Ahoj, je tu další pokračování ABDL školky od FrantyM
ABDL školka 10. díl
Nastalo sobotní ráno, a Klárka přišla k mé postýlce, kde už jsem byl delší dobu vzhůru, aby mne převlékla, a vyměnila mokré plínky. Po osvobození ze zavinovačky jsme přišli k přebalovacímu pultu, a já už tušil, co bude následovat: opět zabalení do velkého balíku plínek, který mi vždy Klárka nebo Petra dávaly.
Klárka mně celého rozbalila, pořádně mokré plínky dala do kýble a do koše na odpad, a začala mně očišťovat a promazávat v rozkroku. Přitom mi vyprávěla pohádku:
„Fanoušku, to bylo jednou jedno miminko, jmenovalo se Fanoušek, a to při přebalování vždycky maminku zlobilo. Nechtělo vůbec čisté plínky, když ho maminka chtěla očistit a namazat, tak kopalo nohama, a snažilo se co nejvíce oddálit dobu, kdy dostane čisté plínky.“ Klárka se na chvíli odmlčela, přinesla z police Crinklz Astronaut s vloženým boosterem uvnitř plíny, hraničku plínek a flísové separační pleny. Postupně mi je začala dávat pod zadek, a pokračovala ve vyprávění. Napjatě jsem s dudlíkem v puse poslouchal, co bude dál.
„Když jednou ta maminka Fanouška přebalovala, tak pleny promluvily,“ pokračovala Petra, zatímco mi dávala pod zadek bavlněné pleny: „Fanoušku, my jsme to Tvoje kamarádky, my se staráme o to, abys měl vždy čisté oblečení, a už se na Tebe těšíme. Tak hezky roztáhni nožičky a nazvedni zadeček, za chviličku už to bude. Víš, ještě se počůráváš a pokakáváš, tak my se staráme o to, abys neměl mokré a špinavé oblečení. A když budeme mokré, tak to vůbec nevadí, maminka Ti dá čisté plínky, naše sestřičky, a my, až budeme vyprané a suché, tak nás maminka zase hezky poskládá, vyžehlí, a opět se budeme na Tebe těšit.“
Klárka mi protáhla ten balík plínek mezi nohama, zajistila Crinklzku lepicími pásky a pokračovala dále ve vyprávění.
„Když Fanoušek slyšel, co mu plínky vypráví, roztáhl nohy, a nechal se maminkou zabalit do čistých plínek. Pak ještě dostal nové oblečení, šel si hrát, a od té doby už nikdy při přebalování nezlobil, a vždycky už ležel klidně.“
Klárka mne dooblékla, a já přemýšlel o tom, co mi teď vyprávěla. Jako by to bylo o mně, vždyť i já jsem se při přebalování vždycky snažil co nejvíce oddálit chvíli, kdy dostanu čisté plínky. Bylo to taky kvůli tomu, že ať už mně přebalovala Klárka nebo Petra, tak jsem vždy dostal dost silný zábal plínek, které mně trošku více omezovaly v pohybu.
Společně jsme si sedli k snídani, a po vypití kávy k nám přišla na návštěvu Petra. Společně jsme se přivítali, a zatímco se Petra s Klárkou spolu bavili, šel jsem si zkontrolovat nějaké informace k chodu firmy. Pootevřenými dveřmi jsem slyšel, jak Petra říká Klárce: „Jestli víš, Klárko, že včera Fanoušek při přebalování trochu zlobil?“
„Prosím Tě, Petro, vždycky trošku při přebalování zlobí,“ řekla Petra, „a co se vlastně stalo?“
„Fanoušek se snažil dostat k plínkám, a já ho u toho přistihla. Tak dostal na dopoledne ortopedické kalhotky, aby si to pamatoval,“ vysvětlila Petra Klárce.
Klárka na mne zavolala: „Fanoušku, můžeš sem na chvilku přijít? Petra mi něco říkala, že jsi včera ve školce zlobil.“
„Už jdu, Klárko, potřeboval jsem si zkontrolovat nějaké věci ve firmě,“ odpověděl jsem, a za chvilku přišel za nimi do pokoje.
„Petra mi říkala, že ses včera chtěl dostat k plínkám, je to pravda?“ zeptala se mně Klárka.
„Víš, Klárko, ono to bylo trošku jinak. Petra mi při přebalování oblékla nové body, ovšem jeden druk se při zapínání uvolnil, a já ho chtěl zapnout. Petra si to špatně vysvětlila, že jsem se chtěl dostat k plínkám, abych si je mohl sundat,“ řekl jsem Klárce.
„To je docela možné,“ řekla Petra, „fakt je ten, že měl na body rozepnutý jen jeden druk, asi jsem ho špatně zapnula, a uvolnil se.“
„Fanoušku, když se to příště stane buď mně, nebo Petře, tak na nás vždycky zavolej. Miminka si nesmí sama zapínat nebo sundávat oblečení,“ dokončila Klárka.
„Tak jo, Klárko, už se to nebude opakovat,“ slíbil jsem, a oběma jsem podal ruku.
„Dneska jsem hlavně přišla,“ řekla Petra, „abych připomněla, že příští čtvrtek, tedy Zelený čtvrtek, je ve školce otevřeno jen do 18:00. A taky jsem vás oba chtěl pozvat ke mně na chalupu, kde bychom společně strávili velikonoční svátky.“
„Tak to je výborný nápad, Petro, já i Fanoušek jsme určitě pro. Počítám, že tam máš dost plínek pro Fanouška?“ řekla Klárka.
„Myslím, že jo, Klárko,“ odpověděla Petra, „když tak ještě nějaké dokoupím, aby jich bylo opravdu dost, pro všechny případy.“
„To v žádném případě, Petro. Máme jich tady dost, a navíc jsem ještě včera nějaké objednala, takže pokud souhlasíš, pojedeme s Tebou na chalupu, a rovnou tam dva balíky plínek vezmu. Stejně dneska nemáme nic speciálního v plánu,“ řekla Klárka.
„Tak dobrá, souhlasím,“ rozhodla se Petra, „aspoň mi trochu ušetříte starosti. Aspoň vás můžu pozvat na oběd. A jsem moc ráda, že se to všechno nakonec vysvětlilo.“
Na dupačkách se mi objevil mokrý flíček, a já si uvědomil, že mi plínky protekly. Ukázal jsem to Klárce, a ta řekla: „Budu muset přebalit Fanouška, a ještě sebou vzít náhradní plínky.“
„Já ho klidně přebalím, Klárko, a zatím si vše potřebné nachystej,“ odpověděla Petra, dala mi do pusy dudlík, a šli jsme do mého pokoje, kde mi Petra vyměnila plínky.
Za chvilku jsme již všichni tři odjížděli k Petře na chalupu, kde jsme nakonec strávili krásný slunečný sobotní den.
