Ahoj.
Jsem tu s dalším dílem. Opět budu ráda za nějakou zpětnou vazbu.
_____________________
„Ne!“
„Ano, notak,“ povzdychl jsem si a zvedl Caroline z postele, opíraje si ji o bok. Caroline s sebou stáhla i peřinu, kterou tiskla ve svých malých ručičkách.
„Caroline…“ použil jsem svůj přísný tón, ale ani to ji nedonutilo peřinu pustit.
„Ne!“
„První varování, jestli budeš pokračovat, půjdeš do kouta,“pohrozil jsem ji a mírně se zamračil. Caroline mě ignorovala a snažila se vykroutit z mé náruče tak, že málem spadla, naštěstí jsem ji zachytil. Měl jsem sto chutí ji vzít a zmalovat jí zadek do červena, ale snažil jsem se s ní být trpělivý. Místo toho jsem si sedl na postel a ji si posadil na klín, čelem ke mně, hned mi obmotala ruce okolo krku.
„Baby, co se děje?“ zeptal jsem se a pohladil ji po červených tvářičkách. Začaly jí téct slzičky.
„Nechci vstávat a přebalit,“ zamumlala a přitulila se víc ke mně. Povzdychl jsem si.
„Ale, zlato, víš přece, co by se stalo, kdybych tě nepřebalil,“ zamumlal jsem a políbil ji na čelo. Podívala se na mě.
„Měla bys vyrážku, která by moc bolela, to přece nechceš, že ne?“ podíval jsem se na ni přísně. Zamrkala a zakroutila hlavou.
„A Daddy by pak byl smutný, protože by nechtěl, aby jeho princeznu něco bolelo,“ věděl jsem, že tímhle ji dostanu. Ohnula spodní ret, začala plakat ještě víc a rychle kroutit hlavou.
„Takže, nech mě přebalit. Slibuju, že potom se ještě budeme mazlit,“ usmál jsem se na ni a palcem jí utíral slzy, které se jí kutálely po červených, buclatých tvářičkách. Přikývla a pustila se mě, usmál jsem se a políbil ji na čelo, pak ji položil zpět na postel a donesl věci potřebné na přebalení. Caroline ležela trpělivě na posteli, ale pořád plakala. Sehnul jsem se k ní a znovu ji políbil na tvář, otřel jí slzy a dal dudlík, který hned začala dudlat. Vyhrnul jsem jí tričko a zaprděl jí pusou na bříško, ve snaze rozesmát ji. Trochu se zahihňala a já zaprdění pusou na bříško zopakoval. Rozesmála se, až jí dudlík vypadl z pusy. S úsměvem jsem si ji prohlédl, smála se na mě, ale pak si vzpomněla, v jaké situaci je a ohla spodní ret.
„Oh, někdo je tu dramatický,“ poškádlil jsem ji a pak ji konečně začal přebalovat. Chvilku mě jen jako hodná holka pozorovala, ale pak mě zatahala za vlasy. Zvedl jsem hlavu a podíval se na ní s nadzvednutým obočím.
„Ale, copak to bylo?“ zašklebil jsem se na ní a ona se zahihňala. Pokroutil jsem nad ní se smíchem hlavou a zalepil jí čistou plínku.
„Tak, všechno hotovo, lásko,“ usmál jsem se a šel vyhodit špinavou plenku do koše. Pak jsem si k ní lehl a ona se ke mně okamžitě přitulila. Objal jsem ji a poplácal po vycpaném zadečku, políbil ji na čelo a vrátil do pusy dudlík.
Moje dovolená v práci se chýlila ke konci a já musel přemýšlet, co budu dělat s Caroline. Sice byla už dospělá a uměla by se o sebe postarat sama, zatímco já budu v práci, ale problém tu byl, že byla opět delší dobu přepnutá, takže vlastně byla dvouletá holčička v těle dvacetileté slečny, a já nevěděl, jestli ji dokážu dostat zpátky. Dělal jsem to snad jen jednou, protože jinak, to zvládla vždycky sama, ale to byla přepnutá jen den, nebo dva. Teď už byla přepnutý týden v kuse. Povzdychl jsem si a hladil ji po zádech, zatímco ona se ke mně spokojeně tulila.
Z přemýšlení mě vytrhlo zakručení mého žaludku. Posadil jsem se a Caroline se na mě zvědavě podívala. Usmál jsem se na ní.
„Máš hlad, květinko?“ zeptal jsem se a ona přikývla.
„Tak jdeme papat, hm?“ usmál jsem se a v náručí s ní vstal z postele. Šel jsem do kuchyně, kde jsem ji posadil na linku a začal jí dělat k snídani ovesnou kaši s ovocem.
Pak jsem ji nakrmil, nasnídal se sám a potom se ještě přesunul s Caroline do postele, kde jsme nakonec ještě usnuli.
_______
„Tylere?“ probudil mě tichý hlásek. Převalil jsem se na záda a pootevřel oči. Vedle mě seděla moje princezna. Protřel jsem si oči a podíval se na ní.
„Baby? Ty nejsi v headspace?“ zeptal jsem se trochu zmateně a ona zakroutila hlavou. Prohlédl jsem si ji a přitáhl si ji zpět do náruče.
„Jakto?“ zeptal jsem se smutně a ona jen pokrčila rameny.
„Pomůžu ti zpátky, hm?“ navrhl jsem ji, ale ona zakroutila hlavou.
„Dobře, jak myslíš,“ pokrčil jsem rameny. Zůstala u mě přitulená, ale natáhla se pro svůj telefon.
„Sakra!“ vyhrkla a vykroutila se z mého objetí. Zmateně jsem na ní koukal.
„Do prdele, mamka měla včera narozeniny, já jí nepopřála!“ vykřikla a zběsile vytočila číslo své mamky. Za hovor se jí stihla tak dvacetkrát omluvit a slíbit, že ještě dneska přijedeme. Když hovor položila, podívala se na mě.
„Musíme koupit dárky a tak, musíme jet,“ začala mě popohánět a sama vstala z postele.
„Ah, ah,“ pokroutil jsem hlavou a chytil ji za ruku, „myslím, že jsem slyšel svoji princeznu mluvit sprostě a víš, co jsme si o tom řekli,“ stáhl jsem si ji na klín. Zakňourala a ohnula spodní ret. Plácl jsem ji jemně po zadku.
„Druhé varování, za třetí ti naplácám pořádně,“ řekl jsem jí přísně a pak ji pustil. „Běž se připravit, lásko,“
