Autor Téma: Svatovalentýnská  (Přečteno 433 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 042
  • Karma: 4
Svatovalentýnská
« kdy: Únor 14, 2020, 13:00:41 »
Milí čtenáři.
Jelikož je dnes svátek svatého Valentýna, aktuálně zařazuji čerstvě vydanou báseň, doufám, že se bude líbit.
Přeji příjemné počtení.
Svatovalentýnská


Rozhodla se krásná dívka Týna,
oslavit svatého Valentýna.
Na tento svůj den se těší,
Obléká si krásné šaty, na sebe šperky věší.
Těší se, až splní si svůj sen,
se svým Toníkem stráví zamilovaných velký den.
Rádio ještě doma zapíná,
její mysl k tomu setkání se upíná.
Její srdce se roztoužením chvěje,
z rádia zpěvák zamilovanou píseň pěje.
Ona oblékla se a šperky hezké na sebe dala,
by se nic nepokazilo se bála.
Pak takto vystrojena do práce šla, kde jí čas rychle utíká,
těší se na svého hocha Toníka.
Kolegyně v práci se taktéž těší na tento den,
také pro ně je tento svátek, jako krásný sen.
Týna tiše sobě prozpěvuje,
milého svého v písních opěvuje.
Také on v práci myslí na svou milou Týnu,
co dá jí k svatému Valentýnu.
 A ještě malé ohlédnutí, kdo svatý Valentýn byl,
jaká doba byla, v níž on žil.
Za císaře Claudia ii. křesťanům síly dodával,
aby na vojnu nemuseli, potají mladé páry oddával.
Prosil boha o smilování,
přál křesťanům jejich vroucné milování.
Tím, že milující podporoval a je oddával,
císaři i ostatním Římanům k nevoli důvod zavdával.
A dodejme, ještě, že on jim všem na potvoru,
nosil zamilovaným do vězení vzkazy ve svém řitním otvoru.
Římany pohněvanými byl tento muž svatý jat,
do vězení vsazen a února čtrnáctého potupně sťat.
Nyní tento den zamilovaní po celém světě oslavují,
city vzájemně sobě vyslovují.
Kéž zamilovaným srdce vroucně bije,
a odkaz svatého Valentýna stále žije.
Příběh svatého Valentýna
zhlédla na Internetu v práci i naše Týna.
V myšlenkách svých se k večeru uchyluje,
však netuší, že k „Tragédii velké“ se schyluje.
Také toník v práci nemá stání,
ten čas tak pomalu uhání.
Těšil se na večer a liboval si, jak vše dojednal,
romantickou večeři pro oba objednal.
Vše jak přes Internet naaranžováno jest,
budiž personálu restaurace chvála, budiž čest.
Těší se, až se svou milou veme do ruky vína číš,
k nebesům pozvedne ji výš a výš.
Také Týna nemá v práci žádné stání,
kolegyně se jí smějí, že to láskou zavání.
Ona z narážek jejích si nic nedělá,
těší se, že krásný svatovalentýnský večer sobě udělá.
Přiblížilo se odpoledne pozdní, kdy oba zamilovaní z práce odchází,
oslava svatého Valentýna nadchází.
Oba v očekávání večera plného pohody,
nikomu z těch dvou na mysl nepřišlo, že mohly by být po jídle a pití nehody.
Pak oba do tramvají nastupují,
v cíli schůzky své vystupují.
Setkali se a plni dojetí,
končí v polibcích a vroucném obětí.
Kéž na schůzku milostnou tuto nepadne žádný stín,
nechť je pohodový svatý Valentýn.
Oba vzájemné city hřejí,
to nejlepší si spolu přejí.
Jak dojemné je obapolné souznění,
oba si z lásky drobné dárky vymění.

Pak ruku v ruce postupují,
na rezervované místo po malých schůdcích vystupují.
Stůl ozdobený je, svíce krásně svítí,
dívku zaujalo krásné kvítí.
Je vděčná Toníkovi Týna,
za to, že připravil jí krásného svatého Valentýna.
V očích slzy doijetí ji pálí,
chvějícím se hlasem hocha svého chválí.
On její chválu s díky přijímá,
také jej ta vzácná chvíle dojímá.
Oba pak vzali plnou vína číš,
pozdvihli ji výš.
„Připíjím nám oběma na svatého Valentýna“,
zarecitovala pohnutým hlasem Týna.
Oba pak upíjí víno rudé,
věří, že jejich láska na věky trvat bude.
myslí si, že nic ji neskalí,
pak zkouška těžká, kdy jeden z nich se pokálí.
Avšak nyní toník a krásná dívka Týna,
slaví svátek svatého Valentýna.
Po víně následuje dobré jídlo,
oba si to pochvalují, Toník říká, že je zde dobré bydlo.
Z reproduktorů zní písně lásky plné,
oba jsou na stejné lásky vlně.
Jsou spulu v myslích svých spojeni,
láskou svou i vínem opojeni.
I vypráví Toníkovi Týna,
o legendě, jež opřádá svatého Valentýna.
Hocha její vyprávění zajímá,
je tak trochu na měkko, to vše jej skoro až k slzám dojímá.
Pak číšník zákusky ve tvaru srdce přinesl,
pohlédnouc na ně, trochu té pohody si ssebou odnesl.
Oba mladí u dalších chodů sedí,
milostně na sebe hledí.
Toník, praví: „kéž je moje drahá Týna,
šťastná vždy, jak dnes na svatého Valentýna“.
A Týna odpovídá: „Kéž bůh naší lásce přeje,
nechť u srdce Tě to můj milý hřeje.
Děkuji Ti za tento nevšední svatovalentýnský den,
při vzpomínce to bude, jak měla bych krásný sen“.
Ještě stále sedí a na sebe zamilovaně se usmívají,
snad nejkrásnější den v životech svých prožívají.
Komu by se tento útulný kout opustiti chtělo,
však brzy se vše změnit mělo.
I přiblížil se odchodu z restaurace čas,
však začal řádit nějaký ten ďas.
To oba ještě netuší,
co z poklidu mileneckého je vyruší.
Večer v restauraci se skončil v pohodě,
oba milenci odcházejí ve shodě.
Toník zeptal se, co říká tomu
že by spolu zašli k němu domů.
„Nikoho tam nemám,
naši bydlí jinde, jsem tam sám“.
Týna jeho návrh ochotně přijala,
vroucně jej za to objala.
Pak do tramvaje nastupují,
po třech zastávkách svižně vystupují.
Ještě v tramvaji dostala dívka lehkou břišní křeč,
řekla si, že o tom nemůže být ani řeč.
Řekla si, že v tom je dokonalá,
avšak brzy seznala, že chyba to je neskonalá.
Jde vedle Toníka, co dělat nevěda,
krom křečí v bříšku kručení, jak měla by tam medvěda.
Jde pomalu, pot z čela stírá,
obě zadečku půlky k sobě pevně svírá.
A zadeček, jak by se pobláznil,
dožaduje se krutě toho, že by se vyprázdnil.
Dívka mu to však nedovoluje,
zatíná, zatíná, nepustí a nepovoluje.

Týna se zpocená při chůzi zastavuje,
nejhorší katastrofu si předdstavuje.
Toník situaci pochopil a v milém úsměvu zuby odhalí.
zvláštně vzrušuje jej, že dívka jeho srdce se brzypokálí.
Ta prozatím se zadečkem svým boj krutý svádí,
avšak nějaký ďáblík, ať to pustí ji navádí.
Že nad zadečkem svým nevyzraje,
boj tento krutý nevyhraje.
Ona však půlky své zatíná stále,
bojí se nehody nenadálé.
Však Toník si říká, že mu nevadí,
když se jeho milá na svatého Valentýna pokadí.
Říká si, že to nehoří,
pro jedny plné kalhotky, že svět se nezboří.
On ví, že dívka jeho srdce to již nedává,
svůj boj se zadečkem pomalu prohrává.
Ona prozatím nevzdává se tak lehce,
to, že je na lopatkách přiznat jemu, ani sobě nechce.
Boj svůj pak prohrává brzy,
nejprve se kalhotky plní, následují lítostivé slzy.
Netušila krásná dívka Týna,
jak dopadne na svatého Valentýna.
Již porážku svou vidí,
před hochem srdce svého se neskonale stydí.
On konejší jí, že stát se může,
proti velké potřebě sotva, kdo co zmůže.
Při tom si milou svou prohlíží,
jak zvláštně po nehodě té vyhlíží.
Na zadečku skví se boule a zápach do okolí proniká,
to zvláštně fascinuje Toníka.
Neklid rozhostil se mu v duši,
sám se sebou si neví rady, diví se, že jej to tak vzruší.
Pak za ruku dívku vzal,
na ústa jí polibek dal.
Pak zadeklamoval: „ach, jak je líbezná,
ta moje pokaděná princezna“.
Týna pookřála brzy,
trapasu tomu se musela usmát i přes slzy
Pak hoch s úsměvem do kapsy sáhl,
malou krabičku z ní vytáhl.
Po otevření se z ní vykulí,
několik bezbarvých granulí.
Následoval jemný dotek,
„dej si ty granulky do kalhotek“.
Jak v omámení jej poslechla,
granulky do kalhotek dala, zvláštní syčení zaslechla.
Jak mávnutím kouzelného proutku pročistil se vzduch,
zmizel rázem z kalhotek nevábný ten puch.
Oba tu nyní ruku v ruce stojí,
cítili, že tato nenadálá situace je zvláštně k sobě pojí.
Diví se krásná týna,
že v kalhotkách má navaleno na svatého Valentýna.
Toník sem tam pohladí,
to její hnědé pozadí.
Jeho očivzrušeně pokukují,
na kalhotky, které se tak řádně nafukují.
Dívčina střeva byla ještě plná,
přišla na ni další vlna.
A opět, jako by se pobláznil,
její zadeček se vyprázdnil.
Opět fascinován byl náš kluk,
když slyšel vyprazdňování ten zvláštní zvuk.
Pak Toník zvolal: „Půjdeme ke mě domů, co tady budem stát,
nic nedělej si z toho, to se může stát.
U mne dáš se do pořádku,
smyješ tu hněď ze svého zadku“.
Týna souhlasí a vedle Toníka kachní chůzí kráčí,
je divně vzrušená, již nemá sklon k pláči.
Pro dívku je to chůze, jak kdyby šla míle,
brzy však jsou u svého cíle.
Toník za kliku bere, do zámku vsune klíč,
Týna cítí, že obavy o lásku jejich jsou dávno pryč.
Když do bytu vchází, Toník se k ní s úsměvem nakloní,
k jejímu překvapení ke kalhotkám přivoní.
Ne jen, že vlivem neutralizace zmizel stolice nelibý ten puch,
však po růžích voní nyní vzduch.
Pak do koupelny Týna vstupuje, sprchu pouští
láska k Toníkovi, tak, ta ji neopouští.
Oceňuje jeho tolerantní přístup,
i přes její zvláštní svatovalentýnský výstup.
Toník čeká, až bude opět čistá,
víno a skleničky oběma chystá.
Po té, co dívka čistá z koupelny vystupuje,
s rudým vínem k ní přistupuje.
„Připíjím na lásku Tvou i moji,
dnes již vím, že nic nás nerozdvojí“.
Sklenka o sklenku zvoní,
v pokoji krásné růže voní.
Víno proudem teče, Toník a Týna,
pokračují v oslavě svatého Valentýna.
Týna se toníkovi za ten trapas omlouvá,
on smějíc se, že stát se může jí přátelsky domlouvá.
„I přes tu Tvou nehodu,
já cítím k Tobě lásku, pohodu.
Vše beze svědků bylo, asi jsme to měli v osudu,
my z toho vybruslili, neutrpěli jsme žádnou ostudu.
Vem si, že neutrpělas žádné příkoří,
pro pár hovínek, svět se přeci nezboří“.
Pak oba po hříchu,
dali se do bujarého smíchu.
Pak toník a krásná dívka Týna,
jako by se nic nedělo, pokračují v oslavě svatého Valentýna.
Oba cítí, že to ustáli,
ve zkoušce lásky plně obstáli.
Že boj s nepřízní osudu vyhráli,
v lásce své setrvají a během těch několika krušných chvil oba vyzráli.
Během večera došlo k mnoha políbení,
jeden v druhém  našli ještě větší zalíbení.
Láska je pevná, jak ocel, když se zakalí,
nevadí, že jeden z dvojice se pokálí.
Toník řekl v žertu,že tím se láska tvrdí,
když partneři jeden před druhým prdí.
Týna se smíchem řekla, že oni jsou ještě dál,
toho, že pokadí se by se jeden nenadál.
Pak do postele spolu uléhají, vzájemně jsouce propojeni,
opět vínem a láskou svou jsou opojeni.
Toník po zadečku hladí svoji Týnku,
„dalas mi krásnou hnědou valentýnku“.
Ona políbí jej a se směje,
její srdce se roztoužením chvěje.
Pak toník ruku pozvedl,
do zadečku jí ukazováček zavedl.
Na Týnu horká vlna přišla,
vstříc mu ihned vyšla.
Jen uveďme pro nezasvěcené pro pořádek,
že velmi citlivou erotogenní zónou je zadek.
Oba milují se, jsou, jak Adam s Evou v ráji,
jsou velmi něžní, vesele si spolu hrají.
Večer pak oba usínají v milostném objetí,
bylo to zvláštní svatého Valentýna pojetí.
Týna jej oslavila v poněkud hnědém stylu,
pak v milování chutě přiložili oba ruce k dílu.
Dlouho budou vzpomínat Toník a Týna,
na tohoto netradičního svatého Valentýna.