Teta si ke mě sedla s přesnídávkou a začala mě krmit. Moc mi to nechutnalo, mělo to opravdu hodně mrkvovou chuť. „Tobě to moc nechutná viď?Ale je v tom hodně vitamínů. Budeš alespoň zdravý.” Řekla a utřela mi pusu.
Dostal jsem napít toho báječného čaje a potom jsem koukal na pohádky.
Teta mě nechala v obýváku samotného a šla do kuchyně. Položil jsem se na sedačku a vleže koukal na televizi.
„Honzíku, půjdeme ven chvilku ať se taky provětráš.“ Posadil jsem se, protože měla v ruce připravené věci. Zkontrolovala mi plenku a když zjistila, že je suchá začala mě oblékat.
Vyšli jsme před barák a teta mě vzala za ruku. Šli jsme pomalu a povídali si. Teta se pořád vyptávala na různé věci ohledně mé školy a kamarádů. Hezky se mi s ní povídalo a já si najednou uvědomil, že jsem si takhle nikdy nepovídal ani s mamkou. Byl to báječný pocit mít někoho, koho zajímalo co říkám. Došli jsme k obchodnímu centru a teta zamířila k lékárně, která byla v sobotu otevřená. Vešli jsme dovnitř a šli rovnou k přepážce. „Dobrý den, co si přejete?”
Zeptala se příjemně starší paní. „Potřebovala bych vložné plenky a igelit na postel tady pro chlapce. “ Řekla teta a ta paní se na mě soucitně podívala. Cítil jsem horko ve tvářích jak jsem se styděl. „Ale nestyď se, víš kolik chlapců si tímhle projde?” Řekla ta lékárnice a usmála se.
„No máme tady vložné plenky, ale pro dospělé. Podívám se dozadu, tak mi chvilku vydržte.” Řekla a odešla dozadu. Mě bylo z toho do pláče a teta mě přitiskla k sobě. „Vůbec si z toho nic nedělej.” Řekla a dala mi pusu do vlasů.
„Tak já Vám mohu nabídnou tyto od Abeny. Je to nejmenší velikost a nebo přímo plenky.“ Řekla lékárnice. „Plenky máme, ale ty jsme právě pročůrali.” Odvětila ji hned teta. „Tak nám dejte ty od Abeny a ten igelit.” když zaplatila, odešli jsme z lékárny. „Půjdeme ještě do drogerie šmudlo.“ Řekla teta a vzala mě za ruku. Chtělo se mi čůrat už v lékárně a tak jsem trochu zatlačil. Vzhledem k tomu, že jsem měl plný měchýř, šlo to samo. Začal jsem plnit plenku bylo super jak se plenka plnila. Šel jsem vedle tety a ani jsem nevnímal, kdy jsem dočůral. V drogerii teta nakoupila dětský šampón, žínku a sprchové gely. Vzala i pěnu do koupele a nějaký olej, prý proti opruzeninám. Když jsme měli nakoupeno, tak jsme šli pomalu k domovu.
„Teto a ty chodíš do práce jako maminka?” Teta se usmála a zavrtěla hlavou. „Já pracuji z domova víš.” Nevěděl jsem jak vypadá práce z domova, tak jsem tomu moc nerozuměl. „A jak?” Zeptal jsem se zvědavě. „Dělám grafiku na počítači.“ To musí být skvělé, pomyslel jsem si. Pracovat na počítači bych chtěl taky. Jenže já bych chtěl hrát hry a za to dostávat peníze. To jsem tetě raději neříkal, protože by se určitě smála.
„Půjdeme na zmrzku?” Zeptala se a já přikývl. Když koupila zmrzlinu, tak jsme si sedli na lavičku. „Honzíku, ale ty bys měl říct mamince o těch plenkách a netajit to.“ Zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou. „Maminka by nadávala. Nechci jí to říkat.” Řekl jsem smutně. „To ale neutajíš a jednou na to mamka přijde uvidíš sám. A nemám s ní promluvit já sama? Maminku máš moc hodnou a má tě velice ráda. Udělala by pro tebe všechno.” Řekla a pohladila mě po hlavě.
„Proč nemám brášku, nebo sestřičku?” Zeptal jsem se a podíval se na tetu. „To se musíš zeptat maminky, ona ti to jednou řekne.”
Tahle odpověď byla na mě dost složitá, ale nechtěl jsem tetu otravovat otázkama. Když jsem dojedl zmrzlinu, vstali jsme a šli pomalu dál.
Konečně jsme dorazili domů a já cítil, že jsem docela unavený. Byli jsme venku tři čtyři hodiny. Hlavně jsem cítil, že mám děsný hlad a hlavně žízeň.
Teta mi sundala boty a poslala mě do pokojíku. Za chvilku za mnou přišla a svlékla mi tepláky. „No vidíš ty počůránku můj. Už se tolik nestydíš řekla a sundala mi plenku. Hned si vzala čistou, kterou mi nasadila. Nechala mě opět v tričku a pustila mi televizi. Šla do kuchyně pro čaj, který ohřála a nalila do flašky. Dala mi hned napít a já vypil celou láhev. Pak šla dělat obět a já zůstal u televize sám s dudlíkem v puse. Ani bych neřekl, jak mě jeden dudlík umí uspat.
Vzbudila mě teta, jak s někým tiše mluví po telefonu a já nastražil uši. Snažil jsem se zachytit co říká. „Dášo, měla jsi pravdu. Bylo to načasované.Já ti to potom řeknu až budeš doma. ” Mluvila s maminkou to mi rychle došlo. Zmocnil se mě pořádný strach a byl jsem na tetu naštvaný. Hovor pořád pokračoval a teta se několikrát zasmála. „Ono ho to pustí uvidíš. ” Lehl jsem si a zavřel oči, protože jsem slyšel tetu jak vstala ze židle.
„Kdybys ho viděla, jak je šťastný. Naštěstí je to pořád dítě.“ Nějak mě mrzelo, že jsem neslyšel mamku co tetě říká. „Na Radima se vykašli, stejně na toho kluka pořád křičí.” Měla pravdu, protože táta mi pořád říká, že jsem neschopnej a maminka naopak mě pořád brání. Ale nikdy mě táta nezmlátil a já ho mám stejně rád.
Teta se potom rozloučila a slyšel jsem, jak jde z kuchyně ke mě.
Sedl jsem si a podíval se na tetu a dost jsem se mračil. „Ty jsi mluvila s mamkou.“ Řekl jsem nakvašeně a teta se zasmála. „Ano, mluvila jsem s mamkou. Zlobila se, že jsi ji nezvedal telefon, tak jsem ji řekla, že jsme šli spolu na zmrzku a do krámu.” Podíval jsem se na tetu „A řekla jsi jí o plenkách?” Teta mě pohladila po tváři. „Neřekla, nebo snad řekla?Já nevím, ale mám ti dát velkou pusu a vyřídit ti, že přijedou dopoledne domů.” Byl jsem nervózní a hlavně jsem cítil, že mě bolí dost břicho. Zřejmě zmrzlina a čaj nebyla dobrá kombinace. Teta šla zpět do kuchyně a já ucítil vůni řízků. Chtělo se mi kadit a i když mě bolelo břicho, dokázal jsem to potlačit.
Ležel jsem a ani jsem nevnímal televizi. Přemýšlel jsem o tom, že se máma bude určitě zlobit.
Z mého přemýšlení, mě vytrhla teta když přišla s jídlem. Bramborová kaše a řízek. To já děsně rád, hned po bramborové polévce.
Vzala si mě na klín a začala mě krmit. Po pár soustech jsem opět ucítil, že mě začíná bolet břicho.Snědl jsem poslední sousto a teta mi utřela pusu. „Teď do postýlky a chvilku spinkat.Až se vzbudíš, tak pro tebe budu mít překvapení.” Oči se ni museli rozjasnit. „Překvapení, jaké překvapení?” Teta se zasmála „no když je to překvapení, tak aby to bylo překvapení nemůžu ti to říct.” Vzala mě za ruku a odvedla mě do pokoje. Vlezl jsem do postele a teta mi sundala tričko. Přikryla mě dekou a do pusy dala dudlíka. „A koukej spinkat chvilku.” Dostal jsem pusu na tvář a teta odešla. Zavřel jsem oči a přemýšlel, co mě může čekat za překvapení.
Usnul jsem docela rychle. Byl jsem tak zabraný do přemýšlení nad překvapením, že jsem z toho usnul.
„Tak vstáváme Honzíku.“ Protáhl jsem se a vzdychl.Teta stála u mé postele a usmívala se. „Oblékneme a dáme sváču. Dnes přijde návštěva. Tak půjdeme ke mě domů ano.” Přikývl jsem a trošku mi dělalo obavy kdo má přijít na návštěvu. Teta mi dala tepláky, tričko a slabou mikinu. Abych prý nenastydl a měla pravdu, protože když jsem vylezl z postele, byla mi trošku zima.
K svačině jsem dostal jogurt a rohlík. Teta mě samozřejmě nakrmila a hned potom jsem dostal napít čaje.
Po svačině jsem šel k tetě do bytu. Měla to tam moc hezký a já jsem k ní chodil nejraději na televizi.
Měla totiž nádhernou obrovskou telku a já si vždycky připadal jako v kině. Jediný problém byl, že mamka nadávala, protože prý tetu otravuju moc často. Ale já vím, že to tetě nikdy nevadilo, protože se na mě vždycky usmívala a hlavně mi pořád něco kupovala dobrého, což bylo boží.
Posadil jsem se na její postel v obýváku a ona mi pustila pohádku na DVD.
Měla totiž malý byt a tak musela mít postel v obýváku. Říká se tomu letiště, ale já vlastně nikdy nepochopil proč. Letiště je podle mě pro letadla a ne pro spaní.
„Klidně se natáhni a přikryj se tou larisou.” Řekla a já jsem ji samozřejmě poslechl. Ležel jsem pod dekou a koukal na telku, když někdo zazvonil. Teta řekla, abych chvilku vydržel a šla dolů otevřít. Na baráku nám totiž nešel ten bzučák na dveře a to mě dost štve, protože když tátovi nebo mamce přijde návštěva musím běhat dolů otevřít.
Teta se vracela a slyšel jsem, jak se s někým vesele baví. „Eliško, běž do obýváku a alespoň se seznámíš s Honzíkem. Já ho teď hlídám víš.”
Holka?? Pomyslel jsem si sám pro sebe a vzpoměl si na své plenky. Zabalil jsem se víc do deky. Představoval jsem spíš zakukleného motýla. Do obýváku vešla holka asi stejně stará jako já, nebo možná mladší? Nevím neumím to odhadnout. Byla o něco vyšší než já, ale v obličeji byla prostě malá jako já. Usmívala se když mě viděla. Jenže já se hrozně styděl. Holky u nás ve třídě se mnou nemluví, protože jsem srab a neumím se prát. „Ahoj já jsem Eliška.” Řekla a dívala se na mě. „Ahoj Honza.” Řekl jsem, aby to znělo trochu tvrdě, ale moc se to asi nepovedlo.
Nejhorší bylo, že jsem nevěděl jak se chovat a do toho jsem cítil, že mám plný Močák, ale kdo by v této situaci čůral do plenek?
Tak zase příště.....
Omlouvám se, jsem na cestách po státech, tak že jsem se chvilku odmlčel. Jo holt práce pořád vede naše kroky......
