„Jak se ti líbilo venku s mámou.“ Zeptal se Fanda Míši. „Líbilo, ale je tam zima.“
„Tati, můžu spát s mamkou dneska?“ Zeptal se Míša a sklopil hlavu. „No, to se musíme zeptat maminky.A proč nechceš spát sám?“ Zeptal se Fanda zvědavě. „Nechci spát sám.“ Odpověděl Míša, aniž by řekl důvod. „A co kdybys spal dneska se mnou.“ Řekla Terezka a držela láhev s kaší v ruce.“ Míša se na Terezku podíval a usmál se. Terezka si ho vzala od Fandy a posadila si ho na klín. „Tak co budeme papat?“ Míša si nechal dát savičku do pusy a spokojeně pil hustší slaďoučkou kaši.
Hedvika zatím v koupelně vykoupala kluky a oblékla jim pyžama. „Jdeme na véču a pak do hajan. Jste pěkně utahaný z toho blbnutí venku.“ Řekla jim Hedvika a popadla Marečka do náruče. „Co ty naše nejmenší štěstí.“ Dala mu pusu na tvář a Marek ji objal. „Můžu spát s tebou a s tátou?“ Hedvika se na Marka s úsměvem podívala. „Ty bys chtěl spinkat se mnou jo. Ale to se musíme zeptat taťky, jestli to dovolí.“ Řekla a dala mu znovu pusu. „Prosím maminko, já budu hodnej.“ Žadonil Marek a Hedvika přikývla. Nevěděla ještě, že má Míša domluvený nocleh s Terezkou a tak přemýšlela, jak to má udělat.
Hedvika si vzala Marečka na klín, aby ho mohla nakrmit. „Míša dneska spí se mnou.“ Řekla ji Terezka, když si šla pro láhev s čajem.
Fanda se na Hedviku podíval a mrkl na ni. „No moc nemrkej, máme hosta na noc. Mareček chce spát s mamkou.“ Fanda si povzdechl a zakroutil hlavou. „Je to možný tohle.“ Zasmál se a podíval se na Marka. „Tak ty bys chtěl do našeho království jo.“ Zeptal se a Marek kýval na souhlas. „Já vás budu hlídat.“ Řekl a Hedvika s Fandou se rozesmáli. „Tak to jsi hodný kluk.“ Řekl mu Fanda. „A co já.“ Ozval se zklamaně Tomáš a Fanda se jen uchechtl. „Ty chceš spát taky s mámou?“ Tomáš zavrtěl hlavou. „Mám nápad, táta bude spát u mě v pokoji.“ Vykřikl Tomáš vesele. „No a kostky jsou vrženy.“ Řekl Fanda, ale bylo na něm vidět, že mu udělal Tomáš radost, že si vyžádal na noc do pokoje tátu. „Tak jo, já vezmu flašku něčeho ostřejšího a ty si řekni mámě o kapesný, dáme pokra v noci o prachy jo.“Zašeptal Fanda směrem k Tomášovi a po očku sledoval, co na to Hedvika. „Já ti dám něco ostřejšího v kuchyni máš pepř. A žádný hazard přijdu si vás zkontrolovat.“ Řekla Hedvika a naznačila na Fandu pěst. Po večeři kluci ještě koukali na pohádky.
„Nespinkej broučku, ještě jsi ani nedojedl.“ Řekla Hedvika Markovi a utřela mu pusu.
Vzala ho do náruče a odnesla k sobě do ložnice. Položila ho na postel a přikryla dekou „Mamka za chvilku přijde.“ Řekla a dala mu pusu na rty. „A kde mám dudu“ Zeptal se Marek a celý se ukryl pod deku. Hedvika šla do dětského pokoje pro jeho dudlika.
Když se vrátila, Mareček už byl na půl cesty do říše snů. Opatrně mu vložila dudlika do pusy a musela se usmát jak ji pomalu usínal před očima.
Šla do kuchyně za ostatními a hlavně za Míšou, aby mu namazala a zavázala ten jeho podebraný prst.
„Tak ukaž ten prstík zlobivej.“ Řekla a namazala ho betadinovou mastí. Přiložila čtvereček a zavázala obvazem.
„Ale já takhle nemůžu spát.“ Řekl ji naštvaně Míša a podíval se na zavázaný palec. „No ale když to necháme, tak to bude bolet víc. To vydržíš, vždyť jsi statečnej kluk.“ Řekla Hedvika a dala mu pusu na ten ovázaný prst.
„Tak pojď ty naše robátko.“ Řekla Terezka a vzala Míšu do náruče. „Jdeme spinkat, ať máš zítra hodně síly. Budeš ji potřebovat.“ Míša Terezku nepochopil, ale Terezka myslela na jeho psychický stav před vánocema. Hlavně je čekalo zdobení stromečku u kterého má být celá rodina.
Položila Míšu do postele „Jdu se umýt a přijdu jo.“ Řekla a šla do koupelny. Hedvika si potichu vlezla vedle Marečka, který spokojeně oddychoval. Dala mu pusu do vlasů a Mareček se k ní přítulil jako kotě ke své mamince.
Fanda ještě seděl v kuchyni a povídal si s Tomášem. Uslyšel dveře a do kuchyně vešel Filip. „Čau co je k jídlu?“ Zeptal se a hnal se ke sporáku. „Ty si dáváš na čas teda. Krom toho buď potichu, protože kluci spí, kromě Toma teda.“ Filip se podíval na svého bratra „Stalo se něco?“ Fanda vstal od stolu a šel si nalít limonádu do lednice. „Filipe Terka tady maká za všechny. Alespoň před těmi svátky bys mohl být doma a trochu vypomoct.“ Filip si povzdechl „ale tati, vždyť já pomůžu. Byl jsem jen za ježíškem, abych mu řekl co má sehnat.Víš jak je to daleko na Severní Pól. Ježura je tam na dovče u Santa Clause. “ Fanda zavrtěl hlavou. „Kdy ty dostaneš rozum.“ Řekl Fanda. „No asi nikdy jsem tvůj syn přece.“ Odpověděl mu Filip pohotově. „Ty rypáku, dej si večeři a buď potichu.A ty do postele šup.“ Řekl Tomášovi a šel s ním do pokoje. Tomáš zalezl pod deku a koukal na tátu, který stál u jeho postele. „Tati jdeš ke mě?“ Zeptal se Tomáš a Fanda se zarazil. Tomáš se na svého tátu zadíval a bylo vidět zklamání v jeho obličeji. Fanda se usmál a vlezl k němu pod deku. „Tak a koukej spát ty vyděrači malej.“ Řekl a zasmál se. Tomáš se k tátovi přítulil a dal mu pusu na tvář.
Tomáš spokojeně usínal a Fanda poslouchal jak oddychuje. Najednou jako by si uvědomil svou úlohu táty. Pohladil ho po vlasech a Tomik jen pootevřel zlehka oči. Během chvilky spal unavený ze zimních radovánek.
Terezka si potichu vlezla vedle Míši, který se na ni podíval. „Já nemůžu spát.“ Zafňukal „no to je trápení viď.“ Usmála se Terezka a šla do jeho pokojíku. Za chvilku se vrátila a vlezla si k Míšovi. „A co když ti dám tohle.“ Zašeptala a dala mu dudlika do pusy. Míša se usmál a zavřel oči. Terezka ho přikryla a přitiskla si ho k sobě. „A teď koukej spinkat ty náš poklade.“
Terezku v noci vzbudil Míša. Nevěděla ani kolik je hodin. Začala ho hladit po hlavě a dala mu pusu do vlasů. „Míšulko“ zašeptala mu do ucha. Míša se probudil, byl celý spocený a dýchal jako by běžel maraton. „Už je to dobrý“ řekla a rozsvítila lampičku. „Já už nikdy nebudu spát.“ Řekl Terezce a plačky do ní zabořil obličej. „To jsou jenom takové ošklivé sny víš.“ Vstala a šla do koupelny namočit ručník. „Nechoď pryč“ zakřičel na ní Míša a celý se rozklepal.
Vzbudil Hedviku, která uslyšela křik. Vyskočila z postele a běžela k Terezce do pokoje. Terezka otřela Míšovi spocené čelo vlhkým ručníkem a vzala si ho k sobě na klín. „Celý se třese zase.“ Řekla Terezka Hedvice, když vešla Hedvika do dveří.
Hedvika si ho vzala k sobě „tak a už je dobře Míšo.“ Terezka Hedviku pozorovala „děkuju mamko, asi bych to takhle s klidem nedala.“ Hedvika se usmála „půjdeš spinkat k mamce?“ Zeptala se Míši „já ho vezmu k sobě Terezko.“ Vzala Míšu do ložnice a položila vedle sebe. „Tak a budeme spinkat miláčku ano.“ Míša zavrtěl hlavou „nechci spinkat, bojím se.“ Řekl a přitiskl se k Hedvice.
Hedvika Míšu k sobě pořádně přivinula a do pusy mu strčila dudlika, kterého vzala sebou. „Jen spinkej maličkej, tady ti nikdo neublíží.“ I když se Míša spánku bránil stejně usnul. Hedvika spala mezi Marečkem a Míšou a stále byla ve střehu. Kdykoliv se Míša zavrtěl, okamzitě byla vzhůru.
„Míšulko“ začala ho opět konejšit, jeho noční můry se prohlubovaly. „Dojdu ti pro čajík, spinká tady Mareček tak se nemusíš bát.“ Marek spal tvrdě ten ani nevěděl, že se něco děje. „Chci jít s tebou.“ Zakňučel Míša. „Nechám rozsvíceno a hned přijdu neboj.“ Dala mu pusu na rty a rozsvítila velké světlo. Když odešla, vzbudil se díky světlu Marek.Podíval se na Míšu a rozespale si promnul oči. „ty brečíš?“ Zeptal se a lehl si vedle Míši pod jeho deku. Míša se na Marka podíval a Marek mu otřel slzy z tváře rukou.
„Neboj se já tě budu chránit.“ Řekl Marek a usmál se. Míšovi bylo lépe když byl někdo s ním vzhůru, ale pořád koukal na dveře kdy přijde maminka.
Hesvika se vrátila z kuchyně a usmála se na Marečka. „Jak to, že nespinkáš?“ Zeptala se a Mareček se podíval na Míšu. „Já ho chránim.“ Řekl a Hedvika se zasmála. „Ty jsi ochránce celé rodiny.“ Sedla si k Míšovi „Otevři pusinku, dám ti prášek miláčku. Bude se ti lépe spinkat.“ Míša poslechl a Hedvika mu dala prášek do pusy. Byla to půlka diazepamu. Dala mu hned napít čaje. Zhasla světlo a Mareček ji uvolnil místo, aby měl maminku u sebe i on.
Diazepam zabíral po chvilce Míša usnul. Sám si vzal dudlika do pusy a Hedvika ho hladila ve vlasech, aby se nebál, že odešla pryč.
„Maminko, já mám taky žízeň.“ Ozval se Mareček a Hedvika vzala Míši nedopitý čaj. Marek zbytek čaje vypil a spokojeně se zavrtal vedle Hedviky. Za chvilku usnul a Hedviku zmohla taky únava z toho všeho.
Ráno Hedvika otevřela oči a podívala se vedle sebe. Mareček vedle ní nebyl. Jen Míša spal, jako když ho do vody hodí.
Podívala se na budíka na nočním stolku a zděsila se. Ukazoval půl dvanácté. Potichu vstala z postele a šla do koupelny, kde se umyla a převlékla. Vešla do obýváku „Ahoj jak to, že jste mě nechali takhle dlouho spát.“ Pak se musela usmát na rodiče, kteří tam seděli a její otec měl na klíně Marka. „Dítě ty vypadáš teda.“ Řekla její máma a vstala, aby se s dcerou mohla přivítat.
„Co tu děláte a neměli jate přijet včera?“ Zeptala se Hedvika a políbila otce na tvář. „No psal jsem ti sms, že nepřijedem, protože jsme toho měli hodně. A hlavně jsem psal, aby jste přijeli za námi. A dnes mi volala Terezka a Fanda abych přijel.“ Hedvika se zastyděla „promiň, nějak nestíhám.“ Její otec pokýval hlavou. „To víš, děti jsou starosti a u Míši je to dvojnásob viď.“ Hedvika pokývala hlavou. „To byla noc, musela jsem mu dát půlku diazepamu, protože by se jinak nevyspal.“ Řekla a vzala do ruky kávu, kterou ji podal Fanda. Mile se na něj usmála. „Má noční děsy a nějak to nezvládáme utlumit.“ Táta pokýval hlavou „Hedviko svátky jsou psychické vypětí nejen pro dospělého.“ Uslyšeli volání Míši, který zůstal v posteli sám. „Nene vypij si kávu, já to s babičkou zvládnu.“ Řekl a vstal z gauče.
Vešli do ložnice a Míša na ně vyjeveně koukal kde se tam vzali.
„No dobré ráno“ Míša se usmál a podíval se na dědu. „Ahoj“ řekl trochu stydlivě.
Děda si ho vzal na klín „tak mi maminka vyprávěla jak se ti špatně spinká.“ Míša sklopil hlavu „co kdyby ti babička dala čistou plenku.“ Řekl a podíval se na babičku, která se usmála. Děda položil Míšu na postel a babička mu sundala kalhoty. „nestyď se já tě neukousnu.“ Řekla babička a sundala mu plenku.Odešla z pokoje, zeptat se, kde mají čisté plenky. Terezka ji zavedla ke klukům do pokoje. „Tady babi, to jsou jednorázové, ale Míšovi dáváme tyhle. Víc vydrží.“
Vzala plenky a vrátila se k Míšovi. Zabalila ho do čisté plenky a podívala se na dědu. „No já vím“ řekl ji a pak si vzal Míšu znovu na klín.
„Řekneš nám to tajemství co tě tak trápí?“ Míša se o dědu opřel a zavřel oči. „Když já nechci tmu.“ Řekl a začal plakat. „Bojíš se tmy?“ Zeptala se babička a sedla si k nim na postel. „Já pořád někoho slyším a nemůžu se hejbat.“ Babička ho pohladila po tváři. „A ty víš kdo to je?“ Zeptal se děda.
„Teta“ řekl Míša a promnul si oči. „Kde je mamka?“ Zeptal se najednou Míša a podíval se na babičku. „Maminka je v obýváku.Víš co, řekneme mamce, že na Vánoce budete u nás všichni. Táta má velký strom, tak budeme mít vánoce všichni společně.“ Míša se na dědu podíval a přikývl.
„Tam si budeme povídat a teď půjdeme najít něco na sebe.“ Řekl a vstal s Míšou z postele.
Přišel do obyváku „kde máme nějaké věci.“ Řekl a Hedvika vstala „ty seď Terezka nás oblékne.“ Hedvika si sedla na gauč a dopíjela kávu.
Děda se s Míšou vrátil a sedl si k Hedvice. „Tak jsme se s Míšou dohodli, že vánoce budou u nás.“ Hedvika se na tátu podívala. „Ale mi přijedeme po vánocích, ať máte klid.“ Řekla a podívala se na Fandu, který se potutelně usmíval.
„Nene vánoce budou u nás a maminka si odpočine, aby nabrala sílu.Tak že oblékat, protože strom už je na autě.“ Hedvika vstala a podívala se na Fandu. „Ty si to schytáš teda.“ Řekla mu a zasmála se. „Mami, aspoň si odpočineš.“ Řekla ji Terezka a pohladila ji po vlasech.
„Co mám s vámi dělat no.“ Řekla Hedvika a šla se oblékat a hlavně zbalit věci pro kluky.
Když bylo vše připravené a Hedvika potají naložila i dárky, tak děda zavelel k odjezdu. „Míša jede s námi a maminka taky.“ Řekl děda a Hedvika už ani neodporovala, protože věděla, že to nemá cenu.
Sedla si s Míšou do auta a pohladila ho po tváři. „Ty ses nechal od babičky přebalit?“ Zeptala se a dala mu pusu. „Ne, ale babička chtěla.“ Řekl ji pohotově Míša a babička s Hedvikou se rozesmály. „No tak nakonec za to může babička.“ Řekl děda a zasmál se.
„Tak a co umíš zazpívat Míšo.“ Zeptal se děda a začal zpívat skákal pes. Míša se zasmál „to je pro malé děti.“ Řekl „ty jsi malé dítě přece.“ Řekl děda a pokračoval ve zpěvu. Míša se nepřidal, protože se styděl. „A co nějakou koledu umíš?“ Míša neodpověděl „co třeba tichá noc.“ Zeptal se a začal zpívat koledu. Míša se opřel o Hedviku a začal ji jen tak potichu broukat. Hedvika se usmála a pohladila ho.
Dojeli k domu a vešli do domu. Bylo tam krásně naklizeno a vánoční vůně dávala tu pravou atmosféru. Hedvika posadila Míšu k televizi a začala ho svlékat.
Asi po půl hodině dojeli ostatní i s Filipem na kterého museli čekat. „Je jak ženská v té koupelně. Takovou dobu co tam byl.“ Řekl Fanda a kroutil hlavou. „Je to hezkej kluk, tak o sebe musí dbát viď, aby nevypadal jako táta.“ Řekla babička a ukázala jim, kam si můžou dát všichni věci.
„No to Vám děkuji maminko. Hlavně že se líbim Vaší dceři.“ Odpověděl Fanda zdvořile.
„Tak děti a teď si ozdobíme ten stromek co koupi taťka.“ Řekla babička a koukla na Fandu, který ihned pochopil, že sedat si nemělo cenu. Za chvilku přišel zpátky a dal stromek do stojánku.
Míša to pozoroval od mámy u které seděl. Děda ho popadl do ruky a šel s ním ke stromečku. „Tak co, vybral táta dobře?“ Zeptal se a Míša mu položil hlavu na rameno.
Děda cítil jak se začíná třást a šel s ním do koupelny, kde otevřel dvířka od skříňky a vyndal nějaké kapky. „Dám ti takové dobré kapky.“Řekl klidným hlasem „Otevři pusu“ Řekl mu a začal na hlas počítat do desíti. „Tak a teď to spolkni“ Míša poslechl a děda se vrátil, aby ho posadil k mamce. „Polož ho, ať leží.“ Řekl a Hedvika si ho položila tak, aby měl hlavu v klíně. Hladila ho ve vlasech a Míša pokojně ležel.
„Cos mu to dal.“ Děda se usmál „neboj, to jsou kapky na uklidnění. Chvilku bude spát.“ Měl pravdu, protože Míša usnul. „Stejně na něm byla vidět i únava. Ono se to nezdá, ale ten chlapec ti moc nespí.” Řekl a posadil se Míšovi k nohám. „Je psychicky na tom špatně. I když komunikuje, má v té malé hlavičce spoustu problémů se kterými si neví rady. No a potom se přidá jako obrana ten třes.Ty kapky ti dám domů. Před spaním ho musíš vždy zaměstnat, aby myslel na něco jiného než usne.“ Hedvika se usmála na svého otce. Míša se zavrtěl a Hedvika ho položila na sedačce na polštářek. Koukala na kluky jak potichu s babičkou zdobí stromeček. Babička je upozornila, aby byli potichu, že jejich bráška musí spát. „Hedviko vezmi ho a pojď s ním do pokoje. Natáhneš sw k němu ať se taky trochu prospíš.“ Zašeptala Hedviky máma. Hedvika zvedla opatrně Míšu a šla s ním po schodech nahoru do pokoje. Položila ho na postel a opatrně ho svlékla z tepláků a trička. Přikryla ho dekou a lehla si vedle něj.
Dole zatím začala panovat sváteční nálada o den dřív. Babička neustále klukům podsouvala nějaké sladkosti. Kluci se nenechali dvakrát pobízet. Mareček byl aktivně zapojený do zdobení stromečku. Terezka mu pomáhala dosáhnout na větve, které byli až u samé koruny. „Marečku, ty jsi kakal“ řekla najednou Terezka. „Babi, můžu s ním do koupelny?“ Babička se na Terezku podívala. „Jsem ho přeplácala viď.“ Terezka se usmála a vzala Marka do koupelny. Svlékla ho a sundala mu pokaděnou plenku. Postavila ho do vany a začala sprchovat. Babička ji tam dala velkou osušku a Terezka ho do ní zabalila. „Tak ty naháči jdeme si pro plenku.“ Mareček se zasmál a obejmul Terezku kolem krku. Pořádně ji stiskl „no ty jsi silák malej.“ Řekla mu Terezka a v obýváku ho posadila na sedačku. Připravila si plenku a položila na ni Marečka. Zabalila ho a oblékla. „Jsi hrozně šikovná holka Terezko.“ Řekla ji babička a Terezka se trošku začervenala. „A stydlivá za pochvalu.“ Řekl děda a zasmál se.....
Pokračování Příště
