Autor Téma: Skvělá nemocniční partička 4  (Přečteno 199 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 028
  • Karma: 4
Skvělá nemocniční partička 4
« kdy: Květen 14, 2020, 15:46:46 »
Kapitola 4. Další využití zneutralizované stolice ostrovanů


Dny plynuly a naše holčičí partička byla v pohodě. Ještě hodnou chvíli si pacientky dobíraly sestřičku Rous. Ta měla na starosti kromě Českých pacientek i ABDL klienty, kterým obratně zaváděla čípky.
Barča se pomalu zotavovala, její pooperační rána se rychle hojila, nejvíce jí pomohla aplikace její vlastní zneutralizované uriny, která na ni byla přikládána. „Jsem skoro vyléčená, akorát mne trápí intolerance na laktózu, nemohu mléko, dostanu křeče a průjmy“ řekla jednou Martině. „Kozí mohu, to mi nevadí, ale kravské, tam je to horší“. Martina brouzdala po Internetu a pak řekla: „Barčo, připadla jsem na myšlenku transplantace stolice“. „Co, že“? Podivila se Barča. „Dnes se dá transplantovat stolice zdravého jedince do střeva nemocného. Léčí se tak záněty střev, což, kdyby se takto řešil ten Tvůj problém“? „Jak to myslíš“? Dotázala se udiveně Lucka. „Ostrované pijí kozí mléko, které je zdravé. Kdyby se odebrala stolice zdravého ostrovana a transplantovala do Tvých střev Barčo, třeba by to pomohlo Tvé střevní mikroflóře“ pokračovala Martina.
Když přišla Irenka, ihned ji s tím seznámila. „To není špatný nápad, mělo by se to vyzkoušet“. „Třeba Ty, Irčo“ navrhla Tamara. „Já tady sice žiji, ale ne zas, až tak dlouho“. „Já jsem rodilá ostrovanka“ na to Rous: „možná, že by to tady Barči pomohlo“.
Na druhý den Barča absolvovala řádný klystýr a po něm transplantaci zneutralizované stolice Rous. Když se Martina Barči dotázala, zda to bylo nepříjemné, odpověděla jí tázaná: „vůbec, ne, ba, naopak. Rous mi šetrně zavedla do střev svou zneutralizovanou stolici“.
„Ty, Irčo, tady Rous by mohla ještě zavádět, pokud se to podaří i zneutralizovanou stolici do střev, má pro to cit“ navrhla Barča. „Tak, jo“ řekla Irenka a navrhla Rous jako specialistku i v tomto oboru. Ministr zdravotnictví Ostrova Robinsona Crusoe Marcel Manaros jí odpověděl,že, pokud se to podaří, nebude proti.
Barča měla být původně přeložena na experimentální oddělení, avšak Irenka jí domluvila, že může zůstat na svém pokoji s tím, že její lůžko může být přiřazeno právě k experimentálnímu oddělení. Všichni byli zvědaví na to, jak se nový experiment ujme. Pacientka byla podrobována různým vyšetřením. „Ty, Barčo, zkus kravské mléko“ vybídla ji sestřička Rous. „Nebude mi blbě“? Oponovala dívka. „Při nejhorším dostaneš průjem, ale, potřebujeme vědět, zda léčba zabrala“. „Tak, dobře, řekla Barča a vypila hrnek kravského mléka. S obavami čekala, co se bude dít,, ale, nedělo se nic a ona se cítila velmi dobře. „Tak ta léčba zabrala“ řekla a sestřička Rous byla spokojená. Brzy došlo k dalším transplantacím zneutralizované stolice ostrovanů u pěti pacientů s touto chorobou, jednalo se o zahraniční turisty, u ostrovanů je tato intolerance na laktózu zcela neznámým pojmem.
Výsledky byly překvapivé, došlo ke stejnému efektu, jako u Barči, intolerance na laktózu úplně vymizela. Pacienti byli šťastní a ministerstvo zdravotnictví Ostrova Robinsona Crusoe zkonstatovalo, že se experiment plně vydařil a tato léčba je stoprocentně úspěšná.
„Marťo, mělas moc dobrý nápad“ řekla Barča: „děkuji Ti za to, že jsem nyní v pořádku“. „Mě neděkuj, ale Ostrovu Robinsona Crusoe a jejich zdravým lidem, obzvláště tady sestřičce Rous" řekla Martina a byla ráda, že se její nápad ujal. Pak řekla: což takhle tímto způsobem léčit celiakii“? Pro vysvětlenou, jedná se o intoleranci na lepek, souvisí taktéž se střevy. „Máš pravdu, my ostrované touto chorobou netrpíme, jíme hodně obilovin, je to asi tím, že žijeme v souladu s přírodou a možná na to má vliv i neutralizační látka IN“ odpověděla jí sestřička Rous. „Mělo by se to vyzkoušet“ navrhla Lucka: „tady Marťa je zkrátka génius“ řekla Tamara a ostatní dívky přisvědčovaly.
Když odpoledne za nimi přišla Irenka, vše jí vypověděly. „Je to zajímavé a já věřím, že se to ujme“. „Ty, Marťo, jak to vypadá s Potočným a Kiki“? Dotázala se Martiny. „Kiki se chce vrátit zpět sem na ostrov, v Česku ztratila stopy“. „Mrzí Tě, že se nemůžeš vrátit domů? „Ani ne, ale, kde budu, to ještě nevím, nejprve se musím dát do pořádku“. „Jak slyším, do pořádku Tě budu muset dát“ řekla se smíchem Irenka, neboť uslyšela typické vyprazdňovací zvuky. Martina na sobě měla pyžamo a kalhotky, ty se řádně nafoukly. Martina si na ně sáhla a fascinovaně hladila tu velkou bouli. Irenka ji odkryla a podívala se jí do kalhotek. „Máš tam pořádnou forotu“ řekla se smíchem. Odběhla a po chvíli se vrátila s lavórem, žínkou a mýdlem. Opatrně svlékla Martině kalhotky, které dala do sáčku a zazvonila na službu konající paní, jež pro ně přišla a dala do prádelny. Po té ponořila její zadeček do lavóru s teplou vodou. Očista Martině dělala velmi příjemně. „Irčo,seš fakt kabrňák“. „Taky mám praxi“ odpověděla jí na to Irenka. Dala ji do pořádku a oblékla dočistých kalhotek. „Teď seš pěkně čisťounká“ řekla Irenka a Martina se usmála. Lehla si na záda a v duchu si promítala poslední zážitek.
Nemocnice Ostrova Robinsona Crusoe přjala 6 pacientů s celiakií. Po prvotních vyšetřeních byli tito umístěni na 3 dvoulůžkové pokoje, jako ošetřující lékař byl k této skupině přidělen Dr. Sanches. Irenka věděla, že je to dobrá volba a měla tušení, že tento skvělý lékař učiní další objevy,ale ani ve snu by ji nenapadlo, že se to bude týkat právě jí.
„Tak i ten Tvůj druhý nápad se asi ujme, Marťo, řekla jí Barča. „To bych byla moc ráda“ odpověděla Martina: „po odchodu z nemocnice nevím, kam se vrtnu, ale, teď je mi to holky tak nějak fuk“ řekla a slastně se protáhla, jako kočka. „Doufám, že na mne nebude fotr nasazovat“. Jako by na dotvrzení jejích slov jí zazvonil telefon. „Ty krávo blbá, Ty lemple“ řval Martin Potočný. „Ale, klid, tati, co se děje“? „Ještě se ptej tak blbě, byt je pro mne teď nebezpečnej, nemohu se tam dostat a taky jsem se doslechl, žes ho Ty krávo prodala“. „A co má bejt, prodala“. „Ty, Martino, nežádej si mne, až na ten váš ostrov přijedu, udělám z Tebe fašírku, to si piš“. „Jo, až naprší a uschne. Škoda, že Tě nechytili“. „Jo, ale Ty se už holubičko domů nevrátíš“. „A kam, domů, tam, kde jsem zažila samá příkoří“? Následovaly další sprosté kletby. „Neboj, zamířím na ostrov a to si piš Ty i ta Tvá Kikina, že poteče krev, mohu Tě upozornit, že nekecám, zařizuju si vše potřebný a to teprve uvidíš“.
Po skončení tohoto velmi vypjatého hovoru si Martina řádně naplnila kalhotky. „Seš statečná holka“ řekla jí Lucka. „Dřív jsem byla srágora, ale teď se to změnilo, možná, že to byla chyba, na druhou stranu by mi snad hubu rozbil“ řekla Martina, ale nebylo jí lehko u srdce.Kontaktovala Kikinu a zaslalají nahrávku. „Jedu zpátky na ostrov“ referovala ji Kikina: „ač se to zdá být málo pravděpodobné, udeří zde na ostrově a to bude jeho konec“.
Do pokoje vešla sestřička Adélka, které sundali obvaz, byla vyléčená, nyní působila právě na tomto pokoji a pobírala ostrovní mzdu. Byla se svou prací spokojená a dívky ji měly rády. Získala si taktéž oblibu u personálu nemocnice Ostrova Robinsona Crusoe. „Marťo, to je pěkná spoušť“ řekla a dala ji do pořádku.
Taktéž léčba celiakie zaznamenala úspěchy. 5 ostrovanů dodalo svou zneutralizovanou stolici, kterou sestřička Rous obratně transplantovala pacientům. Jednalo se o zahraniční turisty, kteří byli ABDL klienti, tak, že pobyt v nemocnici nebrali, jako omezení, snášeli jej velmi dobře. Vyšetření ukázala, že se zneutralizovaná stolice u všech pacientů bez výjimky ujala a jejich střevní mikroflóra se uzdravovala. Tito začínali jíst obiloviny z lepkem a to bez jakýchkoli potíží. Když se jednou Martina dotázala Irenky na bezlepkové potraviny, ta jí s úsměvem řekla: „neboj, pro ty bude v jídelníčcích také místo“. „Pokud se celiakii podaří vyléčit, bylo by dobré to ve zdravotnických časopisech uveřejnit, aby výrobci těchto potravin nepovažovali náš ostrov za konkurenci“ na to vážně Martina. „Ty seš hlavička, máš pravdu, nejlepší je, když vedle sebe působí více suběktů a nedochází ke zbytečné řevnivosti“ na to Irenka a sledovala další vývoj léčbypacientů. Ta se ukázala jako velmi úspěšnou, celiakie u tohoto vzorku pacientů úplně zmizela a oni mohli jíst cokoli bez problémů. Všechny tento výsledek nadmíru potěšil. Nejvíce si jej pochvaloval dr. Sanches.
Bylo odpoledne. Dívky ležely ve svých postelích. „Tak, Tobě to už tady končí, Barčo“ řekla smutně Lucka. „Jako pacientka jsem zde již skončila, ale odjedu s vámi, budu zde v nemocnici brigádničit, tak, že si vydělám nějaké to Peso a investuji zde, ty světové burzy a české investiční fondy za moc nestojí“. V tom se otevřely dveře pokoje a v nich se objevila Kikina. „No, čau, Kiki“ zahlaholily dívky sborem. Ihned ji zasypaly novinkami. „Tak, že hovínka léčí“ na to Kikina. „Jo, obzvláště ta ostrovní a ještě k tomu zneutralizovaná“ odpověděla jí Tamara. „Já to furt říkám, že hovínka přinášejí štěstí“ na to Kikina: „a mimochodem, jdu teď na chvíli do koupelny“. „Co tam“? Zvědavě se dotázala Lucka. „Jdu se po dlouhé cestě osprchovat“ na to Kikina. „A také odlehčit kalhotkám“ přisadila si sestřička Adélka: „od toho jsem zdravotnice, abych pomáhala, kde je třeba, tak, Kiki, pojď, ať z Tebe udělám čistou dívku“. Kikina se chvíli zdráhala, ale nebylo jí to nic platné, musela jít.Martina slyšela z koupelny chichotání a zvuk sprchy.
Kikina se vrátila z koupelny a nádherně voněla. Nedalo se říci, že by před tím zapáchala, neboť stolice byla zneutralizovaná, ale nebyla již zamazaná, sestřička Adélka z ní udělala opět čistou dívku.“Pěkně voníš“ konstatovala to Martina.
V pokoji s nimi byla taktéž Irenka, která si tu pohodu jak se patří vychutnávala. Kikina byla rázem středem pozornosti. „Tak, vyprávěj“ vyzvala ji Tamara. „Není o čem, byla jsem v Česku, Potočného jsem nezahlédla. Akorát jsem se od Petry z nevládní agentury dozvěděla, že v Rakousku vyloupil banku a zmizel. Je to parchant“.
V tom do pokoje vešel Dr. Sanches. „Irenko, můžeš na slovíčko“? Dotázal se. Irenka s ním ochotně šla, když se vrátila, sdělila dívkám následující novinu: „tak si holky představte, doktor připadl na skvělý nápad. Odebrat zneutralizovanou stolici nám, kteří jsme zde na ostrově dlouho a rodilým ostrovanům. Vuzorky se smíchají v poměru dvou třetin rodilých ostrovanů a jedné třetiny té naší. Po té, co dojde k úplnému splynutí a ozdravení stolice tak, aby měla pozitivní vliv na střevní mikroflóru, bude tato transplantována do našich střev“. V pokoji to zašumělo údivem.
Nyní se o ničem jiném nehovořilo, než o přijetí Davida a Irenky na experimentální oddělení. „To tam budou milostné vzdechy“ přisadila si Tamara a ostatní se museli smát.
K přijetí těchto dvou pacientů došlo na druhý den. Oba pokoje spolu sousedily a pacienti se tak mohly vzájemně navštěvovat. „Tak se naše skvělá nemocniční partička rozšířila“ konstatovala to s uspokojením Lucka.
Byla velká vizita, která rozhodla, že Barča je úplně zdravá a může opustit nemocnici. „Tak se s váma rozloučím“ řekla. Dívky byly zklamané. „Nesmutněte, najdu si zde brigádu a budu vás navštěvovat. Uspořádala rozlučkový večírek, který se opravdu vydařil. Na druhý den si našlabrigádu a to v kuchyni. Dívky pravidelně navštěvovala. Na její místo byla přijata Američanka Claire Adamsová, osumnáctiletá dívka s celiakií. Dívky ji ochotně přijaly mezi sebe a ona do této skvělé nemocniční partičky zapadla. Jednalo se o dceru farmářů z Wermontu, dokázala velmi živě vyprávět o farmě, zvířatech, což zajímalo hlavně Martinu, která toužila po tom si pořídit nějaké zvíře, ale nebylo jí to dovoleno hlavně ze strany tátu.
David s Irenkou se podrobili odběrům a nyní čekali na ozdravění vzorků zneutralizované stolice. Mezi tím absolvovali různá vyšetření, která budou mít vliv na další medicínské postupy u těch, kteří se zde usadili, ale je třeba, aby se jejich střevní mikroflóra vyrovnala s tou, kterou mají rodilí ostrované. David i přes to, že byl hospitalizován v nemocnici pracoval a s Martinou konzultoval práci v systému Robinson Crusoe. „Tobě to jde“ chválil ji. Častokrát do nemocnice docházel Robert. David Martině povyprávěl jeho příběh. „Je to statečný kluk, držím mu palce“ řekla uznale Martina.
David se ostatně ukázal, jako velmi zábavný společník. 25. února se v jeho rodišti koná tradiční masopust. Masky přebírají vládu nad městem, hraje hudba, jídlo a pití teče proudem. Po té je souzená kobyla za hříchy občanů. Rozsudek je nekompromisní, kobyla je zastřelena. Po té je oživena douškem pálenky. Samozřejmě, že se jedná o masku. David zprostředkoval naší partičce přímý přenos. Prostřednictvím jeho i Irenčiny rodiny si všichni mohli zakoupit masopustní pochutiny. Po skončení této nevšední akce všichni kvitovali s povděkem, že měli tuto možnost.
Vyrovnávací léčba byla taktéž úspěšná a David s Irenkou mohli brzy opustit nemocnici. V ní byla zřízena odběrová stanice zneutralizované stolice. Ta se stará o export tohoto léčiva do všech zemí světa, kde je celiakie a intolerance na laktózu. Léčí se i další onemocnění střev. Zdánlivě bezvýznamné nápady se díky pochopení lidí staly skutečností a Ostrov Robinsona Crusoe tak posunuly kupředu.

Pokračování příště.