Do domu jsme vstoupili v obětí. Nevím, jestli jsem políbil dřív já ji nebo ona mě, ale propletli jsme se a já cítil její vášeň a ona mou. Bylo těžké se pak oddělit, když mě poslala do sprchy, abych ze sebe svlékl všechny vrstvy pelenk a pořádně se umyl. Taky že to bylo opravdu třeba, měl jsem to rozmazané úplně všude.
Nejdřív jsem se umyl zběžně a pak jsem se chvíli věnoval zahozeným plenkám - nechtěl jsem o ty poslední látkové přijít, vázaly se k nim vzpomínky. Vzpomínky až do dětství. Dotyk té měkké, bílé bavlny, když jsem si je v desíti či jedenácti letech prvně položil mezi nohy, si budu pamatovat snad navždy. Šel jsem k umyvadlu, když tu jsem si všiml čehosi na způsob mušle, jen umístěné zhruba ve výšce prsou. Chvilku jsem si to prohlížel a usmál jsem se důmyslné konstrukci. Položil jsem plenku na mřížku a opláchl ji sprškou. Hnědé nadělení klouzalo hladce dolů a mizelo v krytém, ale mohutném odtoku. Propral jsem obě plenky a přehodil je přes držák vedle umyvadla. Pak jsem se šel vysprchovat ještě jednou a tentokrát jsem na sebe naplácal spoustu gelu. Voněl po růžích.
Když jsem vyšel z koupelny, čistý, voňavý, s vyfénovanými vlasy a zabalený do ručníku, už na mě čekala v přítmí ložnice ozářené jen tuctem svíček.
"Pravidlo první," usmála se na mě. "Buď máš na sobě plenky, nebo na sobě nemáš vůbec nic."
"Pravidlo první," přikvl jsem a nechal ručník sklouznout na zem.
"Správně," zamrkala na mě.
"A pravidlo druhé?" zeptal jsem se můj hlas zněl dychtivě. Její silueta v přítmí dávala poznat, že i pro ni platí pravidlo první. Snad, aby to zdůraznila, přejela si svůdně rukou kolem prsů a pokračovala dál dolů, kam jsem neviděl, protože mezi námi stál jakýsi nízký paraván.
"I když mám tohle," pohladila si znovu prsa, tentokrát druhu rukou. "I tak jsem já v mužské roli. Přijmeš ty roli zoufalé manželky?" zeptala se tlumeným, svůdným hlasem.
Cítil jsem mezi nohama silné tepání když jsem přikývl a řekl: "Ano."
Na to vyšla zpoza paravanu a já uviděl, že není úplně nahá. Měla něco jako kalhotky. Spíše několik pásků a řemínků, z nichž vpředu vystupovalo něco, co se mému starému kolíku velikosti S podobalo jen vzdáleně. Bylo to mnohem delší, lesklejší, vlnkované a prohýbané. V rytmu jejích kroků se to lehce pohupovalo a každé zhoupnutí vyvolávalo na jejím obličeji vlnku vzrušení.
Málem jsem škytnul a cítil, jak mi mezi nohama něco rychle pokleslo.
Přišla ke mě blíž a přitiskla mi své rty na ústa, já opět ucítil její vůni a uklidnil se. Šel jsem za bílým králíčkem. Jak hluboká je jeho nora? Pocítil jsem její prsy na své hrudi a objal ji rukama. Ta věc, kterou měla připnutou se mi protáhla mezi nohama. Jak hluboká je nora? pomyslel jsem si.
Chvíli jsme se ve stoje mazlili a zkoumali svá těla. Jen rukama. Ústa stále propojená, oči zavřené, ruce tápající, hladící, svírající, hledající. Nevím, kolik času uplynulo, snad věčnost, než mě položila na postel. Hladila mě vlasy a prsy, zatímco mi pod zadek podsunula šikmou podložku. Nadzvihl jsem se a pomohl jí. Vzepřel jsem se nohama, podložka šla dál, až jsem ji cítil pod bedry, tam se zastavila. A při tom po mém těle stále bloudily její vlasy a jemné, velké prsy. Ucítil jsem něco chladivého na zadečku a došlo mi, že je to lubrikant. Vzduchem opět zavoněly růže. Pak mi něco zajelo do zadku. Nejprve mě napadlo, že je to její prst, ale vzápětí jsem uvnitř ucítil chladivé vlhko, jenže dřív, než jsem si ho stihl skutečně uvědomit už jsem mi o okraj vstupu otírala ta její připnutá věc. Dvakrát přejela nahoru a dolů, než našla správný bod a jemně, jakoby bázlivě, vklouzla na kratičký okamžik dovnitř a zase byla venku.
Hekl jsem a zavzdychal vzrušením.
A znovu rychlé, krátké, mělké dovnitř a ven.
Její ruce našly mé nohy a zvedly je vzhůru. Opřel jsem se jí nohama o ramena a zas to bylo, tentokrát trošku hlouběji. Při dalším vniku jsem už nevydržel a přitáhl si ji koleny blíž. Pochopila a zajela prudce dovnitř. Ze rtů se mi vydral sten vzápětí přidušený velkým dudlíkem, co se kdo ví jak ocitl v mé puse.
Museli jsme se milovat aspoň půl hodiny, nebo tak mi to připadalo, než jsem ji pěkně stiskl koleny, prohnul se v zádech a s výkřikem slasti vystříkl. Od zadku nahoru mnou zmítaly podivné vibrace a do jejich rytmu jsem stříkal. Ještě několikrát, než jsem ochabl.
Zůstávala ve mě. Čekala, než se vrátím z krajiny rozkoší zpět.
Otevřel jsem oči.
"Líbilo?" zeptala se mě a v očích jí hrálo vzrušení, uspokojení a štěstí.
"Moc," přisvědčil jsem po té, co jsem si z pusy vytáhl dudlík. Vzala mi ho a jemně si s ním přejela po bříšku, než mi ho vrátila do pusy. Poznal jsem, co udělala. Co otřela do dudlíku. Jak hluboko vede králičí nora?
Pomalinku ze mě vyklouzla a položila se na zdáda. Ani mi nemusela říkat - sám jsem si vytáhl dudlík a olízal jí bříško ode... mě. Nechutnalo mi to, ale nebylo to ani hnusné a jak mě při tom hladila po zádech mi bylo velmi příjemné.
"Ještě?" zeptala se a já, pusu plnou dudlíku, přikývl. Sáhla někam stranou a v ruce se jí objevila stříkačka plná lubrikantu, jak mi došlo vzápětí. Zvedl jsem se na kolena, klesl na ruce, překročil ji rukou i nohou a zastavil se nosem u jejího nosu. Ucítil jsem její ruce na zádech, pak níž. Zastudilo to, když mi do zadečku stříkla dávku lubrikantu.
Pomalu jsem zadkem nahmatal tu věc, nechal ji sklouznout na správné místo a pak zprudka dosedl. Prohnula se a sykla vzrušením téměř synchronně se mnou.
Byl jsem úplně vyřízený. Svaly jsem měl vláčné a příjemně unavené, když jsem ležel vedle ní a stále ještě vzrušeně dýchal.
Hladil jsem ji po usmívající se tváři.
"Víš, že ani neznám tvé jméno?" zašeptal jsem.
"Pročpak ho chceš vědět?"
"Protože jsem se zamiloval a chtěl bych znát jméno té, co mi pobláznila mysl," vydechl jsem.
"Zůstaneš tedy se mnou?" zeptala se.
"Moc to chci. Jaké je tvé jméno? Jak ti mám říkat?"
"Rosemary. Jmenuji se Rosemary."
"Krásné jméno," pohladil jsem ji. "Já se jmenuji..." chtěl jsem říct, ale zavřela mi rukou ústa.
"Slibuješ, že budeš mou zoufalou manželkou?" zeptala se, ale stále mi držela prst přes rty. Jen jsem tedy přikývl. "Pak by sis měl vybrat nové jméno. Jméno pro manželku. Ženské jméno," vysvětlila.
Odmlčel jsem se a přemýšlel. Dávalo to logiku. Ona mě právě udělala jako chlap ženu. Dala mi pocítit rozkoš, jakou jsem jako muž nikdy nezažil. Sama měla z toho potěšení, jak jsem si všiml. Měl jsem hrát roli ženy. Měl bych mít ženské jméno. Odtáhl jsem její prst z mých rtů.
"Vždycky se mi líbilo jméno Alisa."
"Hezké jméno," pochválila mě. "Z říše divů... minulých i budouchích. Z tajemných krajin za zrcadlem, vonících jarním kvítím," políbila mě na nos. "Vítej, Alisko."
"Děkuji, Růžičko," odpověděl jsem. "Chtěl bych..." znovu mě přerušila. Podíval jsem se na ni s němou otázkou.
"Mysli na sebe, jako na ženu," napomenula mě něžně. "Mluv o sobě v ženském rodě."
"Dobře," přikývl... přikývla jsem.
"Tak co jsi chtěla?"
"Chtěla jsem ti poděkovat."
Rozzářila se.
"A co bude dál?"
"Dál?" posadila se a přiměla mě abych se také zvedl... zvedla do sedu. "Nejdřív, má milá Alisko, půjdeme spát."
Přikývla jsem.
"A," začala opatrně. Olízla si rty. "Nevadilo by ti, kdybys byla v noci miminko?"
Pohlédl, ne pohlédla jsem na ni s rozšířenýma očima.
"Spinkala bys celá zabalená do pyžamka s moc a moc plenkama mezi nožičkama?" ptala se chvějivým hlasem. Asi se bála mé odpovědi.
"V noci mimi," souhlasila jsem a políbila ji na rty. Už jsem neměla sílu na další milování, ale byla jsem rozněžnělá. A taky jsem se těšila.
"Přes den pak slečna Alisa," pokračovala po dlouhém polibku.
"S plenkama," dodala jsem rychle.
"Neboj," opřela se mi čelem o čelo. "Nemusíš se bát, že bys tady plenky nepotřebovala."
"Ne? Proč ne?"
"Protože v celém domě není jediný záchod."
"To," vydechla jsem a srdce mi plesalo. "To je dům mých snů!"
Ružička mě poprosila, abych jí odepnula tu věc a já jí vyhověla. Rozpnula jsem přesky řemínků, osvobodila kolík z úvazu a všimla si, jak netypický tvar měl na konci - tam, kde běžně mívají kolíky patku, měl tento jakýsi výběžek uzpůsobený tak, aby Růžičce dráždil klitoris. Proto ta rozkoš, kterou jí to přinášelo. Řemínky byly uvolněné, kolík svěšený, ale všechno to ještě viselo na něčem, co bylo v ní. Vpředu i vzadu. Zarazila jsem se.
"Tahej," řekla. "Pomalu, prosím."
Chytila jsem za okraje řemínku a nahmatala něco jemného, asi silikonového, a jemným tahem se to snažila vyndat z Růžiččiny vagínky. Šlo to ven pomalu, ale lehce. Jak to lezlo ven, nabývala má tvář čím dál víc zděšeného výrazu. Postrojek, co jí umožnil dát mi tolik rozkoše, v ní končil něčím, co mělo velikost snad dětské hlavičky. A jí to nic nedělalo! Když jsem z ní vytáhla tu dobře dvaceticentimetrovou kouli, ani stín pohnutí neproběhl po její tváři.
Zoufale jsem jí pohlédla do očí.
"To nic, Alisko," chlácholila mě. "Jen pokračuj."
V ústech mi vyschlo. Řemení stále drželo na něčem uvnitř. Po kolenou jsem se kolem ní otočila začala jí ze zadečku vytahovat stejně hebkou a stejně velikou věc. Mlasklo to, když vyklouzla, ale to bylo vše. Zírala jsem na ty věci ve svých rukách.
"Co..." vykoktala jsem. Sucho v ústech mě přinutilo několikrát zahýbat jazykem a vyhnat sliny z úkrytu. "Co se ti to stalo?"
"To," vzala si ode mě postrojek a vstala z postele. "To nic není. Už ne," řekla se stínem smutku v hlase.
"Kdo ti to udělal?" zmohla jsem se na otázku.
"Jeden zlý člověk. Už dávno," mávla rukou. "Už je to pryč. Pojď," vztáhla ke mě ruku po té, co odložila postrojek na stolek vedle svíce.
Vedla mě do koupelny, kde hned vedle sprchy trůnil velký přebalovací stůl. Vypadal nepoužitě.
Nejdřív jsem na noc do plenek zabalila já Růžičku. Měla krásné, velké japonské zavazovací plenky s roztomilými vzory. Nahoru přes plenky jsem pak natáhla velkou jednorázovku a vše upevnila síťovými kalhotkami, jak to chtěla a jak si to objednala. Pak jsem jí pomohla dolů a nemohla se na ni vynadívat, jak jí to slušelo.
"Líbím se ti?" zeptala se.
"Jsi nádherná," vydechla jsem.
Začervenala se a šibalsky na mě zamrkala.
"Teď ty," vybídla mě a pomohla mi na stůl.
Růžička měla obrovské zásoby mnoha plenek nejrůznějších velikostí, tvarů a barev, ale jakoby tušila co se mi líbí, vybrala prosté, bílé bavlněné plenky jak z osmdesátých let minulého století. Nešetřila plenkami. Přes ně pak široké zavazovací japonského střihu a to celé překryla obrovskou jednorázovkou. Pak přišlo na řadu pyžamko. Spíš dupačky.
"Štěstí, že jsi jen o pár centimetrů menší, než já," pochvalovala si, zatímco mě soukala do dupaček. "Sedí ti prefektně. Pojď dolů."
Poslechla jsem, s pomocí sklouzla ze stolu a otočila se, aby mi mohla dupačky na zádech zapnout na stovky droboučkých knoflíčků. Stála jsem s nohama doširoka roztaženýma, což mě proti ní snížilo ještě aspoň o deset centimetrů, takže se ke knoflíčkům na zádech musela shýbat. Sledovala jsem ji v zrcadle. Prsy se jí svůdně houpaly, tak oblé, plné a krásné.
"Hotovo," řekla konečně a otočila mě směrem k zrcadlu. "Líbíš se si?" zasmála se.
"Mhmpf," přisvědčila jsem přes dudlík. Opravdu mi to moc slušelo. Zvláště proto, že ze mě vlastně koukaly jen oči, dudlík a vlasy, zbytek byl zabalený v roztomilých, růžových dupačkách.
