Ahoj, je zde druhé pokračování ABDL školky. I tohle druhé pokračování je dílem FrantyM
ABDL školka 2. díl
Po téměř dvou měsících jsem byl z nemocnice propuštěn domů. Klára pro mne přijela, a sdělila mi, že má pro mne doma překvapení. No, byl jsem hodně napnutý jako struna….
Když jsme přijeli do vily, kterou vlastním, tak mé první kroky vedly do mého pokoje. V pokoji o rozměrech 6x5 metrů jsem zůstal stát na prahu, a překvapeně jsem se na to díval.
V rohu pokoje byl velký přebalovací pult, pod kterým byly tři kbelíky s víkem na pleny. Nad pultem byla umístěna police, na které Klára dala vlhčené ubrousky a kosmetiku potřebnou pro přebalování. Pochopitelně tam nesměly chybět ani dudlíky a lahve s dudlíky.
Kousek od něj byla velká policová skříň, ve které se nacházely pleny, a to jak jednorázové, tak i bavlněné a froté. Kromě toho tam byly také igelitové kalhotky na pleny Suprima, kalhotky na pleny s potiskem, a kalhotkové pleny od firmy Bobánek, některé z nich i s potiskem.
Mimo plen tam byly umístěny také bodíčka, dupačky, overaly, hrací kalhotky s rozepínáním v rozkroku a několik froté bryndáků s mým jménem.
Naproti přebalovacímu pultu se nacházela také velká postel s ohrádkou, podobná těm, ve kterých spí malé miminka, jenom v mých rozměrech. Na ní byla umístěna velká matrace, krytá igelitovou plenou, a zároveň také velká zavinovačka s krajkami, přesně podle mých rozměrů.
Naproti skříni byla umístěna velká ohrádka na hraní, s nepromokavou dekou na podlaze, ve které bylo hodně plyšáků, a také nějaké kostky a auta.
Celý pokoj byl zároveň vymalován ve veselých barvách, které se mi velmi líbily.
„Teda Klárko, to jsi mně fakt příjemně překvapila,“ vydechl jsem, když jsem ten svůj pokoj viděl.
„Vzpomínáš si, jak jsem u Tebe byla v nemocnici, a tys mi řekl, že když už musíš nosit plínky, tak bys to chtěl alespoň hezky užít?“ řekla Klára.
Přikývnul jsem hlavou, a řekl: „Jsi fakt úžasná holka, Klárko. Myslím, že budu potřebovat přebalit, tak si rovnou vyzkouším, jak se na tom pultu leží, ne?“
„To víš, že Tě rovnou přebalím,“ řekla Klárka, „ale kromě toho Tě taky musím převléknout do Tvého nového oblečení, a nachystat také tvoji postýlku na spinkání.“
Za okamžik už jsem ležel na příjemně měkkém přebalovacím pultu, a měl jsem na sobě pouze již notně zbytnělou jednorázovou plenku. Klárka mi oblékla bodíčko, přebalila do čistých plínek, kdy jsem dostal plenkové kalhotky Abri Form M4, 4 bavlněné plínky doplněné separační plenou, igelitové kalhotky Suprima a na to kalhotky pleny s potiskem medvídků. Pak už zapnula bodíčko v rozkroku, oblékla mi novou mikinu s potiskem medvídků, a oblékla krásné dupačky modré barvy. Na nohy mi obula modré pletené bačkůrky.
Dny ubíhaly, a já si rychle zvyknul na svůj nový život a na nové oblečení. Pochopitelně, když jsme šli ven na procházku, Klárka mi oblékla běžné oblečení z mého bohatě zásobeného šatníku.
Jednoho dne jsme procházeli kolem celkem nenápadné vily, kde byla umístěna schránka s nápisem „ABDL školka“ a byl tam umístěn nápis „přijímáme nové klienty“.
Podívali jsme se s Klárkou na sebe, a řekla: „Tady by se Ti mohlo líbit, ne, Fando?“
Přikývnul jsem, a Klárka zazvonila na zvonek. Po chvilce jsme slyšeli kroky, a přišla nám otevřít sympatická paní ve středním věku.
„Dobrý den, já jsem Nováková, a jsem ředitelka této školky,“ představila se nám, a pozvala nás dále do své kanceláře.
„Naše školka je zaměřena na klienty, kterým se líbí nosit plínky a dětské oblečení. Jsme zaměřeni na denní službu, a naše kapacita je osm klientů, kterým se snažíme poskytnout vždy to nejlepší podle jejich přání, a pochopitelně podle toho, jaký balíček služeb si u nás zaplatí,“řekla nám poté, co nás pozvala do své kanceláře.
„Víte, můj partner měl autonehodu, kdy utrpěl úraz pánve, a je odkázán na nošení plínek přes den i přes noc. Ráda bych se o něj starala, ale mám také pracovní povinnosti,“ vysvětlila Klárka.
„Ale v tom nevidím žádný problém. Provoz školky je každý všední den od osmi do osmi. Někteří klienti zde chodí jenom na část dne, jiní jsou zde celý den. O všechny se starají dvě učitelky, které jim mění plínky, krmí je, uspávají a hrají si s nimi, prostě jako v každé školce, jenom ty děti jsou trošku větší,“ usmála se paní ředitelka, a dodala: „Mimo těch dvou paní učitelek tady máme také kojnou.“
„Kojnou?“ zeptal jsem se nevěřícně.
„Ano, kojnou. Někteří klienti si přejí být nakrmeni mateřským mlékem, tak se jim v tom snažíme vyhovět. Pokud si budete přát, máme také možnost vození v hlubokém kočárku,“ vysvětlila paní ředitelka, a podala nám přehledný ceník jednotlivých balíčků.
Chvilku jsme ho s Klárkou studovali, a shodli jsme se na tom, že zvolíme ten nejdražší, který mimo přebalování a krmení obsahoval také kojení a vození v hlubokém kočárku.
Paní ředitelka s námi ještě sepsala smlouvu, kde byl zaznamenán také můj dětský věk patnáct měsíců, a rovnou jsme provedli platbu.
„Jestli chcete, klidně můžete nastoupit již od zítřka,“ řekla nám, kdy již byly všechny papíry podepsané.
„Mohl bych mít malou prosbu?“ zeptal jsem se paní ředitelky.
„Ale jistě, klidně mi řekněte, co byste si přál,“ odpověděla.
„Obávám se, že mám již dost plnou plínku, a budu potřebovat přebalit,“ řekl jsem.
„Ale v tom nevidím žádný problém,“ odvětila, a zavolala: „Petro, mám tady jednoho klienta, který bude potřebovat vyměnit plíny.“
„Ano, klidně s ním přijďte dolů, já se ho hned ujmu,“ odpověděla Petra.
Sešli jsme po schodech dolů, kde na nás čekala již od pohledu sympatická černovláska, ve věku 30 let.
„Tak to je Fanoušek, od zítřka bude naším klientem. Dneska mu pouze vyměníte plínky. Jo, a podle karty má patnáct měsíců,“ řekla ředitelka.
„Ahoj, já jsem Petra, budu tvoje učitelka, ale klidně mi říkej mami. Teď spolu půjdeme vyměnit plínky, ano? Abys byl zase hezký a čistý chlapeček,“ zašvitořila na mne Petra.
Přikývnul jsem hlavou, a šli jsme do rohu místnosti, kde byly umístěny dva přebalovací pulty.
Petra mi sundala boty, rozepnula kalhoty, a pomohla mi vysadit se nahoru na pult. Lehnul jsem si a roztáhnul nohy, zatímco Petra rozepnula igelitové kalhotky a posléze i plenkové kalhotky.
„No, máme tam hodně načůráno. Jen taktak, že to ta plínka zvládla. Pro jistotu Ti ještě do nové plínky přidám tři bavlněné,“ řekla Petra, pořádně mne očistila, dala pode mne nové plenkové kalhotky a tři bavlněné plínky se separační plínkou.
Její přebalení bylo tak něžné a přitom rychlé, že se mi velmi líbilo, a už jsem se nemohl dočkat, až nastoupím do školky.
Pokračování příště
