Níže uvedená povídka není mým dílem. Autorem je FrantaM
ABDL školka 1. díl
Stačil krátký náraz. Vůz, který vyrazil proti mně, se s mým vozem střetně srazil, a bylo slyšet jen borcení plechů a skřípot skla. Dále si už jen vybavuji kvílivý zvuk sanitky, a dále? Dále už nic….
Sluneční paprsky pronikly dovnitř nemocničního pokoje, kde jsem se zvolna probouzel z narkózy. Něco se ovšem muselo stát, neboť jsem pod sebou cítil mokrou kaluž. V ten okamžik přišla do pokoje zdravotní sestra, aby mne zkontrolovala.
„Sestřičko,“ oslovil jsem ji, a ona mi odpověděla:
„Copak se stalo?“
„Mám ten pocit, že v době, kdy jsem byl v narkóze, tak jsem se pomočil,“ řekl jsem trochu nesměle.
Sestra odhrnula deku, a hned si všimla mokrého fleku na prostěradle, a klidným hlasem řekla:
„To nic, to se při narkóze může stát. Zavolám uklizečku, aby Vám převlékla postel,“ dodala, a vyšla na chodbu, aby zavolala uklízečku.
Za chvilku jsem měl postel převlečenou, a pod prostěradlem jsem ucítil igelitovou plenu od Fatry Napajedla, která měla chránit matračku.
V příštích dnech mně čekalo několik vyšetření, a stávalo se mi již celkem běžně, že jsem se pomočoval.
Jednoho dne ráno ke mně na pokoj přišla vizita, sestra přivezla také vozík s léky a pan primář mi řekl: „Máme tady Vaše výsledky z neurologie a urologie, a musím Vám sdělit trošku šokující věc…“
Na chvíli se odmlčel, a pak dodal: „Bohužel na vyšetřeních zjistili, že trpíte těžkou inkontinencí nejen moči, ale také stolice, takže…“
„Co to vlastně pro mne znamená, pane primáři?“ skočil jsem panu primářovi do řeči.
„No, na základě těchto výsledků bylo doporučeno, abyste jako ochranu před znečištěním postele nebo oblečení nosil pleny,“ dokončil pan primář.
„Pleny? Něco, co nosí kojenci a batolata?“ zeptal jsem se neveřícně.
„Ano, přesně tak. Sestra vám za chvilku oblékne plenkové kalhotky, vypadají jako pampersky pro děti, jenom jsou vyrobeny pro dospělé,“ řekl primář, vytáhl z vozíku plenu a ukázal mi ji: „Tady ty proužky na pleně ukazují, kdy je nutné plenu vyměnit, uvnitř je savé jádro, a připevňují se pomocí lepicích pásků na přední část. Sestro,“ obrátil se na sestřičku, „tady pak pacientovi oblékněte plenu. A vy,“ obrátil se ke mně, „když budete cítit, že máte plenu plnou, tak stačí, když zazvoníte na sestru, a ta Vás přijde přebalit.“
Primář spolu s ostatními odešel, a na pokoji zůstala jenom sestra, aby mne zabalila do pleny. „Obraťte se, prosím na bok, podložím pod Vás kalhotky,“ řekla, já se otočil na bok, a slyšel jsem šustění pleny. Na sestřin pokyn jsem si lehl zpátky na záda, roztáhnul nohy, a sestřička mi plenu protáhla mezi nohama, a zalepila ji vpředu na lepicí pásky.
Bylo to pro mne trochu nezvyklé, cítil jsem bouli v rozkroku, ale kupodivu mi plena nebyla nepříjemná na dotek. Na chvíli jsem si zdříml, a když jsem se probudil, byl čas k obědu.
Postel byla suchá, a já si vzpomněl na plenu, která již byla pořádně plná, musel jsem se počůrat ve spánku, a to pořádně.
Odpoledne mne přišla navštívit moje přítelkyně Klára, která se mi zároveň starala o dobrý chod mého podniku. Mimoto se mi v minulosti podařilo nakoupit výhodně akcie prosperujících podniků, jejichž výnos mi zajišťoval bezstarostný život.
Když se Klára dozvěděla, co se mi stalo, řekla: „Neboj se, Fando, však my to spolu zvládneme. Až se vrátíš domů, bude na Tebe čekat překvapení.“
Ten večer jsem usínal s vědomím, že mám tu nejlepší holku na světě…
Tento příběh je smyšlený, a má poukázat na roli klienta v ABDL školce.
Pokračování příště, bude-li zájem
