Autor Téma: Omamná vůně růží  (Přečteno 378 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 047
  • Karma: 4
Omamná vůně růží
« kdy: Července 22, 2020, 20:13:46 »
Milí čtenáři.
Předkládám vám další příběh. Je to fantasy povídka, doufám, že se bude líbit.


Omamná vůně růží


Alisia Mendézová seděla na zahrádce a popíjela lahodnou kávu. Od moře vál svěží vítr, který trochu ochlazoval rozpálený Ostrov Robinsona Crusoe. Káva Alisii velmi chutnala, cítila se uvolněně. „Dnes je nějaká zvláštní pohodaříkala si. Nadechla se a nasála vůni růží, které její matka pěstovala. Také ona je měla velmi ráda, její rodina je prodávala zahraničním turistům. V tom se u ní zastavila na kole její kamarádka Lucy Franková. Obě dívky se daly spolu do řeči. „Pojď, zvu Tě na kávu“ řekla Alisia. „Tak, jo“ odpověděla jí Lucy. „Sladíš“? Dotázala se jí Alisia. „Jo, dej mi pořádnou porci cukru“.
„To kafe je lahodný, cejtím se Ti tak nějak pohodově“ řekla Lucy. „Já taky, nevím, čím to je, ale také jsem Ti nějaká uvolněná, jako bych byla v ráji“. „Není v tom kafi mariánka“? Škádlivě řekla Lucy. „Ne, není, ale stejně je mi to nějak divný, jako bych se vznášela, ten pocit Ti nedokážu popsat“.
Ještě dlouho si dívky takto povídaly a popíjely lahodnou ostrovní kávu.
V tom Alisia pocítila nutkání na velkou. Nikterak to neřešila a naplnila si kalhotky. Brzy následovala i Lucy. Po té se daly do pořádku pod mobilní zahradní sprchou, voda byla příjemně teplá. „co je divné je to, že ty naše zneutralizované produkty voní po růžích“ řekla překvapeně Alisia. „Zašleme oba vzorky do laboratoře“ navrhla a obě tak učinily.
Obě s údivem zjistily, že ve vzorcích bylo zvýšené množství endorfínů. Alisia si vždy před spaním vybavila tento nevšední zážitek. Ten se opakoval vždy při posezení u kávy v zahrádce u růží, měla tam svoje oblíbené posezení. Tato záležitost jí vrtala hlavou,
„Irene“ oslovila jednou Irenku. „Tak si představ, jakým neobvyklým způsobem    si navozuji pohodu“. „To mne zajímá“ řekla jí Irenka. Alisia jí vše vylíčila, žádnou podrobnost nezamlčela. „To je zajímavé“ na to Irenka: „někdy Tě navštívím a také to vyzkouším“. „Působí to jak na mne, tak i na naši společnou kámošku Lucy“ informovala Irenku pravdivě Alisia.
O dva dny později seděly spolu u Alisie na zahrádce. Popíjely lahodnou kávu, voněly růže. Také Irenky se zmocnil zvláštní pocit. „Jako bych se pokadila a do krve se vyplavily endorfíny“ komentovala to Irenka. „A víš, Irene, že i mne napadá totéž, když tady sedím, dýchám omamnou vůni růží a popíjím kávu, která je obohacená o endorfíny, jež obsahuje zneutralizovaná stolice, vem si, že jsou jí tyto kávovníky hnojeny“ řekla překvapeně Alisia. Po chvíli se ozvaly typické vyprazdňovací zvuky. To si Irenka naplnila své plenky. Následovala i Alisia. „Mě osobně to připadne, jako, kdyby nás k tomu se pokadit něco ponoukalo“ řekla Alisia. „Máš pravdu, takové zvláštní fluidum“ potvrdila její slova Irenka: „to musíme nějak vystopovat a myslím, že to bude mít využití“. Po té se obě daly do pořádku, cítily se velmi příjemně.
Opět následovalo zkoumání vzorků jejich zneutralizovaných produktů v jedné z laboratoří nemocnice Ostrova Robinsona Crusoe. „Irene, opět jsou zvýšeny hodnoty endorfínů“ informovala laborantka Hanach Irenku. „To jsem předpokládala, ale, jako by mi něco unikalo“ na to zamyšleně Irenka. „U ostatních květin to takhle nefunguje, jedině u růží“ upřesnila Irence a Hanach Alisia. „Asi to má nějakou souvislost s růžemi“ na to vážně Hanach. „Ale, jakou“? Na to opět Alisia. „Jo, to se musí vyzkoumat“ řekla Irenka a byla rozhodnutá, že se taktéž zařadí do výzkumu, jako psycholožka, ale také, že to bude brát, jako jednu velkou hru.
“Irene, tak jsem to vypozorovala“ řekla při dalším setkání Alisia Irence. „Tak, spusť. „Když jsem seděla na zahradě u růží a popíjela kávu z Brazílie, která nebyla obohacena o endorfíny, zážitek se nedostavil. Jsem přesvědčená, že káva obohacená o endorfíny a růže mají něco společného“. „Určitě tomu tak bude“ odpověděla jí vážně Irenka.
Nevidomá masérka Pavla se tou dobou nacházela na Ostrově Robinsona Crusoe, kde vykonávala stáž. Pracovala v tamní  nemocnici, dařilo se jí dobře. Když jí Irenka sdělila Alisiin objev, byla jím nadšená. „Ty to dovedeš do zdárného konce, my ostrované jsme šikovní“ povzbuzovala Pavlu Irenka. Slovo ostrované pronesla záměrně, neboť i Pavla měla jak české, tak i to ostrovní občanství, cítila se být spíše ostrovankou, neboť Ostrov Robinsona Crusoe jí dal nové životní šance, zejména pracovní uplatnění. „Musím zajít za Alisií a zažít to na vlastní kůži“ navrhla Pavla. Po té, co poseděla u Alisie na zahrádce u kávy, zažila totéž, co Alisia, Lucy,a Irenka. „Určitě ta káva a růže mají souvislost“ řekla. Kontaktovala laborantku Hanah, kterou tyto nové objevy velmi zajímaly. Když jednou Hanach seděla před domem, na klíně měla notebook s již zmíněnými vzorky, tu ji napadla spásná myšlenka: „Alisia mi říkala, že, pokud popíjí v zahradě s růžemi kávu obohacenou o endorfíny, zážitek se dostaví, pokud bez nich, nikoli. Tady je spojitost růží s endorfíny, ale, jaká“? A v tom to přišlo: „Což,kdyby byly růže hnojeny zneutralizovanou stolicí obohacenou o endorfíny“?
Od myšlenky k činu byl jen krůček. Hanach seznámila zainteresované dívky se svou teorií. Alisia započala hnojit růže zneutralizovanou stolicí s endorfíny. Po několika dnech seděla v zahradě, kávu tentokrát nepopíjela. Vdechovala vůni růží a zážitek i s touhou se pokadit se taktéž dostavil. Po té, co se dala do pořádku kontaktovala své kolegyně v tomto ojedinělém a jak sama říkala bláznivém projektu.
Práce se naplno rozběhly a na Ostrově Robinsona Crusoe začalo hnojení růží zneutralizovanou stolicí obohacenou o endorfíny. Účinky se brzy dostavily. Omamná vůně takto ošetřených květin působila celkové uvolnění organismu a Toto bylo tak intenzívní, že u lidí, kteří dříve nosili plenky se dostavila touha se pokadit, což realizovali. U ostrovanů to nebylo nic nového. „Stejně by mne zajímalo, jak tomu je u zahraničních turistů“ řekla jednou Hanach, když se náš tým dívek setkal. „To je otázka, je třeba to vyzkoumat, jelikož pracuji v hotelu a přicházím do styku se zahraničními turisty, některé z nich znám, navážu s nimi kontakt“ navrhovala Lucy. „Nejlépe by bylo, kdyby ten reprezentativní vzorek neobsahoval plenkaře a ABDL klienty, ale ty zahraniční turisty, kteří sem jedou za poznáním a zejména po stopách legendárního námořníka Robinsona Crusoe“ navrhla Irenka. Tento její návrh se setkal se všeobecným souhlasem. „Pokud budou chtít, oslovím je, jako psycholožka a vypracuji podrobnou studii“ nabídla se opět Irenka.
Růže obohacené o endorfíny si u ostrovanů získaly velkou oblibu. Omámení jejich vůní nebylo doprovázeno nepříjemnými pocity, jako bolest hlavy a podobně. Skupinka zahraničních turistů, kteří neměli s nošením plenek nic společného seděla v jedné ze zahrad, kde voněly růže hnojené zneutralizovanou stolicí, jež byla obohacena o endorfíny. Všichni se cítili velmi příjemně, 5 z nich se dokonce řádně pokadilo. Nejprve následoval šok, po té údiv, že není cítit typický zápach, ale vůně růží. Na Irenčin pokyn tato testovací skupina o všem povyprávěla. Všichni se shodli na tom, že jim to vůbec nebylo nepříjemné, ba, naopak, zmocnilo se jich něco zvláštního, nepopsatelného. Bylo tak potvrzeno, že, tato vůně vyvolá něco, co bylo dlouhá léta zasuto v lidském povědomí. Jednou Alisia řekla: „tak, že náš ostrov vyšlechtil novou odrůdu a to pokakávací růže“. Všechny se tomu srdečně zasmály. „Něco na tom je“ kvitovala tuto hlášku Irenka a věřila, že tento objev přinese mnoho zajímavého a nemýlila se.
Jak se ukázalo, práce našeho dívčího týmu přinesla brzy své ovoce. Irenka svůj výzkum rozšířila na další respondenty, z nichž mnozí aniž by měli něco společného s plenkami se pokadili a jejich pocity byly totožné. Irenka našla využití této omamné vůně růží v psychoterapii a to ne jen pro tuto skupinu lidí, ale uvolnění působí na všechny bez rozdílu, touhy se pokaždé nemusí dostavit, ale působí to za všech okolností velmi příjemně.
Také Pavla připadla na skvělou myšlenku. Nechala z takto upravených růží vylisovat růžový olej, který následně aplikovala při masážích. Tento používala samostatně, po případě do masážních emulzí. Tento nový prostředek působil na pacienty velmi příznivě, docházelo k celkovému uvolnění organismu. „Je to skvělé“ pochvalovala si tento vynález, který se vlastně zrodil čirou náhodou.
Potravinářská firma Watson započala vyrábět z těchto růží růžovou vodu, která našla své uplatnění v potravinářství i kosmetice, stejně, jako olej. Vědci Ostrova Robinsona Crusoe zjistili, že tato voda má léčivé účinky, působí protistresově, obsahuje látky, které pomáhají při regeneraci organismu a posilování imunity.
„Irenko, ty nové objevy ohledně růží jsou skvělé, také bych ráda přispěla svou troškou do mlýna“ řekla Irence královna Blanka. „Napadlo mne vyrobit parfém s touto vůní“. “To je dobrý nápad“ na to Irenka, která tušila, že jde opět o skvělou myšlenku a pokud bude realizována, posune tento výrobek kosmetický průmysl kupředu
Královna blanka založila malou manufakturu, která nejprve zaměstnala 9 pracovnic. Parfém si brzy získal oblibu a to jak ostrovanů, tak i zahraničních turistů, kteří jej skupovali. Výroba se brzy rozrostla, firma dostala název Bbc, Blanka Parfumery Crus. Tato brzy skoupila akcie voňavkářských firem a tento parfém se dostal i do dalších zemí světa. Ostrovu Robinsona Crusoe z toho kynuly další nemalé zisky.
Když jednou opět hovořila královna Blanka s Irenkou, ta jí řekla: „vidíš, Blani, zdánlivá prkotina a jaký to má dalekosáhlý význam“. „V tom máš pravdu, opět další počin, který náš ostrov někam posunul“ odpověděla jí královna Blanka, která ještě dodala: „myslím, že to hlavní teprve přijde“.
„Holky, napadlo mne, což, kdyby naše omamné růže měly tu možnost a vyvolaly u těch, kteří by si to přáli detoxikační kůru se vším všudy“ řekla Lucy Alisii a Hanach jednou, když spolu seděly v jednom z ostrovních barů. Všechny již měly jak se říká špičku. „Jo, ale, to by byly chytrý květiny“ odpověděla jí Hanach, která pak dodala: „něco na tom je, ale teď se asi na to nesoustředím, mám ho, jak vidle, až přijdu domů, tak se na to vrhnu, je to skvělé“. „Už vím, jak to zaonačit, aby to byly chytrý květiny“ řekla Alisia: „aby byl vyvolanej ten detox, navrhovala bych sestrojit příslušnou mobilní aplikaci, ta by ji vyvolala“. „Já bych rozluštila DNA růží“ řekla Hanach.
Následovala mravenčí práce, do níž se pustili další odborníci z Ostrova Robinsona Crusoe. Hanach dodala kód DNA růží. Do něj byly vpraveny informace, které se týkaly detoxikace po vzoru Ostrova Robinsona Crusoe. Alisia spolu s programátory sestavila mobilní aplikaci, která měla za úkol přimět růže, aby tak činily na požádání. V praxi to vypadá tak, že uživatel čichá k růžím, jež jsou hnojeny stolicí, která je obohacena o endorfíny. Pokud se rozhodne pro detoxikační kůru, nainstaluje příslušnou aplikaci a fotoaparátem zaměří na květy. Po krátké době je vyvolán detoxikační proces včetně velmi příjemného vyprazdňovacího reflexu.
Omamné růže našly brzy uplatnění a to jak na Ostrově Robinsona Crusoe, tak i mimo něj. Lidé si oblíbili jejich blahodárné účinky na tělesné i duševní zdraví. Nejprve byly použity v ABDL lázních a nemocnici Ostrova Robinsona Crusoe. Po té, co se tento projekt osvědčil, byl zavedený i ve virtuálních ABDL lázních a virtuální nemocnici.
Pavla se postarala o to, aby se tyto růže staly součástí aromaterapie a jejich olej masážních koupelí.
Alisia seděla v zahradě. Tentokrát nepopíjela kávu, ale nasávala vůni růží, jež byly hnojeny stolicí obohacenou o endorfíny. Vzpomínala na vše, čeho bylo za tak krátkou dobu dosaženo. Uvolnila se a stejně, jako na začátku projektu si řádně naplnila kalhotky. Zmocnil se jí ten důvěrně známý pocit uvolnění a zalilo ji příjemné teplo. Vydržela tak dvě hodiny, po té se dala pod zahradní sprchou do pořádku. Voda byla příjemně osvěžující. „Ani ve snu by mne nenapadlo, že obyčejné popíjení kávy v zahradě s růžemi spustí tak velkolepý projekt“ říkala si: „jsem hrdá na to, že jsem ostrovanka“. Nutno říci, že na tomto projektu všechny dívky zbohatly, ale nezpychly. Jejich zásluhou se Ostrov Robinsona Crusoe posunul kupředu.
Konec příběhu.