Ahoj, je tu další pokračování ABDL školky od uživatele FrantaM
ABDL školka 3. díl
Ráno jsem se probudil, a těšil jsem se jako malý kluk na prázdniny. Plínky už byly pořádně promočené, a tak jsem trpělivě čekal na Klárku, až mne přijde přebalit.
„Ahoj zlato, tak půjdeme vyměnit plínky?“ zeptala se mně Klárka, když vešla do pokoje, a všimla si, že už jsem probuzený.
Kývnul jsem hlavou na znamení souhlasu, a za chvilku jsem byl už přebalený do čistých plínek a převlečený do oblečení na cestu do školky.
Klárka pro nás oba nachystala snídani, a krátce po ní jsme se vydali na cestu do ABDL školky.
„Tak co, jak se těšíš?“ zeptala se mně, když jsme byli kousek od školky.
„To víš, že se těším. Ta Petra na mne udělala velký dojem,“ odpověděl jsem, a trochu sebou zavrtěl.
Za chvilku jsme dorazili ke školce, rozloučili jsme se, a Klárka dodala: „Kolem osmé večer se pro Tebe zastavím, tak ať se Ti tady líbí.“
Chvilku poté jsem již vešel dovnitř, a viděl jsem svoji pečovatelku Petru, která mne včera při zápisu do školky poprvé přebalila.
„Ahoj Petlo,“ zašišlal jsem jako malý chlapeček.
„Jé, ahoj Fanoušku. Tak v jakém stavu máš plínky? Přebalíme?“
Pokýval jsem hlavou, a šli jsme spolu k přebalovacímu pultu. Místností, kterou jsme procházeli, byla vymalována krémově bílou barvou, a na jedné zdi byla vyobrazena Sněhurka a sedm trpaslíků, zatímco na druhé byla červená Karkulka s vlkem.
Došli jsme až na konec místnosti ke dvěma přebalovacím pultům, kde mne Petra vysvlékla tak, že mi zůstalo jen body a již notně promočené plínky, a pomohla mi vylézt na přebalovací pult.
„Buď tady hodný, Fanoušku, já jsem za chvilku zpátky, jenom musím odnést do šatny Tvé oblečení“, řekla Petra, odnesla do šatny mé věci, a za chvilku už byla u mne, aby mne přebalila.
Rozepnula body v rozkroku, následně pak kalhotky na pleny s medvídky a již notně plné plenkové kalhotky Abri Form M4, ve kterých byly vloženy čtyři bavlněné pleny.
„No my už tam máme načůráno, ale neboj se, za chviličku už budeš mít krásné čisté plínky, a budeme mít opět hezkého chlapečka,“ řekla Petra, a dala se do přebalování.
Byl to nádherný pocit, jak rychle a přitom něžně mně zabalila do čistých plínek, takže jsem jenom spokojeně mžoural očima.
Když mi zapnula body, přinesla krásné dupačky v modré barvě, které měly zipy od rozkroku až ke kotníkům a pak od pasu až ke krku. Ještě mi na nohy nasadila pletené bačkůrky s bambulkami na tkaničkách, a pak řekla: „Tak, Fanoušku, a je čas nakrmit. Půjdeme za Maruškou, a ta Ti dá napít.“
Přišli jsme k Marušce, a Petra řekla: „Tak to je náš nový klient Fanoušek. Toho budete ode dneška také kojit, ale musíte ho naučit pít z prsu.“
Maruška zakývala hlavou, vytáhla z obalu silikonové chrániče zubů, které mi ihned nasadila, a řekl: „“Tak ty jsi Fanoušek? Jak jistě víš, miminka jsou kojena mateřským mlékem, proto Ti dám teď napít, ale musím Tě naučit, jak se správně pije z prsu.“
Poté mne něžně podložila hlavu pod krkem, přiblížila moji hlavu k prsu a obě moje ruce nasměrovala na obnažené krásné prso. Brzy jsem ústy nahmatal a jemně uchopil bradavku, a Maruška mezitím mými ruky hladila prso. Brzo z něj začalo téct nasládlé mlíčko, které jsem začal pít. Z počátku to byla nezvyklá chuť, na kterou jsem si ale za chvilku zvyknul, a dokonce jsem si při sání trošku pomlaskával. Maruška se na mne mile usmála, a když viděla, že již nesaji, zeptala se: „Dáme nabumbat ještě z druhého prsu?“
Zakýval jsem hlavou, že ne, a Maruška mne nechala si odříhnout. Trošku jsem se začervenal, ale Maruška řekla, že tak je to v pořádku, alespoň mě nebudou trápit větry a nebudu mít bolení bříška. Petra se pro mne vrátila zpátky, a šli jsme si hrát spolu s ostatními dětmi, které zatím přišly do školky.
„Tak, děti,“ začala Petra, „vítám u nás vašeho nového kamaráda. Jmenuje se Fanoušek, a jeho věk u nás je patnáct měsíců.“ Vedle Petry stála druhá pečovatelka Ivana, která měla, stejně jako Petra, na starosti čtyřčlennou skupinku dětí.
Tři chlapečkové a čtyři holčičky ke mně přistoupily, a představili se. Byl tam Honzíček, Venoušek a Pavlíček; holčičky se jmenovaly Lenička, Lucinka, Zuzanka a Anička.
Všichni jsme si stoupli do kruhu, a hráli hru zajíček v své jamce. Během hry jsem se nejvíce díval na Aničku, a ta mi také věnovala velkou pozornost. Pak jsme zpívali nejrůznější dětské písničky, a kolem desáté byl čas přesnídávky. Po přesnídávce následovala chvilka odpočinku, a já i Anička jsme jej strávili v hlubokém kočárku, kdy Aničku vozila Ivanka a mne Maruška, zatímco Petra četla ostatním dětem pohádku z velké obrázkové knížky.
Před obědem nám paní učitelky zkontrolovaly plínky, a já i Anička jsme byli přebaleni. Při výměně plínek jsem se díval na Aničku, pěknou dvacetiletou dívku, které nakonec Ivana oblékla velmi slušivé růžové punčocháče a pěkné šatičky. Já jsem byl obléknutý do velmi pěkného modrého overalu s dlouhým rukávem, který měl na prsou vyobrazeného medvídka.
Během oběda jsme byli usazeni ve vysokých stoličkách, a já i Anička jsme seděli vedle sebe. Zatím jsem měl na sobě jenom obyčejný bryndák, ale Petra mi řekla: „Neboj se, Fanoušku, už jsme poslali objednávku, a brzy budeš mít také bryndák se svým jménem.
Mimo Petry a Ivany nás krmila také Maruška a paní ředitelka, která se jmenovala Hedvika. Některé děti jedli sami, zatímco já a Anička jsme byli krmeni jednak bramborovou kaší z láhve, a jednak drobně nakrájeným kuřecím masem a zeleninovým salátem.
Začínalo se mi ve školce líbit, a když jsme byli ukládáni k odpolednímu odpočinku, nemohl jsem se dočkat, co bude dále.
Pokračování příště
