Autor Téma: Nový domov 11  (Přečteno 3023 krát)

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Nový domov 11
« kdy: Února 01, 2020, 21:05:47 »
                                              Nový domov .
11 .Nové příjmení , sblížení s Lukášem , odjezd na závod , závod .

Omlouvám se za pravopis .

Vzbudil jsem se asi tak za dvě hodiny . Ležel sem na gauči , přikrytý modrou flísovou dětskou dekou . Jasně jsem cítil jak mám totálně mokré i pokakané plenky . Za chvilku přišla teta .

,,Ahoj Vlastíku , tak už jsi se vzbudil . Pojď teď tě přebalím a dám ti napít . Za chvilku tady bude tatínek s maminkou . Chvilku si snimi popovídám a pak pojedete domů . My dva se jinak budeme scházet tady u mě každý týden . Pomalu spolu vše rozebereme a uvidíš , že bude všechno v pořádku '' oslovila mě teta .

Odnesla mě na přebalovací pult a pomalu vysvlékla . Přitom na mě mluvila .

,,Jak jsem jinak už Vlastíku řekla . To co jsi mě pověděl musím zdělit strejdovi . Takže potom v jeho přítomnosti budeš muset vše povědět znova . Oni už si najdou důkazy jak tvého bývalého otce usvědčit a potom potrestat '' .

Když se jí podařilo zlikvidovat tu nálož v mých plenkách , tak mě namazala krémem a zabalila do čistých a suchých plenek . Dala mě tlustou jednorázovku a dvě bavlněné . Namazala mě mastičkou proti opruzeninám a zabalila mě do nich . Dostal jsem body , tričko a kalhoty . Byl to super pocit být v suchu . Za chvilku byl slyšet zvonek . Teta mě posadila na gauč a dala mi několik čtyřlístků ke čtení . Potom šla otevřít . Slyšel jsem , že přišli rodiče . Netuším jak dlouho spolu mluvili , ale konečně se otevřeli dveře a vešla maminka .

,,Ahoj synku , tak pojď pojedeme domů . Už na tebe všichni čekají '' oslovila mě ona a pevně mě objala .

Posadila mne do vozíku a šlo se ven . Na chodbě čekal tatínek . On mě taky objal a po rozloučení s tetou sme zamířili k autu .

Po příjezdu domů mě mamka poslala s bráškou si hrát . Holky museli zůstat dole . Bylo mě jasné , že budou mluvit o mně a otom co jsem tetě pověděl .

,,Tak co budeme dělat Vlastíku ? Asi nebude možné roztáhnout něco většího , tak bych navrhnul pustit hry na herní konzoli . Jak bylo jinak ve škole ? Hele slyšel sem , že Lukáš má taky prej plenky a jeho kamarádi sním přestali mluvit '' pověděl brácha .

,,Souhlas Péťo . Chtělo by to vyzkoušet nějakou novou hru co sme dostali k vánocům . Jo máš pravdu , fakt je Lukáš na plenách a kluci sním nemluví . No třeba se ještě nakonec staneme kanarády . On se bál , že se mu budu smát . Mluvil jsem sním na chodbě a ujistil ho , že ode mě to nemusí čekat '' .

Hráli sme až do večera hry . Nedal jsem jinak a před večeří si šel zaplavat . Brácha mě sledoval jak plavu . Za nějakou dobu přišli ostatní .

,,No jen aby ses nám nerozpustil jak jsi každou chvilku ve vodě Vlastíku '' prohlásila Lenka se smíchem .

Vylezl jsem z bazénu a maminka mě nejdřív utřela a potom zabalila do plenek . Potom byla večeře .

,,Tak Vlastíku pár věcí . První je ta , že před spaním dostaneš prášek . Pomůže ti spinkat . Další je to , že zítra půjdeš do školy později . Musíme nejdřív k soudu kvůli změně tvého jména a potom nechat udělat ti rychle pas . No a pak tady máš dopis od tvého trenéra . Doufám , že nám povíš co v něm je '' vzal si slovo tatínek a podal mě obálku s dopisem .

S chvějící rukou sem jí otevřel . Pod oslovením bylo napsáno to na co jsem čekal . Přečetl sem to nahlas .

,,Tímto potrvzujeme , že jste byl vybrán a nominován do státní reprezentace na mistroství evropy a to v disciplíně 200 metrů volný způsob . Žádáme o okamžité potvrzení vaší účasti . Turnaj se koná ve dnech 17 až 21 ledna tohoto roku v Berlíně . Odlet je 15 ledna ve 14.30 '' dočetl jsem jedním dechem .

,,Vlastíku to je super . Doufám , že tam pojedeš '' ozvala se Péťa .

,,No je to super a pojedu tam . Snad neudělám ostudu '' odpověděl sem já .

Potom už byl čas jít spát . Maminka mě s bráškou vykoupala a potom zabalila do plenek na spaní . Dostal jsem malej prášek a potom už mě uložila do postýlky . Bela se jako vždy uvelebila vedle mé postele .

Tu noc jsem spal celkem klidně . Ráno po přebalení a snídani se jelo k soudu . Tam nás čekala teta a paní soudkyně .

,,Takže Vlastíku , prej si přeješ nosit příjmení tvé nové rodiny . Tvoje psychoterapeoutka to schvaluje a dokonce doporučuje . Takže se tě zeptám zda skutečně chceš nosit příjmení Sítný ? '' začla ona mluvit .

,,Ano prosím to chci . Už nechci mít s bývalou rodinou nic společného '' odpověděl jsem já .

,,V pořádku . Tímto rozhoduje tento soud takto . Nezletilý Vlastimil Janoušek se přejmenovává na Vlastimila Sítného . Proti tomuto rozhodnutí se dá odvolat a to do osmi dnů '' prohlásila ona .

Protože se nikdo neodvolal , tak vše nabilo právní moci . Od soudu se jelo vyřídit pas a pak mě rodiče odvezli do školy .

Byla akorát hlavní přestávka . Zajel jsem do lavice s vozíkem a nachystal si věci na hodinu . Najednou se vzadu ozval křik .

,,Jasně jsem ti řek pochcánku , že tady nemáš mezi náma už co dělat . Běž si dopředu mezi ty debily s plínama . Jsi stejné mimino jako oni '' křičel tam Zdeněk .

Otočil sem se abych viděl komu ta slova patří . Křičel na Lukáše a dokonce ho držel pod krkem . Rozjel sem se tam a vstal s vozíku .

,,Hned ho pusť a buď zticha . Klidně se totéž může stát i tobě tak jako to bylo u Lukáše '' prohlásil sem pevným hlasem .

,,Zalez někam . Sám jsi mimino a kripl na káře . Taky můžež dostat do čenichu jestli chceš '' prohlásil a pustil Lukáše aby se po mně ohnal .

Já se rychle sklonil a chytnul ho za druhou ruku . Než stačil zareagovat tak ležel na lavici a já ho pevně držel .

,,Ještě slovo a dopadneš hodně zle . Přestaň se posmívat ostatním co mají zdravotní potíže '' zavrčel sem mu do ucha a ještě víc mu přitáhnul ruku .

Pak jsem ho pustil a vrátil se zpět na vozík . Zamířil jsem k sobě do lavice . On se , ale rozhodnul na mě zákeřně zaútočit a hodil po mě nůž . Naštěstí jsem stím počítal a k údivu všech zachytil nůž v letu . Začalo zvonit a tak jsem se vrátil rychle do lavice .

,,To jsem zvědavej jak tohle dopadne '' prohlásil zamnou Lukáš .

Zdeněk se při hodině přihlásil .

,,Prosím paní učitelko . Vlasta má nůž a dokonce mě o přestávce napadnul '' bez okolků začal sebevědomně lhát .

Já jsem se taky hned ozval .

,,Paní učitelko , nůž je Zdeňka a on ho po mě hodil . Slovně napadnul mě a Lukáše a tak jsem ho po tom co se ohnal i po mě musel zpacifikovat . To je celá pravda a doufám , že mě jí ostatní potvrdí '' .

Všichni spolužáci potvrdili moji verzi . Nůž paní učitelka zabavila a jen zdělila , ať přijdou
jeho i moje rodiče do školy . Potom už byla hodina . Vyučování rychle uběhlo . Po skončení školy na mě Lukáš čekal venku .

,,Hele Vlastíku moc ti děkuji . Snad jsem ti to nějak nezavařil . Kam teď míříš ? Domů už ? '' pověděl mně on .

,,Neděkuj není za co . No čekám na mamku až mě vyzvedne . Ještě se dostaví za chvilku Péťa . Víš já nesnáším , když se někomu někdo směje  '' odpověděl jsem mu já .

Brácha skutečně za chvilku přišel . Už o všem věděl a dokonce si podal s Lukášem ruku .

,,Jestli chceš , tak se zastav odpoledne u nás Lukáši . Jak vidíš , tak společné neštěstí může spojit i lidi dohromady '' pověděl mu on .

To už pro nás přijela maminka . Doma po odpoledním klidu a napsání si úkolů sme si mohli hrát . Lukáš skutečně přišel . Chvilku koukal jak sme oblečení , ale nic neříkal . Začali sem si hrát společnš s auty . Za nějakou dobu přišla mamka .

,,Tak pánové , kontrola plínek . Pojď taky Lukáši , vím , že je musíš nosit '' prohlásila nahlas .

Zkontrolovala nám všem plenky a vyměnila je . Lukáš se cítil nesvůj , když ho před náma přebalovala .

,,Tady se Lukáši nestyď . Běžně se kluci pozorujou , když je přebaluji '' pověděla mamka jemu .

Rodiče skutečně  šli do školy hned druhý den a po návratu mě jen řekli , že se na mě nezlobí . Byly rádi , že jsem se zastal spolužáka a malér měl nakonec Zdeněk . Dozvěděl sem se , že byl vyloučen za školy .

Dny rychle uběhly a nastal čas mého odjezdu . Ve škole mě všichni popřáli hodně štěstí na závodech . Já se se všemi rozloučil a odletěl na závody .

Tam mě zařadili do skupiny ze které jsem se musel dostat pokud sem chtěl uspět . Trenér mě pověděl , že nejlepší umístění bylo na devátém místě po dobu co vedl naše mužstvo .

Od začátku byl turnaj pro mě dosti náročný . V mojí skupině nás bylo dvacetčtyři a jen dvanáct prvních šlo dál . Z toho čtyři rovnou do čvrtfinále . Další o něj ještě museli bojovat . Kluci kteří se věnovali stejné disciplíně jako já , byly velmi zdatní plavci . Snažil jsem se držet kluka z Kanady o kterém jsem slyšel , že je nejlepší a naštěstí se mi to dařilo . Po dvou dnech jsem byl druhý a šel přímo do čvrtfinále . Celkem jsem se tomu divil a i tomu , že se mě nikdo nesmál kvůli plenám do vody . Mimo bazén mě pleny měnila sestřička která nás doprovázela .

Nastal třetí den turnaje a nemilosrdné vyřazování . Z našeho týmu sme už byli jen čtyři kteří bojovali dál v různých disciplínách . V mojí jsem byl už jen já . Snažil jsem se vždy se soustředit co nejvíc na plavání . Když jsem nastoupil do šestky ve které jsem měl bojovat o další postup , tak sem dýchal celkem z těžka . Potom jsem se podíval mezi diváky . Tam hned v první řadě seděla moje celá rodina a mávala na mně . Ukazovali na mě pěsti , abych měl štěstí .

Byl zapískán start a já se odrazil ke skoku do vody . Byl jsem rozhodnutý dát do toho vše . Nakonec jsem doplaval druhý a věděl sem , že boj o medajle je zajištěný . Trenér mě samou radostí vytáhnul z vody a ikdyž sem byl mokrý mě začal objímat a vahazovat do vzduchu . . Byl jsem totiž jedinný kdo šel bojovat o medajle z našeho týmu .

Další zápasy byly druhý den . Do večera už bylo volno a já jsem ho trávil s rodinou .

,,Vlastíku jsi fakt úžasnej . Určitě nepojedeš odtud s prázdnou a nějaká medajle se ti na krku houpat bude určitě . Až dorazíme domů , tak to pořádně oslavíme '' pověděl mě tatínek .

Druhý den už bylo přímo finále . Nás šest bojovalo a medajle . Trenér mě pomohl jako vždy na můstek .

,,Vlastíku , dej do toho vše co můžež . Jsi můj nejlepší člen oddílu ikdyž jsi na prvním turnaji a já jsem velmi hrdý na to , že jsi naším členem . Když bych měl syna , chtěl bych abys to byl ty  '' pošeptal mi do uchaa pohladil po vlasech .

Postavil jsem se na start . Vždy sem k odrazu používal jen zdravou nohu a o druhou se jen trošku opíral . Byl jsem rozhodnutý , že teď použiju obě . Po zapískání startu sem se mohutným skokem odrazil a začal plavat . Při odrazu jsem ucítil nepříjemné píchnutí v
noze . Nekoukal jsem vůbec kolem sebe a jen se soutředil na sebe . Matně sem slyšel křik diváků ve kterém velmi vynikal bráška . Když jsem doplaval poslední bazén , byl jsem úplně fyzicky vyřízený .

Potom se na světelné tabuli začalo rozsvěcet umístění . To začalo od šestého místa . Na něm byl kluk z Polska , pátý ze Slovenska a čvrtý z Litvy .

Zastavilo se mi skoro srdce . Bylo mě to jasné . Nejhůř budu třetí . Jenže na třetím místě byl ten kluk z Kanady . Na druhém místě se objevilo moje jméno a vlajka našeho státu . První byl kluk z Japonska . Jak jsem se později dozvěděl tak on už byl první třikrát .

Trenér mě vytáhnul  z vody a po tvářích mu tekly slzy dojetí . Pevně mě tisknul k sobě a já měl pocit , že mě snad umačká radostí . Nebyl jedinný . I já jsem začal brečet a byl rád kam sem se dostal . Potom jsem skončil u rodiny . Všichni mě objímali a šlo se do šaten . Tam mě maminka převlékla a zabalila do plenek . Při vyhlašování vitězů jsem dostal medajli a dva menší poháry . Ke stropu vystoupali tři vlajky a zazněla hymna vitěze . Potom už byl konec . Všichni v týmu mě popřáli ke druhému místu .

,,Tak pojď ty náš mistře . Jdeme na pořádnou večeři a zítra se vracíme domů . Příští týden je Vlastíku druhý soud s tvými pěstouny . Jestli chceš , tak tam nemusíš . Teta ti napíše omluvenku '' pověděla mi maminka .

,,No původně jsem jít nechtěl , ale nakonec se tam dostavím . Chci vědět jak to dopadne . Oni nesmí ujít trestu '' odpověděl jsem já .


Pokračování příště .