budou po celý zbytek života vzpomínat.
Naši táborníci si užívali první týden z třítýdenního pobytu na tomto táboře. A opět Luboše napadla myšlenka: „což, kdybych se pokadil, mám ssebou neutralizační látku IN, nějak to zamaskuji, prádlo je lehce udržovatelné“ říkal si, ale nenacházel k tomu odvahu. Neutralizaci prozatím nezkusil, měl pouze zkušenost, kterou získal při své nehodě na internátě, která byla s ostudou a zápachem., ale věděl, že toto by bylo něco jiného. Po dvou dnech pobytu se  mu Milan svěřil, že ještě nebyl na velké. „To bude tím prostředím“ řekl mu Luboš: „neboj, však Ty půjdeš. Kdyby jen oba tušili, jak.
   Třetí den ráno. K snídani byla mléčná polévka s drobením, všem chutnala, Milan se Lubošovi svěřil s tím, že je plný. „Ještě jsi nebyl“? Dotázal se jej Luboš. „Ne“ odpověděl mu Milan. Luboš jej ujistil, že teď to snad půjde, jako po másle.
Po snídani táborové vedoucí zorganizovaly výlet do blízkého městečka. Luboš s Milanem se s nimi dohodli, že si uklidí v chatce. S nimi zůstaly dvě dívky a to Eva a Hanka.
Následoval úklid, který oběma hochům šel pěkně od ruky. Když skončili, šli ještě vyprášit koberec. Luboš si povšiml Milanovi zkleslosti. „Ty, Lubo, mě se chce na velkou“ špitl tiše. „To je dobrý“ na to povzbudivě Luboš. „Jo, dobrý, ale mám to na krajíčku, kdybych udělal krok, tak nevím“. „Tady je každá rada drahá“ pomyslel si Luboš a hned navrhl, že mu přinese lavór, aby to do něj udělal, neboť všude je vidět, mezi chatkami to zkrátka nejde. Milan ochotně souhlasil a Luboš se vydal do budovy, kdde byly umývárny, WC a také lavóry.
Milan stál v chatce a kroutil se, na sobě měl plavky, neboť bylo šílené vedro. Na čele mu vyvstával studený pot. „Kde ten Luboš sakra jenom je, loudá se, jak želva“ klel tiše a bylo mu zle. Potřeba se stávala čím dál, tím víc akutní. Rozhodl se k zoufalému činu, ulehne a zatne půlky. Učinil tak, ale půlky již nestihl zatnout. Ucítil, jak se mu nejprve pořádný špunt a pak i mazlavá kaše mezi nimi dere. Do očí mu vstoupily slzy zoufalství,věděl, že svůj boj se zadečkem definitivně prohrál.
Luboš mezi tím postupoval na místo určení, jelikož neviděl, jeho chůze byla pomalá. V tom uslyšel známé hlasy. „Eva a Hanka“ zaradoval se a skutečně. Setkali se. Dívky se jej dotázaly, kam jde. Bylo mu to trapné, ale nakonec to ze sebe vysoukal. „Leze to z Tebe, jak z chlupatý deky, pojď, fofrem, ať není malér“ vybídla jej energicky Eva. Vzali lavór a šli.
Když přišly do chatky, bylo znát, že je pozdě. Luboš ucítil zápach, Hanka s Evou uviděly Milana, jak leží na břiše s plnými plavkami. Když vstoupili, Milan se tak lekl, že pustil další vlnu do plavek. Ta byla doprovázena příslušnými bublavými zvuky. „Tady je šílený vedro a taky smrad“ komentovala to Eva, ale bez opovržení. „Tys to vyvedl“ komentovala to s úsměvem Hanka. Po té se radily, co s ním. Eva navrhovala jej utřít toaletním papírem, Hanka umýt vodou.
Milanovi se do očí draly slzy hanby a ponížení. Hanka s Evou jej utěšovaly, ať si z toho nic nedělá, že stát se může. Luboš přidal i tu svou školní nehodu a všem se rázem ulevilo.
Pak došlo k něčemu, co nikdo z těch tří nečekal. Luboš sáhl do nočního stolku z nějž vyndal krabičku. Po té šel k Milanovi a sáhl na jeho plavky. Fascinovala jej ta obří boule.“Co to pro boha děláš“? Dotázala se užasle Hanka. Nevnímal její slova, rozevřel krabičku, na dlaň si vysypal několik granulek neutralizační látky IN, opatrně vzal za gumičku Milanových plavek. Vsypal do nich granulky. K údivu všech se ozvalo zasyčení, zápach zmizel, pouze stolice si ponechala svou konzistenci.
„To je zajímavé“ vydechla Eva. „Tak ho dáme do pořádku“ na to Hanka. Luboš vnímal zvláštní atmosféru, která po neutralizaci v chatce panovala. Obě dívky byly rozhodnuty dát Milana do pořádku, ale nyní vycítil, že jsou dokonce zvědavé a došlo k odbourání tabu spojené s vyměšováním.
Eva s Hankou z Milana stáhly plné plavky. Jejich zneutralizovaný a nepáchnoucí obsah vysypaly do lavóru. „To je hromada“ poznamenala Eva a vzala do ruky mobilní telefon. Bylo slyšet cvakání. „Ty ho budeš chtít vydírat“? Dotázala se jí překvapeně Hanka. „Ale, kdepak, vydírat, leda tak vytírat“ se smíchem řekla Eva, která ještě dodala: „děcka, zůstane to mezi náma“.
Luboš jí podal toaletní papír a ona Milanovi setřela hrubou vrstvu stolice. Po té šla to nadělení vysypat do záchodu. Vrátila se s lavórem teplé vody. Obě dívky Milanův zadeček ponořily do vody, následovalo mytí. Luboš byl, jako u vytržení, slyšel šplouchání vody, hovor dívek, které Milana konejšily a chichotaly se. a bylo zřejmé, že tato práce jim nebyla nepříjemná. „Jo, my holky máme ten pečovatelskej pud v sobě, ale Lubo, udělal jsi nám velkou radost, že jsi to zneutralizoval. My bysme to tady pro Milánka udělaly i tak, ale je to takovej bonus, viď, prcku“ řekla Hanka a něžně jej poplácala po zadečku.
Milan se uklidnil a vše z něj spadlo, cítil se velmi dobře. Také Eva s Hankou byly v pohodě.
Po očistě dívky Milanovy vypraly pokaděné plavky, pochvalovaly si jejich snadnou údržbu a bezzápachovost. Když za nimi přišly do chatky, byly samý žert. Oba hoši nezůstávali pozadu. Luboš všem povyprávěl o Ostrově Robinsona Crusoe, neutralizační látce IN a o nošení plenek. Na svém mobilu překvapené trojici ukázal příslušné odkazy a stáhl několik zdařilých povídek. „Hnědé překvapení“! Zvolala radostně Eva. „Ale, děcka, zůstane to mezi náma“ napomenula je všechny Hanka. „Jo, lidičky, naše chatka by se od nynějška mohla nazývat posraneckou a my dva tady s Lubou jsme páni posranci“ řekl Milan. „A myjsme asistentky pánů posranců“ přidala se ke všeobecnému veselí Hanka. Následoval bujarý smích.
„A ještě někoho vám předám“ řekl Luboš a kontaktoval Irenku z Ostrova Robinsona Crusoe. Milan jí povyprávěl svůj příběh. „Lubo, zvládls to bravůrně“ pochválila jej: „Neutralizační látka IN, jak tak pozoruju vítězí na celé čáře. Pak vážně dodala: „Navrhuji, aby jste vy 4 po absolvování tábora přijeli k nám na Ostrov Robinsona Crusoe, kde se můžete oddávat hrátkám. Pobyt vám hradím já a letenky vám také zajistím“. Všichni 4 byli překvapení. „Pomůžete mi při sestavování psychologického vzorku. Jinak, Lubo, mezinárodní středisko pro dětské plenkaře bylo přejmenováno na speciální léčebný tábor, jsou tam děti ze všech zemí“. „Tak, platí“ řekl Luboš. Rozloučili se s Ostrovem Robinsona Crusoe. Chvíli bylo ticho, které prolomila Hanka: „to je jako nějaký zvláštní sen“. „Ne“ odpověděl jí na to Luboš.
Co dodat na závěr“? Tábor v Polsku proběhl v naprosté pohodě. Naše čtveřice o všem pomlčela, bylo to sladkým tajemstvím. Po příjezdu domů se všichni těšili na speciální léčebný tábor.
Konec příběhu.