Autor Téma: Regresivní klinika  (Přečteno 4673 krát)

Offline DLlife

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 11
  • Karma: 0
Regresivní klinika
« kdy: Března 26, 2020, 23:22:49 »
Bylo pozdě večer na Regresivní klinice pro nepřizpůsobivé, soukromém zařízení na okraji města. Bylo to místo, které je v poslední době stále častěji nabízeno jako alternativa k vězení pro ty, jejichž zločiny se staly recidivou. Jediná možnost jak je navrátit do společnosti, kde by jejich násilné a kriminální tendence byly vymazány a nahrazeny krásnými vzpomínkami. Drogy postupně snižují jejich vnímání až na úroveň kojence, a poté, co celý rok žijí bezstarostný život, ošetřovatelé postupně snižují dávkování regresivních léků, až budou znovu schopni získat kontrolu a fungovat jako normální dospělý člověk.
Vedlejší účinky vedou nejen k regresi mysli ale I těla.
Odměnou za účast na tomto programu je výmaz rejstříku trestů a tím umožnění začít nový život a dávat jim příležitost a privilegia, které dávno ztratili. Mnoho se rozhodlo podrobit se programu, již měli velkou cast trestu odslouženou. Vláda tyto programy platila poměrně slušně a měla v plánu financovat rozvoj většího množství těchto regresních klinik po celé zemi.

Sára pracovala na klinice několik dní. Byla najata na večerní směnu, takže její práce začínala v 8 hodin večer a končila v 8 hodin ráno. Na někoho, kdo právě vystudoval lékařskou fakultu, byla neuvěřitelně vděčná za to, kolik jí zaplatili. Věděla, že za pár let bude schopná splatit svojí studentskou půjčku. Takže měla pocit, že si karty rozehrála zprávným způsobem.

Vstoupila dovnitř ukázala identifikační kartu, aby jí nechali projít bezpečnostní kontrolou a ozval se bzučák, dveře pro ni byly otevřené. S přátelskou tváří na obličeji ostrahy vstoupila do chodby a vydala se k výtahu. Výtah se vznesl do nejvyššího patra, kde byla klinika. Poté, co vylovila svůj bílý laboratorní plášť z kabelky, uložila své věci do skříňky v společenské místnosti vzala šálek kávy a šla dolů po chodbě, kde byla prřipravena čerstvá dodávka těch, kteří se chystali zahájit regresivní terapii.

Sára zrychlila tempo. "Nechci si to nechat ujít!" řekla tiše. Považovala to za zajímavé, jak někteří vězni bojovali proti nevyhnutelné regresi. Obešla roh a otevřela dveře do pozorovací místnosti kde našla svého spolupracovníka Adama, který zadával příkazy do počítače. Celý proces byl automatizovaný, protože každý vězeň měl kolem sebe autonomního robota. Každý z robotů byl pastelově růžový a hovořil s každým v hřejivém mateřském tónu hlasu. Nany-boti se starali o většinu práce, jako je výměna plen, krmení a ukládání do postele.

"Hej, ty!" řekla, když šla nahoru do řidící místnosti. Dopřála si doušek z šálku kávy a položila ji na stůl. "Nezmeškala jsem to?"

"Co, první dávku?" Ne, dostala jste se právě včas. Chystá se to spustit každou vteřinou. “

"Skvěle." Došla k oknu a sledovala, jak se panely ve stropě otevírají, a odhalily čtyři válcové nádrže, které se spustily dolů. Vězni, bezpečně svázaní ke svým postelím, se začali potýkat s tím, jak se přes reproduktory místnosti začaly hrát písničky jako ze školky. O několik vteřin později byla místnost naplněna mlhou a vše pokryto sladkou tekutinou. Stalo se to během chvilky „Kolik dávek je tedy nutné, aby úplně ztratili kontrolu?“ zeptala se. "A proč máme dnes večer jen tři vězně? Kde je čtvrtý? “ Sarah sledovala prázdnou postel a robota, který seděl vedle ní.

"Není čtvrtý; máme dnes večer jen tři. “ Z hodinek vycházel slabý pípavý zvuk. "Welpe, vypadá to, že moje šichta je u konce!" Adam sundal hodinky a položil je na stůl, pak řekl: „Nezapomeňte si tyto hodinky nasadit, když už tam musíte jít, ano? Jednou jsem tam šel bez nich a jeden z maminčích robotů se mě pokusil dát do plenek! “

"Hehe, opravdu?" To je drsné.“

"Jo," řekl Adam s krátkým smíchem. "Každopádně ti přeji příjemnou noc!" Asi tě musí pěkně štvát, že jsi dnes večer jediným zaměstnancem. “

Když sledovala, jak Adam začíná sbírat jeho věci, řekla: „Vlastně to není tak špatné. Nemám žádné manažery, kteří mi dýchají na krk a pokoušejí se mě mikromanageovat. “

"To není špatný pohled na věc." Adam s krátkým zívnutím ji nechal v pokoji a se slovy "Uvidíme se v pondělí!" odešel.

"Uvidíme se!" Posadila se na židli a otočila se před klávesnici, ujistila se, že všechno je tak, jak by mělo být na kontrolním monitoru. Vzalala kávu, opřela se na židli a uvolnila se na pár hodin, poslouchala reakce věznů, jak drogy nabývají účinku, pomalu všechno tichalo.

Jedno ze zelených světel na obrazovce najednou zčervenalo, což ji přimělo posadit se na židli. "Hm ... proč je ten bot offline?" zamumlala, když se posadila a poklepala na obrazovku špičkou prstu v naději, že malé červené světlo zezelená. Naklonila se doleva a viděla, jak vězni pomalu usínají, až se jim na tvářích tvořily omámené úsměvy, a pak pohlédla na jednu z maminek. Poslala příkaz k restartu, ale neudělala nic.

"Skvělé ..." řekla a otočila oči, když vstala. Odhodila laboratorní plášť, zadala kód, a pak dveře otevřela do místnosti kde byli vězni. Dveře se sami zavřeli, ale mohla se dostat ven stejným způsobem, jakým se dostala dovnitř. Když došla k spícímu botu, vytáhla si za uchem sponku a pak otevřela panel na zádech. "Oh, tady je ten problem došly jí šťáva, “řekla si. Sarah vytáhla baterii z bota, popadla novou a pak ji zasunula na místo. Nabotovala Nany k životu a otočila se k ní.

"Ah ah ah!" řeklo to hlasem zpívaně. "Co to maličké, co dělá pryč z postele?" Naklonila hlavu na stranu a chytila Sáru za boky. "Hm?"

"Ach, já nejsem vězeň, pracuji tady!" Řekla Sára s obvyklým vtipným tónem. "Opravdu ?" zeptala se a zvedla Sářino zápěstí bez hodinek. Všichni roboti v zařízení věděli, že musí ignorovat každého, kdo nosí hodinky, protože měli v sobě technologii, díky níž roboti ignorovali nositele.

"Pojďme tě uložit do postele, maličká." Maminka neví, jak se ti podařilo utéct, ale určitě to napravíme aby jsi byla v bezpečí a pohodlí ! “ Bot ji chytil za ruku a jemně ji přitáhl k poslední prázdné posteli.
"C-co?" Ne!" Sára vytrhla ruku z té botovy a rozběhla se ke dveřím, zběsile se pokoušela zadat PIN kód. Vyťukala čísla tak rychle, že se spletla, takže poté, co na ni klávesnice zapípala, začala zadávat svůj kód znovu, když uslyšela těsně za ní zastavit bota.

"Maličká, to je uzavřená oblast tam prostě nemůžeš! “ řekl bot, když znovu Sáru chytil zápěstí.

"Nech mě na pokoji!" Sarah ho odstrčila a odskočila na druhou stranu místnosti, ale když se přiblížila k protější zdi, uslyšela známý zvuk, díky kterému se její srdce dostalo do žaludku. Když se obávala nejhoršího, vzhlédla ke stropu a viděla, jak se panely stahují, snižují mlhy zpět do místnosti. Její oči se rozšířily, když zamrkaly do mlhy, a zaslechla už jen bota několik vteřin předtím, než místnost naplnila hustá mlha. Několikrát zakašlala, pak si vytáhla košili přes nos a vrhla se zpět ke dveřím.

Maminka však měla jiné plány, popadla ji za paži a vstrčila na prázdnou postel. Držel ji pevně na posteli dokud ji nepřipoutala na postel a tím ji uplně znehybnila. "Tak vidíš! Teď si jen krásně odpočiň a dýchej z hluboka za chvilku bude všechno bude v pořádku."
Křikla "Přepsat, přístupová úroveň administrátora." Ale její slova byla tlumena botem, který jí do úst vložil dudlík, pak už jen pár sekund trvalo, než se zajistil a utáhl si popruhy. Sára zkoušel tlačit jak jen mohla proti omezovacím prvkům, které ji přivázaly k posteli, ale prostě už nebylo úniku.

"Ach malá, nenosíš žádnou ochranu!" řekl bot a položil si ruce na hlavu. "Dovolte mi, abych vám přinesla vaší pohodlnou plenku." Hned jsem zpátky! “

Slzy stékaly po Sářiných tvářích, když bot dělal to, co bylo naprogramováno, ale pomalu se uklidnila a její dýchání se zpomalilo. Vůně mlhy byla tak sladká, jak si představovala, a zjistila, že saje z dudlíku z nějakého nově odemčeného instinktu, který uklidňuje její starosti a obavy. Když jí bot vyslíkl z kalhot, nestihla ani mrknout a byla kolem jejího pasu nalepena tlustá plenka, a když její plenka najednou nabývala na objemu a zbarvovala se do žluta, na její tváři se objevil mírný spokojený a omámený úsměv.

Offline jane

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 69
  • Karma: 4
Re:Regresivní klinika
« Odpověď #1 kdy: Března 27, 2020, 10:19:15 »
Super. :)
Jedine, co bych mozna vytkla, tak aby sis vic hlidal carky mezi vetami, plno ti jich tam chybi. Ale zase mozna lepsi absence carek, nez mit chyby v pravopisu. :D

Offline 13jh02

  • Existující tvor
  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 385
  • Karma: 2
Re:Regresivní klinika
« Odpověď #2 kdy: Března 27, 2020, 10:45:39 »
Zajímavý děj

Offline DLlife

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 11
  • Karma: 0
Re:Regresivní klinika
« Odpověď #3 kdy: Března 27, 2020, 14:46:37 »
Super. :)
Jedine, co bych mozna vytkla, tak aby sis vic hlidal carky mezi vetami, plno ti jich tam chybi. Ale zase mozna lepsi absence carek, nez mit chyby v pravopisu. :D
Děkuji

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Regresivní klinika
« Odpověď #4 kdy: Března 27, 2020, 16:31:14 »
Velmi zajímavé, bude pokračování?

Offline mirek55

  • Registrovaný uživatel
  • Čerstvé maso
  • ***
  • Příspěvků: 3
  • Karma: 0
Re:Regresivní klinika
« Odpověď #5 kdy: Března 28, 2020, 15:57:22 »
Super. Jen tak dále. Hlavně rychle další díl, ať je co číst v této době.

Offline DP

  • 50 a více
  • ****
  • Příspěvků: 62
  • Karma: 0
Re:Regresivní klinika
« Odpověď #6 kdy: Března 28, 2020, 23:52:34 »
Hezké  :)