Bylo ráno, když jsem se probudil s dudlikem v posteli. Měl jsem na sobě tmavě modré dupačky a pořádný balík plen v rozkroku. Cítil jsem, že jsou mokré, tak že jsem se musel v noci pořádně pomočit. Jak jsem se ale dostal do postele? Přeci mi nikdo nechce tvrdit, že mě ta starší dáma přenesla. Pokusil jsem se zvednout, ale měl jsem hlavu jako střep. Musela mi dát něco do pití a nebo do jídla? Vyplivl jsem dudlika a posadil se.
Promnul jsem si obličej a zkusil se probrat z té malátnosti. Dveře do pokoje se otevřeli „někdo se nám krásně vyhajal.“Řekla ta dáma a přišla ke mě. Pohladila mě po hlavě a já najednou pocítil obrovskou úlevu. Ty její ruce, tak láskyplné a hřejivé. Měl jsem ale pocit, že něco oproti minulé návštěvě je jinak.
„Chtěl bych mluvit s tím policistou.“ Řekl jsem jako zkušený detektiv. „Ale no, miminka přeci nemluví. Maminka přebalí a dáme mlíčko k snídani a potom si budeš chvilku hrát ano.“ Řekla a vrátila mi dudlika do pusy. Začala mě přebalovat a já se cítil neskutečně šťastný, byl to nádherný pocit.
Dostal jsem čisté plenky a dupačky. Maminka mě vzala za ruku a já měl najednou pocit, že jsem proti ní tak strašně mrňavý.
Šli jsme do velké místnosti, mě jen proběhlo hlavou, zda ta místnost tam někdy byla.
Dostal jsem láhev s mlíčkem, bylo tak neskutečně dobré a slaďoučké. Podíval jsem se k velkému oknu a venku byla strašlivá mlha. Jako bych koukal do toho mléka. S každým douškem mléka jsem byl víc spokojený a když jsem dopil, posadila mě maminka na koberec. Takových hraček kolem mě a já najednou měl strašnou chuť si s těmi hračkami hrát. Jednu jsem vzal a podíval se na své ruce. Byli tak maličké, ale mě to nevadilo válel jsem se po koberci a hrál si se vším co tam maminka přinesla. Veškerá realita se najednou vytratila a já si užíval dětství jako nikdy před tím.
„Prober se sakra“ můj vnitřní hlas mě nutil, abych se vrátil do reality. Chtěl jsem vstát, ale nohy mě absolutně neposlouchali. Vždycky jsem žuchnul na zadek.
Začal jsem kadit do plen, bylo neskutečné kolik toho ze mě vyšlo. Stoupl jsem si ke stolku v té místnosti a držel se ho co mi síly stačili. Bylo to ale málo. Dopadl jsem znovu na zadek a ucítil jak se nálož v mých plenkách rozprostřela po celé pleně. Chtěl jsem něco říci, ale místo toho jsem se rozbrečel.
„Ale copak se stalo, někdo nám kakal do plenek. To je ale nadělení.“Řekla maminka a vzala mě do náruče. Zvedla dudlika, který mi vypadl z pusy. Dala mi ho zpět a začala mě pusinkovat. Usmíval jsem se a nechal se od ní takhle zlobit.
Položila mě na stůl a začala mi rozepínat dupačky. „Ty jsi můj chlapeček milovaný.“ Řekla a začala mě líbat na břiše a na krku. Strašně to lechtalo a já i když jsem se snažil vysvobodit, vůbec to nešlo. Sundala mi dupačky a rozepla plenku. Zvedla mi nohy a začala mi utírat zadeček. A pak mi to došlo, vždyť já jsem opravdu mimino.V hlavě mi zněl hlas to není skutečné ani nemůže být.
Prohrával jsem ten boj, protože když mě maminka zabalila cítil jsem se strašně unavený a usínal jsem ji potom v náručí.
Probral jsem se v postýlce a slyšel spoustu hlasů. V místnosti byla spousta lidí a maminka s nimi vážně o něčem mluvila. Absolutně jsem nerozuměl tomu co říká. Pak se všichni šli podívat na mě do postýlky a všelijak na mě šišlali a pořád mě hladili.
Když odešli vzala mě maminka k sobě na klín a dostal jsem láhev s mlékem. Hlad jsem měl strašný a začal jsem hltavě pít. Mléko mi teklo z koutků a maminka mě vždy otřela plenou.
„Jsi první, který se vrátil k mamince do hotelu.“Řekla najednou a já se na ni podíval. „Teď už budeš s maminkou pořád. Už tě maminka nikdy nenechá odejít.“Cítil jsem strašnou bezmoc a podivný strach. S každým hltem mléka jsem ale pomalu zapomínal co je skutečné a co není. Horší bylo, že jsem nemohl mluvit, vždyť já mluvit najednou neuměl. Začal jsem čůrat do plenky a to teplo co se rozlévalo v plence mi najednou vzalo chuť opustit tu náruč a užívat si to, že jsem zase malé dítě.
Dojedl jsem a maminka si mě vzala do náruče a klepala mě lehce do zad. Odříhnul jsem si a ona mě položila zpět k hračkám.
Ale pořád mi něco nesedělo a já se začal rozhlížet po té místnosti. Najednou jsem uslyšel spostu aut jak přijelo k hotelu. Slyšel jsem řev Němců a ránu do dveří, které nevydržely a vyletěli z pantů. Řev Němců neustával a do toho jsem slyšel křik maminky. Začal jsem plakat, protože jsem měl strašný strach.
Až pak to přišlo ten jeden přišel a já koukal do hlavně jeho zbraně. Pak přišla rána a děsivé ticho. Vykřikl jsem a otevřel oči. Ležel jsem znovu v té místnosti a strach, který z toho prožitku ve mě zůstal, nešel ničím uklidnit. Do pokoje vešla ta stará dáma a nesla mé věci. „Klidně se osprchuj než půjdeš můj milý.“ Vstal jsem a šel do sprchy v tom domě a pak jsem se oblékl.
„Co to bylo, co jsem to viděl a kde jsem byl. Nerozumím tomu.“ Řekl jsem a ona se jen usmála „Vůbec nevím o čem to mluvíš.“ Řekla a po snídani mě vyprovodila ven. Vyšel jsem před hotel a šel k autobusu. Uviděl jsem policistu jak nasedá do svého vozu. „Vy jste tady ještě?“ Řekl když se na mě podíval. „Já jsem byl“ otočil jsem se zpět na hotel. Stála tam ta zbořená barabizna a po hotelu nebylo ani památky. Koukal jsem na ten dům a všiml jsem si, že ten policista také. „Vy jste to zažil taky že ano!!“ Vykřikl jsem směrem k tomu policistovi. „Jeďte už, nebo Vám budu muset dát pokutu.“ Sedl jsem si zavolant a nastartoval. Pohnul jsem se zpět na dálnici. Když jsem odjížděl, viděl jsem policistu v zrcátku, jak jde směrem k hotelu. Co tam ale dělal už nevím.
K. O. N. E. C
Tak jsem zase splodil nějakou děsnou p... vinu a neptejte se proč. :-D
