Autor Téma: Povedený školní výlet  (Přečteno 128 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 914
  • Karma: 3
Povedený školní výlet
« kdy: Červen 03, 2019, 20:16:56 »
Milí čtenáři. Blíží se doba školních výletů. To mne inspirovalo k napsání další krátké povídky. Přeji vám příjemné počtení.
Povedený školní výlet

Byl mezinárodní den dětí a tak se škola, kam chodila Adélka rozhodla, že uspořádá školní výlet na Brněnskou přehradu. Táta s mámou doprovodili Adélku i její adoptivní sestru Pavlu k autobusu. Pavla se do nové rodiny včlenila a všichni ji pokládali za vlastní. Také Markéta, která toudobou pobývala v zahraničí si tuto skromnou dívku oblíbila. „Tak, Áďo, buď hodná a neproveď nějakou ostudu“ nabádala ji mamka. „Jo, naše Adél, to je živel, to je, jako bys chtěla poručit vodě téct do kopce“ řekl táta a žertovně štípnul holčičku do tváře.
„Tak, děti, nastupovat“ nabádali učitelé žáky. Adélka si sedla ke svýn spolužákům, pavla k dívkám, s nimiž se taktéž za ten rok spřátelila. „Mám neutralizační látku IN“ zašeptala Pavle Adélka. „Ty pamatuješ na všechno, ale, já myslím, že to nebude třeba, ale pro každý případ“. Kdyby jen tušila, jak prozíravý byl Adélčin nápad.
Autobus se rozjel a nálada byla skvělá, děti zpívaly různé písničky, učitelé byli taktéž v dobré náladě. Pavla se začala bavit s Monikou a Hankou o všedních holčičích záležitostech. „Máte ssebou i neutralizační látku IN“? Dotázala se šeptem Monika. „Jo, ale, myslím, že jí nebude zapotřebí“. „Má Adél plínky“? Dotázala se Monika. „Ne, nemá, dnes chce být za slušnou holčičku“ odpověděla Pavla. „Jsem zvědavá, jak dlouho jí to vydrží“ přisadila si Lucka. Dívky se bláznivě rozesmály.
Adélka i přes to, že byla nevidomá, překypovala energií, o čemž svědčí i její dobrodružství na dětském táboře před rokem. Byla příkladem toho, že i nevidomí se mohou integrovat do společnosti. Měla přehled a hlavně přátelskou povahu, což jí vynášelo respekt. Měla taktéž smysl pro humor. „ „Tys mne odnaučila strachu“ řekla jí Renatka. „To nic, víš, já jsem se také bála“ přiznala se dívenka. „No, jo, ale, nedalas to na sobě znát“. „Ale, jo, měla jsem plnou plenku“ zašeptala jí do ucha Adélka a obě se zachichotaly.
Autobus předl, jako kočka, slunce krásně svítilo a ta dobrá nálada se přenesla i na paní učitelky a pány učitele, neboť i mužští byli v pedagogickém sboru zastoupeni. Paní učitelky  si povídaly o všedních věcech a probíraly některé žáky a to obzvláště ty zlobivé. Páni učitelé probírali poslední fotbalový zápas mezi Spartou a Slávií.
Adélka seděla a usmívala se. „Nač myslíš“? Dotázal se jí Standa. „Jak je nádherně, to sluníčko svítí, mám tady své kamarády, jedu na výlet, co víc si mohu přát“. Někteří zavzpomínali i na loňský dětský tábor.
„Jestli pak dojde k nějaké nehodě“ dotázala se Monika Pavly. „|Jo, holka, to nevím, ale neutralizační látky IN máme ssebou dostatek, postačila by na celý autobus“.
Autobus konečně dorazil do cíle své cesty. „Tak, děti, seřaďte se, jsme u cíle“ řekla jedna z učitelek Eva. Pavla vzala za ruku Adélku a všichni vystoupili. Počasí bylo nádherné, všude se nesla vůně vody.
„Nejprve se projedeme  parníkem po přehradě“ řekla paní učitelka Jana. „Hurá! Hurá! Hurá! Ať žije náš školní výlet“ jásaly děti. Pochodovaly a zpívaly si.
Když skupina dorazila na stanoviště parníků, všichni se seřadili a nastupovali. Po té si zakoupili lístky a usadili se na svá místa. Kapitán všechny přivítal a popřál šťastnou plavbu. Adélka seděla a naslouchala tomu ruchu. Kromě naší skupiny zde byly rodiny s dětmi a senioři. Všichni si užívaly plavbu. V tom Adélka ucítila smrádek. „Jako, kdyby se někdo pokadil, to začíná pěkně“ řekla si v duchu. V tom uslyšela, jak Nnějaká paní něco pronáší v Němčině. „Tak, že mezinárodní pomoc“ zatahala za rukáv Pavlu. „Asi nějací Němečtí turisté“. „Paní učitelko, ta Německá rodina by asi potřebovala pomoc“ řekla Pavla paní učitelce Kláře, která byla Němčinářka. „Hned to zařídím“ řekla paní učitelka a již se dala do konverzace s paní. Jak se ukázalo, Adélka měla pravdu. Syn té paní Willoi , kterému bylo 10 let se pokadil. Adélka jim podala neutralizační látku IN, paní ji dala dítěti do kalhot a rázem bylo po zápachu. Následovala konverzace na téma neutralizační látka IN a paní se zjevně uklidnila a hocha přestala plísnit, Poděkovala paní učitelce. „Víte, paní učitelko, když nejde o život, jde o drek“. Paní samozřejmě porozuměla tomu poslednímu slovu a všichnji se rozesmáli. „Adél, chovej se slušně“ napomenula Adélku paní učitelka. „Ono se říká, paní učitelko, že, když nejde o život, jde o hovno“. „Was ist das chovno“? Ptala se se zájmem paní. Paní učitelka rudá v obličeji ji vše vysvětlila a omluvila se za Adélku. Paní se rozesmála. „Adél, s Tebou jsou potíže“ řekla paní učitelka a měla co dělat, aby zachovala vážnost. „Učím paní Česky“ odpověděla holčička. „To je chválihodné, ale bereš to za ten špatný konec“.“Ale, kdepak, paní učitelko, vzala jsem to z toho dolního konce, z nějž to vychází“. „Adél, já z Tebe dostanu psotník“ řekla paní učitelka, která se neudržela a propukla v hurónský smích.
„Co pak tu řešíte“? Přistoupil k nim pan učitel Lukáš“. Paní učitelka Klára mu vypověděla vše o rozhovoru na téma dolního konce. „To je teď nějak populární, tak si Klárko představ, zadal jsem našim osmákům za úkol stáhnout z Internetu literaturu stahující se k historii a víš, co ti Rošťáci provedli? Stáhli Šílenou šlechtičnu a teď vyšla i Řitomyjka“. „Tehdy to měli lidé ohledně nošení plenek v dospělosti složité“ vložila se do toho Adélka, následoval opět bujarý smích. „Tak nám ten výlet začíná docela zajímavě“ řekl pan učitel Lukáš.
Parník plul po hladině přehrady a Pavla popisovala Adélce vše, co viděla. „A stejně je to nádhera ta plavba“ řekla nadšeně Adélka a povyprávěla všem o životě na Ostrově Robinsona Crusoe.
Parník přistál u mola a všichni vystoupili. „Je poledne a tak půjdeme na oběd, máme jej zamluvený v restauraci, bude bramborový salát a řízek, máte určitě hlad“ řekl pan učitel Jiří. Pak dodal: „kdo nebude chtít bramborový salát, může hranolky“. „Já si dám hranolky“ řekla Adélka a Pavla s dívkami ji následovaly. Všichni se najedli, všem báječně chutnalo, jen paní učitelka Jana poznamenala: „ten salát, no, nevím, čerstvý moc nebyl, ale, snad to přežijeme“.“Teď se budeme opalovat a koupat, letošní květen byl od poloviny teplý, tak, že voda je prohřátá“ řekl pan učitel Jiří, který byl zároveň instruktor plavání. „Ty ne, Adélko“ řekl. „To je škoda“ řekla smutně holčička. „Zodpovídáme za vás, Ty nevidíš a je větší nebezpečí, že by jsi se mohla utopit“. „Pane učiteli, já plavu, jako ryba“ řekla holčička a Pavla jí přisvědčila“ „Vím, že plavat umíš, ale tady není bazén, tady je přehrada“ trval na svém pan učitel. „Já ji budu navigovat“ řekla Pavla, popadla Adélku a obě skočily do vody. „Plav za mnou, Adél“ zvolala Pavla a k údivu všech Adélka dbalá jejích instrukcí plavala. „Tak, jo“ zavolal radostně pan učitel: „přesvědčilas mne“.
Děti i dospělí se střídavě opalovali a plavali, Adélka ležela vedle jedenáctiletého Tomáše. Ten byl neklidný. V tom uslyšela zvuk vyprazdňujících se střev a po té i jak kluk natahuje. „co se Ti stalo“? Dotázala se Adélka. „Já jsem se pokadil“ řekl s brekem Tomáš: „ještě se mi chce“. „Tak to dodělej, stejně už je to jedno. Ozval se další, tentokrát intenzívnější zvuk a od chlapce se šířil zápach. Adélka  vzala neutralizační látku IN opatrně zatáhla za gumičku od plavek a vsunula ji do nich. Ozval se zvuk neutralizace a rázem bylo po zápachu. „Ty je máš napěchované“ řekla. „Nesahej mi na ně“ řekl Tomáš, ale již nebyla stopa po pláči, spíše byl udivený. „Pavli, pojď sem“ řekla Adélka Pavle, když ji slyšela procházet. „No, ten tam má pěkně naděláno“ řekla Monice. Obě dívky hocha svlékly z plných plavek. Paní učitelka Jana k nim přišla a hned věděla, kolik uhodilo. „Holky, ještě jste mu tam nechaly pořádnou vrstvu, má tu zadnici tak pokaděnou, že není vidět ani rýha mezi  půlkama“. Dívky vzaly hocha do náručí, zanesly do vody a tam jej umyly.
To nebyl poslední případ. Následovaly další děti. Starší dívky jvše zneutralizovaly a pak je dávaly do pořádku. Všech se zmocnil zvláštní pocit, byla to fascinace. Také učitelky přiložily ruce k dílu.Zbytek výletu již nic nezkalilo., , jen pan učitel Jiří kontaktoval restauraci a vynadal jim s tím, že vše bude mít dohru. „Je štěstí, že se nestalo nic vážnějšího“ řekl po té, co dohovořil s pracovníky restaurace.
To ještě nebylo vše. Náhle se paní učitelka Jana chytila za břicho: „teď už vím, ten salát“ a ihned se ozvaly typické vyprazdňovací zvuky. Její plavky se taktéž naplnily řídkou kaší. Dala si do nich neutralizační látku IN a po té, co se zbavila zápachu se šla dát do pořádku do přehrady. Učitel Jiří to stihl na poslední chvíli, měl taktéž salát. Paní učitelka Jana řekla: „no, děcka, přeci si nenecháme zkazit výlet tím, že se tady několik lidí včetně mne pokadilo“. Sluníčko svítí, je nádherně“. „Když nejde o život“ spustila Adélka, ale paní učitelka Klára řekla: „pššššt“. Všichni se rozesmáli. Pak pan učitel Lukáš něco pošeptal paní učitelce Janě. Ta se dala do smíchu. „Máš pravdu, hnědý výlet“ řekla.
Po té již vše probíhalo v naprosté pohodě.  Slunění, opalování, výlet se vydařil. Vše taktéž díky Adélce a hlavně neutralizační látce IN. Brzy to brali s humorem. „Tenhle výlet byl prima, nic nám jej nezkalilo, akorát pár z nás se pokálelo“ řekla trefně Lucka, který byla taktéž mezi postiženými.
Následoval návrat. Autobus se rozjel k domovu. Nálada byla výborná, plavky byly vyprány ještě na přehradě. Při vystupování z autobusu zazpívala Adélka výletnickou píseň.
Sláva, nazdar výletu, výletu, výletu,
nezblbli jsme už jsme tu, už jsme tu, už jsme tady.
Bramborový salát jjsme tam snědli, tam snědli, tam snědli,
někteří z nás zahnědli, zahnědli, průjěm měli.
I přes tyto nehody, nehody, nehody,
den byl plný pohody, pohody, pohodičky.
A ten, kdo se pokadil, pokadil, pokadil,
zadeček svůj ochladil, ochladil do vodičky.
Všichni začali tleskat, včetně učitelů. „Tak Tě tady vítáme“ řekl táta a převzal si Adélku. „Tak, na tenhle výlet jen tak nezapomeneme“ říkali všichni.

A to je konec příběhu, doufám, že se líbil.