Ahoj, sice mě mrzí, že včera jsem nedostala jediný ohlas, ale snad to dneska bude lepší.
S tímto příběhem jsem totiž opravdu spokojená a doufám, že se bude líbit i vám. Takže vás opravdu prosím o názory, jakékoliv, co se vám líbí, co byste naopak zlepšili.
Můj krk vyschl a nevypadlo ze mě jediné slovo, jen jsem na něj hloupě koukala.
„Když máš v rodině malé dítě, prostě to poznáš,“ pokrčil s úšklebkem rameny. Skousla jsem si spodní ret, zatímco Tyler se pořád s tím hloupým úšklebkem na tváří opřel o židli.
„Jo, nosím je, musím,“ řekla jsem po chvíli, snažíc se dělat, jakože nic. „Proč jsi nikdy nic neřekl?“ zeptala jsem se ještě. Tyler znovu pokrčil rameny a celou si mě prohlédl.
„Mám nápad,“ řekl a nadzvedl jedno obočí. Se zájmem jsem se na něj podívala, aby pokračoval.
„Ta plínka je teď suchá, hm?“ zeptal se a já se začervenáním zakývala.
„Fajn,“ kývl taky, „pokud bude suchá i za hodinu, na tohle celý zapomenu a každý si opět půjdeme svou cestou. Ale pokud se vrátíš a suchá nebude, budeš muset se mnou zůstat až do té doby, než ti začne škola,“
„Proč bych s tebou měla zůstat?“ přerušila jsem ho a zamračila se.
„To ti, bohužel, nemůžu říct,“ zasmál se a drze si vzal moje pití, ze kterého se napil. Zamračila jsem se víc. „Tak platí?“ zeptal se a natáhl ke mně svou ruku, povzdychla jsem si a stiskla mu ji.
„Platí.“
„Super, tak máme dohodu. Za hodinu se sejdeme opět tady,“ usmál se na mě a vstal. Vstala jsem taky a vzala svůj prázdný tác, který jsem odložila a pokračovala do dalších obchodů.
Přehrabovala jsem se stojany s oblečením a mezitím nad vším přemýšlela. Co se stane, jestli prohraju? Co se mnou má v plánu? Plenky už nosím nějaký ten rok a mezitím jsem samozřejmě gůglila. Našla jsem i komunitu, která plenky nosí pro zábavu. Buď nosí čistě plenky, nebo se i oblíkají a chovají jako malé děti. Dozvěděla jsem se taky, že se mohou dostat do takzvaného headspace, což jsem pochopila, že mají určitý věk, jako třeba batole a podle toho se chovají. I když mi to přišlo ze začátku celé zvláštní a nepochopitelné, po pár měsících jsem si i já kupovala svůj první dudlík, který mám doteď schovaný ve svém nočním stolku. Nějakým způsobem mě uklidňoval a stále uklidňuje. Později jsem se odvážila si koupit i sippy cup, kam jsem si po večerech, když jsem byla sama na koleji, dělala čaj a sledovala seriály, několikrát se mi povedlo dostat se i do zmíněného headspace.
Nejhorší na tom je, že ten idiot se mi stále líbí. Prostě to pobláznění k němu někde v hloubi zůstalo a teď, když jsem ho viděla, vyplavalo bohužel opět na povrch. Myslím, že pokud prohraju, první den mě bude hloupě provokovat, další dny se mě bude snažit dostat do postele a pak mě prostě nechá. Nebo mě má třeba taky rád, celé dny budeme sledovat filmy a seriály a skončíme do sebe bláznivě zamilovaní.
Podívala jsem se na telefon, zbývalo mi necelých 20 minut, povzdychla jsem si. Rozhodla jsem se zajít ještě do svého posledního oblíbeného obchodu, kde si taky vybrala pár věcí, zrovna byly ve slevě a pak si stoupla do fronty k pokladně.
Po chvíli čekání jsem se dostala k pokladně, zbývalo mi něco okolo pěti minut.
„Bude to 29 liber,“ usmála se na mě mile prodavačka a v tu chvíli jsem ucítila mezi nohama známé teplo. Potichu jsem vyjekla.
„Je vám něco?“ zeptala se trošku zmateně a já jen zakroutila hlavou, rychle vytáhla kartu, zaplatila kartou, popadla tašku s oblečením a vyběhla z obchodu. Nevěděla jsem, co dělat. Mohla jsem jít jednoduše na záchod a tam se přebalit, ale to bych nestíhala a beztak bych při mém štěstí někde u záchodů potkala Tylera.
Když jsem se opět dostala do patra, kde jsou fastfoody, Tyler seděl přesně u toho stolu a dělal něco na telefonu. Mohla jsem se otočit a prostě odejít, odjet domů a na tohle celé zapomenout.
„Jsi už dospělá, to dospělí nedělají!“ okřikla jsem se v duchu. Zhluboka se nadechla a vydala se k Tylerovi. Když mě zřejmě slyšet přicházet, zvedl hlavu, a když mě viděl, ušklíbl se a telefon odložil.
„Tak jak to šlo?“ zeptal se se smíchem, když jsem trochu rudá přišla až k němu. Myslím, že podle mého výrazu pochopil odpověď.
„Je mi to jasný, ale pro jistotu,“ zamumlal, chytil mě za ruku a přitáhl si mě přímo před sebe, otočil k sobě zády a odtáhl moje džíny. Po chvíli jsem v plence ucítila dva jeho prsty. Zmohla jsem se jen na: „Co to…?!“ Mělo to znít naštvaně, ale spíš ze mě vyšlo jen takové zakňučení.
„Vidím, že jsi moc malá na to říct Daddymu, když jsi mokrá, tudíž tě musel zkontrolovat,“ zasmál se a pokroutil hlavou, zamračila jsem se, když mě chytil za ruku. „Je na čase jít domů a přebalit tě do suchého, vsadím se, že tohle není nic moc pohodlného, hm?“
„Takže tohle je ta dohoda? Jít s tebou a být tvoje malá holčička?“ zeptala jsem se trochu překvapeně.
„Ano, Caroline, jdeme,“ popostrčil mě a vydal se se mnou k eskalátorům.
„Uděláme to takhle, pojedeš domů svým autem, já tě budu hned následovat, doma si sbalíš všechno potřebné, necháš si auto doma a ke mně pojedeme mým, ano?“ Řekl mi, když jsme vyšli ven před nákupní centrum, a já jen přikývla.
„Můžu se doma přebalit?“ zeptala jsem se a Tyler přikývl: „Nechci, abys byla v mokrém moc dlouho,“ Přikkývla jsem taky a odemkla svoje auto. „Nezapomeň, budu hned za tebu, Caroline,“ upozornil mě, než jsem nasedla. Povzdychla jsem si a přikývla. Tyler následně vlezl do své Audi, která parkovala kousek od mého auta, a vyjeli jsme tedy ke mně.
Když jsme zastavili před mým domem, rychle jsem vyběhla do svého pokoje, sbalila si oblečení, kosmetiku a nakonec do tašky přihodila i dudlík a svůj sippy cup. Tašku si přehodila přes rameno a vyšla ven. Tyler stál venku a opíral se o svoje auto. Když mě viděl, usmál se na mě a vzal si ode mě tašku, kterou hodil do kufru. Potom mi otevřel dveře a počkal, než nasednu. Pak dveře zavřel, obešel auto a sedl si na místo řidiče, nastartoval a vyjeli jsme.
„Takže, jak dlouho víš, že jsi…uhm, Daddy?“ zeptala jsem se po chvíli ticha.
„Rád jsem se staral o děti, vždycky, ale jednou jsem na Tumblru objevil blog, kde se Daddy stará o svou holčičku a já pochopil, že tohle se mi zamlouvá o dost víc. Být Daddy nějaké malé, roztomilé, krásné princezny,“ usmál se, ale nepřestával se věnovat cestě a řízení.
„Něco o tom taky vím,“ pípla jsem potichu. Tyler se na mě se zájmem podíval.
„Opravdu?“ zeptal se s úsměvem a já zakývala.
„Headspace?“ zeptal se mě.
„Někde mezi novorozencem a dvěma roky, vždycky to bylo jiné,“ zamumlala jsem stydlivě. Tyler zastavil na semaforech a podíval se s úculem na mě.
„Oh, takže budu mít doma malé, roztomilé miminko?“ zeptal se a já věděla, že mě škádlí. Trošku jsem se začervenala a přikývla. Tyler se usměl a položil mi ruku na stehno. „Víš, nechci a nebudu tě do nic nutit, půjdeme na to pomalu, protože je mi jasné, že jsi tohle s nikým ještě nedělala, nemám pravdu?“ zeptal se a palcem mi na stehně dělal malé kroužky. Jen jsem znovu zakývala a trochu se pousmála.
„Vzala sis s sebou něco, zlatíčko?“ zeptal se mě.
„Jen dudlík a svůj hrneček s víčkem,“ zašeptala jsem a Tyler přikývl.
„Fajn, tak zajedeme ještě do obchodu pro ostatní věci, dobře?“ navrhl, a když blikla zelená, znovu vyjel.
Zajeli jsme do obchodu, kde Tyler koupil balík plenek, zásyp, ubrousky, podložku na přebalování, krém na opruzeniny, lahvičky a nové dudlíky. Pak už jsme konečně vyjeli k němu a během čtvrt hodiny zastavili před jeho domem. Bydlel ve čtvrti, kde bydleli spíše bohatší lidé. Zatímco jsem si s úžasem prohlížela jeho dům, on vylezl z auta, z kufru vzal mou tašku a pak otevřel dveře mně. Natáhl ke mně ruku.
„Tak jdeme na to,“ usmál se.
