Autor Téma: Oper 8  (Přečteno 443 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 047
  • Karma: 4
Oper 8
« kdy: Února 07, 2020, 14:56:45 »
Kapitola 8. Porážka mafie a postupná konsolidace


Zvuk vrtulníků se přibližoval. „A ještě jednu věc vám všem chci oznámit“ řekl pan Slabý a na jeho tváři se objevil vítězný škleb: „tady je to všecko podminováno a je spuštěný časovač, za chvíli to tady vyletí do povětří“. „Já bych měl také něco“ odpověděl mu na to klidně Lukáš: „ano, vím o tom, to Vaše zařízení jsem již deaktivoval, tak, že spravedlivý trest vás nemine“.
Klárka se dala do ošetřování Ondru, jeho zranění nebylo nikterak vážné, hůře  na tom byl Václav. Ležel na zemi a nejevil žádné známky života, Kikina k němu přiklekla, nahmatala slabý pulz. „žije“ řekla a v jejích očích se zračila slabá naděje.
Místností se ozývalo Janino kvílení, ta teď byla třesoucí se uzlíček nervů, kterému opět povolily svěrače a ona se opět pokadila. „Nech toho“! okřikla ji Kikina: „kdo to má poslouchat, podívej se, co jsi způsobila, málem jsi otrávila Markétu, teď Václav, ani podívat se na Tebe nemohu“. „Já už to nikdy neudělám“! Zavřeštěla Jana. „To si piš, že to neuděláš“ procedila skrz zuby Kikina.
Na louce před chatou přistály dva vrtulníky. Lukáš odemkl kódem, který stáhnul ze systému chatu. Do vnitř se vhrnuli členové zásahové jednotky, zdravotníci a příslušníci generální inspekce bezpečnostních sborů, kteří dohlíželi na práci policie, aby nedošlo ke korupci.
Zdravotníci se ujali Václava. „Je v kritickém stavu a šance na přežití je pětiprocentní“ řekl jeden z lékařů. „To je strašné“ řekla Kikina. Policisté odváděli 3 obviněné, Jana  vřískala, až z toho stydla krev v žilách.Václav byl vrtulníkem přepraven do Hradecké nemocnice, kde byl ihned operován. Jelikož byl doktor Slabý, bratr pana Slabého zatčen, nehrozilo žádné nebezpečí. Součástí výsadku byli kromě agentů, kteří pomáhali policii a příslušníkům generální inspekce bezpečnostních sborů i dva Američtí lékaři. Ti spolu s Hradeckými  započali náročnou operaci, při níž mu byla vyňata z hlavy kulka. Další hodiny a dny měly rozhodnout o jeho životě.
„Tys to docela solidně rozehrála, Kiki“ řekla jí po Skype Irenka. „Co myslíš“? Dotázala se jako by nechápavě Kikina. „Ale, víš, jak jsi to tam skvěle moderovala, až mi šel mráz po zádech, seš agentka jako řemen“. „Víš, Irčo, svým způsobem mi bylo líto i té Jany, ta holka je sice blbá, jak zvon, ale nechtěla bych být v její kůži“. Pak, ale dodala: „horší je to s Václavem“. „Neboj, ten se z toho dostane, pomohu s tím Markétě, ta holka ho má ráda“. Kikina se záhadně usmála. Tento rozhovor s Irenkou vedla Kikina ve vrtulníku, který ji přepravoval spolu s Markétou do nemocnice. Dívka prozatím spala hlubokým spánkem a nevěděla o světě. Je třeba se v souvislosti s Markétou zmínit o velmi důležité věci. Když došlo k detoxikaci, chytrá mikrokapsle ji propojila s virtuální nemocnicí Ostrova Robinsona Crusoe a ta Hradecká měla k dispozici kompletní dokumentaci. Na místo se dostavil i její táta, který byl v šoku.
Markéta se probudila v nemocnici. Byli u ní rodiče a Kikina. „Kde to pro boha jsem, zase jsem se opila, mám hroznou žízeň. Mamka jí podala vodu a měla slzy v očích. „Ne, Markéto, Tys nebyla vůbec opilá“ řekla jí Kikina a vylíčila jí vše, co se událo. „Tak, Jana mne chtěla otrávit“ řekla smutně Markéta. Pak jí Kikina řekla: „Všimla jsem si, že jsi usilovně přemýšlela, odkud mne vlastně znáš“ a pověděla jí o operaci mikrokapsle a čipu. „Jak Ti šel ten chodník naproti, to jsi nebyla opilá“ řekla se smíchem. Jejím rodičům se omluvila. „Neomlouvejte se, udělala jste pro naši dceru hodně, teď jsou toho plné noviny a televize“.
Markéty se náhle zmocnil zvláštní neklid: „pro boha, co je s Vaškem“? „Ten je na tom velmi špatně“ řekl jí táta a Kikina jeho informace doplnila.  „Tak, on mne vlastně zachvánil“ řekla a rozpplakala se. „Mohu jít za ním“?Dotázala se. „Teď ne“ řekl táta a konejšivě jí položil ruku na rameno. „To bude dobrý“ řekla povzbudivě Kikina: „on je bojovník a věř, Markéto, on se z toho dostane“.

„Musíme se spolu s agenty přemístit na loď“ řekl Kikině Lukáš. Všichni nasedli do speciálního letadla, které je přemístilo na letadlovou loď kotvící v Dubrovníku. „Ty, Kiki, ale, kdyby se tam ten kluk nepřipletl, nemusel takhle dopadnout“. „Ne, Lukáši, já jsem se opozdila“ řekla provinile Kikina a ukázala mu poněkud upravený záznam akce. „Já mám jiný“ řekl Lukáš. „Luky, přísahám na svoje plný kalhotky a, že je plný mám, to si piš, že to tak bylo“. „Hele, proč to děláš“? Pak se rozesmál: „já vím, Ty chceš, aby byl v očích té dívky za hrdinu“. Víš, že se tak připravuješ o cenné body a třeba o vyznamenání“? „Ano, ale klidně to obětuju za Václavův život  a taky za jeho štěstí, vždyť on by za tu holku snad položil život“. „Kiki, seš formát“ řekl Lukáš a Kikina si povšimla, že je tak nějak na měkko.
Chobotnice měla chapadla na mnoha místech. Kromě Česka, Francie a Německa se zatýkalo i na Sicílii. Tam taktéž vyráželi i agenti včetně těch z tajné služby Ostrova Robinsona Crusoe. Ne jinak tomu bylo u Lukáše a Kikiny. Ti se zůčastnili dvou přestřelek, při nichž Lukáš dva mafiány zranil a Kikina taktéž dva.
Mafie byla poražena, její bosové postupně pozatýkáni. Poslední její vzepjětí byl raketový útok na letadlovou loď. Stalo se tak jednoho dopoledne, agenti CIA zjistili, že se na Sicílii ukrývá speciálně vycvičená pětičlenná jednotka, která má k dispozici raketomet. Raketa byla vybavena silnou náloží. Ta byla odpálena a s jekotem vyrazila na svou smrtonosnou misi. Zhruba 300 metrů od lodi proti ní vystartovala protiraketa Patriot. Ta neomylně zasáhla svůj cíl. Ozvala se ohlušující rána. Jak později všichni na lodi vypověděli, nezůstaly žádné kalhoty a kalhotky suché, čisté a prázdné. Byl to odbourávač stresu. To byla poslední tečka za řáděním mafie. Následovalo vyšetřování a postupné obviňování z vydírání, praní špinavých peněz a zločinného spolčení.
Loď se vydala směrem k Americkým břehům. Vylodění jednotky, jejíž příslušníci byli Kikina spolu s Lukášem bylo doprovázeno bujarými oslavami. „Tak, konečně doma“ řekla Kikina a dala si pořádnou sklenici Karibského rumu.
Irenka měla plné ruce práce. Jak slíbila, byla na dálku oporou Markétě, které povyprávěla svůj a Davidův příběh. „Ty a Václav to zvládnete, musíš tomu věřit“ říkala jí důrazně. Markéta po té, co absolvovala vyšetření, která dopadla velmi kladně požádala, zda by o Václava mohla pečovat. Irenka ji v tom podpořila a personál nemocnice s tím souhlasil.
Pacientův stav byl velmi kritický a jeho šance na přežití byla téměř nulová. Jeho rodiče z toho byli zdrcení. Jediné, kdo neztrácely naděje byly Irenka s Markétou. Václav se musel podrobit další náročné operaci, neboť rána se zanítila a bylo třeba ji vyčistit. „Což, kdyby se do rány zavedla neutralizační látka IN“? Navrhla Irenka. Tento její návrh byl z počátku striktně odmítán, avšak lékařské konzílium nakonec usoudilo, že se tím nemůže nic pokazit. Po třech dnech bylo zřejmé, že Václav svůj boj o život vyhraje, největší krize byla zažehnána.
Irenka se taktéž věnovala Janě, která potřebovala psychologickou pomoc. Byla třesoucím se uzlíčkem nervů. Při výsleších se stavěla do role prosťáčka, žvatlala, jako malé dítě , mluvila svým vlastním jazykem a stala se inkontinentní. Když ji jednou navštívili rodiče, řekl táta zhnuseně: „nejraději bych Tě zabil“, matka tiše plakala.
Kikina odpočívala po náročné akci. „Tak, co, jak to vypadá s těmi kalhotkami pro agenty“? Dotázal se jí Lukáš. „Ano, ty se osvědčily, jsou pohodlné a vše zadrží. Budou v mužském i ženském provedení, založila jsem si firmu na jejich výrobu a brzy se do toho dám“. Dlužno podotknout, že její firma si ve světě získala jméno. „Kdy sis je poprvé při té naší akci naplnila“? Dotázal se Lukáš. „Poprvé to bylo, když jsem přičichla k Markétinu pokaděnému zadečku, který tak pěkně voněl po mandličkách. V mých střevech nastaly tlaky a já to pustila“. „Však, ty mandličky měly vliv, jednalo se o zneutralizované cyankáli, ty kalhotky jsi vybavila dobře, je v nich i laboratoř, vše je propojeno s datovým a komunikačním střediskem a virtuální nemocnicí Ostrova Robinsona Crusoe, dobře odvedená práce“ vyjádřila se pochvalně Irenka. „Když jsem to pouštěla, tak jsem se tak trochu svezla s Janou, abych neztratila tvář“ řekla Kikina.
Ty kalhotky jsou perfektní, akorát bych je trochu dovybavil“ řekl David. „Předpokládám, že se bude jednat o software“ odpověděla mu na to Kikina: „každý dobrý nápad je vítán“. „Tak, předně, do čipu bych zakomponoval dekodér elektronických zámků, který by byl průběžně aktualizován a také deaktivátor výbušnin. Vem si, nějaký šílenec se vhrne do davu a bude opásaný výbušninami, kalhotky, respektive čip jej objeví, spustí se deaktivátor a terorista je zneškodněn“. „To jsou opravdu vynikající nápady“ na to Kikina: „to budou super chytré kalhotky“.
David se neprodleně pustil do práce a nové programové vybavení bylo na světě. Pomohli mu s tím specialisté na Ostrově Robinsona Crusoe, jednalo se o grafické provedení. „Jsi pašák“ řekla mu Kikina: „myslím, že nové programové vybavení se bude pro práci agentů hodit“.
„Odvedli jste skvělou práci“ řekla Kikině do telefonu vedoucí nevládní agentury Petra. „Jsem ráda, že to takhle dopadlo“ na to Kikina. „Akorát máš černej puntík“ řekla Petra: „týká se to toho kluka. Kdyby se tam nepřipletl. „Ale, Petruš“ namítla Kikina. „Nech mne domluvit, myslím tím, žes to navlíkla tak, aby ten kluk byl za záchrance“. „Ano, víš, on hodlal za tu holku položit život“. „Asi máš pravdu, u mne máš jedničku s hvězdičkou a zvláštní prémie Tě nemine, seš formát, Kiki“.
Součástí týmu byl i Luba Prokeš. Byl nevidomý, ale měl smysl pro humor, žádnou legraci nezkazil a byl to chlap, jak se říká pro každou špatnost, pokakával se za přispění neutralizační látky IN a střídal různé vůně. „Ty, Kiki, ale, stejně to muselo být zajímavé“. „Co myslíš“? Dotázala se jej Kikina. „No, myslím, ty mandličky. Nevím, ale přičichnout k omandličkovanému zadečku, kdyby jej tak na mne nějaká hezká dívka vyšpulila“. „Tak, to ani nechtěj vědět, co by takový omandličkovaný pokaděný zadeček s Tebou Frajere provedl“ pokračovala Kikina a neskrývala smích. „Ten by Ti vytřel zrak. Nejprve by se Ti zamotala hlava, pak bys pocítil tlaky ve střevech a zažil bys něco, co jsi ve své kariéře pokakánka ještě nezažil. Kalhoty by se Ti tak naplnily, že nevím, jestli by to pobraly a ne jeden prokšinec by skončil na zemi. Pak by hrozil úraz, ty, nebo někdo by třeba na tom prokšinci uklouznul a zlomil si nohu“. „Tak si vem, že by si na něm takový agent zlomil nohu, jak by se to bralo? Do protokolu by se muselo napsat, uklouzl na prokšinci“ rozváděl teorii Luba. Oba se bláznivě rozchechtali.
Václav svůj boj o život vyhrál a to díky Markétě a Irence, která tyto dva mladé lidi podporovala na dálku. Probral se z hlubokého bezvědomí a postupně začal komunikovat. Bylo však třeba intenzívní rehabilitace, ale hlavní věc byla, že se vrátil opět mezi živé.

Pokračování příště.