Autor Téma: Anarchista 6  (Přečteno 210 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 948
  • Karma: 3
Anarchista 6
« kdy: Červenec 07, 2019, 11:44:08 »
Kapitola 6. Formování jednotky, milostné vzplanutí, zahájení operace Dignitas


Raymond se vždy těšil na kontakty s ostrovem. Obzvláště Wirginie mu přirostla k srdci. Jednou mu řekla: „Ty, Reji, navštívíme Tě s Irene a Kiki, co říkáš“? „To by bylo super, těším se obzvláště na Tebe“. „Jen nebuď tak hr“ se smíchem mu řekla dívka.
„Irene, já se moc těším na setkání s Rejem“ řekla Wirginie Irence. „Aby v tom nebyla láska“ jak říkávala babička z Boženy Němcové“ řekla a vysvětlila jí oč jde. „Tu knížku si přečtu, je přeložená do Angličtiny“ řekla Wirginie: „překládal ji David a udělal to precizně“.
Jednou seděl Raymond na zahradě: „Máte tady návštěvu“ řekl mu pracovník ústavu. „Ahoj, Reji“ řekla Kikina a podávala mu ruku. Po té následovala Irenka a Wirginie. „To jsem rád, že vás vidím, je to vlastně na živo“. „Rozhodly jsme se za Tebou podívat“ řekla Kikina. Všichni 4 se posadili na lavičku a konverzovali o všem možném. “Pozdravuje Tě Frank“  řekla Wirginie. „Ano, je to ten nejlepší kámoš“ s úsměvem řekl Raymond.
Kikina se rozhlédla, zda není nikdo na blízku. Pak, ale řekla: „smíš jít s námi ven“? „Jo, seženu si propustku“ řekl Raymond, odběhl a za chvíli byl zpět s propustkou. „Jako v kriminále“ řekla smutně Kikina. „Máme vypůjčený vůz“ řekla a překvapený Raymond do něj nastoupil.
„Tak, poslouchej“ řekla Kikina: „od nynějška jsme speciální jednotka. Já tomu velím, Irene je v pozici psycholožky, Wirginie Ti voperuje čip, abychom Tě mohli monitorovat. Analýzou se bude zabývat Frank. David na tom dělat nebude, neboť Frank je starý veterán z Vietnamu a má výcvik.Je to i jeho osobní zájem, je to Tvůj kámoš“.
Wirginie seděla vedle něj a on měl zvláštní pocit. “Já jsem snad zamilovanej“ problesklo mu hlavou a mile se usmál.
Dívky se ubytovaly poblíž ústavu v jednom útulném penzionu. Vždy si Raymonda vyzvedávaly a Kikina jej školila v otázkách nadcházející operace, která nesla příznačný název Dignitas. Raymond tento svůj úkol, který na sebe vzal bral zodpovědně a Kikininy instrukce si bedlivě zaznamenával do hlavy, neboť nebylo záhodno je někam zapisovat, aby nedošlo ke zcizení. Wirginie mu voperovala pod kůži monitorovacíčip. David s Frankem jej otestovali na dálku, výsledek byl vynikající. „Teď seš vybavenej na akci“ řekla mu pochvalně Kikina.
Když jednou Kikina a Wirginie osaměly, řekla Kikina bez obalu: „Ty, Wirginie, Tvůj počínající vztah se mi nelíbí“. „Proč“? Dotázala se dívka a  zadívala se upřeně na Kikinu: to pro to, že nevidí“? „To s tím vůbec nemá, co dělat“ na to vážně Kikina: „jde o to, že jsi agentkou, bude to docela tvrdý boj a láska je jak se říká slepá, mám obavu, abys do něčeho nešla po hlavě“. „Neboj, Kiki, já to zvládnu“. „Omlouvám se, jestli jsem na Tebe byla příliš příkrá, ale, to víš, profesionální deformace. „To je v pohodě“ na to Wirginie. „Víš, Wirginie, když jdu do něčeho sama, je to něco jiného, poprvé někoho řídím a cítím se být za vás za všechny zodpovědná. Něco Ti řeknu, mám vás všechny ráda, jste mí kámoši, nerada bych, aby se někomu z vás něco stalo. Mě osobně je to fuk, odejdu třeba z tohoto světa s plnejma kalhotkama, ale o vás se bojím“. „To je v pohodě, KKiki,“ řekla Wirginie. „Já Ti vlastně ani nevím, co bude cílem té naší akce“ řekla opět vážně Kikina: „předem jdeme do zpackané operace, vem si, že Švýcarsko má zákon, eutanazie je tam povolená, pokud nějak narušíme soukromí té jejich zasrané kliniky, budeme mít průšvih a žádný stát se nás nezastane. Jsem tak trochu na Reje naštvaná, je to boj s větrnými mlýny. Je vysoce pravděpodobné, že tam zařve. Nezlob se, že Ti to tak tvrdě říkám, ale já to tak cítím“. Obě dívky chvíli mlčely a pak si připily kapitánem Morganem.
„Ty, Irčo, je mi strašně, Wirginie je do Raymonda zamilovaná, já jsem byla na ni hnusná, ale uvnitř to ve mě křičelo. Mám o vás o všechny strach“. „Vím, jak Ti je“ odpověděla jí na to Irenka: „My s Davidem jsme také z počátku neměli na růžích ustláno, však víš“. „Ano“ odpověděla Kikina. „Víš, Kiki, pokud se budou mít oba rádi, překonají i ty nejtěžší překážky“ řekla  Irenka a povzbudivě se na ni usmála: „třeba z té akce nic nebude, Wirginie veme tady Raymonda na ostrov a všichni budeme šťastní“. „tím bych si zas až tak jistá nebyla“ řekla vážně Kikina.
Raymond byl zasypáván otázkami svých kamarádů: „Já Ti povím, to jsou kočky“ řekl mu uznale Ferguson. „Jsou to kamarádky“ s úsměvem odrážel zvědavé dotazy Raymond.
„Reji, nemůžeš opustit ústav na jednu noc“? Dotázala se jej Wirginie“. „Zařídím to“ odpověděl jí Raymond a sjednal si propustku. Kikina nadšená nebyla, ale respektovala to, Irenka to brala se shovívavým úsměvem.
Raymond a Wirginie si pronajali dvoulůžkový pokoj. Dali si donést láhev šampaňského. Seděli a popíjeli. Raymond se k dívce sklonil a vášnivě ji políbil. Ta jeho polibek opětovala. Chvíli se líbali, po té se raymond svlékl. Wirginie chvíli váhala. Raymond ji vzal něžně do náručí a opatrně ji počal pomáhat se svlékáním. Nakonec z ní stáhnul kalhotky a hladili ji po mušličce. Dívka se k němu přivinula. Raymond jí zavedl prst do zadečku, reakce byla vášnivá, prudce jej políbila a přitiskla se k němu. „Jsem ještě pana“ zavzdychala. „Neboj, budu opatrný, já jsem panic“. Oba se usmáli nad touto absurdní situací. Když do ní vniknul, nepatrně sebou škubla, trochu ji to bolelo. Po té ji naplnil horkou šťávou, Ukazováček levé ruky měl zavedený v jejím zadečku. Cítil, jak vyvrcholila a po chvíli i on dosáhl orgasmu.
Oba usnuli. Ráno se probudili a ještě se vášnivě pomilovali. „Ty seš nenasita, Reji“ řekla škádlivě Wirginie. Oba se oblékli a šli za ostatními.
„Ani se vás nemusím ptát, jak jste se děťátka vyspala“ řekla s úsměvem Irenka. Její veselí bylo tak nakažlivé, že se i starostlivá Kikina musela rozesmát. „Byli jsme hodní“ řekla se smíchem Wirginie.“Vy blázni“ řekla Kikina a na chvíli se jí zmocnil pocit pohody, odpoutala se od svých velitelských starostí,na pár minut se viděla, jako dívka, která se nezávazně baví v partě svých vrstevníků.
Raymond prožíval zvláštní, ba přímo snové období. Připadal si, jako v ráji. Kamarádi si jej přátelsky dobírali a také personál byl zvědav. Aby nebudili pozornost, vyzvedávala jej z ústavu pouze Wirginie, ostatní dvě členky jednotky se k nim později připojily.
„Ty brzy opustíš ústav“? Dotázal se jej Ferguson. „Asi to tak bude“ odpověděl mu na to Raymond. „Pojedeš na ostrov“? „Ano, chci si ji vzít“.
Když svůj záměr oznámil tátovi a bratrovi, těm to bylo  v podstatě jedno: „alespoň za něj nebudeme muset platit ten ústav“ poznamenal bratr. Raymond se snažil ve všech vzbudit zdání, že odjíždí na Ostrov Robinsona Crusoe. Vyřizoval formality pro odjezd na kliniku Dignitas. Absolvoval nezbytné pohovory a vyplňoval formuláře, o tom, k čemu se chystá kromě členek speciální jednotky neměl nikdo sebemenšího ponětí. Byl bezstarostný a šířil kolem sebe pohodu. Na účet Dignitas zaslal 7500 Švýcarských Franků, což byl poplatek za asistovanou sebevraždu a služby s tím spojené.
Když se opět jednotka sešla, řekla Kikina: „tak mám nové instrukce. I R C A a CIA se dohodly na tom, že tady Rej bude spíše pozorovatel, pak se stáhne. Znamená to, že Ty Reji, až získáme Tvým prostřednictvím informace o činnosti Dignitas,  se zalekneš a my Tě stáhneme zpět. Samozřejmě, že peníze, které jsi do toho vrazil propadnou“. „To vím, alespoň i tak udělám něco pro objasnění zla, proti němuž se snad v budoucnu bude dát bojovat, určitě se pak vrátím k Tobě Wirginie“ a dívku políbil. Všichni si úlevně oddechli, žádná velká akce to nebude, spíše monitoring.
„Tak, Reji, už Ti to nastává“ řekla Kikina. „Ano, já vím. Odletím do Švýcarska, tam mne bude čekat jedna z pracovnic Dignitas, která mne doprovodí na místo určení“. „Máš strach“? Dotázala se jej Irenka. „Ani ne, nějaký čas si tam pobudu a pak jim řeknu, že jsem si to rozmyslel, prachy propadnou a já se vrátím zpět“. „Kam“? Opět se jej dotázala Irenka. „No, přeci do ústavu“. „A co já“ naštvaně řekla Wirginie“ a měla slzy na krajíčku. „Třeba za mnou budeš jezdit“. „Ty vole, tak já se za Tebou vláčím takovou dálku a Ty“? „Promiň, já si nedovedu představit, že by o mne zdravá dívka měla zájem“ řekl Raymond. Wirginie jej pevně objala. „Ty můj trotlíčku“ řekla a Kikina s Irenkou se srdečně rozesmály. „Nediv se mu, Wirginie, David si také nevěřil, když mne balil“ řekla se smíchem Irenka.
Raymond sdělil všem v ústavu, že jej opouští. Psycholog si jej pozval k pohovoru, kterého byla přítomna i Wirginie. Ta se zaručila, že si jej odveze na Ostrov Robinsona Crusoe. Otec, ani bratr nic nenamítali.
„Budeš nám chybět“ řekl Ferguson. „Budu s vámi se všemi v kontaktu“ řekl s úsměvem Raymond. „Tys to tady stejně rozsvítil“ řekl mu jeden z chovanců Donald. „Ale, trochu jsem rozčeřil stojaté vody“ na to Raymond. „Seš ten správnej anarchista“ řekl mu Ferguson.
Následoval rozlučkový večírek. Zůčastnili se jej jak chovanci, tak i personál, bylo jídlo, pití, vládla zde pohoda. Zůčastnila se jej i Wirginie, která všechny okouzlila svým šarmem. Vyprávěla o Ostrově Robinsona Crusoe, neboť byla rodilou ostrovankou   Večírek se protáhl hluboko přes půlnoc. Wirginie zde přespala a během noci se s Raymondem milovala. „Jsem, jako v ráji“ říkal jí Raymond.
Dopoledne Raymond vyplnil příslušné formuláře, se všemi se srdečně rozloučil a v doprovodu Wirginie nadobro opustil ústav.
Připojili se k jednotce. „Tak, teď Ti to Reji začne“ řekla vážně Kikina. „Já vím, ale pak se k vám vrátím“.
Ještě 3 dny pobývala jednotka v penzionu a všichni si to náramně užívali. Raymond a Wirginie využívali chvil, kdy mohli být spolu.
Přiblížil se den Raymondova odletu. Dívky jej vyprovodily na letiště, Wirginie měla oči plné slz. „Buď statečná, holka, a nedělej mu to těžší, než to má“ řekla Kikina. „Což, vo to, slon to má daleko těžší“ řekl Raymond a všichni se této jeho dvojsmyslnosti zasmáli.
Letadlo do Evropy bylo připravené k odbavení. Wirginie pomohla Raymondovi s odbavením a nástupem. „Tak, milý, zlom vaz a hlavně se mi vrať“ řekla Wirginie a na rozloučenou jej políbila. Letadlo se vzneslo do vzduchu a brzy zmizelo za obzorem. Raymond letěl vstříc nečekanému dobrodružství.
Dívky se vrátily do penzionu a očekávaly další instrukce. Druhého dne dorazila všem textová zpráva: |“jsem na místě, váš kamarád Rej“. Wirginie obdržela  zprávu tohoto znění: „miláčku, dorazil jsem v pořádku, Tvůj milující Rej“. Dívce se zarosily oči.
Ráno.Wirginie a Irenka seděly u snídaně, byly samy. V tom dveře rozrazila Kikina, bílá, jako křída. Obě si povšimly jejího pozadí, řádně si naplnila kalhotky. Nastalo mlčení, které prolomila Kikina, která hovořila nezvykle rozechvělým hlasem: „holky, nebudu říkat jednotko, jsem z toho, co jsem se dozvěděla zcela zničená. CIA nám předala následující informaci. Jedna ze zaměstnankyň Dignitas spáchala sebevraždu, požila tentýž jed, který tam podávají svým jak říkají klientům. Před tím však CIA zaslala informace, podle nichž neexistuje východisko. Každý, kdo kliniku Dignitas překročí zemře, neexistuje, že by někdo odřekl a peníze mu byly vráceny, oni jej stejně usmrtí. Rej je v pěkný kaši“. Následoval zvuk vyprazdňujících se střev, to si Kikina opět naplnila kalhotky.  Obě dívky ztuhly: „Tak, že Rej“ řekla Wirginie, zbledla a po chvíli i jí povolily svěrače. Kikina se následně dala do pořádku, ale Wirginie na tom byla tak zle po psychické stránce, že ji musely Kikina a Irenka dát do pořádku. Irenka se na ni snažila psychologicky působit a konejšit ji, ale vše bylo marné.
Dívky se stáhly na Ostrov Robinsona Crusoe. „Je to ta nejhorší mise, kterou jsem absolvovala řekla Kikina Irence. „A já si myslím, co, myslím, jsem O TOM PEVNĚ přesvědčená, že to dopadne dobře“ povzbuzovala všechny Irenka a na jejím pevném hlase bylo znát, že to myslí upřímně a věří v úspěch byť předem ztracené Raymondovy mise.

Pokračování příště.