Autor Téma: Znovu miminkem konec  (Přečteno 3013 krát)

Offline MiTomášekMi

  • Registrovaný uživatel
  • 50 a více
  • ***
  • Příspěvků: 98
  • Karma: 5
Znovu miminkem konec
« kdy: Ledna 02, 2020, 13:11:30 »
Jedná se nejspíš o posledni čast. S abdl jsem v podstatě přestal. A dnes jsem náhodou našel me poslední psani a bylo mi ho líto jen tak vyhodit. Tak vam to jsem dávám. Nejspíš  tam bude spostu  chyb ani jsem to ted nečetl takže se za to omluvám  a přeji vsem krásné počtení a nový rok. A ať jse vsem daří. Mějte se tu pěkně třeba se nekdy znovu oběvím nemůžu to ale říct teď. :)


Ráno jsem se probudil jako první. A spal jsem mezi maminkou a sestřičkou jako večer akorát že u maminky v posteli. Jen tak jsem tam ležel a přemýšlel. Rozhodl jsem se že na to co se včera dělo nebudu myslet a budu dělat jako že nic. Začalo se mi chtít čůrat tak jsem si radši nejdřív zkontroloval jestli už nejsem počůranej. Nebyl tak jsem to pustil. Nevím jak dlouho jsem ještě ležel než se probudila maminka se sestřičkou. Ale asi to nebylo moc dlouho. Pak vše probíhalo normálně. Přebalení a převlečení následováné snídaní. Pak nás maminka zase vzala do bazénu kde mě učili plavat. Maminka nám pak udělal k obědu  palačinky. Po obídku nás maminka převlékla a byl čas si jít hajnou. Mě maminka uspala na houpacím křesle. Byl jsem šíleně unavený. Nevypil jsem ani čtvrtku kakaa a usnul. To plavaní je docela náročný.

 

 

  Když jsem se probudil tak jsem ležel u sebe v postýlce ale vedle mě ležela sestřička. Už byla vzhůru a koukala se na mě.  „Víš že jsi strašně roztomilej když spinkáš.“ Nevěděl jsem co jí na to říct tak jsem se na ní jen usmíval. Pohladila mě po vláskách a povídá. „Jak jsi se vyspinkal.“ „Dobže.“ Zahuhlal jsem přes dudlík. Začala se smát. „Co ti maminka říkala o povídání přes dudlíček.“ A sebrala mi ho. „Vrat mi ho.“ Zahuhlal jsem smutně a prosebně. „Tak jo tady ho máš ale když budeš chtít něco povědět tak jsi ho vyndáš dobře.“  „Dobře a proč jsi u mě v postýlce a kde je maminka.“ Tentokrát jsem si ho radši vyndal aby mi ho pak nesebrala nadobro.  „Maminka jela na nákup budu ale brzo zpátky. Proto mě  dala k tobě do postýlky abys neplakal až se vzbudíš.“ „Aha.“ Zamručel jsem přes dudlík a pak mi to došlo a hned jsi ho chytil aby mi ho nesebrala. „Ty uličníku ale bylo to omylem to nevadí.“ „Můžu se tě zeptat.“ „No jasně bráško.“ „Jak jsi se sem dostala.“ „Tak hajej a poslouchej.“

 

 

 

 

 

 

 

„Bylo mi šestnáct asi tak měsíc. No jako skoro každý puberťák jsme se šli bavit s kamarádkama do klubu kde nám samozřejmě nalili. Dala jsem si pár drinku a pak jsem se tam začala bavit se starším klukem. Jestli tě to zajímá tak panna jsem furt. No kamarádky  šli pak domu a já zůstala v klubu s tím že mě pak ten kluk doprovodí. Když jsme vyrazili domu tak mě když jsme šli do parku tak kluk chytil a hodil do dodávky. Kde mi něco píchli a já hned usla. Probudila jsem se až v takové divné místnosti kde u mě byla nějaká starší paní. Která mě všelijak upravovala. A navlíkla do miminkovského. Pak mě vzala za tetou Katkou která mě prohlídla a pak mě odvezli do pokoje kde byly takové postýlky nebo spíš klece mělo to ohrádku i nahoře. Tam mi píchli injekci a já spala. („Kdo je teta Katka.“.) Já ti to pak povím nejdřív ti to dořeknu. Ted nevím kde jsem skončila. („Klec a injekce.“) Děkuju už vím. A pak jsem se probudila až v nějaké divné postýlce která byla strašně vysoká. A okolo bylo plno lidí. Plno lidí si na mě šahalo. Těžkalo mojí plínku a plácali mě po zadečku. Já plakala. A pak se ukázala maminka a začala mě hladit po tváři a říkala už bude dobře broučku už nemusíš plakat. A pak ke mně přišli s tetou Katkou, taťkou a nějakým dalším pánem a uspali mě zase pomocí injekce. A pak jsem se probudila až tady. Byl to pro mě šok být z puberťačky najednou zase miminko. Ale mamka s taťkou na mě byli hodný. Taťka byl teda přísnější ale i tak jsem ho nakonec měla i ráda. Měla jsem to delší než ty asi kvůli taťkovi byl hodně opatrnej. („Jak delší.“) No že já sem měla krmící dudlíček asi týden a zkoro furt jsem byla v zavinovačce. („Co je zavinovačka“) To je taková deka do které tě zabalí a ty se nemůžeš pak moc hýbat ale furt mě v ní mamka chovala. A když už jsem nemusela být v té tak jsem musel mít ty volnější pouta až do mích prvních narozenin. A k tomu ty rukavička. Teda jenom když byl taťka doma když jel někam na cestu tak jsem mohla být bez toho a spát u  maminky v posteli a tak. Taky jsem si objednávali pizzu a tak prostě no mamka byly volnější. Občas sem se s mamkou koukala i na romantické filmy a tak to děláme občas i teď. Třeba včera jak jsi usnul tak jsme s mamkou koukali ještě na film Hvězdy nám nepřáli. Chvilku po tom co jsem měla druhý narozeni tak taťka nebyl už doma skoro vůbec a začali se s mamkou rozvádět prý má nějakou jinou. Jak jsi ho tu jednou viděl tak to tu byl naposled a přišel se rozloučit. A cca před třema měsícema mě mamka začala učit na nočník. A od těch dvou už můžu dělat plno věcí i sama třeba jse najíst. Ale i tak občas poprosím maminku má z toho radost a já to mám taky ráda. A teď někdy už mi budou tři říkala maminka. („Takže ti je už devatenáct.“) Narodila jsem se na začátku března a budou mi tři. To vím ale nějak moc nesleduji co je za měsíc nebo den je mi to jedno. K čemu mi to bude. („Ale já myslel normálně.“) Jo to asi jo ale to je mi v celku jedno. A ještě ti musím říct něco byla to strašná sranda byly jsme s mamkou sami doma a venku chumelilo. Tak jsme si šli s mamkou hrát ven. Furt jsme se koulovali a stavěli sněhuláky. Bylo to teď chvilku před vánocema. A já sem si opatrně schovala trochu sněhu do kapsy když jsme šli domu. Maminka se doma rychle svlékla a šla svléknout mě a já sem jí všechen ten sníh hodila za tričko. Mamka skákala a já se jí strašně smála. („Ona se nezlobila“)  Nezlobila jen když mě svlékla a přebalila tak si ze mě dělala srandu že mě hodí do sněhu. Mamka se moc často nezlobí. A když jo tak tě jenom okřikne a domluví ti. Na zadek ti dá jen když zlobíš fakt hodně. Nemusíš se bát.  Občas se mi stýská po normálním životě. Ale maminka mi to vždycky vynahradí. Počkej mamka říkala něco o houpačkách a pískovišti ale nevím možná nám ho postaví na zahradě. Mamka má velkou zahradu. („A nejbližší sousedy půl kilometru daleko. Já vím kde jsme.“) Já vím včera jsi to říkal. A jsem moc ráda že jsi tu bude ještě větší zábava. Těš se na narozeniny to je vždycky sranda. Kvů…… (Co se proč se tak divně tváří. „Jsi v pořádku.“) Promiň už jsem to nemohla vydržet. (Počkat ona se pokakala. Je strašně klidná to jí to nevadí. „Proč jsi si nedošla. A tobě to nevadí.“) Není tu maminka a nechci aby se zlobila navíc kdo by mě utřel prdelku. Musela jsem do plínek kakat přes dva roky tak jsem byla zvykla ale teď to už zase nemám ráda. Ale aspoň ti ukážu že je maminka hodná a nebude mě trestat. A navíc že to nic není že se na to dá zvyknout že nemusíš kvůli tomu plakat. Vždycky se mi chce hned taky plakat když pláčeš  ty.(„Promiň“) Neomluvej se miminka hodně pláčou já to vím. A abych ti to dořekla. Na mých prvních narozeninách kvůli mně museli pak vymalovat hodila jsem kousek dortu na zeď ale omylem. Nikdo se ne mě kvůli tomu ani nezlobil. K prvním narozeninám jsem dostalann i toho velkýho Olafa. Mám ho strašně ráda. Mám ráda pohádku frozen strašně moc. A  sem zvědavá co dostanu ke třetím narozeninám. Mamka vždy vymyslí něco suprového. („Kdo je ta teta Katka.“) No vidíš málem bych na to zapomněla. Teta Katka jsem občas zajde za maminkou a za náma. A taky ….. „[Ťukání na dveře.]

 

Dveře se pootevřeli a z nich vykoukla maminka. „Tak jak jste se vyspinkali a byly jste tu hodný.“ „Byly maminko. A dobře.“ Nechával sem za sebe mluvit Nikolku. „To je dobře tak se půjdeme přebalit a pak se podíváme co jsem koupila.“ Maminka začala čuchat u postýlky. „Tady nám někdo kakal. Tak pujdeš první ano. Aby jsi neměl vyrážku.“ A vzala mě do náručí a hned položila na pult. „Tak ukaž co jsi pro maminku připravil.“ A rozepla mi plínku a pak se zarazila a podívala na Nikolku. „Nikol.“  „Promiň maminko ale já už to nemohla vydržet.“ „To nevadí jen mě to překvapilo. Já rychle přebalím Tomáška. Ale příště mi to řekni ať můžu začít s tebou.“ „Dobře maminko.“ Maminka mě rychle přebalila a posadila na zem k molitanovým puzzlím. „Tak si hraj já mezitím přebalím sestřičku.“ Místo hraní sem je pozoroval. Maminka sestřičku přebalovala a u toho si s ní povídala jako se mnou. Spíš než povídala tak jí říkala co dělá ale Nikča to vůbec neřešila a hrála si s plyšákem. A nakonec jí maminka říká. „Tak a dneska budeme muset dát mračouna.“ „Hmmm.“ Maminka vytáhla razítko a dala na kalendář na skříni červené razítko. Zaměřil jsem se na kalendář. Byly tam červení mračící smajlíci a zelení usměvavý kterých bylo o dost víc. Každý den měl dva. Ale občas se tam objevil i třetí. Ten byl ale pokaždé mračící. To už ale maminka měla hotovo a pokládala sestřičku na zem. A mě si brala do náruče. „Tak se jdeme podívat.“ „Nahco“ Zahuhlám přes dudlík. „No co ten dudlíček. Že já ti ho seberu.“ Hned si ho vyplivnu do ruky. „Promin.“ „Já tě jenom zlobím. Neboj neseberu ti ho. Ale s dudlíčkem v puse se nepovídá. No na to co jsem koupila.“ „Ahá“ A zase si ho dám do pusy.

 

Maminka mě posadila na zem vedle sestřičky a sama si sedla naproti nám a začala nám ukazovat co koupila. Ukazovala nám album na fotky. Jak pro mě tak společné. Pak nám ukázala nějaké hračky do bazénu. A pro mě nové rukávky. A kruh prý bude zítra. „Děkuju.“ „Nemáš zač. Stejně ty věci potřebuješ. A teď je čas na překvapení kdo ho chce vidět.“ „Já já já já prosím prosím.“ Nevěděl jsem co říct tak sem mlčel. „Ty ne Tomášku.?“ „Jo chci.“ „Tak jo.“ Maminka se zvedla a šla ke dveřím. Vytáhla z poza dveří obrovského medvídka a nějaký kufřík. Mě maminka podala medvídka a sestřičce kufřík. „Děkujuuuuu maminko.“ Zakřičela Nikolka a obejmula jí. Já měl zase na krajíčku ale udržel jsem se. A obejmul maminku. Ale tentokrát sem jí silně přitiskl já k sobě. „Děkuju“ „Nemáte zač.“

Chvilku sem objímal maminku. A pak se jí pustil a podíval se na sestřičku. Ta už si hrála s kufříkem byla to nějaká sada na kreslení. Bylo tam spousty pastelek a plno dalších věci který ani nevím pořádně na co byly ale asi taky na kreslení. „Tak co chcete dělat.“ „Já si budu kreslit.“ „Dobře, co by jsi chtěl dělat ty.“ „Já nevím.“ A najednou jsem si vzpomněl na to co říkala   Nikolka. „Maminko. Mohl bych prosím do zabalovačky.“ „Zabalovačky? Nemyslíš zavinovačku.“ „Jo.“ „No tak dobře tak jí ale musíme najít. Tak si tu pěkně kresli a mi za chvilku přijdeme. A pojď mi půjdeme spolu.“ Maminka mě  vzala šla sem mnou do chodby. Kde otevřela skříň a vešla do ní. Straně mě to překvapilo nebyla to skříň ale obří šatník. Položila mě na zem a začala tam hledat. Koukal jsem kolem sebe. Na jedné straně bylo normální oblečení a na druhé dětské věci. Překvapilo mě kolik tady toho je. „Tak mám to tak můžeme jít.“ Maminka mě zase vzala a šli jsme zpátky. Maminka mě posadila na gauč a začala rozkládat tu zavinovačku vedle mě. „Tak pojď.“ Vzala mě a položila na zavinovačku a začala mě do ní motat. Během minutky bylo hotovo. Nemohl jsem se skoro vůbec hýbat. Maminka mě nechala jen tak ležet v zavinovačce a naklonila se nade mně a dala mi pusu na čelo. „Vydrž minutku.“ Odešla a hned se vrátila s flaštičkou v ruce. „Tak jsem tady jen sem to zapomněla v kuchyni. Nikol taky se napí pořádně.“ A posadila se a vzala si mě na sebe a vytáhla mi dudlíček a dala místo něj flaštičku s čajem. „Chtěl by jsi ještě něco.“ Zakroutil jsem hlavou že ne. Byl jsem spokojený. Byl jsem krásně v teploučku a u maminky. Vypil jsem skoro půlku flašky a pak už nechtěl. Tak mi maminka vyměnila flaštičku za dudlík. A pustila pohádky.

 

Vydržel jsem to asi hodinu a pak už mě  to začínalo v celku nudit furt jen ležet a nic nedělat. Bylo to super ale poslední dobou sem nedělal skoro vůbec nic a začínalo mě to nudit. „Maminko.“ Zaškemral jsem. „Ano zlatíčko.“ „Já se nudím.“ „No tak si půjdeme hrát. Co by jsi chtěl dělat.“ „Já nevím.“ „Tak něco vymyslíme.“ Maminka mě rozbalila ze zavinovačky a složila jí a dala na opěrku gauče. Hned mi zkontrolovala plínku ale byla čistá. Vzala mě a posadila na zem. Stáhl jsem si sebou medvídka kterého sem dostal. „Tak se podíváme co tu máme. Tomášku chceš kostičky nebo tu vidím puzzle. Je tu toho spousty tak si pojď vybrat.“ „Maminko budeš si hrát se mnou.“ „No ještě máme čas tak si můžeme hrát spolu. Pak budu muset jít udělat  večeři. Papáš kuřecí medailonky v sýrové omáčce.“ „Asi jo. Tak ty kostičky.“ „Tak uvidíme.“ Maminka vzala kostičky a vysypala je přede mě. Hned jsme spolu začali stavět. Stavěli jsme křeslo pro medvídka tak muselo být velké. Aby se tam vešel. Po chvilce maminka oznámila že půjde vařit tak sem stavěl sám. Po chvilce sem to měl hotové tak sem tam posadil medvídka a přemýšlel co dál. Nakonec jsem se odvážil a zeptal se. „Nikolko, můžu si půjčit puzzle?“ „Proč se ptáš vezmi si je.“ „Děkuju.“ Po čtyřech sem se doplazil ke skřínce a vytáhl odtud puzzle. S Medvídkem PÚ. Byly to ty pro  děti takže měli jen pár kousku ale to sem tak nějak čekal. Hned sem se pustil do skládání a abych si to trochu ztížil tak jsem si všechny kousky otočil obrázkem dolu. A každou puzzly co jsem si vzal se snažil podle obrázku na krabici přijít kde asi tak bude. Docela mě to bavilo. Měl sem poskládanou asi půlku puzzlí a začal už mít nesnesitelnou potřebu čurat. Potřeboval jsem už dlouho. Ale teď už jsem to nemohl vydržet. Nechtěl jsem to pouštět do plínky tak sem zkusil Nikolku. „Nikolko já potřebuju čůrat.“ „Máš plínku néééé. Tak to pust.“ „Ale já nechci do plínky. Já bych chtěl jako ty.“ „ Jak já jo.“ Postavila se a ukázala si na plínku která byla dost zřetelně počuraná a u toho mi ukazovala prst před pusou abych nic neříkal. Já sem si říkal že nějak dlouho nešla na nočníček ale tohle jsem nečekal. „A nemohl bych prosím.“ „To se musíš zeptat maminky a né mě.“ „Ale maminka. Mi řekne že miminka čůrají do plínky.“ „Tomášku.“ Zvedla se a šla ke mně. Sedla jsi hned těsně vedle mě. Trošku sem se bál co udělá ale začala mi šeptat. „Ale tady jsi miminko nezapomínej na to. A co je na tom neboj za chvilku si zvykneš a po čase se přestaneš i ovládat a budeš čůrat při jakékoliv aktivitě. Neboj se. A v klidu to pusť. Takhle se budeš akorát trápit.“ „Ale.“ „Žádný ale pěkně se vyčůrej. Poradím ti, začni to pouštět kdykoliv to na tebe přijde. Rychleji si na to zvykneš a maminka ti vymění plínku kdykoliv budeš potřebovat. Nikdy tě v ní nenechá dlouho.  To jak byla dneska na nákupu je jediná doba kdy můžeš být v plínce déle. Ale to se stane tak jednou za dva měsíce mamka je většinou rychle zpátky nebo je tu teta. Maminka ti plínku kontroluje často i když se ti to ani nezdá a kdyby náhodu by si chtěl přebalit nějak rychle tak stačí trošku kňournout a maminka hned řeší co ti je a plínka je jedna z prvních věcí.“ „Kdo je ta teta.“ „Zítra sem přijde je hodná uvidíš. Neboj je to maminky sestřička. Je jediná kdo o nás ví. V podstatě. Ale to je jedno. Teď se vyčůrej.“ „Tak jo.“ Říkám trochu smutně. Ale hned trosku zatlačím a čurám. Sestřička počkala až dočůrám. „No vidíš šikovnej.“ Pohladila mě po hlavě. „Maminka bude mít za chvilku hotovo tak tě určitě přebalí a mě taky.“ Trošku se zasmála a šla zpátky ke stolu a zase si malovala. No mě nezbylo nic jiného než si věnovat dál puzzlým. A Nikolka měla pravdu sotva jsem vzal do ruky třetí puzzly tak se ve dveřích objevila maminka. „Tak půjdeme papat.“ Hned sem na maminku natáhl ruce. „To máš takový hladík.“ Zakroutil jsem hlavou že ne. „Tak máme plnou plínku.“ Přišla ke mě a vzala mě do náruče. „No ty jsi nám tedy počuraný. Tak hned přebalíme ano.“ Zakýval jsem na souhlas. Maminka mě vzala na pult a začala přebalovat. Když měla skoro hotov tak přišla Nikolka. „Maminko mě taky.“ „Ty jsi se počurala jo. To jsi si tak moc zabrala do kreslení nebo jsi to udělala schválně.“ Nikolka se jen uculila. „No mě to je jasný. Ty si ale ostuda. Ale to nevadí.“ Mezitím mě mamka zabalila a zapla bodíčko. „Tak pojď ty uličnice.“ Maminka Nikolku vyhodila vedle mě a mě posadila a šoupla dozadu na stranu. „Vydrž tady Tomášku jen přebalím sestřičku.“ Jen sem na ní  kývnul a pozoroval co dělá. Nikolce to bylo úplně jedno jako kdyby se vůbec nestyděla. Já byl furt červenej jak rajče když mě maminka přebalovala. A když byla poblíž Nikolka tak dvakrát tolik. Po chvilce se mi začal bouřit v plínce. Ale nedokázal jsem odtrhnout pohled. Nikolka si toho všimla a jen se uchechtla ale hned se osočila na maminku. „Proč musím mít tuhle plínku já chci jen tu natahovací. Ať můžu chodit na nočníček.“ „No jo ty brepto. Dneska necháme tuhle stejně čuráš a kakáš do plínky.“ A vyplázla na sestřičku jazyk. „Ach jo, tak jo no.“ Maminka zapla Nikolce plínku a postavila jí na zem. A mě vzala do náručí.

 

 

 

„Tak jdeme pa.......