Autor Téma: Kikinina mise 2  (Přečteno 198 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 903
  • Karma: 3
Kikinina mise 2
« kdy: Březen 14, 2019, 07:16:58 »
Kapitola 2. V nemocnici, Simonina zpověď


Kikina byla z toho všeho, co zde zažívala krajně znechucená. Měla chuť se vším praštit a odletět na ostrov, ať se to všechno třeba potentuje. Trochu věřila Honzovi, ale ne úplně.David ji sice ujišťoval, že je to důvěryhodný člověk a jako agent musí hrát svou roli, aby pronikl do nepřátelských struktur, ale ona opravdu nevěděla, co si má myslet a hlavně, co si má v této ožehavé situaci počít. Připadala si, jako tenisový míček, který někdo odpálí a on letí na druhou stranu a pak zas a vrátí se na původní stranu. Rodině se o tom, co prožívala nezmiňovala, ale měla na ni vztek, že ji do toho dostali. „Nebýt vás, byla bych prakticky nevydíratelná“ říkala si a vždy si odplivla.
Jednou opět byla ve svém bytě, když ji navštívil ten policista, který byl na Srbském velvislanectví. „Je dobře, že jste na spolupráci přistoupila,jinak by se Vaší rodině vedlo zle“ začal bez dlouhých úvodů. „Teď pojďte se mnou, zavezu Vás na Srbské velvislanectví, kde budete jakožto agentka proškolena“. Kikině se moc nechtělo, ale nic jiného jí nezbývalo.
Na velvislanectví jí bylo sděleno, že musí být ostražitá a hlásit polohu České protichemické jednotky a nejlépe bude, když si ještě bude všímatěch ostatních spojeneckých. Sledovala vše, jako v mrákotách. Pak ten policista, který ji přivedl řekl: „Ta holka se mi nějak nelíbí,je celá bledá“. Následoval hovor v Srbštině, Kikina z něj vyrozuměla, že je třeba ji přemístit do nemocnice, kde jí bude něco voperováno. Došlo jí, že se bude zřejmě jednat o čip. Dále pak vyrozuměla, že do té nemocnice ji pošle velitelství mise, oni, že zařídí vše ostatní. „To je docela prekérka“ řekla si v duchu Kikina.
Byla propuštěna s instrukcemi.Ty byly jasné, s nikým o tom, co se nyní děje nemluvit a čekat, až ji povolají na velitelství mise. To přišlo záhy. Plukovník prostudoval její dokumenty. „Budete se nám tam moc hodit. Vím, že jste absolvovala výcvik, byť krátký v oblasti neutralizace. Jak jsem zjistil, nabyla jste za tu krátkou dobu pobytu na Ostrově Robinsona Crusoe zkušenosti s neutralizací a tak trochu i psychologie vojáků v otázkách odbourávání stresů“ a při tom se záhadně usmál. Kikině hned došlo, nač myslí.Následovalo obeznámení s jednotkou. Kikina se dozvěděla, že má v současné době 50 příslušníků, je situována v Tiraně a spolu s Albánskou armádou a spojenci cvičí protichemickou obranu. Vztahy na Balkáně v té době byly značně napjaté, Srbsko si činilo nárok na Kosovo a Severní Makedonie na část Albánie. Obě tyto země uzavřely pakt a chystaly se napadnout Albánii.Kikina zde měla působit jak za Českou armádu, tak i za tu z Ostrova Robinsona Crusoe.
Kikina prošla psychologickými testy, které dopadly na výbornou. „Nyní si půjdete na pár dnů odpočinout do nemocnice, kde budete podrobena vyšetřením. Je to nutné kvůli nemocem, určitě se tam budete cítit dobře“ řekl jí jeden z důstojníků. Byla ihned převezena do vojenské nemocnice ve Střešovicích, kde měla samostatný pokoj s tím nejlepším vybavením včetně  telefonu, televize a ssebou si sem mohla vzít i tablet. Bylo zde kvalitní připojení k Internetu prostřednictvím wifi, televize a rádio. Co se týkalo dalšího zázemí, byla zde koupelnase sprchou a vanou, WC, umyvadlo, zrcadla. Jednalo se o apartmá, jako v luxusním hotelu. Podle instrukcí, které jí byly sděleny, nesměla z pokoje vycházet a stýkat se s dalšími pacienty, ostatně její zlatá klec, jak počala říkat svému novému příbytku byla uzamčena kódem. Přišla k ní sestřička, která jí změřila tlak, teplotu a něco zapsala. Po té jí přinesla oběd. Nejednalo se o nemocniční stravu, ale o jídlo z restaurace. „Příště si můžete při ranní vizitě vybrat“ řekla jí sestřička. Kikina si připadala, jako v nějakém zvláštním snu. Došlo jí, že se opět stává hříčkou v rukách tajných služeb. Byla si taktéž plně vědoma toho, že je sledována. Připadlo jí, že je něco, jako brouk ve sklenici, kterého člověk sleduje. Při tomto pomyšlení jí přeběhl mráz po zádech.
Přišel k ní lékař a důkladně ji vyšetřil. „Je to nutné kvůli zjištění Vašeho zdravotního stavu“ řekl, ale vcelku to byl nemluvný člověk. Odešel a Kikina opět osaměla. Takto uplynul zbytek dne.
Večer dostala studenou večeři, a to housky se šunkou jablko a banán. Po jídle si lehla do postele a naladila na svém tabletu rádio Ostrova Robinsona Crusoe.  Pokojem zněla Karibská hudba, která ji na chvíli přenesla na tento čarokrásný ostrov. Náhle pocítila tlaky ve střevech. „Ano, udělám si dobře“ řekla si, zatlačila a řádně si naplnila kalhotky. Zmocnil se jí pocit nesmírné úlevy. Ležela a masturbovala. Na chvíli usnula a po té, co se probudila, šla se dát do koupelny do pořádku. Kalhotky vyprala v teplé vodě do níž dala mýdlo. Vlivem neutralizační látky IN je prádlo pratelné, údržba byla velmi snadná. Kikina si při práci prozpěvovala písničku La paloma Blanca.
Mezi tím se Honza spojil s Davidem a Irenkou. „Kikina je v reálném nebezpečí“ řekl: „přetahují se o ni dvě tajné služby a to naše a Srbská“. „Počítám, že do toho pronikne i CIA, ta má zájmy snad všude“ řekl David. Pak ještě dodal: „záleží na tom, zda to Kiki ustojí, CIA se bude snažit podporovat Albánii, to je jasné, Srbové na Balkáně dělají akorát bordel“. „Nebojte, budu nad ní bdít, akorát mi nevěří a a ni se jí nedivím“ řekl smutně Honza. „Já bych jí zavolala“ řekla Irenka. „Ne, tohle je věcí tajných služeb, ale věř mi, že to zvládnu“. „Na Kikině mi záleží, je to moc fajn holka a byla by jí škoda“ řekla Irenka. „Zapřísahám Tě, ručíš mi hlavou, že se jí nic nestane“? „To Ti Irčo odpřísáhnu, je to i mým zájmem“. Pak dodal: „Teď je v nemocnici, tam se o ni sváří obě tajné služby a to jak ta Česká, tak i ta Srbská. Srbové do ní chtějí implantova čip, bylo by možné nějak jej zmást“? „Určitě“ ožil David. Spojil se s experty tajné služby Ostrova Robinsona Crusoe I R C A, kteří zkonstruovali software na přelstění nepřítele.
Kikina netušila nic o tom, že se kolem ní spřádají sítě. Vyprala si své kalhotky a šla si opět lehnout. Stále si v duchu promítala, co se v poslední době odehrálo. Byla z toho všeho krajně znechucená a pustila si rádio na Ostrově Robinsona Crusoe přes Internet, aby dostala lepší náladu. V mysli se přenesla na ten slunný ostrov v Karibiku. Ve svých vzpomínkách se sem opět vrátila a vzpomínala na všechny blízké, které tam zanechala. Jako by jí něco říkalo, že ji Ostrov Robinsona Crusoe ani v nejtěžších chvílích neopustí.
Ještě dlouho do noci takto poslouchala stanici na Ostrově Robinsona Crusoe, až konečně usnula.
Její spánek byl hluboký a ve svých snech se opět přenesla na svůj čarokrásný ostrov.
Kikina ležela ve své nemocniční posteli, když v tom se otevřely dveře a v nich se objevila Simona. „Co Ty tady“? řekla Kikina zlostně. „Jsme přeci kamarádky, ne“? „Teď po tom, cos mne uvrtala do tohodle dobrodružství už asi ne“. „Ale, co jsem měla dělat“? „Neuvrtat mne do tohodle svinstva“. Simona zaraženě mlčela. Kikina se demonstrativně obrátila ke své bývalé kamarádce zády, po celou dobu na ni nepromluvila a počkala, až odejde.
Třetí den bylo Kikině oznámeno, že ji čeká operace slepého střeva později by se z toho mohl vyklubat zánět. Byla pod narkózou skutečně operována, avšak jí bylo odňato zdravé slepé střevo a pod kůži na levé ruce jí byl implantován monitorovací čip. Po této operaci se rychle zotavila. To, že jí byl čip implantován tušila, ale nevěděla, kde. Na návštěvu za ní přišel Honza. Ten bez jakéhokoli slova vzal tablet a přejel jím Kikině po ruce. Před tím však na pár vteřin vypnul odposlouchávací zařízení a monitorovací kamery. Tato krátká chvilička stačila k objevení čipu. Kratičký úsek doplnil a ani nebyl znát tento drobný výpadek. Když odcházel od Kikiny, byl na výsost spokojený. Ihned odeslal zprávu na ostrov a podle jeho identifikace čipu byl do něj tajně nainstalován monitorovací a dezinformační software. Kikina o tom prozatím neměla sebemenšího tušení. Ze všeho nejvíc jí však vrtalo hlavou, proč právě Simona, jedna z jejích nejlepších kamarádek provedla takovou věc. Když příště za ní přišla, již ji neodbyla, ale hovořila s ní přátelsky a dohodla se s ní, že se sejdou někde na kávě.
Po týdnu byla Kikina konečně propuštěna z nemocnice. Ihned šla do svého bytu, kde bylo vše na svém místě, obávala se, že jí tam nějací agenti vše zpřehází, ale mýlila se a ulevilo se jí. Její rekonvalescence trvala další týden. Během něj se snažila být v pohodě, pokakávala se bez ohledu na to, zda bude sledována nějakými tajnými službami.
Schůzka se Simonou se konala v baru. Přišla sama. Usedla vedle Kikiny. Ta objednala koktejly. „Tak, co, Simčo, určitě mi máš co říct“ spitavě se na Simonu podívala Kikina. „Takhle ne, dámy“ ozvalo se vedle nich. Obě s překvapením zjistily, že se zde objevil Honza. „Co Ty tady“? Řekla překvapeně Kikina. „Ale, nic, jen tady provedu drobnou operaci“ řekl Honza a v tom se ozvalo trojí pípnutí. „Tak, Tvůj čip je vyřazený z provozu. Teď policie přijde k vám a Tvoji rodiče i malá Nikolka budou odvezeni na bezpečné místo, Ty je budeš následovat, neboj, jsi v bezpečí, Srbové se vás chtějí zbavit“. Simona byla překvapená. „Teď potřebuji já něco od Tebe, proč jsi se na to dala, ale po pravdě“ řekl honza a přísně se na dívku podíval. Ta zbledla a ruce se jí začaly třást. „Klid, Simčo, nic se Ti nestane“ konejšila ji Kikina. „Tak, dobře, vše vám povím“ řekla se stísněným hlasem Simona.
„Moje mamka je Srbské národnosti. S tátou se poznali na studiích. Po té, co se vzali, odstěhovali se do Ostravy. Já jsem chtěla po škole jít do Prahy, tak jsem tady. Mám mladší ségru Nikolku, té je 9 let, máme s našima i s ní moc hezký vztah, však každý týden jezdím domů“. „A proč Tě vydírají“? dotázala se se zájmem Kikina. „Hned k tomu dojdeme“ na to Simona. „když mi bylo 14 let, stalo se mi, že jsem se na dovolené v CChorvatsku pokadila do plavek. Naši tehdy nadávali. Mne se zmocnil takový zvláštní pocit, asi jsem úchylná. Pak, když jsem se dostala do Prahy, narazila jsem na ABDL stránky a neštěstí bylo hotovo. Začala jsem experimentovat, pokakávala jsem se a začala jsem nosit plenky. Velmi se mi to zalíbilo. To jsem netušila, že ten byt, který mám pronajatý je prolezlý štěnicemi a malými odposlouchávacími zařízeními. Srbská tajná služba ví, kde se pohybuji na Internetu. Když si mne zavolali za účelem, abych Tě zverbovala, neboť vědí, že máš jet do Albánie, ukázali mi fotky z mého bytu a také výpis stránek, kde se pohybuji. Pověděli mi, že, pokud Tě nezlanařím, dozví se to naši i ostatní známí, tak jsem na to ač nerada přistoupila. Můžeš mi Kiki prosím Tě odpustit“? „Ne, nemám Ti co odpouštět, mne také vydírali kvůli rodině“. „To bude dobrý, holky, Ty, Simčo budeš spolu s rodinou odvezena do bezpečí na Ostrov Robinsona Crusoe, tam bude o vás dobře postaráno. Věř mi, že vše se v dobré obrátí“ řekl s úsměvem Honza.

Simona byla celá bledá. „PPotřebuji si odskočit“ řekla, ale po té, co vstala z barové stoličky, vlivem všech těch stresů jí povolily svěrače a Kikina s Honzou viděli, jak se jí na zadku dělá řádná boule. Kikina jí podala neutralizační látku IN, která vše zneutralizovala. Po té je Honza odvezl do Kikinina bytu, kde se Simona dala za pomoci Kikiny  do pořádku. Honza opět upravil záznamy.
Simona byla spolu s rodinou tajně převezena na Ostrov Robinsona Crusoe. Honza vše naaranžoval tak, že byla tato čtyřčlenná rodina zlikvidována, v bytě se našly pouze krevní stopy, ale po tělech ani památky. Kikina se počala připravovat na svou Albánskou misi, která, jak bude později vylíčeno bude velmi dramatická.

Pokračování příště.


Offline Sonya

  • Jsem modrej
  • 101 a více
  • *
  • Příspěvků: 610
  • Karma: 2
Re:Kikinina mise 2
« Odpověď #1 kdy: Březen 15, 2019, 22:22:10 »
Hezké drama se šťastným koncem, písničku, kterou si Kikina zpívala, jsem si pustil v originále i česky, je opravdu známá:
https://www.youtube.com/watch?v=KNeIHUIsv1w
Teď aspoň vím, jak se jmenuje.