Vážení čtenáři, protože jsem se rozhodl začít oživovat upadlé příběhy, jsem nucen malinko poskočit v čase. Samozřejmě se jedná o Toma a Míšu, které momentálně posunu k svátkům Vánočním.
Byl pátek večer a zbývaly tři dny do vánoc. Hedvika uložila kluky a svolala večerní poradu se staršíma.
„Zbývají tři dny do vánoc a já bych vás chtěla poprosit o pomoc, abychom ty vánoce zvládly a už jen kvůli Míšovi.“ Všichni se na Hedviku podívali a bylo jim zcela jasné o čem chce mluvit. „Míša je pěkně nervózní a pořád je takovej smutnej.“ Řekl Filip, který se ládoval chlebem a kusem klobásy. „Nežer tolik, nebo rupneš.“ Řekl mu Fanda a Hedvika jen zakroutila hlavou. „Jste puberťáci oba dva. Tak že zítra ty Fando s Filipem, pojedete koupit stromek. A nějaký pěkný stromek a velký.“ Filip se na Hedviku podíval a pak se podíval na Fandu. „Ty mamko, umíš si představit tátu kupovat stromeček?“ Fanda se na Filipa vyčítavě podíval. „Proto jedete dva, abyste nějaký stromek vybrali spolu. Já pojedu za babičkou. Napekla nám cukroví a vánočky. Ty Terezko budeš s klukama doma a zkusíš Míšu nějak rozptýlit. Hlavně je potřeba si uvědomit, že to zřejmě budou pěkně uplakané vánoce.“ Terezka se usmála „Mami neboj, třeba nebudou.Já je tady zvládnu.“
„Hlavně ať Míša nešlape na tu nožku. Musí cvičit, když tak s ním trošku cvič.“
Je to týden, co Míšovi sundali sádru a pomalu mu nohu rozhýbavá Hedvika s Terezkou. Rehabilitace mu Hedvika objednala, ale vzhledem k vytíženosti má první až po svátcích.
„Filipe a žádný hádky tady nebudou.“ Řekla Hedvika vážně. „No dovol mamko, to dělá táta s Terezkou.“ Začal se smát, až mu chleba padal z pusy. Pobavil ho pohled Fandy a Terezky. Oba se na něj podívali, tak vyjeveně a zaraženě, až se Filip rozesmál.
Do kuchyně vešel Tomáš a mnul si oči jak byl rozespalý. „Mami, Míša tam brečí a nechce říct co mu je.“ Řekl a Hedvika vstala od stolu.
Vešla do pokoje a sedla si k Míšovi na postel. Pohladila ho „Já si lehnu k tobě jo.“ Zašeptala Hedvika a vlezla si k němu pod deku. Otočila si ho k sobě a otřela mu tváře od slz. „Taková potopa na polštáři.“ Řekla mu Hedvika a Míša se k Hedvice přitulil. „Chceš spinkat u mě?“ Míša přikývl a Hedvika ho vzala do náruče. Přenesla ho do ložnice a položila na postel.„Sundáme ten kabátek.“ Řekla, protože byl Míša nějaký spocený. „Tobě se něco zdálo?“ Míša zavzlykal a Hedvika ho k sobě přitiskla.
Bylo jí ho líto, ale věděla, že nejlepší lékař je pořád čas. Sáhla mu na plenku „Dáme suchou plenku miláčku a budeš spinkat tady jo.“ Svlékla mu kalhoty od pyžama a plenku. Musela jít do pokojíku ke klukům pro čistou plenku a vzala mu jeho dudlika, na kterého byl už zvyklý.
Terezka viděla mámu jak odešla z ložnice, tak se šla na Míšu podívat. „Co ten prstík v tý puse ty naháči náš.“ Vzala ho za ruku a dala mu pusu na rty. Hedvika se vrátila s plenkou, kterou Míšovi nandala.
Posunula ho hlavou na polštář a přikryla dekou. Pak si lehla vedle něj a poprosila Terezku, aby jim zhasla v pokoji. Dala mu jeho dudlika a Míša se k Hedvice přitiskl. Hledal pocit bezpečí a ten mu Hedvika davála svou přítomností. Poslouchala jak oddychuje a hladila ho po zádech. „Ty jsi moje miminko nešťastný viď.“ Řekla a dala mu pusu do vlasů.
Usínal Hedvika cítila, jak sebou trhnul.
Musela usnout také, protože ji Míša vzbudil, když mlubil ze spaní. „Pssst miláčku, něco se ti zdá.“ Zašeptala mu Hedvika do ucha. Hedvika se podívala na noční stolek, kde měla budíka.Bylo půl čtvrté ráno až se podivila tomu, jak tvrdě spala. Byla unavená, protože z práce domů a tam byla znovu v jednom kole. Teď ale věděla, že mají děti prázdniny a tak na všechno nebude sama.
Noc proběhla docela v klidu. Hedvika sáhla Míšovi na plenku. Byla pomočená což ji vůbec nepřekvapilo. Míša otevřel oči a uviděl Hedviku jak ho pozoruje a usmívá se. „Spinkal jsi jak batolátko.“ Řekla mu a Míša se usmál. „Budeme vstávat?“ Zeptala se Hedvika. „Ještě ne“ zakňoural Míša a přitiskl se co nejvíc to šlo, aby mu Hedvika neutekla. „Musíme ti dát čistou plenku, zoubky vyčistit a potom bude snídaně.“
Poplácala ho po mokré plence. „Kde je táta?“ Zeptal se Míša, když ho Hedvika přetočila na záda. Sundala mu plenku a vzala ho do náruče. „Jak ti to řekla Terezka, ty náš naháči.“ Řekla a dala mu pusu na tvář. „Táta jel něco zařídit víš.“ Šla s ním do koupelny, kde ho postavila do vany. „Hezky stůj na jedné nožce. Jak jsem tě učila.“ Vzala sprchu a osprchovala ho. Pak ho namydlila a spláchla. Zabalila ho do ručníku a šla s ním do pokoje.
„Vidíš kluci už jsou na televizi.“ Řekla a vzala čistou plenku. Podsunula ji Míšovi pod zadek a protáhla mezi nohama. Pak ji zapla a dala mu igelitové kalhotky.
„Já ti dám tyhle dupačky s klokanem. To ti koupil táta a jsou moc hezký.“ Řekla Hedvika a Míša ani neodporoval.
Vzala ho a vešla s ním do kuchyně, kde kluci zrovna snídali. „Dobré ráno“ řekla Hedvika „maminko, Mareček se pokadil v noci.Terezka ho musela vykoupat. “ Zahlásil hned Tomáš. „Nežaluj ty rošťáku.“ Řekla mu Hedvika a dala mu pusu do vlasů. Posadila Míšu na židličku. „Sedni si mamko, já jsem udělala lívance.“ Řekla Terezka a dala na stůl talíř s lívancema a kakao. „Kakao dělal táta než odjel s Filipem.“
Hedvika se podivila „v kolik jste byli vzhůru?“ Zeptala se a dala Míšovi sousto do pusy. „Už v půl sedmé. Mareček byl pokaděný a Tomik počůraný.Tak jsem je přebalila a šla jsem rovnou sem.“ Hedvika se usmála, byla když dojedli snídani da, že je Terezka takhle pracovitá.
Dala Míšovi napít z láhve. „Jsi báječnej v těch dupačkách.“ Řekla Terezka a dala mu pusu na tvář. Míša se usmál „děkuju“ řekl s plnou pusou. Když dojedli snídani mohli jít do obýváku na telku. Hedvika se zatím oblékla a řekla Terezce, že jede za tou babičkou.
„Míšo, zkusíme cvičit tu nožku chvilku.“ Řekla mu Terezka a sedla si k němu. Vzala si jeho nohu na klín a začala lehce hýbat s kotníkem. „Au“ vyjekl Míša „bolí to viď, ale musíme to rozhýbat.“ Cvičila s ním deset minut a když už začal Míša brečet, tak ho nechala. Vzala si ho na klín „tak já už tě trápit nebudu jo.“
Mareček zatím blbnul s Tomášem, teda spíš ho provokoval, což mělo za následek jak to nazýval Tomáš lechtací komando. Terezka je pozorovala a smála se. „Hlavně ať si nic neuděláte, nebo mámu trefí.“
„Kam jela mamka?“ Zeptal se Míša. „Jela pro něco k babí, ale neboj vrátí se.“ Míša se zavrtěl a podíval se na Terezku. „Kakat“ zašeptal a podíval se na kluky jestli ho neslyšeli. Terezka se usmála „ty jsi roztomilej.“ Dala mu pusu na tvář. Míša to pustil všechno do plenky „to by jsme stejně nestihli broučku.“ Řekla mu a čekala než sám Míša dokaká.
Vzala ho do náruče a šla s ním do pokoje. Položila ho na přebalovací pult a rozepla dupačky, které mu svlékla. „Terezko, proč musím pořád nosit ty plenky i na kakání.“ Zeptal se míša a zavzlykal. „Tak já ti to tajemství řeknu. Maminka říkala, že dokud nebudeš úplně v pořádku i na dušičce, tak budeš naše miminko.A nejsi sám ty ťunťo, podívej se na Marečka a na Tomíka. Jsi naše štěstí a moc ti to sluší.“ Řekla mu Terezka a sundala mu igelitové kalhotky. Rozepla mu plenku a začala otírat do čista. Pak vzala nějaký sprej, kterým ho nastříkala a otřela.
„Namažu tě olejíčkem, abys neměl opruzeniny od toho čůrání. A budeš nám krásně vonět.“ Potom Míša dostal čistou plenku a igelitové kalhotky. Oblékla mu dupačky a vzala ho za klukama.
„Míšo, těšíš se na vánoce?“ Zeptal se Tomáš a Terezka se mu snažila naznačit aby mlčel. „Co chceš za dárky od ježíška.“ Míša zavrtěl hlavou, nechtělo se mu odpovídat. „Tomiku pojď sem.“Řekla mu Terezka a vzala si ho na klín. „Nemluv o vánocích.“ Zašeptala mu do ucha. Tomáš byl trochu zaražený, protože nechápal proč má mlčet.
Míša seděl na sedačce a měl prst v puse. Byl zamýšlený a bylo vidět že je zase ve vzpomínkách.
Terezka si k němu sedla a vyndala mu prst z pusy. „No tak Míšo, uvidíš že to s námi taky zvládneš.“
„Maminka mi slíbila, že pojedeme na vánoce k dědovi.“ Řekl Míša a rozplakal se. Terezka si ho vzala k sobě. „No vidíš a pak že nejsi naše miminko.“
„Promiň Terezko“ řekl Tomík a sedl si k nim na gauč. „To nic Tomášku.“ Řekla mu Terezka a trochu s Míšou pohupovala.
„Tak a jsme doma a máme přímo od krále lesů strom, jaký jste nikdy nikdo neviděl.“ Zvolal Fanda od dveří a Terezka zakroutila nevěřícně hlavou. Fanda vběhl do obýváku a uviděl Terezku s Míšou.
„Já zapoměl“ řekl a chytil se za pusu.
Vzal Terezce Míšu k sobě. „Ahoj prcku, chceš vidět obrovský strom?“ Míša pokýval hlavou a Fanda s ním šel ke dveřím. Otevřel dveře a tam stál obrovský stromek zabalený v síťce. „Líbí?“ Zeptal se Fanda a Míša přikývl. Z očí mu tekla jedna slza za druhou. Fanda si povzdechl, protože nevěděl co má dělat. Dal Míšovi pusu na tvář „tak a teď jsi dostal pusu od chlapa a bude to naše společné tajemství.“
Míša ho objal a položil si hlavu na Fandovo rameno. „Tatínku, bude se na mě maminka s tátou zlobit, když budu mít vánoce s někým jiným?“ Zeptal se Míša Fandy a vzlykal mu na rameni. „Jak tě tohle napadlo ty kluku. Víš co, nejdřív půjdeme do tepla, protože je tady zima a když nám nastydneš, tak mě máma přizabije.“
Šel s Míšou do obýváku a posadil se s ním do křesla. „Tvoje maminka s tatínkem, budou rádi když oslavíš vánoce. A až si sedneme ke štědeovečerní večeři, tak tady budou talíře i pro tvou maminku a tatínka. A oni tady s námi budou uvidíš a hlavně jsou tady.“ Ukázal Míšovi na hrudník „Ve tvém srdíčku jsou a to je nejhlavnější. A jak ti chutnalo tátovo kakao?“ Zeptal se a nasadil hrdý výraz. „Bylo dobré“ řekl Míša. „Mám udělat ještě?“ Zeptal se Fanda a Míša přikývl. „Kde je Filip?“ Zeptala se Terezka a táta mávnul rukou. „Potkal svou vílu, tak že jsem přišel o pětikilo a Filip šel na rande.“
Fanda vstal a položil Míšu na sedačku. Šel do kuchyně a začal vařit kakao.
„Jakej je ten stromek?“ Zeptal se Tomík Míši. „Větší než táta.“ Odpověděl mu Míša a zakryl si rukou obličej.
„Tobě se stýská po mámě?“ Zeptal se Tomáš a Míša přikývl.
Mareček si sedl k Míšovi a začal ho hladit po hlavě. „Nebreč, všichni tě máme rádi. Že jo Terezko.“ Terezka se usmála a pokývala hlavou.
„Hele mamka je doma.“ Řekl Tomáš. Nikdo si ani nevšiml, že Hedvika už dorazila domů. „Mamko trochu se nám to zvrtlo.“ Řekla Terezka a ukázala na Míšu. Hedvika přišla k Míšovi a vzala ho na klín. „Co ty srdíčko moje, řekneš mamce co tě trápí?“ Míša se na Hedviku podíval a utřel si slzy. „Kde jsi byla?“ Hedvika se zasmála „no u babičky a u dědy.“ Míša se o Hedviku opřel. „Já nechci, abys pořád někam jezdila.“ Řekl jí vyčítavě. „Ty jsi ale ťunťa viď? A kam bych ti utekla.“ Pořádně ho k sobě přitiskla. „Mám vás ráda všechny a hodně Míšo.“
Fanda přinesl Míšovi kakao a podal Hedvice láhev. „Nene ty sám Fando. Já se musím převléknout. Tomku a co ty a tvoje plenka.“ Tomáš přiběhl k Hedvice a ta ho zkontrolovala.„No to ještě vydrží viď.“ Dala mu pusu na tvář. „Ty seš taky takovej můj počůránek.“ Tomáš se zasmál a využíval toho, že se s nim mamka mazlí. Míša dopil od táty kakao a vypadal spokojeně. „Chutnalo?“ Zeptal se Míši Fanda. „Dáš mi ještě jednu pusu.“ Fanda se jen tak na oko zakabonil. „Práskl jsi mě Jeffe vyzvu tě na souboj. Tas kolty.“ Naklonil se k Míšovi a dal mu pusu.
Pak se otočil na ostatni „no co? Koukáte na nás všichni, jakoby jste zahlédli ducha.“
Pokračovaní příště
