Autor Téma: Kikinina mise 3  (Přečteno 369 krát)

Offline luba

  • 101 a více
  • *****
  • Příspěvků: 954
  • Karma: 3
Kikinina mise 3
« kdy: Březen 16, 2019, 12:04:45 »
Kapitola 3. Školení a humorné zážitky vojenské, v Albánii


Kikina byla jako v nějakém podivném snu. Docházela na školení na velitelství zahraničních misí, kde byla seznamována s poměry u jednotky, která byla doplněna na 75 mužů. „Budete mít leháro“ řekl jí jeden z důstojníků. „tím bych si zas až tak jistá nebyla, vzhledem k tomu, jak se o mne zajímají Srbové“ řekla si v duchu, ale na hlas nic neříkala. „Scházela se taktéž se Srbskými diplomaty. To ji vždy vyzvedl honza a zavezl na velvislanectví. Cestou ji školil, jak má vůči této tajné službě postupovat a vždy tabletem zkontroloval její monitorovací čip. „Je tam i software  na lokalizaci pro odstřelovače, to znamená, pokud bys byla s jednotkou a ty blázny by napadlo, že ji zlikvidují, napíchnou se na Tebe a pošlou jim souřadnice a všichni budete v pánu“ řekl zamyšleně: „musím to trochu upravit“ a Kikina slyšela, jak tablet pípá.
„Tak Vás tady vítám“ řekl diplomat, který se představil, jako vojenský přidělenec Zoran. „Doufám, že budete rozumnější, než ta Vaše kamarádka. Nerad bych, aby Vás někde našli mrtvou, jste krásná dívka a byla by Vás škoda“. „Nebojte, já spolupracovat budu“. „Ta Vaše kamarádka, co Vás naverbovala byla taková husička, o ni nešlo, ale o Vás“. „Drž hubu“ řekl další diplomat a chvíli něco povídali ve svém rodném jazyku. Kikina z toho pochytila, že je třeba pracovat opatrně, že je důležitá. „Teď mne nezabijou“ řekla si v duchu.
Absolvovala školení obou stran a celá tato situace jí nebyla příjemná. Stres odbourávala po příchodu domů tím, že si vždy řádně naplnila kalhotky. Zmocnil se jí ten nezapomenutelný pocit úlevy a hlavně svobody. Pokakávání jí dodávalo síly a ona věděla, že je svá, že patří jen sobě a nic ji nezlomí. Byla přesvědčená, že s pomocí Honzu i ostatních lidí na báječném Ostrově Robinsona Crusoe vše zvládne. Byla si také vědoma toho, že nic není za darmo, že si to vyžádá kruté boje.
„Již brzy odletíte do Albánie“ řekl Kikině jeden z důstojníků. „Co myslíte, vypukne válka“? Dotázala se se stísněným hlasem Kikina. „S největší pravděpodobností ano“ odpověděl zamyšleně důstojník a ukazoval jí mapy, kde bylo vidět soustředění Srbských a Makedonských vojáků při hranicích. „Makedonie se přidala na stranu Srbů, ti soustřeďují svá vojska při hranicích s Kosovem, to je teď nezávislým státem, ale pod Albánskou patronací, obě tyto země spolu mají podepsanou smlouvu o vzájemné vojenské spolupráci a v případě napadení i pomoci“. „Teď se dívám, že i Černohorská armáda soustřeďuje vojáky na hranicích“ doplnila důstojníkovu informaci Kikina. „Je vidět, že máte postřeh, jste velice akční dívka“ pochválil ji: „dnes máte zvláštní, jahodový parfém, kde jste jej sehnala, k Vaší postavě přímo padne“. Kikina měla co dělat, aby se na hlas nerozřehtala, neboť před tím si opět naplnila kalhotky, stolice byla zneutralizována neutralizační látkou IN s příměsí jahodové vůně, která se kolem ní šířila a budila takovou zvláštní atmosféru. „Tak, kde jste ten parfém sehnala“ dotíral mladý důstojník. „Vyrobila jsem si jej“ Odpověděla s úsměvem dívka. „Až bude někdy čas, tak mi pošeptáte ten recept na tu jahodovou vůni, je to opravdu okouzlující a sexi“. To již Kikina  měla co dělat, aby nedostala záchvat smíchu, když si představila, jak si tento úhledný oficírek vyrábí ten jahodový parfém.
Po té, co školení skončilo a ona opustila velitelství, doplnila kalhotky, které jí ztěžkly a jahodová vůně zintenzívněla.  Šla a musela se tentokrát nahlas smát situaci, kdy si mladý důstojník vyrábí parfém. „Doufám, že na to nenaváže řeč“? Problesklo Kikině hlavou.
Při dalším školení, kdy byla opět instruována oním důstojníkem, který zřejmě zapoměl na jahodový parfém slyšela z vedlejší místnosti hovor dvou poddůstojníků. „Ty, Franto, ta polízanice v tý Albánii bude docela hustá“. „To, jo“ odpověděl druhý. „Naši chlapci se tam párkrát podělají. Když jsem byl na misi v Kosovu, tenkrát do nás Srbové pálili z kanónů a žádná prdel nezůstala suchá, všici jsme byli komplet zadělaní,  jak batolata“. „Chlapi, držte tam huby“ okřikl je důstojník: „je tady mladá dívka a vy se bavíte o takových prasečinách, že se nestydíte, dobytkové“. Nutno podotknout, že ti dva byli poddůstojníci, jeden četař, druhý svobodník. „Omlouváme se, pane nadporučíku, víckrát se to nestane“ odpověděli oba současně. „To je v naprosté pohodě“ řekla Kikina: „pokud jste četl Švejka, tak tam se to tímto tématem hemžilo. V kurzu u neutralizační ženské brigády Ostrrova Robinsona Crusoe jsme měli školení o psychologii bojujících vojáků a tím se dobře odbourávají stresy a neutralizační látka IN to odbourávání ještě podporuje, odstraňuje se tím zápach, vojáci se nezesměšňují, je to něco, jako běžná součást vojenského života“. „Tak, teď zase Vy můžete podat nám školení ohledně té látky v boji, vím, oč jde“ řekl důstojník.
Kikina vyprávěla o všem, co s touto látkou souvisí, stáhla dokumenty z Ostrova Robinsona Crusoe. Přidali se k nim i oba poddůstojníci. Školení se protáhlo hluboko do večera.
To chce láhev něčeho tvrdšího“ řekl důstojník a všem nalil koňak. Nutno říct, že při jednom nezůstalo a všichni si potykali. Důstojník se jmenoval Ruda. „Ty, Rudo, teď ti řeknu to tajemství mého parfému“ osmělila se po několika skleničkách Kikina a vše mu vypověděla. Důstojník se rozřehtal na celé kolo. „Tak, že, když dáme našim vojákům v poli tuhle kombinaci, tak to tam bude vonět, jako na jahodových polích“ řekl s hurónským smíchem a všichni si připili. Řidič Kikinu přivezl do jejího bytu až ráno. Po té, co se dostala do postele,  naplnila si kalhotky a usnula sladkým spánkem.
Školení na velitelství zahraničních misí byla po této příhodě daleko uvolněnější a s příchodem Kikiny vždy vládla uvolněná a přátelská atmosféra.  „Tak, již je to tady,“ řekl plukovník, který přišel do kanceláře: „zde je rozkaz k přesunu do Albánie“ a podal Kikině dokumenty. Ta příkaz přelétla očima. „Tak, teď to nastane“ řekla polohlasně. „Možná, že ani k válce nedojde, diplomaté jednají v Paříži, snad se konflikt podaří odvrátit“. „Mám poslední zprávy, jednání k ničemu nevedou“ řekl jeden z důstojníků: „Srbové se budou snažit vše torpédovat a hledat záminky k válce“. „Pá nbůh s náma a zlý pryč“ řekla si v duchu Kikina.
Také spolu s Honzou docházela na Srbské velvislanectví. Ten vždy prováděl úpravu software a při poslední schůzce nainstaloval do čipu program, kterým jej bylo možné  ovládat na dálku. Kromě něj měla k tomuto software přístup tajná služba Ostrova Robinsona Crusoe a taktéž i Česká zpravodajská služba, Honza pracoval pro ni. „Také hodně riskuješ“ řekla mu Kikina. „Jo, to máš holka pravdu. Někdy mi jde o kejhák a to si pak řádně naplním kalhoty, abych odboural ten stres. Brzo s tím asi praštím, kdybych se takhle neodbourával, tak dnes skončím na psychině“. PPak ještě dodal: „Ty to tam také nebudeš mít lehké, ale věř, Ty to dáš, zlom vaz, již se neuvidíme, zítra letíš do té Albánie“ řekl Honza a oba si vřele stiskli ruce.
Kikina nastoupila do letadla.  Přišli se s ní rozloučit i důstojníci, kteří ji školili. „Tak, doufám, že tam budeš vyrábět nějaký parfém“ řekl jí Ruda. „Jo, krom jahod mám ještě tabletky s kokosovou a mangovou vůní“ řekla rozpustile Kikina. Ssebou si do Albánie vezla neutralizační látku IN.
Let byl příjemný a Kikina během něj vzpomínala na vše, co v poslední době zažila. Během ní se s rodinou nestýkala, neměla vůbec potřebu a ona ji taktéž nevyhledávala. S nikým, kromě instruktorů na velitelství mezinárodních sil Srbských agentů a Honzu nepřišla do styku. Moc si přála, aby vše již bylo za ní a ona mohla odjet na svůj ostrov.
Letadlo přistálo na letišti v hlavním městě Albánie Tirana. Kikinu uvítaly dvě Polské zdravotnice a to Halina a Jolanda. „Byly to mladé a jak Kikina seznala, velmi příjemné dívky. „Ty teď budeš bejvat s náma“ řekla Jolanda: „seš přiřazená k nám, zdravotnicím“ dodala ještě a pak zvědavě: „Ty prej seš z Ostrova Robinsona Crusoe, kde je ta neutralizační látka, prej máš školit vojáky, jak se správně maj podělávat“. To již Kikina nevydržela a propukla v hurónský smích. Věděla, že tato trojka Švejkyň, jak toto trio nazvala zde i přes válečné svízele zažije spoustu legrace. Dívky sbližovaly i podobné jazyky. „Tak, co, půjdem se trochu projít po městě“? Navrhla Halina. Obě pomohly Kikině s vybalením zavazadel a po té se šlo do města. To bylo opravováno po vládě tvrdé totality Envera Hodži. Jeho hrůzovláda byla ještě znát, ale stopy se zahlazovaly. Na Skenderbegově náměstí vládl čilý ruch. Trhovci nabízeli své zboží, hlavně ovoce, zeleninu, ale člověk zde dostal ode všeho. Jak si Kikina s údivem povšimla, dalo se zde i smlouvat. Na první pohled by nikdo neřekl, že je tato země ohrožena válkou, lidé se věnovali svým všedním radostem i starostem. V době, kdy zde Kikina přistála byla sobota a lidé nemuseli jít do práce. Z malých kavárniček zněla typická Albánská hudba, která byla, jak říkala Jolanta šmrncnutá Islámem a Turky. „Kdyby Tě místní slyšeli, asi by Tě ukamenovali“ řekla se smíchem Halina.
Dívky zamířily do jedné z kaváren a daly si kávu. „Objednám i rakii“ řekla Halina a objednala každé malý pohárek. Tato pálenka všem chutnala, ale rozhodly se, že se hned neopijí, aby nebyl nějaký průšvih, co, kdyby nedej bůh Srbové, Černohorci  a Makedonci zaútočili, s opicí by se pak špatně bojovalo. Odpoledne dívkám uběhlo, Kikina se šla představit své jednotce. Ta byla nastoupená. Kikina se se všemi pozdravila a ještě před odletem obdržela z velitelství dopisy od rodin vojáků a menší pozornosti, to vše rozdala. U jednotky zavládla radostná atmosféra. „Tak, doufám, že se Vám tady bude líbit, že nedojde k válce a my všichni se vrátíme domů“ řekl velitel jednotky major Mašek. „Také v to doufám“ odpověděla Kikina. Následovala neformální beseda. „Tak, Vy budete u zdravotníků“? Dotázal se vojín Pepa. „ano, ale budu s vámi se všemi v kontaktu, pokud budou nějaké zdravotní potíže, které doufám nebudou, jak vidím, jste všichni zdraví, jako řípy“ zažertovala Kikina. „To, jo, jako řípy, zdraví, ale také špinaví“ podotkl major: „někteří z nich by se nejraději ani nemyli“. Propukl hurónský smích. Kikina se zajímala o situaci na hranicích. „Teď je klid“ řekl podporučík Kryštof: „jsem zvědavý, jak dopadnou jednání, pokud ne, můžeme se klidně dočkat války, což bych nerad. Já osobně jsem byl u protichemické v Kuvajtu a každá válka je svinstvo“.
Přišlo i několik Albánských důstojníků. Ti hovořili Anglicky, ale jeden řekl: „ja vysilal na radiu Tirana v češskej ržeči a teď tady dělam tlamočnika. Čeština je moc těšky řžeč, a ja se ji naučil. Ja přžemyšlim nad tim, že ve valce, kera pržijde budeme my zvítězitelé a oni poraženi. My poženem je za ržeku Bun“. „ano, on nám tady Ramazan dělá tlumočníka, ne tlamočníka, ale je to výborný chlap i když za komunistů hlásal ty svý bludy“ řekl poručík Vaňátko.
Večer měli všichni volno a tak se Kikina spolu s oběma Polskýmj zdravotnicemi a několika Českými vojáky prošla po večerní Tiraně. Ta byla osvětlená a lidé se bavili. Zašli si na místní pivo, které jim oproti tomu Českému moc nechutnalo.
Když večer všichni ulehli, vstřebávala Kikina své první dojmy z Albánie. Ještě si hodnou chvíli povídala s oběma dívkami a pak usnula.
K ránu se probudila a chtělo se jí na velkou. Říkala si, že tady by to moc vhodné nebylo, ale nakonec v ní ta zvědavost zvítězila a ona si řádně naplnila kalhotky. Na zadečku se jí rozlilo to důvěrně známé teplo a zmocnil se jí ten dobře známý pocit uvolnění a eufórie. „Kdyby holky věděly, že si tady tak bezstarostně kadím do kalhotek, asi by se divily. Ještě hodnou chvíli takto ležela, pak šla do umývárny, kde nikdo nebyl. Obsah kalhotek dala do latríny. Její původně páchnoucí obsah zasyčel a od této nevábné části vojenských kasáren se započala šířit kokosová vůně. Kikina si vyprala kalhotky, oblékla náhradní, než ty vyprané uschnou. „Co to tady tak voní“? Řekla Albánská zdravotnice v Angličtině. Kikina zalhala, že zneutralizovala latrínu neutralizační látkou IN spolu s kokosovou vůní. Vlastně ani tak nelhala, jen si trochu upravila pravdu, nepřiznala se, že se pokadila.
 Ráno se ostatní dívky ze zdravotnického oddělení včetně Jolandy a Haliny pídily po zdroji té příjemné vůně, ale Kikina o tom prozatím pomlčela.
Pokračování příště