Autor Téma: Tom a Míša předvečer vánoční  (Přečteno 2489 krát)

Offline Kejklir

  • Registrovaný uživatel
  • 101 a více
  • ***
  • Příspěvků: 201
  • Karma: 1
Tom a Míša předvečer vánoční
« kdy: Dubna 26, 2019, 13:06:31 »
Míša se protáhl vedle Hedviky. Podíval se okolo sebe a přemýšlel kde to leží. Hedvika se probrala a podívala se na hodiny, které visely na stěně v pokoji.Podívala se na Míšu „No máme tři hodiny odpoledne. Jak jsi se vyspal srdíčko moje.“ Míša se usmál a dal Hedvice pusu na tvář.
„No ta byla slaďoučká jak jahůdka.“ Řekla mu Hedvika a pohladila ho. „Tak co, půjdeme za ostatníma?“ Míša se přitiskl k Hedvice.„Já se chci s tebou ještě pomazlit.“ Zažadonil „ještě pomazlit by ses chtěl ty mazliku můj.“ Řekla mu Hedvika a začala mu dávat jednu pusu za druhou.
„A co plenka, máš tam mokro?“ Zeptala se a Míša přikývl. „Ale jenom trošku.“ Odpověděl ji „a sundáme ji miláčku.“ Míša zavrtěl hlavou. „Ještě ne maminko. Chci být ještě u tebe.“ Hedvika se usmála a dala Míšovi znovu pusu.
„Je ti líp trošku.“ Zeptala se a Míša přikývl.
„Děda se na mě zlobí?“ Zeptal se Míša. „A proč by se na tebe zlobil ty ťunťo.“ Zeptala se nechápavě Hedvika a prstem zvedla Míšovi hlavu, aby mu koukala do očí. „Protože jsem brečel.“ Řekl Míša „kvůli tomu, se na tebe děda nikdy nebude zlobit.Ty jsi šmudla můj viď.“
„Maminko a máš mě pořád ráda?“ Podívala se na Míšu. „A proč bych tě neměla mít ráda.To víš, že tě mám ráda a moc tě mám ráda.Jak tě tahle otázka mohla vůbec napadnout?“
„Protože se o mě musíš pořád starat.“ Řekl jí Míša a zavzlykal. „Já se o tebe starám moc ráda miláčku.“ Řekla a položila ho na záda. „Maminko já chci kakat“ Pohladila ho a přikryla dekou. „A vydržíš tady, já si přinesu čistou plenku a něco na umytí.“ Míša přikývl a zůstal ležet v posteli. Rozhlížel se okolo sebe. Ten pokoj se mu líbil, byl krásný a nábytek se krásně leskl. V rohu byl psací stůl a na něm lampička. Před stolem stálo kožené otočné křeslo v černé barvě. Na stěně byla velká knihovna s prosklenými dveřmi a spousta knih.
Míša zatlačil a začal plnit plenku. Než se vrátila Hedvika, byl vykaděný do plenky.
Hedvika ho odkryla a dala pod něj podložku. Sundala mu plenku a začala ho otírat od výkalů. Když byl čistý, tak ho namazala mastí a dala mu čistou plenku.
Oblékla mu tepláky, tričko a vzala ho k sobě. Dala mu pusu „jsi můj šikulka“ řekla a vzala sebou špinavou plenku, aby ji mohla přeprat a hodit do pračky v koupelně.
Vešli do obýváku, kde stál nádherně ozdobený stromeček a blikal chvilku modře, pak červeně, bíle a zeleně. „Hele kdo se nám vyspinkal, dva unavení ospalci.“ Řekla babička a vzala ji Míšu z ruky. „Dáme najíst Míšo.“ Řekla a posadila se s ním ke stolku. Terezka jim podala talíř s hovězím vývarem. Míšovi polévka velmi chutnala a babička to hned okomentovala „to víš, babička umí polévky viď.“ Míša přikývl a s chutí příjmul další sousto.
„Hedviko pojď taky jist.“ Zavolala babička a Hedvika přišla do kuchyně. „No vidíš a už nemáš tak oteklé oči.“ Řekla Hedvice. „Potřebovala jsem to jako sůl, ale co budu dělat v noci?“ Sedla si a začala jist polévku. Koukala na Míšu jak mu chutná a usmála se.
Jako druhé byla sekaná a bramborová kaše. „Já už nemůžu babi“ řekl Míša a polkl sousto už jen z donucení. „Alespoň si snědl tu polévku.“ Řekla babička a utřela mu pusu. Pak mu dala napít čaje.
„Tak a půjdeš ke klukům a k dědovi ano“ Řekla a chtěla ho postavit na zem. „Mamko ne. On nemůže ještě chodit.“ Zvolala Hedvika a babička si posadila Míšu zpět na klín. „Jsem to ale stará baba sklerotická viď.“ Řekla Míšovi a vstala s ním od stolu. „Nejsi baba, jsi babička.“ Řekl ji Míša vážně. „No ty budeš opravdu andílek.“ Odpověděla mu a odnesla ho za ostatními.
„Ale Míša je tady“ Řekl děda a posadil si ho na klín.
„Bavíme se tady čím chtějí být kluci až budou velký. Čím bys chtěl být.“ Zeptal se Míši „já nevím“ řekl mu Míša.
„Tomik chce být třeba policajt. Nechtěl bys být policajtem?“ Míša na dědu koukal a nevěděl co mu má říct. Děda se zasmál „tak tě nebudu trápit.“ Řekl s úsměvem.
„A co kdybychom si zahrály nějakou hru.“ Řekl děda a podíval se na Terezku. „Támhle v šuplíku jsou hry, tak jednu vyber.“ Terezka vstala a začala diktovat co je tam za hry. Nakonec vyhrála stará klasika člověče nezlob se.
„Jakou si vezmeme barvu.“ Zeptal se Míši. „Modrou“ řekl Míša a děda postavil figurky do domečku. „Tak já hraju s Míšou, Terezka s Tomikem a Filip s Marečkem.“ Začali hrát a děda se snažil Míšu stále zaměstnávat, aby mu zase neupadal do vzpomínek. A vzhledem k legraci, kterou u toho dělal se mu to dost dařilo.

Hedvika seděla se svou mámou u stolku a popíjela kávu. „Holka ty jsi neuvěřitelná. Proč mi nezavoláš? Já jsem doma už, tak ti můžu vypomoct. Měla by ses trochu šetřit.“ Řekla a Hedvika se zasmála. „No ty ses mamko taky nešetřila co si pamatuji. A táta ti nadával, že bys měla odpočívat.“ Napila se kávy a pokukovala po mámě co na to řekne. „No dobře, ale i tak když zavoláš já k tobě přijedu. Ale teď tady budete do silvestra, tak že si odpočineš.“ Hedvika se zakuckala. „Mami, nemůžeme tady být týden.“ Máma se na Hedviku podívala „osm dní děvenko a nám to s tátou nevadí. A když už jsi mi dala velké vnoučata, tak si jich chceme užít.“ Hedvika se zasmála „tak ale když budete chtít mít trochu klidu, tak já půjdu s dětma ven.“ Řekla ji Hedvika a rychle se napila kávy. Bylo jí do pláče hlavně z toho, že její rodiče takhle přijali novou rodinu.
Máma si toho stejně všimla. „Nebreč ty kozo dospělá, nebo budu taky.“ Řekla a usmála se.
„Kterého z kluků máš nejraději.“ Zeptala se máma Hedviky. „Všechny mám ráda.“ Odpověděla ji Hedvika. „To vyprávěj někomu jinému. Ale Míša je tvůj mazánek viď.“ Zasmála se její mamka a Hedvika se usmála. „Ty jsi hrozná, jak mě máš přečtenou.Dýchala bych za všechny, ale Míša je takovej zvláštní. Má v sobě tolik bolesti a na druhou stranu ti dokáže dát spoustu lásky. Já vím co chceš říct, že krmit ho i Marečka je extrém.“ Máma Hedviky zavrtěla hlavou. „Zeptej se táty, ten sám řekl, že tím si k tobě i k Terezce Míša našel cestu.Táta ti všechno večer vysvětlí.Ještě kávu?“ Hedvika přikývla a podala mámě prázdný hrnek.
Z obýváku byl slyšet smích až do kuchyně. Když dědovi a Míšovi někdo vyhodil figurku, tak se na oko vztekal a každému nadával do plantážníků a drzích skřítků.
„Tak a teď jsme prohráli.“ Řekl Míšovi a vyndal mu palec z pusy. „Jednu packu má zavázanou a druhou chce mít taky.“ Míša dědu objal „nezlob se dědečku.“ Řekl a děda se radostí usmál z toho jak mu krásně Míša řekl. „Žádné slzičky a já se nezlobím.“ Podíval se na hodinky a sáhl po ovládači na televizi. „Tak a teď pustíme nějakou pohádku. Co takhle Toma a Jerryho?“ Zeptal se a kluci to s radostí uvítali.
Vstal a šel si sednout k Hedvice. „Tak o čem si povídáte.“ Zeptal se a podíval se na Fandu, který tam znuděně poslouchal Hedviku s mámou. „No a máme chvilku klid na sebe. Míša je hodně lítostivej. Ta ztráta rodičů tam pořád je. On si tebe a Fandu přisvojil jako náhradu což je jedině dobře. A hlavně z tebe cítí mateřskou lásku což je hrozný pokrok.“ Řekl Hedvice a podíval se na Fandu. „Pokračuj přesně tak jako do teď.On až se srovná hlavně psychicky, tak se podaří odbourat i to pomočování. To že je na plenkách vůbec nevadí. Tomik je veselý kluk, ale chvilkama se ocitá taky ve svém světě. Vyprávěl mi jak s ním spal táta a to je taky moc dobře. No a Mareček, tam bude taky dlouhá cesta, protože je hodně opožděný.“ Hedvika se na tátu usmála „tu individuálku pro kluky, mi úřady nepovolily.A propadne, má hodně zameškaných hodin.“ Děda se opřel a chvilku přemýšlel. „Nechám ti napsat zprávu od známého a zkusíš to znovu. Dát ho teď do školy by nebylo rozumné. Omluvené to máš a to že propadne, to se nic neděje.Ale teď dost kouzlení, budou vánoce a já s Fandou musím probrat pár věcí.“ Řekl a vstal od stolu.
„Tati žádný alkohol.“ Řekla Hedvika a táta se usmál.„Neboj se, vím co dělám.“ Mrkl na Hedviku a odešel s Fandou do své pracovny.

„Tak mám tady lék“ Sáhl do baru a vytáhl Jacka Danielse. „To já nemůžu tohle.“ Řekl mu Fanda, ale tchán se na něj usmál a nalil mu skleničku. Přiťukli si a oba se decentně napili. „Tak co, to je jiný než nějaká bezbarvá kapalina viď.“ Řekl a ukázal Fandovi aby se posadil. Začal s ním dlouze klábosit o všem možným.
Babička připravila večeři pro kluky. Zbytek kaše se sekanou a svolala je k večeři. Pro Míšu si došla Hedvika a vzala si ho k sobě. „Půjdeme papat miláčku?“ Sedla si s ním do kuchyně ke stolku a začala ho krmit.
„Babička nakrmí toho nejmenšího viď.“ Vzala si Marečka na klín.
„Babi, proč ti máma říká mami a ne babičko.“Zeptal se Marek s plnou pusou. „S plnou pusou se nemluví ty kluku. Protože jsem tvé maminky maminka. Až jednou budeš mít děti a tvoje děti budou mít svoje děti, tak ti taky budou říkat dědo.“ Marek vůbec nepochopil, co mu babička řekla. Ale neptal se dál, nechtěl babičku rozzlobit, že mluví s plnou pusou.
„Tak a teď ještě chvilku můžete být vzhůru a pak půjdete spát, ať jste na ježíška vyspinkaný.“
Babička vzala knihu a sedla si ke klukům do obýváku. Otevřela ji a přiložila si prst na rty, aby byli potichu.
Začala číst „Už je tu po roce zas, ten vánoční čas. Ježíšek dárky ukryté u sebe má, jen hodným dětem je k večeru dá. A kdo celý rok hodný není, tomu Ježíšek dopis dá, se slovy jak chovat se má. Už je tu zas, ten vánoční čas, kdy řízky a ryba po domě voní.
Večer až Ježíšek přinese dárky začínají pro hodné děti vánoční svátky.“ Babička dočetla a podívala se na kluky. „Babičko a jak pozná, že jsem zlobil?“ Zeptal se Mareček. „Má takový seznam a tam vidí kdo zlobí. Ten seznam mu dává Mikuláš víš.“
„Míšo“ babička ho pohladila po hlavě. „Míšo, buď tady s námi.“ Míša se na babičku podíval.
„Co ty by sis přál od Ježíška?“ Míša místo odpovědi si zakryl obličej. Hedvika si k němu sedla a vzala si ho k sobě. „Já vím, první Vánoce s námi a zrovna takhle těžké viď.“ Dala mu pusu na uslzenou tvář.
„Nechceš jít spinkat?“ Zeptala se Hedvika a Míša přikývl. Hedvika ho vzala do náruče a babička ji dala čaj v lahvi do ruky. „Jsou tam kapky“ Řekla ji a Hedvika se usmála. Šla s Míšou do koupelny, kde mu vyčistila zuby a omyla mu obličej. Odvázala mu palec, aby se podívala zda betadinka pomohla. Umyla mu ruce a vzala ho do pokoje, kde s ním spala odpoledne. Svlékla ho, dala mu pyžamo a pak napít čaje. „Tak a budeš hezky spinkat, já tady budu s tebou.“ Řekla a přikryla ho peřinou.
Chtěl dudlika do pusy a tak mu ho Hedvika dala. Ležela vedle něj a koukala jak spokojeně usíná.
Babička dole přečetla klukům pohádku a pak je šla s Terezkou umýt a uložit. Mareček si vybojoval, že bude spát s Terezkou a babička se jen smála, jak ty děti Terezka s Hedvikou nádherně rozmazlují.
V domě zavládlo ticho a jediný kdo nespal, byl děda s Fandou, protože hráli šachy, popíjeli a řečnily dlouho do noci.

Pokračování příště

 








« Poslední změna: Dubna 26, 2019, 13:36:54 od Kejklir »
„Každý je génius. Ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude celý svůj život žít s vědomím, že je neschopná.“
Albert Einstein

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 1 236
  • Karma: 4
Re:Tom a Míša předvečer vánoční
« Odpověď #1 kdy: Dubna 26, 2019, 14:29:42 »
Co k tomu dodat? SNenacházím slov, jak je to nádherné. Těším se na další pokračování, které bude zajisté tak dobré jako ta předchozí.

Offline MidwaySVK

  • Registrovaný uživatel
  • 10 a více
  • ***
  • Příspěvků: 45
  • Karma: 1
Re:Tom a Míša předvečer vánoční
« Odpověď #2 kdy: Dubna 26, 2019, 14:34:09 »
Proste Woow ten príbeh je krásny. Dúfam že pokračovanie bude čoskoro :)

Offline chlapeček

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 394
  • Karma: 2
Re:Tom a Míša předvečer vánoční
« Odpověď #3 kdy: Dubna 26, 2019, 14:37:38 »
Krása  :)