Autor Téma: Táborový fantom 5  (Přečteno 67 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 943
  • Karma: 3
Táborový fantom 5
« kdy: Září 08, 2019, 21:16:13 »
Kapitola 5. Operace Adél


Kikina ležela na pláži, horký sluncem rozpálený písek ji příjemně hřál. Vedle ní se opalovali David s Irenkou, něžně se k sobě tiskli. „Vy holubičky, vás to nepřestalo bavit“? Řekla škádlivě Kikina. „A co Lukáš“? na to David. „Ten si vyjel s kámošama na Trinidad, mají pánskou jízdu“ odpověděla Kikina. „relaxujeme po té poslední akci s celebritami, teď asi dlouho nic nebude. Jo, abych nezapoměla, v tom táboře, kde řádí ten fantom mají dnes večer bojovku“. „Tak, doufám, že zas nebudou oběti hnědého moru“ zavtipkoval David. „Jo a ještě, nikdo z účastníků nesmí mít ssebou žádný mobil, nebo tablet“ referovala Kikina. „Teď by měla bojovka vypuknout, tam je již podvečer. „Zapnu České rádio“ navrhl David: „ať víme, co se v naší staré vlasti děje“. Všichni se nad tímto výrazem upřímně zasmáli.
David naladil rádio Praha, kde vysílali zprávy: „vyslechněte zvláštní zprávu. Dnes ráno z výchovného ústavu  utekl chovanec Karel Vébr. Jmenovaný je 170 cm výsoký, má světle hnědé vlasy, na sobě měl tričko s krátkým rukávem a krátké kalhoty. Pokud kdokoli chlapce zahlédne, nechť tuto informaci oznámí na lince 158, děkujeme“.
„A sakra, ten lump bude určitě mířit k táboru a děcka mají dneska bojovku bez mobilů a tabletů“ řekla Kikina a do očí se jí vedraly slzy. „Tak, tohle nám ještě scházelo“ řekla zděšeně Irenka. „Budeme všechny obvolávat“ navrhl David, ale vše bylo marné, veškerá mobilní zařízení byla vypnutá. Kikina byla ve stresu: „tak, tohle je další akce, ale tady jsem sakra bezmocná, je to přes celou zeměkouli“ řekla zoufale a vlivem stresu si řádně naplnila plavky. „Ještě to zkoušejme“ navrhla a každý si zvolil svůj úsek, leč marně. „Zkontaktujme policii“ navrhla Irenka. „Co jim řekneme“? Odpověděla jí věcně Kikina. „Třeba to, že si myslíme, že Vébr zamíří do místa konání dětského tábora“. „Nemáme přímé důkazy, ale, máš pravdu, zkusíme to, každý nápad se teď hodí, moc díky“.
Policejní důstojník vše vyslechl a pak pravil: „možná, že na tom něco bude, pošleme tam hlídku, ale vy stále zkoušejte obvolávat ty lidi“. „Byl to dobrý nápad“ pochválila Irenku Kikina|: „alespoň toho lotra brzy chytí“. David všem rozeslal textovou zprávu s odkazem na rozhlasovou zprávu
Mezi tím se všichni v táboře shromáždili a bojovka započala. Opět byla vytvořena dvoučlenná družstva, která si začala plnit své úkoly. Adélka byla opět s Renatkou. „Jů, to zase bude vzrůšo“ vypískla Adélka: „jsem zvědavá, kdo se při bojovce pokadí“. „Abys to nebyla Ty“ žertovně řekla Mirka. Kromě dvoučlenných družstev zde byli i samotáři. Jednalo se o dobrovolníky, kteří byli sami a pllnili si tak něco, jako bobříka odvahy. K samotářům patřila i Alice. Monika s Niki tvořily dvoučlenné družstvo.
Adélka s Renatkou si statečně plnily své úkoly. Alice se rozhodla, že bude předstírat nehodu. Naplánovala si, že, pokud na ni někdo houkne, zkrátka se pokadí, akorát to holt bude cítit, co nadělá. „To je otrava, bez mobilů a tabletů“ říkala si: „mám ještě jeden mobil pro každý případ, ten jsem neodevzdala“. Pro vysvětlení, aby nikdo nešvindloval, všichni odevzdali své mobilní telefony a tablety, jen Alice si jjeden z nich, o němž nikdo nevěděl ponechala. „Třeba si něco stáhnu a to mne bude inspirovat, ale teď je ještě čas“.
Mezi tím nervozita naší trojice na pláži Ostrova Robinsona Crusoe rostla. „Jediná naše naděje jsou teď policajti,mělas Irčo dobrý nápad“ řekla Kikina. „Ten Vébr se bude chtít pomstít a nebude váhat třeba i zabíjet“ řekla se stísněným hlasem Irenka. „Ano, já vím, je nezletilý a takovému se nic moc nestane, nanejvýš ho dají zpátky do polepšovny, o nic mu nejde“ přisvědčila Kikina.“Jen, aby se nesetkal z někým z tábora tváří v tvář“ řekla zamyšleně Irenka. „Doufejme, že k tomu nedojde“ na to David. Všichni se snažili obvolávat mobilní zařízení. „Kdyby ti proklatí vedoucí měli mobily a tablety v pohotovosti, já bych jim nakopala do zadků, alespoň něco by mělo být v provozu, co, kdyby se děckám něco stalo“ nadávala Kikina.
Bojovka pokračovala a všichni se skvěle bavili. Vedoucí všem připravili skvělý program. Tu a tam na děti někdo houkl, nebo se z reproduktorů ozývaly šílené skřeky. Alice se od ostatních vzdálila tak, že nebylo vidět, jak zapíná svůj skrytý mobilní telefon,: „stáhnu si nějakou tu povídku, to mne určitě bude inspirovat“ řekla si,když v tom se na displeji objevila Davidova zpráva s příslušným odkazem, který rozklikla. Ihned jí došlo, že je zle a jde o život. Snažila se nepropadnout panice a uvažovala střízlivě. „Musím kontaktovat Kikinu a zjistit, co se děje“ napadlo ji.
Adélka s Renatkou se držely při sobě. Renatka ztratila svou bojácnost a bojovku si jak se patří užívala.
„Kiki, co to má znamenat“? Dotázala se Alice Kikiny. „Uf, konečně se našel v tomhle podělaným táboře někdo, kdo bude mít trochu soudnosti a vezme si ssebou mobil“ řekla s úlevou Kikina: „já jsem podělaná strachy a to do slova“ dodala ještě. „Snad to nebude tak horký“ namítla Alice. „To si piš, že jo“ řekla Kikina a v kostce jí vylíčila drama, k němuž došlo na loňském táboře. „vem si, že ten grázl utekl zrovna v době, kdy je další běh dětského tábora a ještě k tomu na tomtéž místě, zalarmovala jsem poldy“. „Okamžitě půjdu za vedoucími“ na to Alice. „Ano, vyhledej někoho z dospělých, ať všechny stáhne do tábora dřív, než dojde k maléru“. „Jo, Kiki, dám na Tebe, seš zkušená agentka a vím, že nic nechceš podcenit“ řekla vážně Alice. „To Tě chválím a promiň, jestli jsem na Tebe vyjela, ale Tys byla jediná, která měla u sebe mobil, to se mi ulevilo“. Pak však dodala: „a sakra, že mne to nenapadlo. v největším ohrožení by mohla být malá Adélka“ dodala opět Kikina a srdce se jí sevřelo: „ano, komu jinému se bude chtít pomstít“? Přemýšlela na hlas a na čele jí vyvstaly krůpějě potu. Ač bylo vedro, přeběhl jí mráz po zádech.
Když skončila rozhovor s Alicí, kontaktovala Lukáše. Ten ji pozorně vyslechnul. „Nechám se přepravit na ostrov vrtulníkem, Ty se ujmi velení, je to Tvoje, já jsem Tvůj podřízenej“. „Houby, seš můj dobrej parťák“ na to Kikina. „Jo, to, žes zalarmovla poldy byl dobrej nápad, mám tam jednoho kámoše, tak to popostrčím“ a z druhého mobilu někam volal. „Ty, Kiki,“ řekl, když dohovořil z druhého mobilu: „poldové to v žádném případě nepodceňují, je to logické a zapadá to do sebe“. „Naše operace se jmenuje Adél“ řekla Kikina. Brzy na to Lukáš přistál na pláži a již zmíněná operace mohla začít. Nikdo na táboře kromě Alice netušil, jak velké nebezpečí hrozí.
„Ty, Renčo, někdo nás sleduje, zpozorovala jsem to před chvílí, uslyšela jsem šustění ve křoví“ upozornila Renatku Adélka,která nějakým šestým smyslem vycítila, že něco není v pořádku, že to není nikdo z kamarádů. Ten, kdo je sledoval měl podivně zrychlený dech, jako by byl nervózní. Obě se zastavily a naslouchaly. „Nic neslyším“ řekla tiše Renatka. „Teď ne, ale půjdeme potichu“ navrhla Adélka. Sotva udělaly pár kroků, Adélka opět slyšela plížení. „To se mi nelíbí, to není nikdo z našich“ pošeptala Renadce: „neboj se, my to zvládneme“.
V tom se na ně někdo vyřítil: „co zvládnete“? Ozval se drsný chlapecký hlas. „Vébr“ řekla Adélka a celá zbledla. „Jo, Vébr, starej kámoš. Utekl jsem z tý všivý polepšovny, abych se někomu pomstil, věděl jsem, že ten tábor bude tady. Ta vaše bojovka mi nahrála a teď mi do ruky padla tady Adél. Tak, co, Adél, nemyslíš, že spolu máme nějaké účty“ a přiložil dívce na krk nůž. „Je pěkně vostrej a já se nerozpakuju ho použít, v polepšovně jsou taky vrahouni, tak, že budu jeden z nich. Co mi můžou udělat, voběsit mne nevoběsej trest smrti je zrušenej, nanejvejš vyfásnu tak desítku“. Hovořil, jako protřelý kriminálník. Renatka se rozhodla vyhledat pomoc. „Ty tady zůstaneš“ zavrčel Vébr: „nebo vás oddělám obě dvě, jestli mám na krku jednu, nebo dvě vraždičky, to je fuk“. Renatka se rozhodla, že jej zasáhne kamenem do hlavy, omráčí jej, vezme Adélku a spolu utečou do bezpečí. Opatrně se sehnula pro kámen, který jí ležel u nohou a v duchu se radovala, jak jí štěstí přeje. Pomalu, aby to Karel nezpozoroval se narovnávala. Držela kámen v ruce. Karel Vébr však její záměr uhodl a kopem do hlavy ji poslal k zemi. Padla, jako podťatá. „Tak, teď Ty“ řekl chraplavě. Adélka byla zděšená. „Tys ji zabil“. „Ano, zabil“ řekl s ledovým klidem chlapec. „Teď zabiju i Tebe“. Adélka byla v koncích. V tom ji napadlo napodobit hrdličku.  Karlovi Vébrovi to ihned došlo. „Tak, Tys chtěla někoho přivolat, jo? Tak, hrdlička, tak jí to hrdélko pěkně podřízneme a opět vzal do ruky nůž.
Adélka věděla, že mnoho šancí nemá. „Karle, nech toho“ řekla a do očí se jí vedraly slzy. „Ty myslíš, že Tě nechám jen tak“ a drsně se zasmál. Adélce vlivem toho stresu povolily svěrače a pokadila se. Uvědomila si, že nic není cítit. „Alespoň nebudu smrdět, až mne najdou“ řekla si. Vébr ji vzal za vlasy, zaklonil jí hlavu a nůž přiložil k hrdlu. V tom na něj někdo skočil. „Pusť ji Ty parchante“! Vykřikla Alice, která si povšimla neobvyklého zvuku hrdličky a duchapřítomně spěchala na místo, odkud se tento zvuk ozýval. Překvapený Vébr pustil Adélku a nožem zaútočil na Alici. Ta se jeho bodnutí vyhnula. „Adél, lehni si na zem a odkutálej se co nejdál“! Dívenka ji poslechla. Nastal regulérní zápas, Karel Vébr byl ozbrojen. Alice jej kolenem praštila do břicha. Vébr na chvíli ztratil rovnováhu, ale pak opět zaútočil. Alice ucítila, jak jí hrot nože projel levým ramenem.
V tom se ozvalo ječení policejních sirén.Na místo se sjelo několik policejních vozů. Vébr chytil Alici a přiložil jí nůž na krk. „Chlapče vzdej se“! Ozvalo se z megafonu. „tak, poslouchejte, jestli se ke mě někdo přiblíží, tak tu holku zabiju“! Zařval Vébr. „Vzdej se, máš to marný“ ozvalo se opět z megafonu. „Kladu si následující podmínky“ opět zvolal Vébr.“Ty si nemáš, co klást“! Ozvalo se z megafonu.
Alice pomalu ztrácela vědomí, krev jí prýštila z rány. Její poslední myšlenka, než úplně pozbyla vědomí byla: „alespoň jsem zachránila Adélku a na její tváři se rozhostil úsměv. Vébr ji nadále držel v šachu a na jeho tváři se objevil škleb. „Chci, aby mi bylo přistaveno auto s řidičem, které mne odveze na letiště a bude mi umožněn odlet do Egypta, jinak tu holku zabiju“! Vykřikl.
V tom se zlomil v pase. „Policie“! Ozvalo se. Několik mužů zákona se k němu vrhlo a dva z nich mu obratně nasadili pouta. Paralyzér byl účinný, Vébr se nezmohl na sebemenší odpor a vlivem šoku mu povolily svěrače. Začal se od něj šířit nesnesitelný puch.
Ke zraněným dívkám se jako první prodrala Mirka. Ošetřila Alici a pak Renatku. Ta utrpěla otřes mozku. Obě byly sanitkou přepraveny do nemocnice. Adélka se probrala ze šoku. Pavla ji láskyplně vzala do náruče. Vébra mezi tím odvážel policejní vůz. Petr jen řekl: „tohle jsme podcenili, příště budou mít mobily. Ten Vébr je parchant“.
Také na Ostrově Robinsona Crusoe si oddechli. „Uf, ještě štěstí, že tahle akce skončila dobře“ řekla Kikina. „Jo, hlavně díky Tobě“ odpověděla jí na to Irenka. Teď budou děti prožívat svá dětská dobrodružství, já navrhuju, abychom se opět dali do hledání toho neutralizačního fantoma, to umožní zapomenout na prožitá utrpení“. „Máš pravdu“ řekla Kikina a usmála se. Byla velmi ráda, že tato akce tak zdárně dopadla.

Pokračování příště.