Autor Téma: Plenková revoluce ve Vatikánu 2  (Přečteno 195 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 927
  • Karma: 3
Plenková revoluce ve Vatikánu 2
« kdy: Duben 13, 2019, 20:28:04 »
kapitola 2. Nehoda svatého otce, žertování


Naše čtyřicetičlenná jednotka se ve Vatikánu zabydlela. Její činnost spočívala v instruování příslušníků Švýcarské gardy ohledně protichemické obrany a hlavně v oblasti zacházení s neutralizační látkou IN. Dívky se zpřátelily hlavně s řádovými sestrami, týkalo se to zejména Emmy. Ta uměla dobře Německy a mnoho z těchto jeptišek pocházelo z Německa, Rakouska a dalších zemí, kde se tento jazyk velmi používal.“Ty, ne, abys nám tady zkazila jeptišky“ dobíraly si ji ostatní příslušnice ženské jednotky. „Ale, kde pak, já a někoho zkazit“ namítala dobrácky Emma a na její tváři se vždy rozhostil šibalský úsměv.
Jednou řekla sestra Domicia: „Ty, Emmo, což takhle dát si trochu mešního vína, to rozjaří mysl“. „Emma, která byla jak se říká pro každou špatnost s tím ochotně souhlasila. Domicia pozvala i několik svých kamarádek a již se z jednoho z Vatikánských sklepů ozvaly nejprve nábožné písně, pak s přibývajícími vypitými skleničkami trochu rozvernější a nakonec i necudné. V těch vynikala Francouzka Virginie, co ta jich znala. „Holky, zdi Vatikánu se asi budou červenat“ řekla sestra Amáta, která měla již také v hlavě.
Jeptišky spolu s Emmou nezřízeně pily. Emmě se již počala lesknout očička a v její hlavě zrál, nevěděla, proč tento ďábelský nápad. „Což, takhle dát našemu svatému otci něco do vína, něco lehce projímavého, nebospíše hypnózu, aby pocítil touhu se pokadit.
„tys pěkně řádila, Emmo“ kárala ji na oko přísně Kikina: „odpoledne se hoď do gala, budeme mít společné posezení se svatým otcem, ne, abys vyvedla nějakou neplechu“. „Ne, jak bych mohla“ řekla tak vážně Emma, že se Kikina musela rozesmát. „Ta holka má něco za lubem“ podotkla Irenka. „Je to kvítko z čertovy zahrádky“ na to Kikina. emma na ni drze vyplázla jazýček. „Tak, upaluj“ zahřměla Kikina a pohrozila jí prstem.
Posezení bylo příjemné, Emma podala svatému otci pohár vína. Ten k němu znalecky přičichl a napil se. „Ty, Emmo, Tys tam v tom sklepení s těmi sestrami prováděla pěknou neplechu“ řekl a dobrácky se usmíval. Víno jej rlozehřívalo a on pocítil zvláštní nutkání. Chtělo se mu na velkou a měl zároveň i touhu to pustit, aby to vypadalo, jako nehoda. V duchu se plísnil za tyto myšlenky a pokřižoval se.  Emma na něj hypnoticky zírala a vnukala mu tyto myšlenky.
Potřeba svatého otce sílila, Emma na něj stále hypnoticky zírala. První, které vše došlo byla Irenka. Ta spiklenecky mrkla na Kikinu. Té to také došlo a rázem si celá jednotka tyto pohledy vyměnila. Dívky dělaly, jako by nic.  Posezení byli přítomni i vysocí církevní hodnostáři, těm taktéž neušlo, že místností probíhá nějaká podivná energie. Emma svatému otci podala další pohár vína s tabletkou neutralizační látky IN, což u něj způsobilo uvolnění a jeho touhy se zněkolikanásobily. „Přeci dojdu na WC“ prolétlo mu hlavou. „Omluvte mne, potřebuji se na chvíli vzdálit, za chvíli se vrátím“ řekl svatý otec. Po té, co vstal, ucítil, jak kadí. Ozvaly se typické zvuky vyprazdňování. Církevní hodnostáři rázem ztuhli. „Svatý otče“ řekl kardinál Vitorio Monti, který patřil k nejzavylejším konzervativcům a brousil si zuby na stolec svatého Petra. Ten byl proti všem novotám v Římskokatolické církvi. U ženské neutralizační jednotky  Ostrova Robinsona Crusoe proběhlo vzrušení. To se nejvíce zmocnilo Emmy, ta však spolu s tím pocítila i výčitky svědomí a strach, zhrozila se nad tím, co právě provedla.Kikinu celá tato příhoda ohromila.  Naklonila se k Irence: „Ty, Irčo, co na tohle říkáš“? „Já nic, vím, kdo to spáchal“. „Já asi taky“ řekla ohromeně Kikina: „já jsem tolerantní, ale tohle je již přes čáru, dovedeš si představit, jak to může zahýbat vztahy mezi našimi dvěma státy“? „Vůbec, ne, papež František je velmi tolerantní, uvidíš, že to přijme s humorem“ odpověděla jí na to Irenka a bylo na ní vidět, že se celou touto příhodou baví.
„Ach do prdele“ ujelo svatému otci, který se choval vzhledem ke komornosti společnosti a vypitému vínu velmi uvolněně. „Ne, svatý otče do, ale z“  opravoval jej příčinlivý kardinál Alfonso Salesiano. „Ale, bratře v Kristu, to máš fuk, je to zkrátka venku“ řekl bodře svatý otec, který měl již značně upito. Nálada byla uvolněná a i upjatí církevní hodnostáři roztáli. „Nejlepší je to, že to vůbec není cítit, dobře jsou ty papežince zneutralizovány“ opět se smíchem řekl svatý otec. Všichni se této jeho hlášce zasmáli.
„Neměl by ste tak hovořit svatý otče“ řekl povýšeně kardinál Monti. „Omlouvám se, ta prdel mi ujela, ale, jinak si za vším stojím. Vše, co se děje, milý bratře je vůle boží i ta moje nehoda, alespoň se tady trochu pročistil vzduch. A Ty, bratře kardinále, dívej se na svět vlídněji“. „Svatý otče, musím Vám něco říct“ pokračoval nesmlouvavě kardinál: „řádové sestry zde nosí plenky a to od těch dob, co tady tyhle“ a ukázal významně na čtyřicetičlennou dívčí jednotku. „O tom vím“ řekl svatý otec: „vemte si všichni, že i Ježíšek byl v plenkách a tím se přiblížil nám, lidem. Stalo se něco? Svět se nezbořil, nebo snad ano“? opět dodal svým mírným  způsobem s náznakem humoru svatý otec.
Po té do místnosti vešly dvě řádové sestry, byly to velmi mladé  dívky. Odvedly jej do jedné z koupelen, kde jej daly do pořádku. „Tak, co, Emmo, co mi k tomu povíš“? Dotázala se chladně Kikina. Ta jen pokrčila rameny. Vše bylo šeptem, ale kardinál Monti to pochopil. „Tak, že jedna z vás chtěla našeho svatého otce otrávit“ řekl mrazivě. „Ne, odpověděla Emma a vše vylíčila, jak byla se sestrami ve sklepě a popíjela s nimi víno a něco jí vnuknulo tento bláznivý nápad. „To ďábel“ řekl kardinál. „Ale, blbost, kdyby to byl ďábel, tak by ji nabádal, ať mne třeba zabije“ řekl vrátivší se svatý otec, který voněl a byl očividně v dobré náladě. Při tom pochytil, že to Emma způsobila všechen ten rozruch a musel se pousmát.
„Tak, abychom zahájili soud s tou nestoudnicí“! Zahřměl kardinál Monti. „Ale, vždyť o nic nejde, bratři a sestry, dávám jí milost“ řekl dobrosrdečně svatý otec. „Ale, svatý otče, to ne, musíme ji potrestat“ šeptala papeži do ucha Kikina. „Co navrhuješ“? „Zavřít na den do sklepení a pak na pranýř a já jí tak naplácám na ten její holý zadek, že bude mít dost“. a  „Po té ještě tišeji zašeptala: „ona to má ráda a dělá jí to dobře stejně, jako Vám to pokakání“. Oba se dali do hlasitého smíchu.
Příslušnice jednotky zavedly Emmu do sklepa, kde ji hlídaly ty řádové sestry, které dávaly svatého otce do pořádku. Za chvíli přinesly víno a zpěv se nesl sklepením. „A stejně je dobře, že to takhle je“ řekla Emma: „my nechceme vás, příslušníky Vatikánu urážet“. „Já vím“ odpověděla dívka: „ty plenky jsou prima a teď je tady nosí kde kdo“.
Na druhý den byla provedena exekuce. Kikina vysázela Emmě 25 poctivých ran na holou zadnici a té se to velmi líbilo. Dělo se tak na nainstalovaném pranýři. „Bóže, holky, vás někam pustit“ řekla se smíchem královna Blanka Kikině po té, co s ní hovořila telefonicky. „No, udělali jsme tam tak trochu bordýlek, ale, uznej, Blani, nic proti ničemu, nechceme znesvěcovat to, co je pro Vatikán posvátné, to v žádném případě já jsem ateistka, ale, pokud je bůh, tak je stejně tak laskavý, jako svatý otec František a ne, dštící oheň pekelný, jako ten kardinál“. „V tom máš pravdu, ale Emmu asi po návratu na ostrov seřežu, jak žito“ řekla královna Blanka a obě se bláznivě rozesmály.
Dny plynuly a naše jednotka cvičila spolu se Švýcarskou gardou. Dívky si získaly oblibu jak občanů Vatikánu, tak i zahraničních turistů. Emma dostala krátkou návštěvu. Přijel za ní Alex spolu se Sigi a jeími rodiči. „Tak, co, bylas tady hodná“? Dotázal se Alex. „Byla“ odpověděla jí na to Emma. „Jo, o tom psaly ostrovní noviny Prensa Catolica Isla De Robinson Crusoe. Prý jsi tam řádila, jak černá ruka“ a při tom se bláznivě rozesmál. „Nebylo to namířeno proti katolicismu, ale spíše jsme to tady oživily a oživujeme“ řekla Alexovi Irenka. Sigi se mazlila s Emmou a vzpomínala na to, jak byla v té škole pro nevidomé. Emma byla šťastná, že má své lidi kolem sebe.

Pokračování příště.