Autor Téma: Operace pokakanda  (Přečteno 203 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 925
  • Karma: 3
Operace pokakanda
« kdy: Květen 12, 2019, 08:17:45 »
Operace Pokakanda


Malá čtyřmístná Dakota přistála na letišti Ostrova Robinsona Crusoe. Kromě pilota z ní vystoupil Americký turista a hned po nicch starší muž a mladá dívka. „Kiki, ty ses nám vrátila“? ozvala se Nadine. „Koho to vezeš ssebou“? „Ale, mého kamaráda z Česka, však víš, odskočila jsem si do své rodné vlasti. Ano, Kikina si odskočila do Česka, aby se spojila s agenturou, která se zabývá odhalováním zločinců a teroristů. Tato nespolupracuje oficiálně se žádnými vládami. Její mise byla tajná, jen můžeme prozradit to, že spolu s agentem Lukášem odhalili a zneškodnili bandu úchylů, kteří násilím nutili mladé dívky do plenek. Proběhlo tam i psychické mučení, tato banda chtěla v očích světové veřejnosti plenkaře a hlavně Ostrov Robinsona Crusoe zdiskreditovat. Kiki s Lukášem zde byli oficiálně v následujícím postavení, Kiki, jako občanka ostrova doma a Lukáš v pozici zahraničního turisty. Byli zde však na odpočinku po náročné a vyčerpávající misi.Kikina však věděla, že o odpočinek v žádném případě nepůjde, cítila to svým šestým smyslem agentky.
Na vojenské základně Trinidadu a Tobaga v Chaguaramas přistálo speciální letadlo bez výsostných znaků. Všichni se dohadovali, co obsahuje. Na základně tou dobou pobývalo 100 příslušnic ženské vojenské neutralizační brigády Ostrova Robinsona Crusoe. Ty vytvořily uzavřený sektor, do nějž nikdo neměl přístup. Z Ostrova Robinsona Crusoe odlétaly vrtulníky a vracely se zpět, přistávaly v nemocnici Ostrova Robinsona Crusoe, kde bylo něco vykládáno, to však bylo přísně tajné, bylo dbáno na to, aby se sem nedostali novináři a to jak ostrovní, tak i zahraniční. Kikina s Lukášem o celé věci neměli sebemenšího tušení.
Přivítali se s ostrovany, jimž Lukáše Kikina představila, při tom však cítila, že se něco děje: „Ty, Lukáši, tak Ti mám tušení, že se něco děje, nějak to cítím svým šestým smyslem agentky“. „Blbost, jseš předrážděná a slyšíš snad i trávu růst“ řekl jí se smíchem Lukáš. „Tak to není, vidíš ty vrtulníky, které tady pořád létají“? „To je asi cvičení“ na to Lukáš. To se jim ostatně potvrdilo, když Nadine řekla: „probíhají nějaké manévry na Chaguaramas, jsou tam některé naše holky, asi něco cvičí spolu s Trinidadsko Tobažskou armádou“. Kikinu toto ujištění nikterak neukolébalo, stále se jí zmocňovalo tušení, že něco visí ve vzduchu.
Kikina s Lukášem si vybalili své věci a ubytovali se v hotelu Robinson Crusoe, každý měl svůj pokoj. „Již se těším na potápění, vodní sporty“ řekl zasněně Lukáš. Oba seděli na terase, když v tom k nim přišly Irenka a Eva Dellisová. V Kikině hrklo, neboť Eva byla detektiv a tajná agentka I R C A. „Potřebujeme s vámi mluvit, nastupte do výtahu“ řekla Eva. „Co se děje“? Dotázala se Kikina. „Dozvíš se to na místě, ale, neboj, nic zlého to nebude“.
Sjeli do datového a komunikačního střediska, jenž se nachází pod hotelem. V jedné z místností na ně čekali král George, královna Blanka a Julian Torés, velitel I R C A. Slova se ujal král George, který oběma tajným agentům poděkoval, předal jim vyznamenání za statečnost: „toto vyznamenání vám neuděluji veřejně, nýbrž tajně, neboť, tato operace se nikdy nestala, je to v rámci dohod. Pokud bychom je porušili, mohlo by se stát, že to navléknou tak, že  z toho plenkového šílence pak udělají jednoho z nás, informace se dají zfalšovat“. Slova se ujala královna Blanka, která jim oznámila, že na jejich kontech na Ostrově Robinsona Crusoe přibylo pro každého 1000000 Amerických Dolarů. Oběma tato informace udělala obrovskou radost, byla to satisfakce za útrapy a napětí. „Víme, jak celá akce probíhala, Kiki, šlas do toho sice zbrkle, ale tím se celý proces urychlil, Lukáši, Vy jste tam udělal pěknou paseku. Oficiálně je to tak, že to byl opuštěný oběkt, kde došlo k výbuchu a také při něm nikdo nezemřel. Ti zločinci oficiálně zahynuli na moři při přestřelce“. Lukáš a Kikina nevěřícně zírali, jak se dá vše z pozice agentur zamaskovat a zahladit stopy. Kikině se vlivem toho začalo chtít na velkou, pustila to s plnou parádou do kalhotek. „Ale, tělostřelecká palba“ komentovala to se smíchem Irenka, čímž došlo k naprostému uvolnění atmosféry. „Jo, Irčo, to, abych nevyšla ze cviku, při akcích ta tělostřelba odbourává stres, člověku se uleví a mě se s plnýma kalhotkama lépe přemýšlí“. Následovala salva smíchu.
Po té, co se všichni uklidnili, ujal se slova král George: „Lukáši, jste agent a hlavně chlap na správném místě, nabízím Vám občanství našeho ostrova. Vím, máte již České, Norské a teď by jste měl i to naše“. „Ano, přijímám, Robinsona jsem četl již, jako kluk“. Oba si hlučně plácli: „takový elitní agent se nikdy neztratí“ řekl král George a všichni si připili šampaňským.
„Ty, Kiki, jak jsi vypozorovala, ty vrtulníky nejsou vůbec v rámci cvičení, ale dívky, které jste zachránili prožívají trauma, kdy se pokakávají a jak přiznaly jedné z agentek Petře, dokonce se jim to zalíbilo. V naší nemocnici jsou na uzavřeném oddělení, dle dohod s nimi musím pracovat, Ty mi určitě také pomůžeš“. „To víš, že jo“ odpověděla jí na to Kikina.
Pro Tebe máme následující úkol“ řekla královna Blanka: „sama jsi zažila, že Ti při akcích povolily svěrače. Jde o to, že byl vypracován seznam agentek, které se při akcích pokakávají. Je třeba s těmi ženami a dívkami cvičit a přivést je k tomu, že se v žádném případě nejedná o ostudu, že je to tak dobře, při tom se do krve vyplaví endorfíny a s neutralizační látkou IN je to v pohodě. Vojáci se při bojových akcích také pokadí, je to normální.Ty jsi byla vybrána, jako instruktorka, Irča Ti pomůže po té psychologické stránce“. „Ale, jo, souhlasím“ řekla Kikina a doplnila si kalhotky. Na zadečku ji hřálo to teplo a u srdce, že je součástí něčeho důležitého. Po té byla ještě seznamována s touto nepřetržitou akcí, která dostala pracovní název Operace pokakanda.
Rozhovor se skončil, Kikina s Lukášem šli do hotelu. Užili si týden báječného volna při koupání v moři, Lukáš šnorchlování, jízdu na vodních ližích. Lukáš musel odjet do Norska. „Tak, zlom vaz, Kiki, ať Tě pokakandy poslouchají“. „Ty kecko“ řekla Kikina a kamarádsky jej objala.
Irenka rehabilitovala spolu s dívkami, které unesl plenkový démon. Snažila se na ně působit tak, aby se každá z nich rozhodla podle svého nejlepšího uvážení. Všechny se jí svěřily, že se jim to zalíbilo a s neutralizační látkou IN je to v pohodě. Nyní již následovalo trpělivé přesvědčování rodičů. Nejhorší to bylo u vysokého úředníka z Česka, ale i tam to nakonec zvládla. Zprvu se chtěl kvůli ostudě dcery zříct, ale Irenka se do něj pustila: „tak, Vy jste zalarmoval agenturu kvůli Vaší dceři, agenti nasazovali krky a teď, když se Vám dcera vrátila živá, ale pokakává se a tím si odbourává stresy, tak Vy ji nyní zavrhnete, naplít před Vámi, jakožto před otcem. Vás asi mrzí, že je Vaše dcera na živu, mít takového otce, tak s ním asi nepromluvím“. Otec se rozplakal a omluvil se. Irenka mu ještě vysvětlila vše ohledně neutralizace.
Horší problém měla s Kikinou. Ta se jí rozsypala před očima. Když s ní jednou hovořila, rozplakala se a řekla: „Ty, Irčo, já jsem zabila 3 lidi. Jsem vražedkyně“. „A co byli oni? Kdybys je nesejmula Ty, sejmuli by oni Tebe“.Irence v tomto směru přispěla Eva: „tak, koukej frajerko, nebul tady nad třema zabitejma hejzlama, musíš si říct, že jsi oddělala tři nenapravitelný kurvy, které se ani nemohly zvát lidma. Já jsem taky pár takovejch oddělala a jsem tady. Kdybych zaváhala, tak tady s Tebou dneska neklábosím. Vzpamatuj se. Vem to tak, kdyby třeba Američani nezabíjeli Hitlerovce, tak ti by tady udělali bordel“. Podobných rad jí dávala Eva nezčetně, až se z toho Kikina dostala a byla tou správnou agentkou.
Brzy se sjela první výcviková jednotka, která měla 104 frekventantek. Kikina je podrobovala těžkému výcviku, při němž nezůstaly žádné kalhotky prázdné. Dívky a ženy postupně odbourávaly stres. Každá agentka obdržela chytré kalhotky, do budoucna byly všechny nehody zaznamenávány do speciální složky na serveru programovacího systému Robinson Crusoe. Tyto jsou analyzovány a agentkám je dodávána sebedůvěra. Bylo taktéž docíleno toho, že povolování svěračů při akcích bylo zařazeno do instruktážních příruček pro agenty.
 Během výcviku se Kikina se všemi agentkami spřátelila.Týkalo se to zejména jeí vedoucí Petry. Ta si to na ostrově užívala a s Kikinou absolvovaly nejeden flám. Tato škola agentů se na ostrově ujala a Kikina se stala hlavní instruktorkou, Irenka jí byla dobrou pomocnicí. Dívky opustily ostrov, ale před tím se musely zavázat Českému státu, ostrov na tom nelpěl, že zde vlastně ani vůbec nebyly, nic se nestalo a své hrátky nemají dávat do žádných souvislostí.
A co říci na závěr? Snad jen to, že Kikině přišel od Lukáše balíček z Norska a v něm  ta GPS, kterou měla v zadečku. V přiloženém dopisu stálo: „ať Ti věrně slouží a moc ji neumaž“. Kikina se bláznivě rozesmála. Když pak hovořila s Lukášem, ten jí ještě řekl: “tak si Kiki představ, když jsem to tam tehdy vyhodil, ten Miki zůstal ve vzduchové kapse, tak, že nebyl rozmašírovanej, ale podle soudní pitvy se mu zastavilo srdce. Agenti ho při odklízení sutin našli totálně podělaného, ale tělo nepoškozené, tak jej zavezli do jeho bytu a naaranžovali to tak, že dostal infarkt.Všechno se dá zakamuflovat“. Kikinu hřálo kromě plných kalhotek u srdce, že má tak skvělého parťáka a již se těšila na další akce.
A to je konec příběhu.