Autor Téma: Skvělá nemocniční partička 12  (Přečteno 80 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 028
  • Karma: 4
Skvělá nemocniční partička 12
« kdy: Červen 27, 2020, 21:57:24 »
Kapitola 12. Operace Irene, odhalení Jany alias Jane


Jana alias Jane se vydala do baru, aby spláchla ten paralyzující strach. Seděla sama u barového stolu a pila jednu skleničku za druhou. Zněla hudba, avšak ta jí klid nepřinesla. Neustále myslela na to, aby nebyla odhalena. „Zítra to provedu a zmizím“ říkala si a objednala si další skleničku rumu.
Dala si také jídlo, aby srazila účinky alkoholu.
Mezi tím přišla Irenka za Kikinou. „Mám informace, že to provede zítra“ Podala čerstvou informaci Irence Kikina. „Podle čeho tak soudíš“? Dotázala se jí Irenka. „Rous ji sleduje a podává mi informace. Říká, že je v napětí, Rosalinda, která s ní bydlí jí řekla, že má děsivé sny, řve ze spaní a dokonce nosí plenky. Ne, nejedná se o plenkařku, ale o osobu, která má z něčeho strach. Jednou stejně, jako Ty provedla odběr vzorku stolice a s úžasem zjistila, že jsou v něm stresové hormony“. „Určitě to bude drama“ řekla vážně Irenka. „Neboj, masakr z toho nebude, mám to již promyšleno,  zítra se to rozhodne, neboť odpoledne chce odjet do Argentiny, má zakoupenou letenku do Port Of Spain. Operaci, do níž jsi zasvěcena Ty, David, Rous, Eva a členové jejího týmu se pracovně jmenuje Irene“. „Tak, po mě“ se smíchem řekla Irenka. „Jo, po Tobě a ujišťuji Tě, že té mrše dám, co proto, až se z toho řádně a to do slova podělá, to Ti jakožto agentka pokakanda slibuju a na co bych přísahala, nevím. Pak vstala a k Irenčinu překvapení z nočního stolku vzala láhev vína. „To mi přinesla sestřička Rous, to jsou má antidepresiva. S tím zbavením svéprávnosti jste to udělali fakt dobře., mám alespoň volné ruce. Jo, ještě k té přísaze, abych to sakra nezamluvila, tak, někdo přísahá na holý pupek, my pokakandy bychom měly přísahat na pokaděný zadeček“ a oběma nalila. „Tak, přísahej“ vyzvala smějící se Irenku. „Přísahám“ řekly obě a připily si. „A ještě Ti chci říct jednu věc“ pokračovala Kikina. Dorazil tým z Kolumbie, mají proti ní nezpochybnitelné důkazy. Pravá Jane Rossová je mrtvá, naše Jana ji totiž uškrtila“. „To je hrozné“ řekla Irenka a opět se z hluboka napila.
„Martina něco tuší“ řekla Irenka. „Ano, nedivím se, nevidomí mají zbystřené smysly“ na to Kikina: „tak, víš, co“? Přibereme ji také. Je pro to několik důvodů. Jednak bude mít u sebe tablet a vše si nahraje, dalším důvodem je to, že naši Janičku tak trochu vykolejíme“ navrhovala Kikina. „Pokud si myslíš, že to bude nebezpečné, tak nemusíš mít strach, to zvládnu, přísahám“. „Já vím na co“ odpověděla jí na to Irenka a obě se srdečně rozesmály. Již nepily, pokračovaly ve spřádání plánů, jak Janu alias Jane odhalit a definitivně zastavit.
Irenka se vším seznámila Martinu. „Neříkej o tom Lucce a Tamaře, byly by zděšené, Ty seš silná holka“. „Díky za důvěru“ usmála se Martina. Irenka ji zavedla za Kikinou. „Kiki, něco mi říkalo, že nejseš blázen řekla s úlevou v hlase Martina. “ „No, to Tě sakra mohlo napadnout“ odpověděla jí žertem Kikina, která pak dodala: „je vidět, že alespoň jeden člověk nezapochyboval o mém zdravém rozumu, ale, kdo je dnes normální? O nás pokakandách by si ti nepokakaní řekli, že jsme blázni a ťukali by si na čelo“. Kikina všem rozdala instrukce, bylo třeba se připravit na ráno, kdy bude operace Irene spuštěna.
Jana alias Jane šla domů mírně opojená. Alkohol jí však nepřinesl kýženou úlevu, ba, naopak, upadla do deprese a hlavně panického strachu z odhalení. „Zejtra budu v Argentině“ slibovala si. Strávila neklidnou noc. Neusnula, spřá dala své plány na zítřek. Čas se šíleně vlekl, hodiny ubíhaly pomalu. „Už, aby tady bylo ráno a pak odpoledne“ říkala si Jana alias Jane.
Kikina ještě dolaďovala s Evou Dellisovou a ostatními detajly operace Irene. S Irenkou, která byla tou dobou v pokoji vše konzultovala prostřednictvím textových zpráv.
Ten večer před spuštěním operace Irene bylo vše, jako jindy. Dívky si povídaly a Martina s Irenkou na sobě nedaly znát, že obě ukrývají jedno velké tajemství. Obě si kladly otázku, jak to vše dopadne, zda něco neselže. Noční službu měla sestřička Rous, která byla do všeho zasvěcená.

Po té, co zhasla světla, ještě chvíli si s dívkami povídala. Musela myslet na zítřejší ráno. „Doufám, že se nic nepodělá“ říkala si v duchu.
Irenka tu noc oka nezamhouřila. Snažila se, aby nevzbudila Tamaru a Lucku. „Dnes mi není nějak dobře“ řekla Martina. Zazvonila na sestřičku Rous, která jí dala vitamíny, ty vydávala za léky. I toto bylo součástí konspirační dohody. „To bude dobrý,“ utěšovala Martinu sestřička Rous. Pak všechny dívky až na již zmíněnou Irenku usnuly.
Ráno. Přišla Jana alias Jane. „Martině v noci nebylo dobře“ referovala ji sestřička Rous. Jana alias Jane tím byla zaskočená, ale snažila se nic nedat najevo. „Tamara a Lucie se mnou půjdou na ošetřovnu“ řekla sestřička Rous a odváděla obě dívky. Ty si převzala ochranka. Obě se divily, co se děje, ale Kikina, která se objevila jim vše vysvětlila. „Nehrozí  jim nebezpečí“? Dotázala se jí starostlivě Lucka. „Ubezpečuju vás, holky, že nikoli, vše mám pod kontrolou“ odpověděla vážně Kikina.
„Ta Martina mi tady scházela, asi ji pak budu muset vodkráglovat“ napadlo Janu alias Jane. Irenka a Martina ležely v posteli, Martina předstírala spánek, při tom měla zapnutý tablet na nahrávání, který měla skrytý tak, aby to Jana alias Jane neviděla. Ta se připravovala na svůj rozhodující úder. Když vstoupila do pokoje, obhlédla situaci. „Ta Martina chrápe, jako, když řeže“ konstatovala s uspokojením. „Pokud se probere, tak má smůlu“ řekla si a byla odhodlaná provést svůj ďábelský plán. „Usadím se v Argentině, nebo Bolívii, ale už vraždit rozhodně nebudu, je to riskantní“ řekla si Jana alias Jane. Byla v napětí, nevyspalá. „Až budu v letadle, budu spát, jako dudek“ plánovala a to jí dodávalo jistotu. Tu však nahlodala Martina, která se pohnula. Jana alias Jane se lekla. Uklidnila se po té, co se Martina opět pohroužila do předstíraného spánku. Janě alias Jane se udělalo fyzicky nevolno, pocítila nedostatek vzduchu. Byla rozhodnutá otevřít okno, ale tuto myšlenku zavrhla. „Teď, nebo nikdy“ řekla si a přikročila rázně k činu.
„Irene, změřím Ti teplotu“ řekla Jana alias Jane. „Tak, konečně to vypuklo“ prolétlo Irence hlavou. Jana alias Jane neváhala a místo teploměru jí přiložila k čelu paralyzér. „To je konec, co, když to Kikina nestihne“? Kladla si v duchu otázku a pomalu se loučila se životem. Vlivem toho napětí jí povolily svěrače a ozvaly se typické vyprazdňovací zvuky. Totéž následovalo u Martiny. „Pěkně ses posrala“ řekla polohlasně Jana alias Jane v Češtině. V duchu se jí vybavila Jane Rossová, kterou uškrtila. Té se vyprázdnil močový měchýř i střeva. Jany se zmocnilo vzrušení z toho, že může brát životy. Stiskla spoušť paralyzéru. Ozvalo se cvaknutí,ale nic víc se nestalo.
„Teď se asi posereš Ty“ uslyšely Irenka, Martina a v neposlední řadě Jana alias Jane Kikinu Ta vešla do pokoje spolu s Evou Dellisovou a jejím týmem. „Tvoje zbraň neúčinkuje, viď“ řekla Kikina, která do svého hlasu dala notnou porci ironie. Jana alias Jane zbledla a zbraň jí vypadla z ruky. Martiny se zmocnila další vlna a tu taktéž pustila za hlasitého zvukového doprovodu do plenek. „A teď mi odevzdej tu pistoli, kterou máš pod uniformou“ vyzvala Kikina Janu alias Jane. „No, tak, bude to“! Vskřikla. Jana alias Jane ji vytáhla a namířila si ji na hlavu. „Takhle ne“ holčičko“ řekla Kikina a bleskurychle jí vyrazila zbraň z ruky. Ta dopadla na zem. „Tak se zase vrátím do vězení“ pronesla Jana alias Jane chraplavě. „Do kterého“? Dotázala se Kikina, která od ní odstoupila a dívala se jí zpříma do očí. „Do toho v Kolumbii, znám tak trochu práva“ nabyla částečně rozvahu Jana. „Milá Janičko, tak to seš vedle, jak ta jedle. Ty vůbec nepůjdeš do vězení v Kolumbii, ale v USA. Možná, že Tě to udiví, ale přišlo se na to, žes úkladně zavraždila Jane Rossovou a to Tě čeká i smrtící injekce. Co tomu říkáš“? Jana očividně zbledla a podlomila se jí kolena. Ozvaly se typické vyprazdňovací zvuky. „Já jsem Ti nerozuměla, cos říkala“? Dotázala se ironicky Kikina. Na Janu přišla další vlna, kompletně se vyprázdnila. Jelikož měla pod uniformou tanga a vlivem strachu dostala silný průjem, znečistila podlahu, byla pod ní pořádná hromada řídké kaše, která však díky neutralizační látce IN nezapáchala. „Taky odpověď“ řekla Kikina.Ta si také naplnila kalhotky, ale měla ty pro agenty. „Jana pro mne není nebezpečná“ říkala si, ale, kdyby jen tušila, jak hluboce se mýlí.
„Nejvíc jsi mne nasrala tím, žes chtěla zabít tady Irenku. Ten paralyzér jsem rozeštelovala já, měla jsem Tě v hledáčku delší dobu. Ještě si myslíš, že jsem nesvéprávná“? „Ty mrcho“! Zaječela zoufala Jana. „Mrcha seš Ty“ odpověděla jí chladně Kikina. „Tým proti Tobě nashromáždil tolik důkazů, že se z toho... Pardon, Ty už seš“. Na janu přišla další vlna, jednalo se o průjem, již se nekontrolovala. „Kiki, Ty jí dáváš“ řekla uznale Eva Dellisová. „Abychom to skončili,“ řekla Kikina, přiběhla k Janě a chtěla jí nasadit pouta. V tom však uklouzla na produktech jejího vyměšování. Ozvalo se křupnutí lámané kosti. „Au! To je v zadečku“ zaúpěla Kikina. Eva Dellisová od ní vzala pouuta a Janu spoutala. Přišly sestřičky. Adélka a Rous přebalily Irenku a Martinu. Dvě žákyňky, které se na místě objevily  zatáhly Janu do koupelny, kde jí daly taktéž do pořádku. Byl odtud slyšet srceryvný jakot. Irenka Evě sdělila psychologický profil vražedkyně. Ta se na ni usmála: „Irene, dobře jsi to sehrála.
Dostavil se i lékař, který u Kikiny konstatoval zlomeninu. „Není to nic vážného, dáme to do sádry. „Jo, práce agentky něco obnáší, plný kalhotky, zlomenej nos a teď noha“ řekla se svým typickým smyslem pro humor Kikina. Sestřička Adélka ji taktéž dala do pořádku. „Další cihlička z Tvých produktů do sbírky“ řekla Irenka. „To jsou Tvoje válečné trofeje“ přidala se sestřička Rous a Kikina se i přes bolest musela smát. „Musíme to tady uklidit, ať si někdo další nezlomí nohu“ řekla sestřička Adélka a jala se odstraňovat tu spoušť. „Ta na mne použila docela těžkej kalibr, Dodělávající kobyla nejvíc kope, tady bylo kobylinců, až mne to takhle odrovnalo“ řekla Kikina. „Ne, dodělávající, ale podělávající se“ opravila ji Irenka a všichni se navzdory situaci dali do smíchu.
„Je uklizeno“ hlásila sestřička Adélka.
Žákyňky přivedly z koupelny bledou a očividně vystrašenou Janu. Do pokoje vstoupil vysoký muž. Mrazivě pohlédl na Janu. „Jmenuji se Alfred Ross, jsem právník. Zabila jste mou dceru, postarám se o to, aby se Vám dostalo spravedlivého trestu. Takoví lidé, jako jste Vy v naší společnosti nemají, co dělat, buďte ujištěna, že Vás poženu před porotu a ta Vám udělí trest smrti, tím si můžete být jistá, jako, že se Ross jmenuju. „A Vám děkuji za odhalení té hnusné vražedkyně“ obrátil se na Kikinu a Irenku. „Také tady Martina“ řekla Irenka. Martina předala Evě záznamy. „Další svědectví“ řekl Ross a významně se podíval na Janu.
„Je mi strašně zle“ řekla Jana a skácela se k zemi. Převzal si ji lékař. „Nehrajte nám tady komedii a nepředstírejte nám tady mdloby a to, že je Vám špatně, stejně Vám to nepomůže. Obrátil se na Evu Dellisovou: „prohlašuji zodpovědně, že tato žena je schopna podstoupit trestní úkony, není jí špatně. Pro jistotu zavolám dva kolegy, aby nikdo nemohl říct, že tady na Ostrově Robinsona Crusoe nedodržujeme lidská práva“. Vzal do ruky mobilní telefon, kontaktoval lékaře a lékařku. Ti jeho svědectví potvrdili a Jana tak byla schopná dalším procedůrám, jež byly spojeny s trestními úkony. „A pokud se bude někoho snažit přesvědčit o své nepříčetnosti, tak vás jakožto psycholožka ujišťuji, že je svéprávná a za své činy plně zodpovědná“ řekla Irenka. Po té toto své prohlášení napsala na tablet, vytiskla, podepsala a předala Evě Dellisové. „Dáme jí raději plenky, nemá co z ní vyjít, Tys jí Kiki dala notný klystýr, ale, jistota je jistota“ řekla sestřička Adélka a obratně Janě nasadila plenky. Jana věděla, že svůj boj definitivně prohrála. Zmocňovala se jí zlá předtucha, že prohrává i svůj život. Rozplakala se. „Slzy Vám nic nepomohou, jsou to stejně slzy sebelítosti“ řekla mrazivě Eva. „Tak, půjdeme“ dodala k ostatním. Dva členové jejího týmu ji vzali mezi sebe a odváděli. Jejich kroky postupně doznívaly a s nimi i další Kikinina epizoda.

Pokračování příště.