Ráno se Hedvika probrala první a podívala se na Míšu, který spokojeně spal. Byla ráda, že se Míša ani jednou nevzbudil.
Podívala se na hodiny, které ukazovaly půl osmé. Chtěla se pomalu odplížit z postele, ale Míša jak ucítil pohyb vedle sebe, tak se probral.
Podíval se na Hedviku „no dobré ráno, ty jsi tak krásně spinkal celou noc.“ Dala mu pusu a Míša se usmál. Vyndala mu z pusy dudlika „Budeme vstávat?“ Zeptala se a Míša se přitiskl k Hedvice. „Ještě ne“ řekl a Hedvika se musela zasmát. „Ty jsi mazlík, to je neuvěřitelný.“ Objala ho a sáhla mu na plenku. „Máš mokré pyžamko. Protekla ti plenka.“ Míša se zamračil a sáhl pod sebe. Ucítil mokré prostěradlo „promiň maminko“ řekl. „Jenom žádné slzičky. Máš pod sebou podložky neboj. Stáhla mu mokré pyžamo a sundala plenku. Vzala čistou, které měla v pokoji. Večer je tam musela dát Hedviky máma. Zabalila ho čisté plenky a sundala mokré podložky.Míša se zavrtal zpátky pod peřinu. „lehneš si ještě ke mně?“ Zažadonil a Hedvika si k němu ještě lehla. „Ty lumpe, ale nemůžeme ležet celý den. Tak jenom chvilku ano.“ Míša přikývl a Hedvika ho začala zlobit na krku. Věděla, že je Míša na tom místě lechtivý.
„Maminko, já nechci dneska ke stromečku.“ Řekl jí Míša a zadíval se na Hedviku. „Poslouchej ty srdíčko naše. Já bych byla moc ráda, abys tam byl s námi.Já chci mít vánoce s tebou.“ Řekla mu Hedvika a dala mu pusu. „A všichni budou rádi, že jsi s námi o vánocích.“ Zašeptala mu do ucha a cítila, že ji je těžko z toho co jí Míša řekl.
Míša se na Hedviku podíval „maminko, nebuď smutná tak já tam budu s tebou jo.“ Řekl a objal ji. Hedvika se usmála „ty jsi naše děťátko.“ Řekla mu a chytla ho za ruku.
„Zacvičíme s tou nožičkou?“ Zeptala se a Míša přikývl. Chtěl udělat své mamce radost.
Hedvika mu opatrně začala cvičit s nohou.Hýbala mu s ní pouze do bolesti, aby ho moc netrápila. „Kdy budu moc chodit?“ Zeptal se Míša „no po novém roce máme rehabilitace a tam už nám pomůžou. Máš tam i vodní masáž na tu nožičku, tak musíme koupit plenky do vody.“ Míša zavrtěl hlavou a zamračil se. „Nikdo se ti smát nebude neboj se.“ Řekla Hedvika a pokračovala ve cvičení. Trápila ho deset minut a pak přestala. Pak vzala jeho věci a začala ho oblékat. „Vyčistíme zoubky a půjdeme na pohádky ju.“ Řekla a Míša přikývl. Vyšla ze dveří a málem se srazila s Filipem. „Já ti ho vezmu.“ Řekl a vzal ji Míšu z náruče. „Počkej, mi jdeme čistit zuby.“ Filip se zasmál a otočil se zpět ke koupelně. „Můžu já?“ Zeptal se Míši a ten se podíval s obavou na Hedviku. Ta na Míšu kývala hlavou. „Já se alespoň obléknu.“
Filip posadil Míšu na skříňku v koupelně a vzal kartáček. Dal na něj pastu a opatrně Míšovi čistil zuby. Pak mu dal vypláchnout a utřel mu pusu. „Ty to taky umíš.“ Řekl mu Míša a Filip se zasmál. „tak děkuju za pochvalu no.“ Vzal ho do náruče a šel s ním opatrně po schodech dolů.
„Teď jestli spadneme“ řekl Filip a Míša se ho křečovitě chytil. „mě uškrtíš, povol já si dělám legraci.“ Sešel ze schodů a Míša povolil. Filip byl rudý v obličeji „ty vogo, to jsem fakt nečekal.“ Řekl a začal se smát.
V kuchyni seděli kluci u stolu a snídali vánočku. „No a teď poděkujte babičce, protože neuvidíte zlatý prasátko.“Řekl klukům a babička zavrtěla hlavou. „Já jedno vidím ty Janku bláznivej.“ Řekla a položila na stůl snídani pro Míšu.
Filip si sedl s Míšou ke stolku a začal ho krmit. „No Filipe, sluší ti to, když ho takhle krmíš.“ Filip zakoulel očima „babi“ řekl jen a zavrtěl hlavou.
„Dobré ráno.“ Řekla Hedvika a posadila se ke stolku. „Já jsem spal u Terezky.“ Řekl Mareček a vylezl Hedvice na klín. „Nepovídej a spinkal si dobře?“ Řekla Hedvika a dala mu pusu na rty. „Hmmm spinkal a Terezka taky.“ Terezka se začala smát „no, ale ten snad hrál fotbal když spal. V noci se pořád těšil na Ježíška a mluvil ze spaní.“ Hedvika se zasmála a napila se kávy. „Snídal jsi?“ Zeptala se Marka a ten kýval hlavou na souhlas. „babička mě nakrmila.“ Hedvika si ukousla z vánočky. „Kde je táta s Fandou?“ Zeptala se mámy. „S plnou pusou se nemluví,že jo Marečku.“ Řekla směrem k Hedvice máma káravě. „Jsou v kůlně a dělají dřevo do krbu. Šli spát až ve tři ráno.“ Řekla babička a pohladila Tomáše, který jedl vánočku a neměl ani čas něco říct.
Míša dojedl a Filip mu dal napít mléka z láhve. Hedvika Filipa pozorovala „sluší ti to Filipe.“ Řekla a babička se začala smát. „Mami sakra“ řekl Filip a Hedvika se nechápavě podívala na svou mámu. „Řekla jsem něco špatně?“ Zeptala se nechápavě. „Ne, přesně tohle jsem mu řekla já.“ Do kuchyně vešel Fanda s dědou a měl v ruce dřevo. „Dobré ráno bando. No Filipe to čumim teda a jak ti to sluší.“ To už se začala smát i Hedvika a Filip raději nereagoval.
„Prosím tě táto, kolik jste toho vypili.“ Zeptala se Hedvika zvědavě. „Dobré ráno dcero a dobré ráno rodino. Celou láhev a Fanda nic nevydrží.“ Řekl děda a uchechtl se. „Nic nevydrží prej. Pořád šachy až do tří do rána.“Zasmál se Fanda. „No usnul jsem v křesle v pracovně a pak jsem se přestěhoval sem do obýváku, když jsi mě tam nechal.“ Řekl Fanda vyčítavě a děda se začal smát.
„Neboj byl dobrej.“ Řekl směrem k Hedvice její táta, ale Hedvika z toho zase tak velkou radost neměla. „A jak spinkal malej“ zeptal se Hedviky. „Dobře jen pročůral plenku, ale spinkal až do rána.“ Řekla Hedvika a usmála se.
Babička Míšovi prohrábla vlasy „ty bys potřeboval ostříhat. Co kdyby z tebe babička udělala hezkého chlapce.“ Hedvika zavrtěla hlavou „teď o vánocích mami jo.“ Babička sw zasmála „no a co?Filipe svlékni ho do plenky a posadíme ho na židli. Filip se jen usmál a sundal Míšovi tričko a tepláky. Posadil ho na židli a babička přes něj dala ručník. Začala ho stříhat a dávala si dost záležet.
Za chvilku bylo hotovo a babička si Míšu prohlédla a byla spokojená s tím jakého fešáka z Míši udělala. „Hedviko osprchuj ho.“ Terezka vzala Marečka a posadila ho na židli. „Ještě prcka“ poprosila babičku a ta se dala do práce. Hedvika Míšovi sundala plenku a posadila do vany. Začala ho sprchovat „no ty jsi krásnej klouček teď.“ Řekla mu Hedvika a usmála se. Míša se trošku zastyděl, ale cítil obrovskou úlevu. Hedvika ho oblékla a v obýváku posadila k televizi. Pustila vánoční pohádky a sedla si k němu.
Babička ostříhala nakonec i Tomika. „Terezko pojď k Míšovi, já osprchuju ty naše fešáky.“ Zavolala Hedvika. „Nene tatínek je osprchuje.“ Řekla babička a Fanda se bez řečí zvedl.
„Tak pánská jízda“ Popadl Marka do náruče a Tomáše za ruku.
Míša se opřel o Hedviku koukal do prázdna. Děda si stoupl před televizi „Míšo nepřekážim ti.“ Míša se na dědu podíval „zase jsme duchem jinde a mamka si toho nevšimla.“ Měl pravdu, protože Hedvika byla myšlenkama pryč. Pořád se bála toho co bude večer u stromečku. Vzala si Míšu na klín „nad čím přemýšlíš Míšo.“ Zeptala se a otočila ho k sobě. Míša ji místo odpovědi obejmul a Hedvika si povzdechla. Děda ji pozoroval, viděl že ji je do pláče a zavrtěl hlavou. Vzal Míšu k sobě a šel s Míšou do své pracovny.
Hedvika si utřela slzy a Mareček který přiběhl z koupelny ji hned vyskočil na klín. „Maminko, ty brečíš?“ Hedvika se usmála a dala mu pusu. „Ne spadlo mi něco do oka víš.“ Mareček ji prstem sáhl na slzu, která ji sjela po tváři. „Nene brečíš“ řekl a dal ji pusu na rty. „Ty můj lumpe“ Řekla a přitiskla ho k sobě. „Sluší ti to, jsi hezký kluk můj.“ Řekla a projela mu rukou vlasy. „A ty jsi moje hezká maminka.“ Hedvika se rozesmála a podívala se na svou mámu.
Děda si v pracovně sedl s Míšou ke svému stolu. Vyndal ze zásuvky pexeso. „Umíš to?“ Zeptal se a Míša přikývl. „A budou hrát i kluci?“ Zeptal se zvědavě a děda se zasmál. „No to je ale nápad. Vezmeme pexeso do obýváku.“ Vrátil se s Míšou do obýváku a na všechny se podíval. „Míša chce hrát s klukama pexeso, tak budeme hrát pexeso. A mamka to rozloží na stůl.“
Hedvika pexeso rozložila a všichni se s chutí pustili do hry.
Hedvika, Terezka a babička šli připravovat věci na štědrovečerní večeři.
„Hedviko, je toho moc málem jsi to neunesla viď.“ Řekla ji máma. „Mami, to byla chvilková slabost. Mě najednou zabolelo, že mu nemám jak pomoct. Asi jsem se do něj na chvilku hrozně vžila.“ Terezka Hedviku pohladila po vlasech. „Jsi ta nejbáječnější máma pro něj.“ Hedvika se usmála „no a vy jste nejbáječnější děti pro mě.“
Děda si užíval pexeso s klukama a když s Míšou našli stejný pár, tak vyplazoval jazyk na ostatní a dělal si z nich legraci. Nechával hlavně hledat Míšu, aby jim nevyzbíral všechny karty sám.
Kluci z toho měli hroznou legraci a bavilo je s dědou takhle blbnout. „Tak a teď spočítáme, kdo vyhrál.“ Řekl děda a začal počítat na hlas. „A vyhrál Mareček s Filipem. Tak jsme zase Míšo prohráli.“ Řekl a zasmál se.
A teď budem koukat na pohádku a budeme si u toho povídat. „Dědo já mám žízeň prosím.“ Řekl Míša „halo kuchyně máme tady žízeň a počítám že všichni.“ Babička přinesla čaj a dala na stůl trochu cukroví. Děda dal Míšovi napít z láhve a pořád na něj mluvil. Míša neměl čas ani chvilku na nějaké útěky do svých myšlenek.
Když Míša dopil, posadil ho děda vedle sebe a pořád komentoval pohádku na schvál špatně a nutil tím Míšu, aby ho opravoval.
„No a je to jasný, teď toho krále sní velkej drak.“ Míša se rozesmál a podíval se na dědu. „Tady žádný draci nejsou.“ Děda se zasmál „tak jsem si to asi zase spletl.“ Řekl a pohladil Míšu po hlavě.
„Můj děda v Německu není tak hodný jako ty.“ Řekl najednou Míša. Děda si vyndal kapesník a utřel si oči. Jeho výraz zvážněl. Chytil Míšu a posadil si ho naproti sobě na stůl. „Ty kluku, tohle nemůžeš starému dědovi jako jsem já dělat.“ Dal mu pusu na tvář a usmál se.
Míša byl z jeho slov trochu zaskočený a smutně sklopil hlavu.
„Podívej se na mě.“ Řekl děda a Míša se mu podíval do očí. „To neznamenalo, že ti nadávám, ale tomu se říká skrytý kompliment. Já ti vlastně poděkoval, protože jsi mi řekl hrozně krásnou věc.“
Fanda i Filip se zájmem poslouchali jejich rozmluvu. „Chceš si povídat o svém dědovi v Německu?“ Zeptal se a Míša se zamyslel. „A jaký byl tvůj děda řekneš mi?“ Jejich rozmluva přivolala i všechny z kuchyně.
„Pořád křičel. Jenom někdy byl hodný. A hádal se pořád s tátou.“ Z očí sjela Míšovi nejedna slza. „A ty jsi jim rozuměl?“ Zeptal se děda a otřel Míšovi slzy svým kapesníkem. Míša přikývl „a ty mluvíš Německy?“ Zeptal se znovu. „Maminka s tátou se mnou mluvili Česky a Německy.“
„Hádal se s dědou kvůli penězům a on mu nadával, že kdyby neměl dítě tak mohl udělat víc práce.“ Děda si vzal Míšu na klín. „A co třeba babička?“ Zeptal se „babička byla přísná. U jídla jsem nesměl mluvit a drobit.“ Děda pokyvoval hlavou a poslouchal Míšovo vyprávění.
„A co tvoje maminka jaká byla.“ Hedvika chtěla vzít Míšu k sobě, ale její otec ji zarazil. Byl rád, že se Míša otvíral „Byla moc hodná jako maminka tady.“ Rozplakal se a Hedvika to nevydržela. Vzala ho k sobě a začala utěšovat. Děda se na Hedviku podíval a mrkl na ni. Hedvika měla pocit, že bude nadávat, ale stejně měl v plánu tuhle konverzaci ukončit.
„Dobrý broučku už.“ Řekla Hedvika a vyčítavě se na svého otce podívala. „No nekoukej tak na mě. Otevřel se na chvilku a emoce musí ven.“ Hedvika zavrtěla hlavou „o vánocích jo.“ Děda se posadil bezeslova ke klukům.
„Hedvika se zlobí viď.“ Řekl Fanda dědovi. „Ona to pochopí proč jsem to nechal dojít takhle daleko. To je neskutečný pokrok. Ten kluk si nás srovnává se svou rodinou.“ Řekl Fandovi a usmál se.
„Maminko, můžu k dědovi.“ Řekl Míša Hedvice. „Ale umyjeme očička a pusinku jo.“ Řekla Hedvika a vzala ho do koupelny. Omyla ho a dala mu pusu na rty. Vzala ho zpátky k dědovi. „Chce k dědovi.“ Řekla a posadila mu Míšu na klín. „Tak co, už je dobře?“ Zeptal se děda a Míša přikývl. „Tak a teď si tady budeme hrát hadací hru. Já budu pohádková bytost a vy budete hádat kdo jsem.“ Děda se zamyslel a řekl „jsem celý zelený a bydlím v rybníku s rákosím.“ Podíval se na kluky „Rákosník“ vykřikl Mareček a všichni se začali smát. „Uznáme mu to?“ Zeptal se Míši a děda a Míša přikývl.
Děda se nahnul a vzal z talíře cukroví, které strčil Míšovi do pusy. „Dobrý?“ Míša přikývl s plnou pusou.
Hedvika s mámou a s Terezkou měli na večer všechno připravené. „Smažit budeme až tak v pět večer.“ Řekla babička a připravovala kávu. „Řekneme mamce, aby tě přebalila.“ Řekl děda Míšovi. „Hedviko, dej mu čistou plenku.“ Hedvika Míšu popadla a vzala ho sebou nahoru, kde měla čisté plenky. Sundala mu tepláky a mokrou plenku. Dala mu čistou a oblékla ho zpátky do tepláku.
„Tak co ty můj poklade.Líbí se ti tady s námi.“ Míša přikývl „maminko, že mi nikdy nikam neodjedeš.“ Hedvika ho k sobě přivinula. „Neplakej srdíčko, bikdy ti nikam neodjedu. Pořád budeme všichni spolu ano.“ Povzdechla si, věděla že je toho na Míšu hodně. „Máš toho v srdíčku hodně, ale neboj spolu to zvládnem.“
„A co když se budu počůrávat už pořád.“ Zavzlykal a Hedvika se usmála. „To mi vůbec nevadí a za to se na tebe zlobit nikdy nebudu. A neboj i to čůrání neposedný spolu přepereme.“ Dala mu pusu na nos a otřela mu slzy. „Půjdeme dolů?“ Míša přikývl a usmál se. Hedvika ho vzala a šli dolů po schodech. Sedla si s ním vedle dědy a Míša se na dědu podíval. „Terezka mi zpívala v nemocnici hezkou písničku na spaní.“ Děda se podíval na Terezku „vážně a jakou?“ Zeptal se Míši. „Terezko zazpíváš mi jí.“ Zeptal se Míša a Terezka se začala smát. „Tohle není fér!“ Vykřikla a podívala se na Míšu „ale budeme zpívat spolu. Pamatuješ si tu písničku.“ Míša přikývl „ale chci k tobě“ řekl a Hedvika pustila Terezku na svoje místo. Děda ztišil televizi a všichni upřeli zrak na Terezku a Míšu. „Tak raz, dva, tři. Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky.........
Pokračování příště.....
