Autor Téma: Skvělá nemocniční partička 5  (Přečteno 522 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 051
  • Karma: 4
Skvělá nemocniční partička 5
« kdy: Května 20, 2020, 10:54:10 »
Kapitola 5. likvidace zločinecké bandy, úspěšná léčba


David s Irenkou i přes to, že opustili nemocnici, dál navštěvovali naši partičku. Jednou přišli spolu s Kikinou. Na té bylo znát, že na ni přišla cestou akutní potřeba na velkou. Když přišla za dívkami na pokoj, nikomu neušlo, že se kroutí. „Ta si dnes naplní kalhotky“ šeptala Lucka Martině. Obě dívky se zachichotaly. „Čemu se smějete“?  Dotázala se Kikina. „To my jen tak“ odpověděla jí rozpustile Lucka. „Co je šeptem, to je s čertem“ odpověděla Kikina a zahrozila jim žertovně prstem Při tom svůj první nápor zvládla.
Martina si opět lehla do postele, protáhla se, jako kočka, byla v pohodě. Slyšela, jak si dívky povídají a také zvuky z chodby. „bude se mi po tomhle prostředí stýskat, ale na druhou stranu ze mne bude snad hypochondr, když jsem ráda v nemocnici“ prolétlo jí hlavou.
„Nač myslíš“? Dotázala se jí Tamara. Martina se jí se svými myšlenkami svěřila. „Já jsem byla při příchodu do nemocnice naštvaná, jak jsem říkala, kopala jsem kolem sebe, jako kobyla. Tady Adélka s Irčou mne postavily do latě. Jo, mohla jsem si tehdá za to sama“. „Ale, nech to bejt, furt se v tom budeš hrabat, co bylo, to bylo“ odbyla to mávnutím ruky sestřička Adélka.
V tom Kikině zazvonil telefon, na jeho druhém konci byla Eva Dellisová. „Ty, Kiki, mám pro Tebe novinky ohledně toho Potočného“. „Jsem jedno velký ucho“ na to Kikina, která s jejím souhlasem aktivovala hlasitý odposlech. „Tak si představ, ten parchant je teďkom vKolumbii“. „To mi poser paty“ odpověděla jí na to Kikina a hvízdla. „To nemusí Eva, to za chvíli zvládneš sama, kroutíš se, jako paragraf“ řekla šeptem Tamara a ostatní se rozesmály. „Dámy, nemůžete se chvíli utišit“? Kárala je na oko přísně Kikina. „Shromáždil kolem sebe 3 lidi“ pokračovala Eva po té, co se hluk v pokoji utišil. „A jak se s nima domluví“? Zajímalo Martinu. „Jeden z tý jeho povedený partičky je Kubánec, kerej mluví tou Vaší řečí“. „Jo, Češtinou“ na to Martina a také hvízdla. „Prej tam u vás studoval“ pokračovala Eva. „Ještě, než opustil vaši zemi, pomohl mu z kriminálu, ten Kubánec tam seděl za padělání a praní špinavejch peněz. Tahle povedená čtverka šlohla na pobřeží Kolumbie rybářskej člun a teď směřujou k nám na ostrov. Jsme na ně nachystaný, abysme je jak se patří přivítali“. „Půjdu s váma do toho“ nabídla se Kikina. „To se rozumí“ odpověděla jí Eva.
Rozhovor skončil. V místnosti nastalo ticho, které náhle přerušily typické vyprazdňovací zvuky, to Kikininy svěrače nevydržely nápor, zadeček se mermomocí dožadoval svého vyprázdnění, až nakonec dosáhl svého. Dívčiny kalhotky se řádně nafoukly. „Tak, tady nejde o padělání, ale o podělání a prát se tady nebudou špinavý prachy, ale kalhotky“ komentovala to Tamara, což bylo doprovázeno hurónským řehotem, k němuž se přidala i Kikina, která doplnila své kalhotky. „Ty seš, ale kus, Kiki“ řekla sestřička Adélka a vedla ji do koupelny. „No, nevspírej se, jsem zdravotnice a jsem tu od toho, abych poskytla první pomoc“. Po té, co ji odvedla do koupelny, napustila plnou vanu, do níž dala vonnou pěnu. V tom za ní vklouzla Irenka. „Irčo, další pomocnice“? Dotázala se. „Jo, trochu Ti s ní helfnu, vidím, že má řádně naloženo“. Všechny 3 se bláznivě rozesmály.
„V té koupelně je nějak veselo“ řekla Lucka. Také Claire se připojila k všeobecnému veselí, plně do této naší bláznivé partičky zapadla.
Když byla Kikina čistá, všechny 3 se spolu s ní připojily k ostatním. „Tak, že ten grázl směřuje k nám na ostrov a má komplice, no, dobrá, tady se s ním utkám“ řekla Kikina a již byla celá nažhavená na akci. Policie i armáda Ostrova Robinsona Crusoe byly uvedeny do stavu bojové pohotovosti, člun, jehož popis byl všem složkám rozeslán se blížil k pobřeží ostrova. „Sem se nedostane“ řekla Tamara. Také Kikina byla toho názoru, panovalo obecné mínění, že bude spolu se svými kumpány zastaven již na pobřeží.
Kikina se připojila ke složkám, které s napětím očekávaly čtveřici zločinců. Z pobřeží vzlétl dron, který měl za úkol vypátrat člun a dodávat informace o něm.
„Tohle nebude zas až takové velké drama“ řekla si v duchu Kikina: „tohle bude kolektivní záležitost, dostaneme je celkem snadno“. Kdyby jen tušila, jak hluboce se mýlí.  Dron oběkt zachytil a sledoval jeho dráhu.
Naše partička sledovala dění, jež se týkalo člunu s nebezpečnou čtveřicí zločinců. „Co myslíte, holky, nemůžou se k nám dostat“? Dotázala se s obavami v hlase Claire. „Ne, hned při příjezdu budou zastaveni“ řekla přesvědčivě Irenka. „Ano, sleduji to tady na tabletu a Ostrov Robinsona Crusoe je v plné pohotovosti, je s nima i naše Kiki“ dodala s uznáním Tamara.
Sdělovací prostředky Ostrova Robinsona Crusoe informovali o situaci, při tom však vyzývali lidi k zachování klidu. „Nás se to nedotkne, ale ti tam na pobřeží se zapotí“ řekla sestřička Adélka. „Můj fotr je vostrej, prodělal výcvik u armády“ řekla Martina: „snad se k nám nedostane“.
Brzy bezpečnostní složky Ostrova Robinsona Crusoe zjistily, že se člun blíží do Malé zátoky. Byly uzavřeny pláže, ostrované i zahraniční turisté urychleně evakuováni. Dříve, než se člun dostal k Ostrovu Robinsona Crusoe, vyrazilo 6 dělových člunů vstříc zločincům. Po té, co byli obklíčeni, vyzval je velitel akce Ernesto Navara, aby se vzdali. Čtveřice odpověděla soustředěnou palbou, při níž byli lehce zraněni dva vojáci. Ostrované zaútočili. Došlo k regulérní přestřelce. První ze zločinců a to Martin Potočný se svalil do moře. „Ten to má za sebou“ konstatoval to jeden z vojáků. Druhý zločinec byl taktéž zabit. Jednalo se o jednoho z Kolumbijců. Druhý Kolumbijec a Kubánec byli zraněni. Po chvíli vyjednávání se vzdali a byli vzati na palubu jednoho z dělových člunů.
Vrtulník je i zraněné vojáky přepravil do nemocnice Ostrova Robinsona Crusoe. Zločinci byli umístěni na dobře střežený pokoj. „Támhle plave ten grázl“ řekl jeden z vojáků a ukazoval na Martina Potočného, který se svalil do vody v naději, že bude prohlášen za mrtvého. Dva další mu přispěchali na pomoc a taktéž jej vytáhli do dělového člunu. I on byl odvezen do nemocnice, stěžoval si na bolesti břicha. Ostrované usoudili, že nelze nic podcenit. Kikině ihned došlo, že Potočný má něco za lubem a pokud se dostane do nemocnice, bude to velmi vážná hrozba pro dívky a zejména pro Marrtinu. Ty byly ubezpečeny o přísném střežení zločinců. To ostatně doložila Irenka, která byla u výslechu obviněných. „Jsou pod zámkem a hlavně neškodní, Potočný má pouta, brzo budou převezeni do Kolumbie“.
To se za dva dny stalo a nebezpečí prozatím pominulo.
V době, kdy byl Martin Potočný hospitalizován spolu se svými kumpány v nemocnici, zmocňovalo se Českých dívek zvláštnní napětí. Týkalo se to zejména Martiny. „Ty, Irčo, měla bys je uklidnit“ nabádala Irenku Kikina. „Jo, pracuju na tom“ odpověděla jí Irenka,která skutečně na dívky působila terapeuticky, ale spíše, jako kamarádka. „Ten je v poutech a pod přísným dozorem, není se čeho bát“ říkala jim. Od sester se dozvěděly, že pacienti na tomto pokoji jsou neurvalí a k personálu se chovají neuctivě. Martin Potočný se učil od Kubánce a jednoho z kumpánů, který byl lehce zraněný Španělsky. Při tom v Češtině vykřikoval vulgarismy. Když k němu Irenka jednou přišla, spílal jí velmi sprostě a přisliboval Kikině a Martině, že je zabije.
Po zmíněných dvou dnech byli zločinci převezeni do Kolumbie. Převzali si je příslušníci tamní policie. Potočný se pokusil utéci, ale byl zpacifikován.
Po té již vše v nemocnici probíhalo standardně. Dívky rehabilitovaly. Tamara postupně vstávala z vozíku a chodila o berlích, Martina o jedné francouzské holi. Pociťovala při chůzi bolesti, ale řekla si, že to dá, že se z toho dostane. Podle lékařů měla dobrou prognózu. Lucka, která v době Martininy hospitalizace v české nemocnici chodila o berlích tyto postupně odkládala a snažila se chodit bez nich. Také u ní byly skvělé výsledky. „Holky, vám to jde, jste šikovné“ chválila je Irenka. „Na to má vliv zdejší pohoda“ řekla Martina, která vnímala vůni ostrova otevřeným oknnem. „Je tady nádherně“ řekla zasněně.
Brzy dívky chodily za doprovodu sestřiček i ven. „Sáhni si na ananas“ vyzvala Martinu Lucka. Také ostatní dívky jí pobízely, aby si věci osahala a v případě tropického ovoce i ochutnala, neboť zdejší nemocnice jej pěstuje.
Jednou,když byly opět dívky venku, přitočil se k nim asi desetiletý klučina, který zjistil, že Martina nevidí. Něco říkal sestřičce Rous, ta se zasmála. Po té Martině v Angličtině vysvětlila, že kluk má želvu a chce jí ji ukázat. Martina si ji vzala do náruče, byla velká. „Ta je pěkná“ řekla s úsměvem. Po té si dívky prohlédly další ostrovní zvířata. Dalším pozitivem byla hypoterapie, k níž sloužili malí koníci. Tamara s Luckou na nich již dříve jezdily, Martina se jich bála, ale i ona po čase ztratila svůj ostych. Když se po procházkách venku a rehabilitacích vracely do svého pokoje, byly v pohodě a plné zážitků. Na Martina Potočného zapomínaly, avšak on ne.

Pokračování příště.